K dnešnímu rozhovoru jsme si vybrali člověka, který především v uplynulé sezóně udělal spoustu cenné práce pro náš klub. Člověka, který se také zasloužil o to, že jsme si stále mohli říkat „králové ligy“. Nebyla to sice ta hlavní činnost, díky které kralujem, avšak bez kvalitní foto či video prezentace bychom své umění na tribunách nemohli tak dobře prodat. A vzhledem k tomu, že z důvodu odjezdu za „lepším životem“ se tento člověk už téměř nebude vyskytovat na zápasech AZetu, dovolili jsme si s ním udělat takový bilanční a rozlučkový rozhovor…

Můžeš nám přiblížit, jak ses k focení na hokejovém AZetu dostal a jak dlouho jsi takto působil?
Je to v celku prosté, narodil jsem se v Havířově a v předpubertálním věku mně otec brával na hokejová utkání na místní „zimák“, postupem doby jsem stárnul, někdy před desíti lety jsem začal fotit a od té doby jsem foťák z ruky nepustil. Velký zlom přišel na konci roku 2010, kdy jsem si pořídil svou první zrcadlovku s pořádným teleobjektivem a rázem již pro mně nebyla ledová plocha tak „vzdálená“.
V hokejové sezóně 2010/2011 o hokeji v Havířově mluvil snad každý, druholigový AZ pronikl do vysílání ČT4, byl jsem rád, že se hokej v Havířově zase začal hrát a navíc, byla mi sympatická skupina kolem Jardy Mrowiece a Martina Potočného svou snahou vybudovat tým havířovských odchovanců. Cesta na zimní stadion tedy byla daná. Bohužel v první „Sezóně snů“ jsem stihl pouze pár utkání v nádstavbové části a oba domácí utkání s Novým Jičínem v play-off. Už tehdy jsem si říkal, že bych rád příští rok na zimním stadionu strávil trošku více času. Mezitím se moje hokejové fotografie, zřejmě prostřednictvím sociálních sítí, rozšířily a v letní pauze mne na doporučení kolegy Lukáše Bajgara z Ostravy, kontaktoval šéfredaktor havířovské redakce, Libor Gavlas, zda bych nechtěl působit jako oficiální fotograf klubu. Jeho nabídku jsem přijal a od přípravných zápasů jsem se začal na zimním stadionu vyskytovat opravdu často a do konce sezóny mne to neopustilo.

Lze nějak porovnat práce pro oficiální stránky klubu a pak práce pro fanoušky, kteří si Tě mnohdy takzvaně najali?
Lze to. Je to mírně rozdílné. Fanouškovská obec dychtí po fotkách zaměřených do hlediště, naopak oficiální stránky preferují „hokejové fotky z ledu“. Proto jsem vždy po hokejovém utkání připravoval 3 složky fotek. První – hokejové fotky pro oficiální web klubu obsahovala nejlepší fotky z utkání, které se udály na ledě a snažil jsem se ji vhodně doplnit pár záběry z hlediště. Druhá složka – pro web www.az-fans.net, kde dominovaly fotky tribun, ať už s fanoušky AZ Havířov, tak pro srovnání jsem se snažil také vkládat fotografie soupeřova kotle. No a třetí, největší složka obsahovala mix obou těchto složek, na můj osobní fotostránku.

Kolik jsi letos stihl navštívit zápasů AZetu, ať už doma či na výjezdech?
Pokud mohu, tak bych tu otázku spíše otočil, nestihl jsem dva přípravné utkání, a 6 – 8 utkání v základní části, a to z pracovních důvodů. Od začátku play-off po konec baráže jsem nevynechal ani jeden mač a jsem moc rád, že jsem byl přitom. Kolegové v práci asi už méně, přesto to stálo za to 🙂

Často jsi na výjezdy jezdil klubovým autobusem s hráči. Je velký rozdíl, cestovat na výjezdy právě s hráči a cestovat s fanoušky? Ať už autem, vlakem či busem.
Je to velký rozdíl. V klubovém autobuse se nepije 🙂 Tedy nepije cestou tam. Když jedeš na výjezd s fanoušky, tak se pije ještě před nastoupením do dopravního prostředku. Ale to k tomu patří. Atmosféra ve fansbuse je nesrovnatelná. Naopak v klubovém buse hraje po celou dobu cesty nějaký film a je tam klid. Takže se dá případně i zdřímnout. No a jelikož mne téměř vždy trenér Daneček vyčlenil místo úplně vepředu, rád jsem si povídal s šoférem Martinem. Tímto Tě zdravím, Martine! 🙂
Na začátku sezóny jsem se tak nějak snažil vyhýbat vlakovým výjezdům, ale potom, co jsme vlakem vyjeli do Opavy a taky napříč republikou do Klášterce, řadím vlakové výjezdy jako ty nejlepší.

