Ještě 3 dny před utkáním nebylo vůbec jisté, zda-li vyjede autobus s havířovskými fanoušky. Lidé se ne a ne hlásit na výjezd, už jsme si začínali myslet, že o regionální derby není zájem. Navíc tento výjezd kolidoval s masivní kampaní a výjimečnou události, kdy Baník slavil na Bazalech 90 let od vzniku. Ale během středečního hokeje se to zlomilo a my se rozhodli, že objednáme čabaju, i když počet nahlášených lidí by se vešel i do krátkého busu.
Asi 2 hodinky před odjezdem se první natěšenci usazují na Plechu, padne nějaké to pivko či bramboráky, říkáme si, že 70 lidí busem by vyjet mělo. Bus přijíždí, přicházejí další a další fanoušci, nakonec ten počet předčil všechna optimistická očekávání. Na loňská derby v základní části jelo busem vždy do sta lidí, na první finálový výjezd pak 122. A včera? Neskutečných 121 havířováků se tísní v čabajce, která za policejního doprovodu míří do Karviné. No ještě že jsme neobjednali tu krátkou Karosu. Cestou se konzumují všemožné alkoholické nápoje a tak o zábavu není nouze.
Po příjezdu do okresního města nás tradičně vítá sešikovaná policie, která obestoupí všehny přilehlé křoviska a znemožňuje tak vypouštění trojbarevných močových měchýřů. A tak nám nezbývá nic jiného, než koupit lístky a jít to pustit na zimák. Probíhá mírná panika, protože lidé zevnitř hlásí, že na podelnou tribunu se nedostanem, neboť je zavřena pomocí řetězu. Probíhají myšlenky, zda-li neobejít stadion a jít druhou stranou, nakonec však vítězí názor, že nějaký řetěz nás prostě nemůže zastavit. Jakýkoli jiný fanouškovský tábor si v Karviné stoupá či sedá kamkoli, proč by zrovna na nás měly být uplatněny nějaké restrikce, kurde bele do prdele!
Vcházíme na zimák, někteří z nás jsou velice důsledně šacování, dlaně místní ochranky se téměř dotýkají levého varlete, i tak ovšem proneseme vše, co je třeba. Sekuriťáci nás posílají za bránu a pro jistotu nám předvádějí i onen řetěz. No, řetěz, spíše to vzali z nějakého řetízkového kolotoče a nebo to byly nějaké velké maxicéčka. Nevím. Každopádně, zatímco někteří se nechávají odradit a míří opravdu za bránu, my řetěz zvedáme nad hlavu a nabádáme všechny, aby opravdu srali na restrikce, řetízky či ochranku a šli tam, kde jsme byli při finále. Ochranka s němým úžasem kouká, všichni havířováci míří na svá místa. „Tak hergot, co mám jako dělat?“, říká jeden sekuriťák druhému a smutně koukají na to, jak z nich havířovští mají čurinu. Ještě aby ne, vždyť to byli takoví mladí študáci, kterým by místo zlověstného pohledu slušela spíš učebnice přírodopisu či matematiky…
Blíží se začátek utkání, v sektoru pro hosty se schází 293 fanoušků, další desítky, spíše stovky pak sedí různě po stadionu, no na 500 nás celkem mohlo být. Jako směrodatný však beru počet 293 a opět tvrdím, že nechápu, proč je pro některé problém, jít mezi havířováky. Styďte se. Od první minuty spíkruje zástupce stálých support lídrů, dosti mu v jeho snaze pomáhají dva pardálové z RBH. Atmosféra ze strany hostů je solidní…
A co domácí? Co Ti, kteří slibovali, že se ukáže kdo je doma a že končí parodie na derby? No, jestli skončila parodie, tak začala komedie… V „kotli“ se jich schází asi 10, mlácení do bubnu celý zápas, do sedaček už naštěstí mlátí méně, ale prostě bída a děs. Jejich hulákání o Baníku nás během utkání vyburcuje ke dvěma pokřikům „Baník Ostrava“ a také o tom, že „Je jenom jeden, Baníček…“, čímž jim jasně dáváme najevo, co si o novém názvu jejich klubu myslíme. Opravdu nechápu tu jejich demenci, když se na diskuzních fórech rozplývají, jak to už konečně bylo super, jak ten kotel šlapal. Někde se holt stala chyba, asi v jejich myšlení…
Ze začátku druhé třetiny přichází na zimák narychlo povolaná domácí ochranka (bez jakéhokoli označení, normálně v civilních hadrech) a usazuje se kousek od našeho sektoru. Pan Moravec asi o pauze napsal sms-ku v obavách, zda-li by ti původní klučinové zvládli nějaké případné rošambo. Asi v polovině zápasu pak přijíždí několik lidí z fotbalu v Ostravě, mezi nimi i stabilní spíkr, který se ihned chopí svého nástroje a doping jde o třídu nahoru. To není urážka spíkra, který pro dnešek jen zaskočil (ba naopak – díky Same!) a vytrhl nám trn z paty, to je jen fakt, jak je stabilní spíkr prostě neskutečně důležitý a jak moc dokáže strhnout davy. Včera jste viděli a slyšeli sami. Druhou třetinu dofandíme ve výborném tempu, pomáhá i gól na 2:2, za tohoto stavu se jde i do kabin.
Ve výborném supportu chceme pokračovat i v dějství závěrečném, avšak proti je megafon. Zlobívá často, ale včera to přehnal, odmítl spolupracovat a tak spíkr musel podat heroický výkon, aby i bez tohoto nástroje přinutil dav podporovat svůj klub na maximum. Na tento jev (pokažený megafon) reagujeme výběrem čapky, díky všem, kteří příspěli, z vybraných peněz se koupí megafon nový…
Utkání jde do prodloužení, v něm inkasujeme a připisujeme si porážku s jednobodovým ziskem. I tak jde nad hlavy asi 25 vlajek na tyčích a jedna velká mávačka, při děkovačce s hráči zapalujeme asi 10 stroboskopů, nějaké race a jeden žlutý oheň. Míříme k busu, opět pod bedlivým dohledem policejních složek, nasedáme a míříme směr Havířov. V buse se projevuje havířovské vandractvo, to když při odjezdu tlučou do oken jako ten bubeníček co „tluče bubeníček, tluče na buben“ a když hulákají celosvětově známý pokřik na policejní uniformy, tak jej ani neumí vyslovit. No ještě že tahle chátra jezdí jen do té Karviné…
Ve své domovině zaplníme do posledního místečka Plechárnu, poctivě se pije, poté fandí přímo na zimáku jednomu z našich, který hraje jakýsi amatérský zápas, poté se pěje na karaoke, někteří ztrácejí kusy oděvu, jiní ztrácejí střízlivost, vozíčkáři sedí na židlích, zdraví lidé na vozíčkách, prostě demence na entou… Ale všichni se prostě dobře baví. Výjezd se totiž povedl, body nejsou vše…
Ve středu doma do kotle, pojďme to zkusit zas trochu vylepšit, pojďte do něj zas přijít Vy další, kteří tam naposledy nebyli. O sobotním výjezdu do Valmezu vedeme debatu, jestli zkusíme bus a zajedeme si na lákavé topinky za pět kaček, ačkoli já osobně jsem skeptik. Včas budete informováni…
P.S. Po připomenutí musím zmínit, že své absolutorium zaslouží i malý klučina (věk cca 10 let?) kterým si také zkusil spíkrovat. A jak to tak u těchto prcků-spíkrů bývá, dav jej bral a nechal se strhnout :-). Velká pochvala malému Tomášovi!