Jaro v plném proudu, je středa, 22.3. a já stojím před Plechárnou, čekajíc na příchozí zájemce o výjezd do Hodonína, kteří by si přišli zaplatit výjezdovou zálohu. Dovnitř Plechárny se mi moc nechce, zrovna tam probíhá popohřební žranice a tak nechci rušit rozjímání nad nebožtíkem. Přešlapuji tedy před šenkem, naštěstí přijíždí Pírko a tak aspoň můžu s někým pokecat a zkrátit si tak čas.
Řeč se ihned stáčí k tolik očekávanému výjezdu do Klášterce. Pírko už zjistil vlakové spoje a tak celému výjezdu můžeme dát malinko konkrétnější podobu. „Supr, v západočeském městečku se hraje v 5 a tak hezky stíháme zpáteční vlak, kterým dojedeme bez přestupu až do Svinova“, řekl Pírko. Po téhle informaci si říkáme, že takových 15 fanoušků by vyjet mohlo. Pírko ještě pomocí deseti prstů na svých rukou počítá ty, kteří už mají jízdenku na vlak, díky fajn akci Lidlu, koupenou… „Ten, ten, ten a ten, no zatím nás je 10 jistých, pokud by nás bylo 15 až 20, bylo by to super“, špekuluje Pírko…
Pírko, odjíždí. Dokonale navoněn, tak kdoví, kam jeho kroky míří. Já stále přešlapuju před Plechárnou, naštěstí pak přijde pokecat Viola, s jejím příchodem ostych mírně opadá a tak sedáme vevnitř a objednáváme 2 dvanáctky. Jo, jasan, normálně bych srkal desítku, ale poukázky od Radegastu ještě platí, tak je třeba je využít. Servírka s vidinou mé platby poukázkami má zděšení v očích a zpoza baru huláká, že poukázky dnes neakceptuje, já sice přitakávám, ale zároveň vím, že ve finále to nějak obkecám a poukázkama prostě platit budu… Sedím naproti Viole, mám co dělat, abych jí nekoukal do výstřihu. V myšlenkách na bujné poprsí mě nezvlaží ani nálada u vedlejšího stolu, kde probíhá ona pieta. Asi dvanáct chlapů se halasně baví, popíjejí rum, tu a tam se dají do zpěvu. Zanedlouho přicházejí další 2 fanoušci, aby si objednali výjezd na jih Moravy. Když vidí hezky natočené dvanáctky, neváhají, přisednou ke stolu a také si objednají… Rozhovor v této společnosti by mohl probíhat na jakékoli téma, ale mé marketingové smysly velí, abych ty lidi už nenápadně lákal na klášterecký výjezd. A tak začínám monolog, ve kterém vyzdvihuji cenu jízdenek, super spojení i fakt, že v Klášterci bude vrcholit naše snaha o postup do první ligy… Jde vidět, jak to přísedícím vrtá hlavou a začínají o výjezdu uvažovat. Potutelně se usmívám…
Toho dne přišlo do šenku na zimáku asi 6 lidí, aby si zajistili místo v autobuse směr Hodonín, mé myšlenky se ale čím dál víc upínají k nejdelšímu výjezdu v havířovské historii… Cestou domů mám v buse čas přemýšlet, jak nalákat další a další lidi na výjezd, holt ta zpropadená „devítka“ to objíždí kolem nemocnice… Říkám si, že někoho jistě nalákám ta líbeznost města u německých hranic.
A tak se pouštím do studií města Klášterec nad Ohří. Když zjistím, jaké skvosty město nabízí, napadá mě, že na to možná nalákám některé kulturní fajnšmekry. No, i kdybych tím měl nalákat jen jednoho jediného, tak to za to stojí… Proto na fóru našich webovek provádíme osvětu, kdy návštěvníkům vykreslujeme tohle západočeské město jako téměř nejkrásnější místo na zemi. Zámek, přilehlý zámecký park, řeka Ohře, i ten kostelík se tam najde. „Není možné, aby byli všichni takoví barbaři a tenhle hokejový zápas, spojený především s parádním výletem, je neoslovil“, říkám si.
Uběhne sotva pár dní a na světě je první komplikace. Zrovna si takhle lebedím na eFBíčku, když mi dole v chatu vyskočí červená jednička. Říkám si: „Kurva, kdo zas co chce…“. Ha, píše Pírko. Pírko je pln emocí, z jeho slov je patrný pesimismu a skepse. Asi byl na výjezd už tak natěšený, že šťoural na kláštereckých webovkách, kde našel nepřijemnou informaci, že onen hokejový mač s naším AZetem se nehraje v 5, jak bylo původně avizováno, ale až v 6. A sakra! Je to naschvál místního vedení, abychom nestíhali zpáteční spoj? Začínáme rychle uvažovat a po chvíli se shodneme, že tuhle informaci si předáme jen ve 14-ti členné organizační skupině a zbytku fanoušků ji zatajíme. Jo, možná si nyní říkáte, že to byla od nás pěkná sviňárna, ale na druhou stranu – kdybychom s tou informací přišli na rovinu, v době, kdy probíhal ten největší mobilizační boom, kolik lidí bychom tímto odradili od plánovaného výjezdu? Tehdy jsme zvolili, podle našeho názoru, menší zlo a myslím, že jsme zvolili zcela správně… Uklidňuju Pírka, říkám mu, ať nevěší hlavu a nepanikaří, že to určitě nějak vymyslíme. Zvažujeme i oslovit Potoka, zda-li by u kláštereckého vedení nemohl orodovat za dřívější začátek utkání. Nakonec od toho upustíme a trochu alibisticky si říkáme, že ono to nějak dopadne… A dál lákáme fanoušky na výjezd a mažeme med kolem pusy, jak báječný spoj nás doveze zpátky domů…
(pokračování příště)
- Všechny postavy v seriálu jsou skutečné, ale působí pod jiným, smyšleným jménem…