Jsi znám tím, že rád jsi se svým objektivem zabrouzdal i do hlediště. Fanoušky jsi fotil tak nějak „na objednávku“ nebo čistě ze své vůle?
Já si hlavně odjakživa myslím, že fanoušci k tomu sportu jednoznačně patří a hokejisté a fanoušci by měli žít tak nějak v symbióze, proto toto spojení mezi mnou a fanoušky bylo tak nějak samozřejmé. Vždycky jsem k hokejovým fotkám připojoval také záběry z hlediště a ona ta spolupráce pak přišla tak nějak sama. Na prvním větším výjezdu, který byl do Přerova, jsme se tak nějak domluvili a od té doby s fanoušky spolupracujeme.

Je nějaký rozdíl, fotit hokej jako hokej nebo fotit i dění na tribunách?
Je to velký rozdíl, určitě technicky, protože tribuny na druholigových stadionech nejsou, až na vyjímky, kvalitně osvětleny. Tam ale asi otázka nemíří. 🙂
Když to řeknu narovinu, tak fotky z ledu jsou prakticky pokaždé stejně, nebo velmi podobné, ale tribuny nabízejí rozmanitý pohled. Zvlášť, když ještě spolupracuješ s Havířovskou Zvěří. To, co v letošní sezóně předváděli havířovští fandové na tribunách bylo na velmi vysoké úrovni a mnohdy skutečně ohromující. Podle mně je hokej fenomén a emoce, které jsou vidět na tribunách jsou neskutečné. Snad se mi i emoce občas podařily zachytit.

Kdybys měl zhodnoti druholigové stadiony, jak po fanouškovské stránce, tak po fotostránce, kde se Ti líbilo a kde naopak?
Nejlepší zimní stadion v naší východní skupině je ten náš. I co se týče osvětlení a prostoru pro fanoušky. Myslím, že na žádném stadionu není pro fanoušky hostí vyčleněn takový dobrý prostor jako u nás. Nádherný stadion je vsetínský Lapač, kde na mně fakt dýchla ta hokejová historie několikanásobného mistra republiky. Sympatický je i přerovský zimák, i stadion v Porubě a dobře se fotí v Opavě. Naopak mezi nejhorší stadiony z fotohlediska řadím Prostějov, Frýdek, Uh. Hradiště a úplně nejhorší mi příjde Karviná. Navíc je na těchto stadionech problém s umístěním sektoru pro hosty. Někdy mi to opravdu přišlo nedůstojné. Klec v Prostějově, nudle v Opavě, prostor za bránou v Přerově. Hokej se přece dělá pro fanoušky a cpát lidi, kteří se trmácí spousty kilometrů do klece pod bránu je nedůstojné. Stadion, který není ani špatný, ani dobrý je třeba ten ve Valmezu, nebo v Novém Jičíně. A v Jičíně mají výborné placky, takže se mi tam líbilo 🙂
1. Havířov 2. Vsetín 3. Přerov 4. Opava 5. Poruba 6. Prostějov (po rekonstrukci světel) 7. ValMez 8. Nový Jičín 9. Frýdek-Místek 10. Karviná 11. Uherské Hradiště.

Vzhledem k tomu, že kvůli svému odjezdu na nějaký čas končíš jako fotograf na AZetu, dá se zavzpomínat a vyjmenovat, co Ti tohle focení a celkově působení na AZetu vzalo a co dalo?
Popravdě mi vzalo hrozně moc času a také nějaké ty finance. Když jedete na výjezd třeba do takového Uherského Hradiště, tak je to opravdu zábava na celé odpoledne. Přesto tyto daleké výjezdy řadím k jedněm z nejvydařenějších. Určitě si tím nechci stěžovat, jen vyjmenovat, co mi to focení vzalo.
Naopak dalo mi toho dost. Poznal jsem spousty nových lidí a některé z nich opravdu považuji za své kamarády, dále spousty zážitků, radosti, emocí, spousty nových kontaktů, několik fotozakázek a taky snad nějaké nové zkušeností.

