Po výborných loňských zkušenostech, kdy jsme autobusy vyměnili za vlak a jeli do slezské metropole po kolejích, si opět říkáme, že není důvod něco měnit. Lidé jezdí vlakem rádi a tak nebyla jiná volba. První nadšenci se v nádražním šenku scházejí už po půl druhé, 106-ti letý číšník začíná mít frmol…
Tak jak jsme se divili, že cestou do Prostějova nás z Havířova nevyprovází jediný četník, tak dnes se zase divíme, kolik jich tu je. Tranzity už zaparkované před nádražím, těžkooděnci vyjíždějí už z Havířova, společně s nimi pak 83 Trojbarevných. V Elefantu je pohodlí, cesta výborná, zábava parádní, na každém rohu nějaký ten alkohol. Na Svinově chvíli času a pak hurá směr Opava.
Vystupujeme z vlaku a míříme před policií obležený vlakáč. Dohodneme se, že nebudeme nic hulákat, ale že začneme až společně při odpálení nějaké té pyrotechniky. A tak jde dopředu člověk s megafonem a malinko diriguje celé stádo. Na křižovatce na kopečku je pak odpáleno asi 20 římských svící a do toho 2 ohně. Oproti výjezdu do Frýdku odpalujeme pyrotechniku už venku před zimákem, nechceme totiž riskovat, že opavská dřevěnka by mohla být zažehnuta :-).
Průvod k zimáku je pohodový, ani fízlové nedělají zbytečné represe, stejně pohodově se chová i ochranka při vstupu na stadion. Koupíme lístky za 3 pětky a míříme do sektoru. První nedočkavci chtějí jít pro pivo, protože po cestě jim vyprahlo, šéf security tam však hosty nechce pustit se slovy: „Serte na to, tam jsou opavští chuligáni“. Po našem naléhání, že do bufetu prostě chceme, tam jsou hosté pouštěni bez klubových symbolů…
Po příjezdu automobilových je nás v sektoru 120, věšíme RBH zástavu a pak také „novou“ bezejmennou vlajku. Zápas začíná a my od první minuty začínáme s podporou svého týmu. Pod sektorem však není klasický spíkr, který do Opavy přijel přímo ze zápasu Baníku v pražském Edenu a oproti předpokladům je indisponován, takže je rád, že zápas vůbec ustojí někde v druhé řadě. K megafonu si tedy stoupá nováček, jemuž po stranách pomáhají asi 3 – 4 pomocníci. Člověk s megafonem výborně hecuje a tak od úvodu je z naší strany velmi dobrá atmosféra. Opravdu nutno zmínit a ocenit, že support leader (mnohdy s nápovědou „kolegů“) podal opravdu heroický výkon.
Lidí na zimáku se na opavské poměry schází velmi mnoho, dokonce píší o tom, že návštěva přesáhla tisícovku. Také kotel domácích je solidně zaplněn. Zatímco jindy jich je 10, dnes jich může být tak 40-50. Vyvěšeny mají 3 vlajky a jeden transparent, spíkr disponuje megafonem o velikosti vibrátoru a snaží se svůj kotel burcovat. Do té doby, dokud domácí vedou, tak kotel fandí. Začínám si pomalu zvykat, že příjezd havířovských zvedne kvalitu domácího kotle o 120% (Jičín, Opava, Přerov…). Ale je to dobře. To jen svědčí o tom, jak je Havířov brán v očích našich soupeřů…
Opava dává první gól a jeho autor věnuje svou radost do kouta tribuny, směrem k bufetu, kde postávají mládenci, kteří občas popichují havířováky chodící si pro pivo. Nic zásadního se ale na zimáku (po této stránce) neděje, opavští gentlemani dávají docela jasně najevo, kdo či co je pro ně priorita… A tak se havířováci mohou i nadále věnovat fandění. Pějí se snad všechny chorály které máme, nezapomínáme ani na ty, kteří nezpíváme tak často. Prim však opět hraje „My jsme AZet“, který je v současné době jasnou chorálovou jedničkou. Krom všech těch chorálů nezapomeneme ani pozdravit Marka Zientka, který si dnešní zápas „užívá“ na tribuně.
Ve třetí části otáčíme výsledek, euforie v hostujícím kotli vrcholí. Po gólech šplháme na plexi (které je velmi solidně polepeno), dolů nás stahuje ochranka. Ale musím znova podotknout, že ochranka je toho dne naprosto v klidu. A tak si užíváme výborné fandění. Věnujeme se mu na 100%, jelikož nějakou prezentaci nemáme, v tom opavském „nudle sektoru“ by to bylo velice složité a efekt by nebyl Bůh ví jaký.
Zápas končí, na ledě vítězíme, na tribunách taky, ačkoli domácí se snažili. Připravili si i dvě choreografie, při jedné nám pomocí transparentů dávají najevo, které město je hlavním ve Slezsku (doplněno o nějaké malé interiérové ohně), při druhé prezentaci pak mávají balónkama v barvách klubu, vše doplňují nějakou vlajkou, kterou drží v rukách. Ale abych se vrátil k hostům – ti si užívají děkovačku s hráči, narozeninovému oslavenci (Jirka Krisl) předávají velice chutný dárek. Odvážeme vlajky, sbalíme fidlovátka a opouštíme zimák. Najdoš mi při odchodu z ledu ještě naznačí, že vyzvat ho na kurt nemá smysl :-), avšak ani to mi nebere euforii z výborného supportu, který jsme na opavském zimáku předvedli – díky za něj všem fanouškům!
Cestou na vlakáč jsme pod mohutným dohledem policejních složek, v parčíku přes cestu se formuje na 50 mladších opaváků, kteří na hosty mají evidentně velké choutky. Někteří z nich se pod změnou identity zkoušejí i infiltrovat do havířovského průvodu, touto lstí se jim podaří urvat i jeden havířovský šalik. Okradený se srdnatě brání, ale pod přesilou pak v parku inkasuje. To je však asi jediný vážnější problém při cestě na vlak, který nám jede téměř bezprostředně po příchodu na nádraží. Po přestupu na Svinově dojede v poklidu do Havířova a ačkoli to máme na Plechárnu přes celé město, tak se do tohoto oblíbeného šenku sjede na 20 fanoušků, aby u piva pokyvovali, že to byl vskutku parádní výjezd…
Tři soboty po sobě, tři výjezdy. Počty? 124 v Jičíně, 255 ve Frýdku, 120 v Opavě. Na všech třech stadionech výborné fandění, prostě sobotní výjezdový trojboj se povedl na podtrženou jedničku. Snad nám to vydrží i v dobách, kdy se třeba nebude tolik dařit a na světelné tabuli bude náš tým tím, který zápas prohraje…