Potřetí během jednoho týdne nás čeká měření sil s Přerovem, fanoušci AZetu nechtějí ponechat nic náhodě a opět se hodlají prezentovat v tom nejlepším světle, aby dali pádné argumenty všem pochybovačům o tom, kdo se stále drží na špici pomyslné druholigové fanouškovské tabulky… 

Zhruba 10 fanoušků se schází už v brzkém sobotním dopoledni, aby v útrobách jedné tělocvičny přichystali plánovanou choreografii. Venku mráz a tak termosky se svařákem dělaly velmi příjemnou společnost všem malujícím, kteří odvedli kus dobré a poctivé práce.

Na chvíli domů zahřát údy a hurá na zimák. Plechárna narvaná, i proto se několik fanoušků vyrovná s nepříjemným počasím a oddává se konzumaci u čtvrté poklady, která už tak nějak patří fanouškům. Já se z osobních důvodů nevypravuji do kotle a zápas absolvuji z druhé strany barikády, z béčka, tudíž mám možnost to vidět zase jiným, pro mě velice netradičním, úhlem pohledu…

Hned při příchodu do hlediště mě zaujal docela dobře zaplněný kotel, podle mého mínění asi nejlépe zaplněný za poslední dobu. Hlediště dnes nezdobí ani jedna vlajka domácích, nevisí ani jedna pod kotlem či v jeho blízkosti, ani jednu nevyvěsili RBH. Tohle vše jako pietní gesto vůči kamarádovi a dlouholetému fanouškovi AZetu, který si v pátek vzal život…

Od prvních minut je atmosféra velmi dobrá, opravdu je hrozitánský rozdíl, když jste v samotném kotli či jinde na áčku a když jste na protější tribuně, kde se chorály a veškeré fandění rozléhá mnohem víc a zní to opravdu diametrálně jinak – lépe. Fanouškovský potenciál máme opravdu ohromný, ale to, že jej využíváme třeba na 50 až 70%, to už je obehraná písnička. Malinko, no možná že víc než malinko, nám škodí to, že v době krize kotlů v Prostějově či v Přerově (jediný Vsetín je na tom asi lépe než loni) nás asi nic nežene kupředu, nic nás nežene se zamyslet, že můžeme přidat. Že potenciál tu prostě je… Brzdí nás pocit, že tohle bohatě stačí. Škoda. Škoda pro nás, škoda pro celou fans scénu v zemi.

Když ze svého místa pátrám po tom, kolik že dorazilo hostů, vidím jen kousek jejich vyvěšené vlajky (pro mě překvapení), ale podle sluchu bych je na zimáku hledal marně. Ano, jak říkám, je to zapříčiněno tím, že sedím na stejné tribuně jako oni, ale za celých 56 minut je slyším asi jen 2x. Prostě lidé sedící na béčku, směrem od naší střídačky k vrátnici, téměř nemohli zaregistrovat, že by nějací hosté přijeli. Nakonec jich bylo, dle jejich vlastních slov, 27, avšak opět rozlezlí po celém sektoru, většina jen sedící diváci, fandit jich mohlo maximálně 10. Nerozumím tomu, nerozumím této nejednotě. Tak přece, když jedu se svými kamarády podpořit svůj tým na led soupeře, tak s nimi stojím pohromadě a tvořím jeden celek. Ale třeba to přerováci berou jinak, třeba je to pro ně naprosto normální a běžná věc… Během celého utkání si hosté nepřipravili jedinou prezentaci a tak z hlediska trojboje s námi završili své nedobré představení… 2x u nás hráli v sobotu, ani jednou nedokázali vypravit autobus, dohromady jich na dvě utkání přijelo 47 (nás na jedno středeční 40), jedinou jejich prezentací během tří zápasů bylo mávání s vlajkami při domácím utkání… Docela bídné představení, ale to už je věc čistě jejich a oni sami ví, jestli chtějí a vůbec mohou s tím něco dělat. Spíš to zmiňuju kvůli té známé české vlastnosti – kritizovat, hudrovat, sám nic nedělat.

Ve druhé třetině atmosféra trochu polevuje, holt lidé mimo kotel (a mnozí i v kotli samotném) často těžce nesou, když jejich tým prohrává. A to je špatně. Kdy jindy pomoci, než když to tým nejvíce potřebuje? Ale to je stará a obehraná písnička, která trápí většinu fanouškovské scény napříč Evropou, takže nic, co by nás mělo nějak hrozitánsky znepokojovat… V prostřední periodě je také na pomezí kotle a sektoru A1 vytažen transparent „Krenžel & Jacek, R.I.P.“. Transparent je, jak už jsem zmínil o několik řádků výše, věnován zesnulému fanouškovi z Havířova (v posledních letech žijící v Ostravě) a také klukovi z Cieszyna, který měl na mnohé osoby z našeho města velmi blízký a vřelý vztah a po dlouhé nemoci skonal ve stejný den jako první jmenovaný :-(.

V závěrečné třetině je kotel ochuzen o několik lidí (tenhle pravidelný úbytek kotelníků mi už delší dobu vrtá hlavou) přesto se trochu hekticky připravuje plánovaná choreografie, která jde nad hlavy asi v polovině poslední dvacetiminutovky… Pod kotlem je vyvěšen transparent „Záruka kvality“, nad hlavy v kotli jde pak velké logo Havířovské zvěře, po stranách na schodech a nad kotlem je pak máváno více než dvacítkou vlajek na tyčích. Celé se to podařilo na jedničku a efekt byl více než parádní! Velmi dobrá práce všech, kteří se na tomto podíleli. Ať už v tělocvičně či na samotném zimáku…

Když do konce utkání chybí pár minut, přemisťuje se asi 15 Slezanů směrem k sektoru s hostujícími fanoušky, za účelem výměny vánočních pohlednic, jelikož havířovským chybí poslední kousek od Josefa Lady, aby měli kompletní celou jeho vánoční kolekci. Hosté však asi zcela nepochopili, oč domácím jde a jejich příchod k sektoru si vyložili špatně. Poté, co Slezany zaznamenali, tak urychleně balí svou zástavu a předávají do úschovy jedné ze svých slečen. Z příchodu hostů jsou evidentně velice rozhozeni, avšak nakonec jsou díky ochrance v bezpečí… Mezitím co je živo u hostujícího sektoru, což velice pozorně sleduje celá hostující střídačka, tak domácí kotel fandí neustále, i přes další gól v naší síti, i přes první letošní domácí porážku. Velice hezké gesto havířovského fandy.

Domácí decentně poděkují svému týmu, poděkují i hosté těm svým a odcházejí k vozidlům zaparkovaným za zimákem, které jsou pod bedlivým dohledem policejních složek. Ti hosté, kteří však parkují jinde, tak přicházejí o nějaký ten klubový symbol a dostávají zřetelné najevo, co je také součástí klubové rivality.

Poté už se návštěvníci hokejového utkání ukrývají před zimou v různých lokálech, kde zapíjejí představení sebe samých. Hokejisté sice utržili porážku, ale nic se neděje, jedeme dál za svým snem. Fanoušci však v sobotním podvečeru uspěli a završili tak velmi povedený trojboj se svým hanáckým sokem, se kterým mohou být nadmíru spokojeni… V prvním utkání doma velké choreo, v Přerově velmi dobré fandění s menší prezentací, ve třetím špílu pak další moc hezká choreografie… Chtělo by se říci jediné – stále Králové ligy…