Náš „pražský“ kamarád si takhle v úterý zašel na jeden extraligový zápas, v holešovické aréně hostila Sparta bílé tygry z Liberce a tak opět přichází report ze sekce „Na návštěvě“. Co zaujalo na tribunách? Čtěte, ale jen pro silné povahy…

4. tisíce diváků v holešovické hale. Z toho zhruba 50 z Liberce, doprovázeni čtyřmi bubny, do kterých bez ustání mlátí. Sparta se jim v tomto vyrovnává a do svých (sedmi!) bubnů mlátí také neustále. Několikrát za zápas se stane, že nikdo paličkami netluče, v těchto okamžicích, zapomene-li spíkr pustit „motivační hudbu“, slyšeli byste v hale spadnout špendlík.
V 1. třetině obchází tribuny mladík s mávacími vlajkami na tyčích. Rozdává je. Někdo bere jednu, někdo bere dvě. Když rozdá všechny vlajky (cca 30), vrací se s krabicí plnou sparťanských šál. Opět rozdává každému, kdo si řekne. V první komerční přestávce (a pak ještě v každé další) pak spíkr/moderátor vyzývá lidi, aby ukázali, že jsou sparťani a vytáhli vlajky nebo šály, které určitě mají a přinesli si s sebou na zápas. A lidi vytahují, mávají, tlemí se do kamer, poskakují a šaškují.
V první komerční přestávce také domácí kotel vytahuje dva transaparenty – „Bojujete za Spartu. My v kotli, Vy na ledě“. Nechci spekulovat, ale zřejmě připraveno klubem. Vytisknuto plotrem, stejný grafický styl jako na sparťanské střídačce a vytáhnuto na pokyn spíkra/moderátora. Liberečtí se krom mlácení do bubnů neprojevují nijak.
Ani Sparta ani Liberec nepoužili žádný chorál, žádný zpěv. Stále dokola se opakující pokřiky, víc nic.
O přestávkách také nalezeno společné místo na kouření pro oba tábory.

Když jsem halu opouštěl, říkal jsem si: „Už se těším, až v listopadu zase navštívím utkání našeho AZetu!“

Dalibor Durčák