Na první utkání AZetu na Hané, které se zkraje sezóny hrálo ve středu, vyjelo jen minimum příznivců AZetu. Sezónu jsme začali v orlovském azylu, na jejím startu byl o hokej nevelký zájem, středeční výlet do Prostějova příliš nelákal. Už tehdy jsme však měli v kalendáři poznačeno, že 24.1. se naše chuť, jet podpořit náš klub, musí násobně změnit. Vše bylo umocněno příjezdem dvou set Prostějováků do Havířova před koncem loňského roku. V tu chvíli bylo o ještě větší motivaci postaráno.

V naší současné situaci si jako cíl vytyčíme, aby na Hanou vyjely alespoň dva autobusy havířovských příznivců. Někteří to pokládají za nereálné, věští problém s naplněním jednoho. I my se chvíli bojíme, zda vůbec naplníme druhý, nakonec se dvěma počítáme jako s jasnou věcí, jenže v posledních dnech se spouští řetězová reakce, takový ten psychologický efekt ve stylu „on jede, tak já chci taky“. Kompletně vyprodáme tři velké autobusy, v posledních dnech musíme několik dalších zájemců o místa dokonce odmítnout. Hrát se o týden později, kdoví, zda v euforii nenaplníme ještě čtvrtý, třeba menší bus.Pomalu vstáváme z hoven. Při utkání s Prostějovem v naší hale jsme se opticky neprezentovali, je nám jasné, že tohle nyní chceme a musíme změnit. Podmínky jsou těžké, byli jsme zvyklí tvořit v klubové tělocvičně, kde jsme na choreografiích makali uplynulých cca 10 let. Tělocvična je po rekonstrukci haly stále mimo provoz, mimo provoz je i jeden ze skladů s naším materiálem, podmínky nejsou ideální. Však ani to nás neodradí, v týdnu před zápasem vyrábíme ve skladu, v zaměstnání jednoho z fanoušků, mezi paletami s hodně drahým vínem, 12metrový transparent.

Organizace výjezdu je od počátku skvělá, příkladná. Lidé za autobus platí předem, přicházejí si pro jízdenku do svého dopravního prostředku buď o den dříve, nebo s předstihem v den zápasu, zhruba hodinu před odjezdem máme odbavenu drtivou většinu cestujících. Šlape to jako hodinky, lidé jsou vážně skvělí, neuvěřitelně moc nám pomáhají, těší se, jsou pro nás velkým hnacím motorem, za to jim patří velký dík. Výjezdy pořádáme více než 15 let, ale tak špičková organizaci jako nyní snad ještě nebyla.

Sobota, 14:00 hod., fanoušci se začínají scházet před stadionem. Připraveny jsou tři velké autobusy, ty očíslujeme, každý z nich také pracovně pojmenujeme. S nadsázkou říkáme, že proto, abychom to ztížili policistům či případnému soupeři, o kterém se leccos šušká, který by na naše autobusy třeba mohl dostal chuť. Přesně ve 14:33 tak 161 fanoušků v autobusech, které jsou pojmenovány jako HUMUS, SVAČINKA a OBLÁČEK, vyjíždí směr Haná. Nálada je výborná.

V plánu jsou dvě zastávky. Tu první absolvujeme v Klimkovicích, rychlé cigáro a valíme dál. Druhá zastávka je v Nemilanech. Jaké je naše překvapení, když při příjezdu k čerpací stanici vidíme, že na nás čeká 8 policejních aut. Ano, 8. Do toho volá kriminální policie, pánové nám s úsměvem říkají, že policisty nám poslali v rámci uvítacího výboru. Druhá zastávka je malinko delší, na velikém parkoviště svoláme všech 160 výjezďáků, těm je nyní poprvé vysvětleno, co po nich budeme chtít při dnešní choreografii… „V 10. minutě si musíte všichni nejprve takto vytřepat pytel…“

Proč nás čeká tolik policejních aut? Ano, jsme zvyklí, že v Přerově, v Prostějově, dříve v Olomouci apod. nás do města doprovodí jedno, maximálně dvě policejní vozidla. Dnes 8. Nebude něco pravdy na tom, že v Prostějově, přímo ve městě čeká velká tlupa chlapců v černém? Tlupa nejen Prostějováků, ale také chuligánů olomoucké Sigmy, kteří na nás údajně dostali chuť? Kdoví, co je na tom pravdy… Však naše spekulace jsou umocněny jak počtem policejních aut, tak také tím, že k prostějovskému stadionu přijíždíme jinudy. Autobusem přijíždím do Prostějova na hokej možná podesáté, nyní však poprvé z druhé strany. Policisté nás navádějí odjinud, vůbec nejedeme městem, jak jsme běžně zvyklí…

