Poprvé v letošní sezóně se na výjezd vypravujeme hromadně auty. Sezóna má zběsilé tempo, výjezd za výjezdem, chápeme, že všichni nevyjedou všude (peníze, práce apod.) a tak je čas vynechat objednání autobusu a busem hromadně vycestovat zase jinam. Proto ta volba automobilů. Za zmínku stojí i fakt, že v Přerově hrajeme popáté a ani jednou to nebyla sobota…

Před čtvrtou hodinou se scházíme na havířovském vlakáči, poděkování těm, kteří přijeli v prázdném autě a pomohli tak ostatním, kteří své místo neměli. Nakonec do šesti aut (5×5 osob a 1×7 osob) nasedá 32 fanoušků, nakoupíme nějaké zásoby alkoholu, stavíme se na zimák pro vlajky a můžeme vyrazit. Vlakem tedy nakonec necestoval nikdo.

Sraz všech automobilových si naplánujeme na jedné benzínce na okraji Přerova, abychom  ke stadionu dojeli společně. Osádka našeho auta, díky papírovému kapesníku a žvýkačce, vyrábí dálniční známku a valíme jak o život. Cestou jedu s třemi horníky a tak díky jejich historkám vím o tomto řemeslu víc, než kdybych sám 15 roků rubal :-). Díky dálnici je cesta docela rychlá, i tak ale na onu zmíněnou benzínku přijíždíme nějak pozdě, od ostatních aut dostáváme echo, že už jsou u haly nebo se k ní blíží a tak jen koupíme v Lidlu nějaké lahváče a jedeme tam také…

Zaparkujeme u brány, kudy už tradičně chodíme do sektoru pro hosty a míříme na zimák. Dnes kupodivu pronášíme vlajky na tyčích, neboť v týdnu proběhla mailová komunikace mezi havířovskými fanoušky a manažerem přerovského klubu. Dohodli jsme se na určitých věcech, načež nám byly povoleny právě vlajky na tyčích a další věci (které jsme však nakonec nebrali).

Vcházím na zimák, naše auto je tam jako poslední, pár minut se už hraje. Hlediště docela solidně zaplněno (něco přes 1600 lidí), díky velikosti zimáku a dobré akustice panuje velice dobrá atmosféra. Velmi dobře (na jejich poměry) je zaplněn i přerovský kotel (podle fotky cca 135 fans) a zcela objektivně musím říct, že fandí celý zápas, fandí dobře, několikrát si odpovídají i s protilehlou stranou. Párkrát fandíme s nimi, to když se přidáváme k pokřiku o českém hokeji pro fanoušky či láteříme na pány v černých mundurech. Jediné, co se mi na nich nepozdává je to, co se mi nepozdává na všech, kteří s tímto náčiním neumějí naložit decentně. Ano, je to jejich buben.

My začínáme fandit až od nějaké šesté minuty, kdy se teprve formujeme. Díky automobilovým z Brna, Olomouce i samotného Přerova nás je v sektoru přesně 40. Věšíme vlajku „Havířovská zvěř“, spíkr jde na zábradlí a snaží se tu čtyřicítku hecovat, ačkoli „hecing“ mohl bý mnohem důraznější. Sakra, zase zlobí megafon. Máme na to prostě smůlu. Fandíme téměř neustále, ale žádná sláva, když zohledníme náš počet a nic moc dobré místo na staďáku, to není…

Přerováci si během zápasu připravují 3 prezentace. Nejprve nad hlavou mávají žlutými a modrými balonky, poté vytahují papírové choreo, kdy na vetší plachtě je vyobrazena dopravní značka a na ní ten panáček s lopatou, pod plachtou je pak nápis, možná to zkomolím, ale něco ve smyslu „Há zet lopatou“ (k tomu přidávají i stejný pokřik). No a jako třetí prezentaci mají své vlajky na tyčích, kterými mávají několikrát za zápas. Z tohoto hlediska (3 prezentace) se domácí připravili svědomitě a zaslouží pochvalu…

My se jedinkrát prezentujeme až ke konci utkání, to když máváme vlajkami na tyčích. Mávání nám vydrží až do „děkovačky“. Během utkání je překvapivě klid se securitkou, jen jednou chtějí vyvézt havířováka z hlediště, to když je už asi potřetí polit pivem brankový sudí.