Nejsilnější zážitky na hokeji?
První výjezd k prvním přípravnému utkání do polské Osvětimi, pochod před a také první mistrovské utkání s Novým Jičínem, první výjezd do Přerova, druhý výjezd do Uherského Hradiště, vlakový výjezd do Opavy, zimní domácí utkání s Karvinou, kde vznikl dokument „neobyčejný hokejový den“, poslední zápas základní části v Porubě, čtvrtfinálový výjezd do Frýdku (0:10) gól Davida Klimši v semifinále s Prostějovem, celá finálová serie s Karvinou a bez debat celá baráž o první ligu patří k mým největším a nejsilnějším zážitkům.

Vidíš i do práce, jejíž přípravu vidí většina příznivců až na tribuně, čili do tvorby různých choreografií, prezentací apod.?
Vidím do toho a pokud to bylo v mých silách, tak jsem se i do tvorby a chystání snažil zapojovat. Je to sice mnohem těžší, než přijít na „zimák“, vyfotit výsledek a pak se jím prezentovat, ale stojí to za to. Sice nejsem nijak výtvarně zdatný, ale když je třeba něco vybarvit, vystřihnout, někam zajet, něco převést, něco donést, tak je to ideální práce pro mně.

Vzkázal bys třeba něco lidem, kteří by se možná chtěli nějak podobně zapojit, ale je u nich znát jakýsi ostych nebo stud?
Na začátku sezóny jsem znal z okruhu těch lidí, kteří se do příprav zapojují, tak maximálně dva. Teď jich znám několikanásobně více a jsem za to moc rád… Na začátku sezóny jsem cítil stud i ostych. Ale, jak již píšu výše, poznáte nové lidi a ty zážitky za to opravdu stojí! Přál bych Vám zažít ten pocit, když se koukáte z protější tribuny na výsledek několikahodinové dřiny. Úžasný zážitek!

Bylo nějaké utkání, které jsi celé neodfotil a u kterého ses zapojil třeba i do aktivního fandění? Jak to vlastně máš? Fotíš vždy celé utkání, celých 60 minut?
Měl, dokonce několik. 🙂 Ke konci sezóny jsem si začal pořádně výjezdové utkání užívat. Výjezdy do Mostu, Berouna jsem z velké části odfandil v kotli hostí. A hlavně Klášterec, ten jsem odfandil kompletně celý. Ale i na domácích zápasech jsem se objevil párkrát v kotli. Hlavně tehdy, když to bylo potřeba a naproti havířovským fandům stanul silný soupěř.

Měl jsi v kabině nějaké oblíbené hráče?
Jasně, vždycky Ti je někdo sympatičtější a někdo méně, ale celý ten tým sezóny 2011/2012 mi bude moc chybět! A ano, i mezi hráči jsem si našel dobrého kamaráda.

O fanoušcích Havířova je známo, že jsou někdy malinko horkokrevnější. Tu a tam se na výjezdech zapálí nějaké to pyro, tu a tam se s někým porvou apod. I díky médiím je pak široká fanouškovská obec může vnímat velmi negativně. Jak se na to díváš Ty, čili člověk, který mezi fanoušky patří, ale na druhou stranu to často, skrz svůj fotoaparát, vidí i z druhé strany…
Slyšel jsem toho o fanoušcích Havířova hodně. Prý dokonce na výjezdy vozí biče, útočí ve vlnách a říkají si bojová skupinka 🙂
Já se na to snažím dívat objektivně, tolerantně a určitě jsem i po téhle stránce v této sezóně prošel vývojem. Dva roky zpět jsem nechápal, proč „oni“ to pyro odpalují. Ale postupem času jsem začal měnit názor a teď říkám: „Pyro není zločin“ (hrozně zprofanovaná věta, ale pravdivá), ale výborně dokresluje atmosféru a oslava vítězství bez pyrotechniky by nebyla oslava 🙂 A že se někdy někdo pobije? No tak se pobije, no. Nikdy jsem si nevšiml, že by se bil někdo, kdo se bít nechce. Vždycky je dobré mít svůj názor a nejen slepě kopírovat to, co si přečtu v novinách, nebo na netu. Myslím, že na našem zimáku to fungovalo výborně a každý, kdo byl na posledním zápase s Mostem, musí mít ještě v paměti tu neskutečnou pyroshow na konci, kterou jsme zakončili sezónu. To byla paráda, viďte?Takže, pokud si má slova bude číst nějaká „rodina s dětmi“, vemte si to k srdci a na ten zápas se přijít nebojte. I moje babička došla a líbilo se jí to 🙂 No a taky doufám, že jsem i svou prací přispěl k tomu, že se na havířovské fanoušky pohlíží tak jak si zaslouží – pozitivně!