Autobusy parkují u hostujícího sektoru, do něj ihned míří kluci, kteří mají na starost pronesení ultras věcí. Jako první proto do sektoru míříme s vlajkami, s transparentem, s bubnem, s dalším materiálem, tohle všechno má přednost, tohle všechno je priorita. Až potom „běžní“ fanoušci. Do začátku zápasu zbývá nějakých 18 minut. Na jednu stranu spousta času, však když vidím, jak to u vstupu vypadá… Ochranka je sice v pohodě, nijak nezdržuje, šacování je minimální, asi bychom pronesli vše, co bychom chtěli, však prodej vstupenek chlapcům nejde. S tím je problém, sekuriťák říká, že by potřeboval lampičku, že na to nevidí… Začíná se tvořit velká fronta, nabízí se, že při úvodním buly zřejmě nebudeme kompletní.

Vevnitř už se vše chystá, roste však nervozita, protože u vchodu se tvoří větší a větší fronta. Každý příchozí jedinec do sektoru je ihned požádán, aby se rychle občerstvil a šel nahoru, postavil se za vlajku. Tyto naše prosby si drtivá většina fanoušků bere k srdci, nahoru za vlajku míří třeba i prezident klubu, dole u plexi zůstává asi jen 8 lidí. O kterých víme, že to v hlavě mají nastaveno jinak a tak se je ani nesnažíme přemlouvat, ať jdou k nám. Takoví jsou všude, takoví přijeli i s Prostějovem k nám…

Jsme rozhodnuti, že fandit začneme až ve chvíli, kdy v sektoru budou úplně všichni, jenže tohle předsevzetí nedodržíme. Natěšenost většiny lidí je obrovská, při první příležitosti, která k fandění přímo vybízí, začínáme řvát jak tuři. I když venku na vstupenku čeká ještě spousta lidí. Ti poslední se do za námi dostanou malou chvíli po úvodním vhazování. Jdeme na to!

Pohled na sektor je úžasný. 197 Havířovanů, drtivá většina krásně postavena za hlavní vlajku HAVÍŘOVSKÁ ZVĚŘ. Menší zástavu pak věsí kluci z Bandoleros. Od úvodu jsme dirigováni dvěma spíkry, dnes by se hodil i druhý megafon, hodně by nám pomohl. I tak se však kluci, kteří mají support na starost, snaží, odměnou jim je výborné fandění sektoru. Může to být ještě lepší, vždyť na začátku je každý nesmírně nahecovaný, jenže my prakticky od první minuty věnujeme velkou část energie přípravám naší optické prezentace, která je naplánována na polovinu první třetiny. Tudíž místo toho, aby spíkři jen a jen hecovali dav k fandění, tak lidem také musí vysvětlovat, kdy a co se po nich bude chtít. Tím náš doping malinko trpí, však i tak je velmi dobrý.

V polovině první třetiny vytahujeme 12metrový transparent SLEZSKO JE JINÉ, kterým narážíme na odlišnost našeho kraje, našeho nastavení, nás jako takových. Mnozí, kteří žijí mimo Slezsko, si to třeba neuvědomují, má slova mohou považovat za přehnaná, ale… Ono to tak opravdu je. Slezsko je jiné, Slezané jsou naturelem jiní, lidé, kteří v Havířově vedou fanouškovskou scénu si na příslušnosti právě ke Slezsku nesmírně zakládají. K vytaženému transparent jde nad hlavy fanoušků 150 obřích balónků, sektor barevně rozdělíme, jedna polovina je bílá, druhá žlutá. Prezentace na první dojem velmi jednoduchá, však pro nás novinka, která není úplně brnkačkou, procházkou růžovým sadem. Je to náročnější, než si mnozí myslí, proto jsme rádi, že se vše daří. Myslím si, že jako výjezdová prezentace je to opravdu povedené.

