Uběhly pouhé tři dny od fanouškovsky nepovedeného představení s Valmezem a tak je v hlavách nás všech, zda-li se dokážeme rehabilitovat a na tradičního soupeře se co nejlépe představit.

Na zimáku se scházíme 2 a půl hodiny před zápasem za účelem přípravy trochu větší choreografie. Během zápasu staršího dorostu lozí asi 10 lidí po tribunách, stříhá, lepí, roluje. Nijak lehkou práci zvládneme docela bez problémů a můžeme se hromadně přemístit na Plech či ke čtvrté pokladě. Tam za asistence nějakého toho nápoje panuje výborná nálada, zpívá se a veselí se, panují dokonce i takové nápady, že pokud přerovští přijedou k pokladnám, nepustíme je k nim :-). Přerovští však přijeli buď dostatečně inkognito nebo rovnou za zimák stadionu, prostě je neregistrujeme a chvíli před pátou tak míříme do sektoru.

Ohledně úvodní choreografie jsou velké obavy, aby vyšla tak jak vyjít má, jelikož se jedná o křehký materiál, u kterého panuje riziko, že se potrhá dříve, než vystoupá do očekávané pozice. S příjezdem Martina Potočného jde choreo nad hlavy, RBH sektor a kotel natahují bílé a modré pásy, dva menší sektory pak mávají vlajkama na tyčích, pod tím vším je máváno velkou mávačkou AZ. Uff, vše vyšlo jak mělo a jistě to udělalo velmi zdařilý efekt. Je moc fajn, že tohle dokážeme i když na zimák přijde „jen“ 1 500 lidí (holt rozsvěcení vánočního stromu na náměstí a následný ohňostroj byl asi velkým soupeřem).

Pod sektorem visí, po jednozápasové pauze, HAVÍŘOVSKÉ ZVĚŘ, nahoře pak modrá trikolóra, obě své zástavy, již tradičně, vyvěšují také rumaři. Utkání může začít, můj zrak směřuje k sektoru pro hosty. Ty je těžké spočítat, jelikož nestojí nijak pohromadě. Pod sektorem u zábradlí jsou 3 nebo 4, dalších 5 stojí dole v sektoru, další lidé pak různě ve vyšších řadách. Mohlo jich být do dvaceti. Fandí celý zápas, avšak tomu fandění se věnuje maximálně 10 lidí. Také jsme se utvrdili v tom, že když v září přivezli svou zástavu, byla to asi chvíle ojedinělá, neboť nyní v sobotu pokračují v trendu z předchozích sezón a vlajku nedovážejí. Během zápasu se ani ničím vizuálním neprezentují…
Domácí se od první minuty snaží fandit neustále, docela se jim to daří, i přesto, že téměř celé utkání prohráváme. Na místě pro spíkra je tradiční člověk, který se snaží, aby to jelo naplno. V první třetině moc nezapojujeme pravou stranu, neboť ta je v této části hry ještě mnohdy nesmělá, avšak od druhé periody už opět funguje tradiční spolupráce.

Vše vrcholí v závěrečné části hry, kdy nejprve vyrovnáváme a atmosféra (už tak celý zápas velmi slušná) jde nahoru. Na zábradlí už není pouze jeden spíkr, ale mnohdy mu pomáhají další 2 až 3 lidé, kteří se to snaží hecovat jak to jen nejlíp jde. Jednoho z nich také napadá, že se pokusí zvednout atmosféru i v jiných sektorech a tak jde s megafonm k sektoru RBH, který ještě víc a víc hecuje (a nejen ten sekor, ale prostě všechny mimo kotel). Poté si stoupá za trestné lavice a roztleskává celou halu. I když měla tato skutečnost mnohé mouchy, tak to od dotyčného bylo parádní gesto a velký palec nahoru. Především za snahu a odvahu. Každý na zimáku chce tu nejlepší možnou atmosféru, je to tak? Ten člověk se o ni také snažil. Snažil se o ni víc, než kdokoli z nás všech ostatních. A pak se najdou takoví, kteří tohle gesto odsoudí. Pane Bože, tuhle kritiku jsem nepochopil a nechápu doteď, naštěstí tohoto názoru nejsem sám. Chudák Wrak šel s megafonem do výsostných vod jiného sektoru… Věřte jedné věci. Kdyby celá hala zvedla prdele, neustále fandila (do konce chybělo pár minut), tak je to zcela ideální stav a nic takového by se nedělo. Protože nic takového by nebylo potřeba. Ale pokud sám ten dotyčný cítil, že to může být ještě lepší, jen je třeba, aby ty lidi někdo „popíchnul“, tak to prostě udělal. Vy všichni, kteří jste tento krok kritizovali, zamyslete se nad tím, co jste pro atmosféru na zimáku sami udělali… Odhoďte (odhoďme) egoismus a ješitnost ve chvílích, kdy se někdo o něco snaží, když někdo dělá něco navíc!

Neskutečná euforie vrcholí necelé dvě minuty před koncem, když vsítíme třetí a také vítězný gól. Hala burácí, atmosféra parádní. Přerov už vyrovnat nestihne a tak se opět může uskutečnit tradiční děkovačka po vítězství… Na ní je popřáno Pávkovi k narozeninám, svou děkovací premiéru si odbude i mladý gólman Tomšů a my můžeme spokojeně pelášit do havířovských šenků a náleven.

Ke konci svého reportu bych také rád poděkoval všem, kteří jakkoli přispěli do kasičky, do které jsme vybírali „čapku“. Ať už zakoupením nálepek (v tuto chvíli prodáno všech 3 000 ks!) nebo jen prostým vhozením nějakého toho drobáku. Co mi říkal klučina, který čapku vybíral, tak reakce lidí byly vesměs pozitivní a on sám měl z vybírání velmi dobrý pocit. Věřte, že pokaždé tomu tak není, mnohdy se najdou tací, kteří… A tak jak říkám – opravdu díky moc, jen s přispěním Vás všech můžeme na tribunách tvořit.

Sobotní utkání jsme s vypětím všech sil zvládli. Kluci na ledě, my na tribunách. Proč to takhle nejde týden co týden? Správnému fanouškovi by nemělo záležet na soupeři. Správný fanoušek žene za vítězstvím svůj tým! Fandění svému týmu je víc než nenávist k soupeři! V sobotu to sice byla dřina, nicméně díky za ni. Především pro nás fanoušky by tato dřina měla být lepší než souboje, ve kterých rychle nasázíme 3 branky a dohrává se jaksi z povinnosti. Takhle to v sobotu mělo náboj a emoce. Bylo to moc fajn… Poděkování všem, kteří se o mou subjektivní fajnovost zasloužili!

P.S. Ačkoli jsem tomu nevěřil a stále moc nevěřím, zkusíme vypravit autobus do Přerova? Jasně, je to středa, nedobrý to den pro cestování na Hanou. Navíc, když vezmeme v potaz počet hostů v sobotu u nás… Ale přeci jen – ta šance stále je. I kvůli Vás všech jsme zkusili (už podruhé) tu možnost a výhodu, že fanoušek může zaplatit jen polovinu výjezdu a zbylou polovinu doplatit na následujících zápasech (60 + 60). Takže zkusme to!