Co Ty a média? Je známo, že jsi autorem velmi populární fotky „Steve plexisklo„, která pak oběhla republiku takřka ve všech médiích, svou fotku jsi poskytl deníku Sport také z Jičína, kdy se to na zimáku rvalo... Jaká byla spolupráci s těmito novináři a máš také určité zásady a mantinely, za které bys s médii nezašel?
Toto je výborná otázka a jsem rád, že mám možnost na ní takto veřejně odpovědět. Hodně lidí si totiž naivně myslí, že novináři za materiál platí neskutečné peníze. Ono tomu tak není. Třeba naše nejsledovanější televize Nova za fotografie a video „Steva plexiskla“ nenabídla vůbec nic. „Buď nám to video poskytneš, jsme ochotni Tě tam uvést jako zdroj, nebo se to u nás neobjeví“. Stejně tak Deník Sport, či Blesk nenabízí za materiál úžasnou odměnu, ale je to takové malé ocenění v rámci stokorun. Potom jsou další „experti“, kteří na to jdou úplně nejchytřeji. Sepíší článek, dají tam Vaší fotku, video si nahrají na svůj kanál a článku malým písmem dopíší: „zdroj: Internet“. Takové lidi nepovažuji za novináře.
Ale byl jsem rád, že havířovský AZet obletetěl nejen ČR, ale celý svět, protože tu fotku jsem na žádost zahraničních novinářů posílal do USA, Finska, Švédska, Švýcarska a Norska. Pak jsem to přestal sledovat, ale byl to vážně celý svět, Steve! 🙂
Ale nechci tady nikoho hanit, Ti s kterými jsem byl v kontaktu jednali korektně. Učinili mi nabídku a když jsem souhlasil, dohodli jsme se.
Nad těmi mantinely jsem přemýšlel po utkání s Novým Jičínem. A určitě bych nikomu neposkytl fotku, nebo video, které by někomu třetímu mohlo ublížit, nebo být nepříjemné, tedy nedělej druhým to, co sám nechceš, aby oni dělali tobě!

Jakou svou hokejovou tvorbu považuješ za nejlepší?
To je těžká otázka, protože každého povedeného videa, nebo fotky si cením. Za tu sezónu jsme toho stihli docela dost. Technicky nejlepší videodokument je určitě „Neobyčejný hokejový den„, protože jsme na něm pracovali 3. Já, Michal Polák a třetí, mladý talentovaný střihač, kterého nemůžu jmenovat. Ten dokument byl první a tak jsme úplně nevěděli do čeho jdeme. Potom přišel dokument o finálové sérii s Karvinou a bilanční video Havířovské Zvěře. A právě finálového videa si asi cením nejvíce, protože obsahuje příběh a emoce. Když jsem ho začal v prvním zápase točit, nemohl jsem vědět, že za dalších 8 dní to bude na havířovském náměstí Martin Potočný zakončovat ve vítězném stylu. A ono to vyšlo. 😎 Ale bilanční video je taky šílené a ten, pokaždé, co se na něj podívám, tak mne příjemně mrazí.

Na výjezdech s AZetem se většinou pohybuješ mimo hostující, tedy Tvůj, sektor. Měl jsi někdy obavy z domácího publika nebo to všude bylo prozatím v pohodě?
Na většině výjezdů mně nikdo nemohl identifikovat, protože mně nikdo neznal a všechny klubové symboly jsem odložil před zápasem. Ale někdy jisté obavy byly. Třeba v Prostějově, nebo v Opavě. Jinak to bylo všude v pohodě. Jo a ještě v Klášterci to bylo zajímavé. Ale jak jsem mu říkal: „Na holky se nesahá“. 🙂

Nějaký vzkaz fanouškům AZetu do nové sezóny?
Nepolevujte ve svém úsilí, přiložte ruku k dílu, držte spolu a pokračujte v cestě, po které už dva roky jdete! Budu Vás sledovat a vězte, že pokaždé, co to bude jen trošku možné, mé kroky povedou na zimní stadion. A nespekulujte pořád! 🙂