Ve zbytku třetiny stále intenzivně fandíme, hlavní spíkr s megafonem podává výborný výkon, hecuje dav, lidé v sektoru jsou nadšení. Nyní mám konečně čas se podívat do sektoru domácích, který mě zajímá neméně. U nich, a psal jsem to vždy, když přišlo více lidí, je těžké rozeznat, kdo je v kotli a kdo už ne, celé to splývá v jednu hezky zaplněnou tribunu. Domácí svůj sektor ověsili třemi pěknými vlajkami, z toho dvěma opravdu velkými. Tohle vypadá dobře, takto by to vypadat mělo. Kotel je hnán spíkrem s megafonem, domácí do toho určitě dávají spoustu energie, určitě jsou místy velmi dobří, však já je k nám moc neslyším. Tím, že znamenitě fandíme my, tak Hanáky nevnímám tak, jak bych chtěl…

První přestávka přinese zajímavou podívanou. Od úvodu zápasu se vedle hostujícího sektoru, však na prostějovské straně, usídlí dva fanoušci AZetu. Od úvodní minuty hlasitě a výrazně fandí svému klubu i když kolem nich stojí jen domácí. Ty to nechává klidnými, však pifku na dva Slezany si určitě dělají domácí radikálové na druhé tribuně. O přestávce jsou oba Havířované vyzváni ochrankou, ať jdou do svého sektoru. Nesmyslně jim však není otevřena spodní brána, kterou by se k nám dostali za pár vteřin, ochrankou je řečeno, ať dotyční objedou celý stadion. To je najednou skvělá šance pro domácí zakuklence. Ti na dva hosty pořádají hon, jeden z Havířovanů se musí zachránit brilantním skokem na střídačku svého klubu, na které, těsně po konci třetiny, ještě sedí hráči AZetu. Za takový skok by se nestyděli ani Armand Duplantis, naši hráči se asi hodně diví, když k nim přes vysoké plexi skáče fanoušek. Plexi přeskakuje v pravý čas, protože domácí chuligáni už jsou velmi blízko, AZeťák by byl bit. A byl by bit právem, protože na domácí tribuně se nefandí hostům. Od domácích chuligánů kteří hájí domácí prostředí, velmi hezká naháněcí akce. A pochvala za ni.

Zpět k přestávkovému dění… Den před utkáním se dovídáme, že kvůli doporučení ze strany Policie nesmí mezi třetinami nikdo opustit stadion. Paradoxně jsem za to rád. Jsem nekuřák, ven nepotřebuju, mnu si ruce, že nikdo nebude s cigárem venku ještě ve 4. minutě druhé a třetí třetiny, jak to lidé mají ve zvyku. A trpí tím sektor. Čili tohle nám paradoxně může pomoci. Dochází k velmi komické situaci, kdy třeba 30 lidí kouří přímo na zimáku, 5 metrů od ledové plochy. Ochranka je nepustí ven a tak si lidé zapalují i přímo v sektoru, hoši v reflexních vestách vše tolerují, klidně přihlíží.

Před další třetinou opět nabádáme, aby se šel každý postavit nahoru, byť sledovat hokej netradičně zpoza mantinelu mnohé láká. Opět však drtivá většina lidí činí tak, jak si přejeme. Máme obrovskou radost, že lidé se jen občerství a opravdu míří za vlajku, tohle je důležité, takhle by to mělo vypadat. Po nikom to nechceme bezdůvodně. Chceme to, neboť v jednotě je síla, navíc pohled na jednotlivý a plný sektor je k nezaplacení.

Ve druhé části vytahují svou prezentaci také domácí. Obrovská plachta, na ní dvě postavy v kuklách, domácí chuligán je silnější a v přetahované lanem zřejmě porazí AZeťáka. Co jiného od Prostějova čekat, než obrovskou kvalitu, i dnes ji prezentují. Nebudu ji nikterak snižovat, Hanáci patří k absolutní špičce v republice, nejen na hokeji, však dnes si uvědomím, jak moc jim hraje do karet možnost tahat své plachty na lanech. Dnešní malůvka je sice hodně velká, je obrovská, však na namalování není zas tak náročná. Kdyby takovou malůvku vytáhla jiná ekipa na své tribuně, bude to taktéž působit hezky. Jenže v Prostějově, tím, že takové plachty tahají na lanech, díky čemuž jsou díla zdejších ultras lépe prezentována, to působí honosněji, majestátně, násobně lépe. Právě to, že domácí tuto možnost mají, jim obrovsky pomáhá…

Při optické prezentaci Prostějovanů se halou nese hromové „Haná, Haná, prdel zajebaná“, což pro Hanáky není nejlepší vizitka, i díky tomu nyní ještě víc bobtnají urážky mezi oběma tábory. Atmosféra je výborná, ale jak už to tak bývá, při vzájemných urážkách je to ještě lepší, chceš-li vyhecovanější. Oba kotle se v nenávisti předhánějí, má to emoce, má to grády, domácí odpovídačka s protilehlou tribunou „Zkurvené – Havířov“ je moc fajn! Když se k tomu přidá i zajímavá bitva na ledě, která je také vyostřená, tak se lidem na tribunách nabízí velmi nevšední zážitek, za který by byli rádi na nejednom extraligovém stadionu. Dnes je to, i díky skvělé kulise, opravdová reklama a lahůdka.

