Patřím k lidem, kteří když někam vycestují do zahraničí, tak si ověří, jestli se v okolí nehraje nějaký hokejový nebo fotbalový mač. Stejně jsem zasedl k počítači ihned, když jsme se doma rozhodli navštívit mezi svátky rodinu ve spolkové republice Porýní-Falc. Jelikož fotbalové Bundesliga má na přelomu roku volno a já už déle plánoval návštěvu 20 km vzdálené SAP arény v Mannheimu v Bádensku-Württembersku, bylo mým potěšením, že den před silvestrem přivítá Adler Mannheim tým od severního moře, Fischtown Pinguins Bremerhaven.

Tým orlů z Mannheimu hraje své zápasy v jedné z nejmodernějších arén v Evropě, která byla otevřena v roce 2005. Kapacita haly je pro hokejové, ale taky házenkářské zápasy, 13 600 diváků. Hokejisté se o SAP arénu dělí s handbalovým celkem Rhein-Neckar Löwen, na který chodí, stejně jako na hokej, desetitisícové návštěvy.

Já se však chystám na hokej. Ten začíná už od dvou hodin odpoledne a tak se podívám na netu, jak to vypadá se vstupenkami. Prvním mým překvapením je, že týden před zápasem je hala téměř vyprodaná a zbývá několik málo vstupenek, kdy nejsou k nalezení ani dvě místa vedle sebe. Druhým překvapením je fakt, že na tento mač mají akci pro rodiny s dětmi, ceny vstupného do horních pater na sedačky jsou za nádherných 12 euro. Vstupenky se normálně pohybují mezi 23 až 42 € k sezení a 15 € na stání. Takže na vstupném je ušetřeno a já jako správný Čech ještě ušetřím 5 € za parkoviště u haly, zaparkuji auto na nedalekém sídlišti a dojdu si k hale cca 10 minut pěšky.

Více než hodinu před zápasem se venku tvoří celkem dlouhé fronty na vstup. Je to hlavně kvůli důkladným prohlídkám, důkladnějším, než při vstupu do frýneckého sektoru pro hosty… Tam se mi nekoukají pod čepici! Uvnitř už panuje neskutečný ruch, když je na dvou patrech nepřeberné množství stánků různého sortimentu v obležení žíznivých a hladových Němců. Dám si tedy taky jedno pivo – Bittburger 0,4l za 3,40 €, koupím místní šálu za 15 € a jdu si najít svoje místo v sektoru 418. Kolem mě sedí asi většina permanetkářů. Sektor je v blízkosti tribuny na stání, která je za brankou v obou patrech a je už v té době naplněná k prasknutí. Překvapením byl vedle mě sedící německý tlouštík v dresu HC Sparta !? Později mi vysvětluje, že si dres vyměnil při vzájemném zápase Ligy mistrů.

Něco málo k hostům. V horním rohovém sektoru se jich z 600 kilometrů vzdáleného stotisícového hanzovního města Bremerhaven sešlo něco okolo stovky. Za celý zápas jsem je zaslechl jen jednou, někdy ve druhé třetině. Většina oblečena v dresech, krk i ruce omotané šálikama.

Na tribunách se nakonec, podle místní světelné kostky nad ledem, sešlo nádherných 13 024 diváků.

Trochu jsem doufal v nějakou prezentaci domácích, v této kategorii si obvykle vedou celkem obstojně, ale tentokrát se místí ultras soustředili jen na support. Ten byl místy, když se do toho opřeli, na vysoké úrovni, ale měli velké prodlevy mezi chorály, někdy až minuty ticha. V průběhu zápasu se vystřídali u megafonu dva spíkři a výborně jim sekundoval klučina s bubnem. Těžko určit kolik lidí tvoří aktivní sektor, místy fandila třeba padesátka, jindy většina horního sektoru na stání, někdy za pomoci sektoru spodního a jednou se vestoje přidala celá hala. Výborný chorál, dlouho trvající, ze kterého jsem porozuměl jen Scheiße ??? – Scheiße Berlin, který s hrdostí zpívali i kolem mě sedící, vlastně v tomto případě stojící nepěkné starší německé dámy.

O jedné z přestávek jsem si zašel ještě na jedno občerstvení, abych ochutnal místní Arenawurst – bílá klobása v housce ve „sparmenü“ s pivem za krásných 6,40 €. Klobáska chuťově výborná, na její velikosti bych trošičku přidal, pivo bylo trochu sladší, já jsem zvyklý na hořký Radegast, ale zase pro mě určitě pitelnější, než ostravská desítka čepovaná na našem havířovském zimáku.

Ještě mě celkem překvapilo, že němci na hokeji v Mannheimu zas až tak moc pivo nepijí, oni si spíše libují v pití weinschorle (vinný střik – 3,60€/0,4l).

Co se týče samotného hokeje, tak tento mač byl přímým soubojem o desáté místo, zaručující předkolo play off. Úroveň zápasu by se dala přirovnat naší extralize. Domácím se v této sezóně nedaří, ale tento zápas tomu vůbec nenasvědčoval, kdy už v 11. minutě před zraky udivených diváků vedl Adler 4:0. Nakonec zápas skončil 5:1.

Po utkání jsem ještě čekal na vítěznou děkovačku, ale k mému překvapení hráči jen tak mávli na domácí a ztratili se v útrobách stadionu. Po chvíli ale vyjeli zpátky na ledovou plochu a ve vyměněných dresech si s dětmi v náručí užívali děkovačku před aktivní tribunou za brankou.

Co napsat na závěr? Jsem rád, že jsem na zápas německé DEL Bundesligy zašel a mohl posoudit s naším hokejem. Nátura německých fans je trochu odlišná od té české. Na tribunách hodně starších žen, většinou v dresech. V Mannheimu mají krásnou, velice pohodlnou arénu s velkým množstvím různého občerstvení, kdy není problém o přestávce vystát malou frontu na pivo a klobásku a všechno stihnout do zahájení třetiny zkonzumovat, ale… Ale já mám stejně radši ty klasické zimní stadiony.

P.S.: Při návštěvě zápasu v Mannheimu mě ještě napadly dvě věci. Proč se v Havířově neodehrál zápas s Ústím v zajímavém termínu mezi svátky, kdy by mohla přijít slušná návštěva, jako téměř na všechny ostatní zápasy WSM ligy a přeložili jsme ho na nezajímavý nedělní termín, navíc týden po Novém roce? Nebo proč nezkusit udělat akci pro malé fanoušky o víkendu s dřívějším začátkem zápasu, třeba v odpoledních hodinách a přilákat na stadion více rodin s dětmi? Ale to jsou jen moje úvahy…

https://www.adler-mannheim.de/livecenter/show/1359

Sepsal BradkaRBH