Už někdy na začátku ledna, v době kdy vůbec není jisté, jestli budeme letos Playoff hrát, zjišťuji jeho termíny a rezervuju si v práci na tyto dny dovolenou. Ať na nás vyjdou Budějovice nebo Vary, je to jedno, udělám všechno proto, abych na oba hrací dny vyjel. Pokud bychom nepostoupili, dovolenou si zruším a nic se neděje. Pevně věřím, že podobně přemýšlí desítky dalších lidí.

Celkem dobré výjezdy do Vsetína a Kladna, vítězná šňůra hráčů na ledě a touha lidí po Playoff mě v mé myšlence utvrzuje. Bohužel mylně. Po posledním ligovém kole zjišťuju, že skutečnost je jiná, nevypravíme bus, nejspíš ani vlak a tak to vypadá na pár aut, dvě-tři desítky fanoušků AZetu v Jižních Čechách. Seženu místo v dodávce a přemýšlím jaké to tam asi bude.

Úterní ráno prozradí, že realita je ještě mnohem horší, kromě oné dodávky z Havířova nic dalšího nevyjede, naopak se z ní ještě pár lidí odhlásí, takže nás je do dodávky 5. Nemáme ani příliš pozitivní zprávy o tom, že by se k nám ve velkém připojili fanoušci AZetu bydlící či pracující v jiných městech. Nálada není dobrá, i tak se, navzdory rizikům, rozhodujeme sebou přibrat jednu vlajku (Slezský Havířov), vyjet bez vlajky by dodalo našemu hroznému počtu korunu.

Cesta celkem ubíhá, ale nálada se dlouho nelepší, máme hodně času, děláme dost přestávek a v Jihlavě sjedeme z dálnice směrem na Jižní Čechy. Nyní už je nálada dobrá, cesta klikatá, nekonečná, občas se nám zdá, jestli nás navigace nevede úplně špatně, máme hlad a tak hledáme hospodu kde se najíme. Hurá, po skoro hodině cesty jsme něco našli. Obec Počátky a nějaká restaurace Na Sídlišti, jenže tam se od milé servírky dozvídáme, že za 15 minut zavírá (což je ve 2 odpoledne !!!), ale že jestli chceme, má tam pro nás nějaké vařené houby… No děkujeme, nechceme, s myšlenkou že jsme dojeli do Počátků konce světa, odcházíme. Vážně nechápem, jak je možné, že se hospoda zavírá ve dvě odpoledne. Nakonec nejíme nikde, čas běží a tak se rozhodneme dojet do Budějovic a prvně se ubytovat. Ubytovnu máme v centru města, doprava tu je strašná, není kde parkovat, objíždíme centrum 3x dokola jak trotli. Ubytování je však dobré, jsme v jednom pokoji, který je ještě chodbičkou rozdělen na dva menší pro čtyři a pro dva. Tohle klaplo. Přes ulici je obchodní centrum s autobusovým nádražím na střeše, tam se půjdeme najíst. Balím vlajku pod bundu, na pokoj se budeme vracet až po zápase.

Víme, že v Budějovicích je skupina fanoušků, kteří by si na Azeťáky, a zvlášť jejich vlajku, mohli dělat zálusk. Nabádáme se tak k opatrnosti. Po občerstvení se tedy vydáváme s ostražitostí vstříc Budvar aréně. Bohužel si to sami hned zpočátku komplikujeme, na jedné z křižovatek špatně zabočíme a neskutečným způsobem procházíme celé město. Dostáváme se na hlavní historické náměstí, jdeme kolem nějakého kláštera, pak podél středověkých hradeb… Naše nervozita stoupá, cítíme se nápadní a máme obavy, že stadion nenajdeme včas a nestihneme začátek utkání. Nakonec nám pomáhá GPS a dojdeme na roh haly. Dostáváme instrukce, kde si zajít vyzvednout lístky které nám nechali hráči. Není však moc času. Všude plno domácích. Nikde žádná policie. Nikde žádná security. A nikde žádná tabule s označením, kde se nachází sektor pro hosty. Jsme zmatení. Do utkání zbývá asi 15 minut a my obcházíme v pěti lidech a s jednou vlajkou zvenku celý stadion, včetně vstupu, který vede do kotle domácích. Promenádujeme se kolem haly skutečně dlouho a já cítím, že si koledujeme. Do utkání zbývá 5 minut a tak vyzvedávání lístků od hráčů vzdáváme a kupujeme si je na pokladně za plnou palbu.. 220 Kč! Málem nás šlak trefí, ale co už… Vcházíme na stadion, ten už je velmi zaplněný. Překvapeně zjišťujeme že, jsme na opačné straně než je náš sektor a tak do něj musíme projít přes celou tribunu, šílenost! V místech pro hosty vážeme na zábradlí vlajku a zjišťujeme, že nikdo další fakt nepřijel, během zápasu se dopočítáme celkem 11 havířovských fandů..,