To už si však delší dobu všímáme, že vedle našeho sektoru nás neustále provokuje několik domácích. Jak mladíci v černém, kteří vypadají, že je primárně nezajímá hokej, tak i pár blbů, které naopak hokej zajímá a mají nutkání nám stále dávat najevo, že „Jestřábi jsou lepší“. Mnozí internetoví diskutéři by nám jistě poradili, že takových oslů si nemáme všímat, že máme sklopit hlavu a nechat se urážet. Slezsko je však jiné, naturel mnoha Slezanů je jiný a tak ve druhé přestávce vzniká první potyčka u plotu, do které se zapojuje třeba 15 lidí na obou stranách. Na klucích z ochranky je vidět, že se jim nechce nic řešit, k vidění je diametrálně odlišná situace, než co by se při takové potyčce dělo v Havířově. Kde by se něco takového vlastně velmi pravděpodobně nikdy nestalo.. Tady to však má ochranka opravdu absolutně na háku. A tak zatímco jedni bojují u bufetu s klobásou, který je podprůměrná, především spíše vlažná, tak druzí o pár metrů výše bojují se soupeřem, s plotem, se sítí…

Security svůj laxní přístup ke svým povinnostem, z čehož máme samozřejmě velkou radost, dokresluje tím, že o přestávce navíc konečně otevírá vrata ven a lidé jdou vykuřovat na čerstvý vzduch. Vem čert doporučení Policie…

V téže pauze, tedy před třetí třetinou, kdy prohráváme, si myslíme, že řada fanoušků, kteří přijeli primárně za účelem sledování hokeje, bude do značné míry rezignovat na fandění. Bojíme se toho. Hodně se toho bojíme. A tak spíkr mění pozici, na třetí část si stoupne jinde, stoupne si tak, ať je blíže těm, u kterých hrozí zmíněný „syndrom vyhoření“. K tomu má kluk s megafonem směrem k davu navíc povzbuzující a motivační řeč, která velmi zabere. Do toho všeho ještě měníme vzhled našeho sektoru, sundáváme 10metrovou vlajku HAVÍŘOVSKÁ ZVĚŘ, aby ji na zábradlí nahradila stejně dlouhá zástava TROJBAREVNÍ.

I za nepříznivého stavu je doping našeho sektoru, pod taktovkou tří spíkrů, velmi dobrý, nebál bych se říct, že výborný. Lidé stále mají chuť, vidím na nich, že si to obrovsky užívají, že až tak neřeší, jaký je stav na ledě. Kdyby mi před zápasem někdo řekl, že náš support bude stejný v první třetině, jako ve třetí, kdy budeme prohrávat o dvě branky, nevěřil bych mu. I díky sortě lidí, která vyjela. Protože je tu spousta nováčků, vyjely holky, ženy, děti… Což je samozřejmě super, leč báli jsme se, co s takovými udělá případný nepříznivý stav. Spletli jsme se! Jsem absolutně nadšený a aktuální entuziasmus Havířovanů si obrovsky užívám.

Trochu zklamáním jsou pro mě domácí. Jo, místy je to fajn, místy je to dobré, místy mě baví, ale asi dnes čekám ještě víc. Já je velkou část zápasu slyším velice slabě. Mají spoustu vynikajících a zpěvných chorálů, jejich repertoár je moc dobrý, prakticky vším dokazují, že jsou republiková špička, však já asi čekám ještě víc… Jistou odpověď na mé otázky, jací vlastně Hanáci jsou, dostávám ve chvíli, kdy lidé v kotli hromadně poskakují. A já jsem v šoku, jak málo lidí skáče. Třeba 15. Evokuje to ve mně otázky, kolik těch lidí tedy v kotli je. Samozřejmě, jasně, že ne 15, jasně, že mnohonásobně víc, ale nyní si říkám, jestli neschází více entuziasmu, nadšení, fanatismu. Z nynějšího pohledu na prostějovský sektor jsem překvapen. Dnes je v hale 3300 lidí, je opticky narvaný kotel, vedeš 3:2 nad velkým rivalem, já bych si uměl představit jinou vřavu. Asi mám na domácí velké nároky…