Zápas končí, přerováci odpalují ještě nějaké pyro (oranžové a modré, asi interiérové „ohně“) a zakončují tím svůj fanouškovsky povedený den, my míříme k autům. Uděláme nějaká ta škatulata hejbejte se, aby v jednom autě byli všichni zájemci o výměnu poštovních známek a postáváme na rohu zimáku. Míjí nás stovky přerovských, vše však pod bedlivým dohledem policejních složek. Je spatřena i cca šestice, která nás očumuje a postává kousek od nás, dle vizáže to také musí být filatelisté. A tak na ně houknem, ať jdou na vlakové, že tam můžeme vytáhnout svá alba a měnit a měnit. Sedáme do auta a večerním Přerovem míříme na vlakáč…

Zaparkujeme na busáku, vylezem z auta, asi za 15 sekund nás obklíčí 2 plné antony těžkooděnců, asi nemají pochopení, že by v jejich revíru mohl probíhat nějaký poštovní handl. Sepíší nás, my ještě okoukneme vlakáč (nikde nikdo) sedáme zpět do auta a jedeme pryč. Plný anton nás sleduje neustále a tak je nám jasné, že z výměny známek nic nebude (Modrý Mauritius mi tak ve sbírce pořád schází 🙁 ) , drahým polovičkám nedovezeme žádnou šálu na blížící se zimu a tak opouštíme město, Policejní anton nás doprovází ještě asi 20 kiláků za Přerov… Až poté nás nechá v klidu uhánět. Na benzince se pozeptáme, zda-li nám tu opět nenechal pan Tomiga nějaké to překvápko, zatroubíme na bus hráčů, který předjíždíme (zpoza okna pozoruji, že koukají na „Trhala fialky dynamitem“) a valíme na Plech. Schováme vlajky, dáme bezinkovou pivolimču za 9, zavtipkujeme s paní šenkýřkou a mírně probereme situaci ohledně domácího kotle… Jak a co probráno?

