Letošní vánoční výjezd do Prostějova je považován za mobilizační, chceme navázat nebo se alespoň přiblížit počtům z Přerova, kam nás na vánoční výjezdy vyjelo 210 ( rok 2010) a 150 (rok 2011) a tak už mnoho dní před zápasem probíhá mohutná kampaň lákající lidi k výjezdu na Hanou. Lepíme po městě mnoho plakátů, na dvou domácích zápasech před výjezdem věšíme mohutný zvací transparent, mobilizace probíhá samozřejmě i na internetu.
Když do tolik očekávaného zápasu chybí přesně 24 hodin, schází se asi 50 fanoušků na tréninku svého týmu. Věší se dvě vlajky, zpívají se chorály, je odpálena nějaká ta pyrotechnika, máváno je dvacítkou vlajek na tyčích. Sice nás nebylo tolik co loni (78), ale akci je třeba hodnotit jako velice podařenou, né každý tábor by na organizaci takové sešlosti měl kuráž… V ten samý čas tratí fanoušci Přerova 50% všech symbolů, které toho dne vezli s sebou, na úkor mladých TfH a jejich kamarádů z Karviné.
Po tréninku se něco málo vypije, podle toho také vypadá fyzický fond některých, když se další den v 8 ráno scházíme v tělocvičně jedné z místních škol, abychom zapracovali na choreografii do Prostějova. Doplníme síly nějakou tou kuželkou, pustíme se do práce, někteří si však odskočí odgrcnout, páteční noc byla náročná. Po asi třech hodinách je hotovo, choreo můžeme sbalit a napříč promrzlým městem se vydat na Plechárnu, kde už je tradiční výjezdový sraz.
Není lehké poskládat 183 lidí do čtyř busů tak, aby bylo vyhověno všem, ohledně cestování s kamarády, nakonec se nám to však docela daří a tak 4 zmiňované autobusy mohou vyjet směr Haná. Cesta veselá, konzumuje se, tu a tam prozpěvuje, asi 3x si dáme pauzu na benzínové stanici, abychom se protáhli a doplnili síly. Před Prostějovem se nás ujímají policejní auta (několikanásobně méně, než kolik fízlů doprovázelo jeden bus fanoušků do Přerova) a doprovází nás až k zimáku. Tam již čekají sešikovaní těžkooděnci, stejně jako zástupy ochranky, která je však kupodivu jiná (jiná sorta lidí) než kdykoli předtím, když jsme tu hráli. I tak se však u vstupu ozývá skandované „zkurvená Sigma“.
Odbavování lidí u vstupu probíhá docela v pohodě, i když pomalu, mnoho havířovských se na zimák dostává zadarmo, neboť prodej lístků té slečně organizačně skřípe. Celkově se do sektoru dostává 217 havířovských fanoušků, letmým pohledem jich pár vidím také mimo sektor (někteří i s klubovými symboly). Takovým lidem bych upřímně přál, aby o ty symboly přišli…
Alkoholová cesta se projevila i tím, že jsme v buse zapomněli naši ústřední zástavu, poté už bylo těžké shánět řidiče a přemlouvat fízly, ať nás do busu pustí. A tak jedinou vlajkou v havířovském sektoru je menší vlajka RBH. Sektor pro hosty je na prostějovském zimáku nepříjemně roztahaný a členitý, rozdělený jakoby na tři části. Jedna je u bufetu a mantinelu, druhá je na sezení a třetí na stání. Bohužel jsme roztahaní po všech čertech, spíkr si stoupá pod stojící fanoušky nahoře, kteří jsou hlavní fandící silou havířovských. Zápas začíná…
Na úvod jsou především slyšet vzájemné urážky od obou táborů, prostějovští přilévají olej do ohně tím, že věší 2 ex-havířovské zástavy, které v poslední době změnily majitele. O jednu přicházíme na úkor Prostějova při domácím utkání, druhou tratíme před rokem v Přerově, viníkem byli zřejmě chuligáni Sigmy Olomouc. Ti však za ten rok slušně změnili kabát (holt módní trendy se vyvíjejí), Přerov uložili do „bejby boxu“ a jako nové dítko si adoptovali právě Prostějov. Ale proti gustu…
Na samotném úvodu utkání si připadám, jako kdyby už zápas končil. Domácí docela hojně odpalují pyrotechniku, někteří Slezané už si mnou ruce a uvažují o kontumačním vítězství. V hale docela dým a tak přehled o domácím sektoru absolutně ztrácím. Největší demence je pak odpalování docela silných petard. Situace se po krátkém přerušení zápasu uklidní, to už domácí vedou 2:0, což je ve druhé minutě velkým škrtem přes náš fandící rozpočet. I tak se ale spíkr maximálně snaží, aby byl náš skvělý počet co možná nejvíce využit… Snažit se tedy fandí oba tábory, avšak akustika zdejší haly je absolutně příšerná, další demencí je pouštění neskutečně kvlaitní hudby v každém přerušení. GRC!.