Náš support ve druhé polovině třetí třetiny opět ovlivní další potyčky u plotu. Havířované tentokrát neválčí jen s nějakými normály nebo s mladými radikály, k plotu přibíhá i několik lidí v černých a červeno-bílých kuklách. Ochranka je opět velmi laxní, obě strany zase nechá docela dlouho bojovat. Zajímavé je pozorovat některé normální, „obyčejné“, na pohled slušné fanoušky AZetu, kteří berou vlajky na tyčích a do domácích provokatérů zkouší bodat se stejnou vervou, s jakou Apači bodali svá kopí do těl bledých tváří… Když se jedna z těch domácích bledých tvář ptá zpoza sítě, co že to je za havířovské šílence, vždyť chuligáni ze Slezska dle některých zpráv přece nepřijeli, chce se jen říct ono dnes několikrát zmíněné – Slezsko je jiné… Při této potyčce také jeden z prostějovských příznivců tratí šálu, ta je vyvěšena v havířovském sektoru se stejným nadšením, jako skalp bledé tváře na indiánské radě starších, posléze je šála spálena. Ochranka od Slezanů dostane „zákaz“ šálu hasit. A tak nehasí, ta hoří a plápolá až do poslední nitě.

Je komické číst nářky a plky Hanáků o tom, jak byla šála odejmuta dítěti či ženě, což bývá klasická výmluva těch, kteří ostudně tratí. No, pokud prostějovské děti a ženy bojovaly u plotu, tak… Možná ještě komičtější je číst srance moralistů z kdejaké prdele, kteří se pohoršují nad tím, co se u plotu děje, co se děje s prostějovskou šálou. Jak už bylo řečeno, jasně, tihle dotyční by si nechali srát na hlavu, oni by se nechali urážet a plivat po sobě. Oni možná ano, však naštěstí se pořád ještě najde dost chlapů, kteří si to s provokatéry chtějí vyřídit právě jako chlap s chlapem… Činem, dobře mířeným facanem, ne komentářem na sociální síti. Je akce, je pak reakce. Bez akce by nebyla reakce. Kdyby však po hanácké akci nepřišla slezská reakce, mohli bychom se zbaběle dívat do země. Jako ten osel bez šály, který určitě chápe, že jeho fanouškovský symbol lehl popelem. Protože i s tím rizikem k tomu plotu lezl… Rozhodl se hrát hru, které nerozumíš, tak ji nesuď.

Díky této druhé potyčce během utkání se moc nevěnujeme vlajkám na tyčích, kterými máváme, i vinou šarvátky je jich rozdáno méně, jejich efekt nevypadá tak, jak bychom si sami představovali, v tomto dnes malinko zaostáváme, tohle se nám příliš nepovedlo.

To už ale zápas končí, oba sektory aktivních fanoušků jsou připraveny poděkovat svým hrdinům. S hráči si zazpíváme Zvěř, je milé vidět, jak plejeři, i přesto, že ve tvářích jsou obrovsky zklamaní, zpívají s námi. Domácí si děkovačku užijí mnohem víc, mají ji klasickou, dlouhou, fajnou, však někdy si říkám, zda by po mnoha letech nebyla na místě, třeba tu a tam, nějaká inovace.

Po odjezdu obou týmů do šaten si oba sektory ještě nadávají, fanoušci i po závěrečné siréně zůstávají na zimáku ještě docela dlouho, však krom zmíněných nadávek se už nic dalšího neděje. Havířované proto nasedají do tří přistavených autobusů a po dvou zastávkách na benzinkách pomalu přijíždějí do svého Slezska.

Cestou zpět se drtivá většina výjezďáků shoduje, že i přes porážku, která mrzí, to byl fantastický výjezd. Téměř vše vyšlo od A do Z. Organizace výjezdu, cesta, organizace fandění, choreografie, nějaké ty emoce u plotu, prostě mělo to grády a náboj, tenhle zápas byl ozdobou. Co ozdobou není, to jsou internetoví mudrcové, kteří nám, od Bohumína až po Prachatice, od Znojma až po Varnsdorf, potřebovali sdělit svá moudra, potřebovali nás poučit o morálce a slušném chování. Je až neuvěřitelné, kolik lidí, a opravdu napříč republikou, mělo nutkání nám říct, že jsme ti zmrdi z jižního Polska, které vypustili do civilizace. Nikdo z těch oslů však na stadionu nebyl, nikdo nic neví, ale každý přispěchal se svým soudem. Kdejaký skladník v COOPu v Moravské Třebové samozřejmě ví, co se stalo, proč se to stalo, jak se to stalo a… A přitom hovno. Tihle malí psi za plotem budou štěkat dál, fanoušci budou dál chodit, jezdit a fandit, no a těm neškodným čivavám, o kterých by nikdo, nebýt granulí a internetu, nevěděl, se dál budou smát… Poté, co jim ty čivavy vlastně udělají reklamu.

Sepsal J.R. from B.K.