Nevidím nikomu do hlavy, ale za sebe a za pana M. můžu s čistým svědomím říct, že jsme od začátku sezóny, dokonce už od přípravných zápasů, dělali maximum pro to, aby náš kotel šlapal a aby tak bylo postaráno o výbornou atmosféru na našem zimáku, protože co si budeme povídat, kotel byl, je a bude vždy tou hlavní silou. Ale pokud prostě vidíte, že Vaše snaha přichází vniveč, tak Vám to bere chuť, elán a něco je špatně. Co je špatně? Jednak je to počet. Ano, jasně, nemůžeme už myslet na třísethlavý sektor z první sezony. Ale hergot (nezaměňovat s RBH členem Hergotem), když naplníme kotel na poslední loňské utkání s Mostem, proč jej nenaplníme o pár měsíců později na TOP utkání s Prostějovem nebo prostě na každý jiný zápas AZetu? Zamrzí, když vidíte ještě nedávno aktivní fanoušky sedět jinde… Dobře, někteří už prostě do kotle chodit nechtějí a nebudou, okej. Ale pak jsou i tací, kteří do kotle jednou přijdou 3x ne, pak zase ano… Tohle není dobře. Každý z návštěvníků domácího zápasu AZetu by chtěl zažít tu nejlepší možnou atmosféru, protože ta k utkání neodmyslitelně patří. Ale kdo ji vytvoří? Jen a jen aktivní fanoušci… Nemůžeme si říkat – jo, dobrá atmoška je fajn věc, já si dám klobásku, pohodlně kouknu na hokej, on to za mě někdo odfandí. Takhle to přece nejde. Ale možná se pletu. Možná Ti lidé sedící mimo sektor už nestojí o pekelnou atmosféru, možná by jim nevadilo, kdyby to tu bylo jako v NHL, hlavně že je pohodička a já mám dobrý výhled na hokej.
Druhou věcí, která je špatně, je to, že když už člověk přijde do toho sektoru, tak nefandí. Nechápu tu rozežranost. S Prostějovem se nevede o 4 branky a lidé už do toho nedávají vše. To jsme si tak navykli, že budeme všechny porážet rozdílem třídy a se stejnou měrou poroste naše fandění? Nemělo by to být naopak? Že fandit se má především ve chvílích, kdy se nedaří? Já vím, je těžké se přinutit, když to na ledě nejde, ale měli bychom to umět. Vzpomeňte na letošní návštěvu vsetínských u nás, kteří prozpěvovali celý zápas. Ano, vím, že může někdo namítnou, že to se to prozpěvuje, když měli trojku v žile :-). Ale abychom nefandili za stavu 2:2, to je prostě moc. Myšlení lidí by mělo být takové, že do sektoru nechodím a nefandím tam z povinnosti, ale že mě to prostě baví, ale že to pro mě zábavou a koníčkem, prostě takovým životním stylem aneb jsem prostě fanoušek! Pokud už to některé nebaví, je to smutné… První sezóna a její boom, to je známá věc. O to smutnější, že aktivita lidí opadla s úpadkem toho boomu… Nechci si ani představit, jak by ten kotel vypadal, kdybychom nehráli 3 roky permanentně špici, ale kdybychom byli v tabulce třeba pátí…
Od začátku září jsme se téměř  dva měsíce snažili hecovat co to jde. Námi žádaný výsledek se nedostavil, třeba je chyba v nás, třeba jsme to dělali a děláme špatně. třeba se najde někdo, kdo to chytí z jiného konce a našlápne to jinak. Byli bychom jedině rádi! Když prostě vidíte, že Vaši fanouškovsky nejbližší sedí různě rozesraní po celé hale, řeknete si, jestli to máte vůbec zapotřebí. Já sám za sebe jsem se rozhodl nejít do kotle na sobotní zápas s Porubou (zvolím jiné místo na zimáku), po dlouhých debatách se podobně, sám za sebe, rozhodl i M. Včera po příjezdu na Plech jsem se bavil s dalšími lidmi a chtěl znát jejich názory. Co oni a kotel.  Nechci, aby si kdokoli myslel, že někoho odrazujeme od toho, aby v sobotu do kotle nešel. Právě naopak. Někteří mi říkali, že si neumí představit, být na zimáku na jakémkoli jiném místě než je kotel (před těmito lidmi obrovská buřinka dolů!), jiní pak říkají opak, prostě myslí podobně jako já či M.. Ať jde v sobotu do kotle každý, komu na sektoru záleží, kdo chce fandit, kdo chce 60 minut podporovat naše hráče. Ale opravdu v tom kotli fandit, né se tam postavit z povinnosti… Nebylo by nic krásnějšího, kdyby se to změnilo mávnutím kouzelného proutku (kouzelný proutek rovná se chuť lidí?) a v sobotu byl kotel suprovní… Čekají nás tři zápasy (sobota doma s Porubou, pak 2x jedeme ven), než k nám přijede Prostějov. Bude to středa. Je na nás všech, jak to bude v sobotu a pak především ve středu s Prostějovem v hledišti vypadat. Pořád se můžeme lehoulince vrátit na výsluní, protože potenciál je obrovský. Je pouze na nás, jestli chceme, nebo jestli nám to stačí takhle…
Závěrem bych se chtěl ještě zmínit o tom, jak se do nás obouvají nebo hodlají obouvat různí zástupci konkurenčních fanouškovských uskupení. Všem těm radím jediné – trochu sebereflexe, pánové! V Havířově jsme před dvěma léty vytvořili něco, o čem se mnohým může a vždy bude jen zdát a ačkoli na naše vlastní poměry máme určitou krizi, mnozí ostatní by za takovou krizi byli ve svém domácím kotli neuvěřitelně rádi. A to, že neusínáme na vavřínech a chceme s tím něco dělat (i za cenu různých obětí), to nás jen šlechtí. Prostě chceme býti lepšími !!!
No nic, konec dlouhých odstavců. V sobotu nebudu v sektoru ani v jeho blízkosti. Mrzí mě to už teď, ale situace si to žádá, protože nic jiného nepomůže. Proto se dva lidé rozhodli pro tento bolestivý krok. Každý nám ho může vyčíst, je to jeho názor. Kdokoli by chtěl vést debatu o tom, jak situaci zlepšit, budu jen rád. Nebráníme se žádným návrhům či diskuzím, dokonce zvažujeme hospodské setkání všech, kterým na atmosféře na našem zimáku záleží. Protože my (já a M.) budeme první, kdo pro tu atmošku udělá PRVNÍ POSLEDNÍ.  Ale kurva, potřebujeme vidět chuť! A pokud nám někdo vyčítá, že o tom neustále píšeme? Ano, píšeme a ještě chvíli možná psát budem. To proto, že se s tou situací nechceme smířit jen tak bez boje, sedět se založenýma rukama a dívat se na ovoce, které hnije. O tom ale třeba až jindy…

P.S. Závěrem musím podotknout jednu věc. A tou je velké poděkování těm, kterých se tato část článku netýká. Tedy těm, kteří v tom kotli po celou dobu byli a poctivě fandili. Díky, ženy, chlapci a muži !!! Já osobně si toho moc vážím.