Navzdory našemu počtu a značné únavě odzpíváme úvodní Zvěř a ještě několikrát během zápasu dáme o sobě krátkými pokřiky vědět. Umístění sektoru pro hosty, to je zde vážně rarita. Je přímo vedle a ještě k tomu pod sektorem, ve kterém se schází domácí fandové. Přímo na ráně prostě. Kolem nás chodí o přestávkách plno domácích sem a tam, hlídá to jeden jediný sekuriťák. Nedovedu si představit, že by něco takového bylo u nás. To by tam možná každý druhý tábor co přijede tratil flagu…

Hala je zhruba z 90% zaplněná, vypadá velmi pěkně a ačkoli moderní haly nemám moc rád, tato se mi celkem líbí, překvapí mě docela v klidu akustika, což se o nových halách vesměs říci nedá.. Domácí fans sídlí na velké tribuně za bránou, rozdělil bych ji asi na tři části: Spodní část – místa na stání, lidé různých typů a druhů, někteří fandí pořád, někteří skoro vůbec, celkově to není úplně ono, ale optický dojem to tribuně dodává parádní. Vrchní pravá část – převážně fanklubáci v dresech okolo asi pěti bubnů, fandí často ale ideální to úplně není. Celkově mi nepřijdou zajímaví a zdá se mi, že v jejich repertoáru jsou i nějaké stupidní pokřiky. Naštěstí tu ale je vrchní levá část kotle dirigovaná spíkrem s megafonem, část která tvoří hlavní atmosféru, ve které je vidět zdejší ultras skupina v černých mikinách, fandí tady všichni, místy je vidět fanatismus, fanděním se baví a nad hlavami mávají pěknýma barevnýma vlajkama na tyčích, vypadá to velmi dobře. Domácí si připravují choreo, barevné kartony, malovaná plachta se zaťatou pěstí a transparent „Bojujte za motor“. Jednoduché, povedené a pěkné. Poté věší přes zábradlí asi 7 menších vlajek, jedna pár minut visí vzhůru nohama, jedna chvíli naruby, to je asi tak jediné, co bych jim vytknul. Za zápas nás jednou uráží, následně ironicky zpívají „Havířov – králové ligy“ a ptají se nás, co že nás tak málo… Neodpovídáme jim, podobnou otázkou se ptám i sám sebe, cítíme se za celou Havířovskou Zvěř dost blbě…

Motoráci jsou na začátku zápasu ve fandění vlažní jako včera a tak se snažíme hluchá místa hojně využívat k podpoře našeho klubu. Lidé na tribuně nalevo od nás si nás v takových chvílích se zájmem prohlíží. Prostě když už jsme tu jeli takovou dálku a náš počet je tristní, nebudeme tu jen tak stát se založenýma rukama.

Dneska vůči nám nesměřuje z domácího kotle žádný pokřik, ale přesto mám dojem, že je ve vzduchu hustější atmosféra. Přibylo sekuritáků mezi našimi sektory, kolem dokola chodí podezřelí lidé z budějovického kotle, jeden s čepicí Hooligans postává chvíli přímo pod námi. Zdá se nám, že i kluci v černých mikinách nás z výšky bedlivě pozorují. Dneska to asi budeme mít těžké… Připravujeme se na možný střet, víme, že po zápase budeme muset obejít půlku stadionu až téměř ke vstupu do domácícho kotle… Začíná to být napínavé! Nenápadně si spočítáme a zmapujeme všechny možné tváře z domácích řad, s kterými by mohly být problémy, sem tam je pak po očku kontrolujeme, jestli z nich nějaká část nezmizela a není připravena někde jinde k nějaké akci. Stále se snažíme fandit, strašně mě nyní štve, že nás tu není třeba aspoň o 10-15 víc, určitě by to bylo mnohem lepší! Hráči na ledě se snaží marně vyrovnat, dvě minuty před koncem utkání balíme vlajku, s posledním hvizdem rozhodčího zamáváme na dálku hráčům a přemisťujeme se na levou tribunu, kde mizíme v davu ze stadionu. Tam nás čeká cesta kolem domácího sektoru a přes most, který zdobí nápis „Hooligans“ mizíme v parku. Sem tam se otočíme jestli nejsme pronásledování, vypadá to že ne, i tak nic nechceme podcenit a spěcháme k dodávce. Už je to v pohodě. Startujeme a jedeme zpátky směrem do centra, kde nabereme naše další dva fanoušky, kteří čekají na předem určeném místě. Vše klapne a tak v sedmi lidech opouštíme České Budějovice, valíme směr Havířov. Většinu cesty spíme, o půlnoci pak stavíme na Rohlence, kde trošku zbystříme, jestli se tu nenacházejí naši kolegové z Hané, kteří dnes cestují autobusem z Čech. Vzduch je však čistý, najíme se a jedeme dál až domů…