Domácí budou psát o tom, jak nás neslyší, já pak mohu zcela objektivně říct, že jsem až na malé výjimky téměř neslyšel domácí. A pokud jo, tak především jen ten buben. Mnohdy jen ten buben. Je obrovská škoda, že takový zápas se nehraje v hale s daleko lepší akustikou. Těsně po začátku utkání je pak také spálena jedna z těch dvou ukořistěných vlajek (možná obě, nevím, nevidím tam přes dým), načež ochranka z našeho sektoru se přemisťuje na stranu domácích, kde prý mírně inkasuje… Po několika hektických minutách se atmosféra trochu uklidňuje, i když oba tábory stále pokračují (především hosté) v urážkách soupeře, první třetina se už dohraje v pohodě.
V první přestávce řešíme, jak docílit toho, aby byl sektor více pokupě, mnou navržené řešení, ať jde spíkr dolů na plot se nakonec neuskuteční a tak i ve druhé třetině velmi bojujeme s organizací supportu. Horní část sektoru ok, ta fandí velice dobře, spodní část „odpočívá“. I proto, že spíkr je k nim prostě otočený zády a lid ho neslyší. Domácí připravují první choreografii dne, kdy je na plachtě vyobrazena podobizna Antonína Zápotockého a u ní nápis „Nežádnoucí“. Polovina zápasu je pak signál i pro havířovské ultras, kteří vytahují choreografii, kterou ráno tvořili. Velká plachta vychází skoro na celý sektor (odhad se povedl) a jde nad hlavy. Na plachtě vyobrazena smrtka v kapuci, pod ní pak nápis „Přijeli jsme si pro Vás“.
Na startu třetí třetiny vytahují své druhé choreo domácí. Z kartonů tvoří bílé pole s křížnou červenou lajnou. Havířovští zůstávají jen u jediného chorea dnešního dne, byly totiž trochu obavy, jak ten zápas bude v hledišti probíhat (ohledně možných nepřístojností) a tak jsme toho nechtěli moc tahat s sebou. Prohráváme 3:2, mezi fanoušky je rozdáno 13 žlutých ohňů. S tím, že je necháme na děkovačku, ale pokud bude o osudu zápasu rozhodnuto dříve, bude pyro odpáleno asi 3 minuty před koncem.
Zde taková menší vsuvka. V týdnu před utkáním probíhala mailová komunikace mezi mnou a šéfem domácího klubu, panem Tomigou. Nejprve chtěl pro každého fanouška AZetu zálohu 200 Kč, kterou by zaplatil u vstupu, záloha by mu byla vrácena po utkání, až poté, co by nebyly poničeny toalety. Načež jsem mu navrhl, ať toalety zamkne, že klidně budeme chodit močit ven a na případné lejna ať nám přistaví kbelík :-). Načež Tomiga s tímto opatřením couvl a pouze zakázal pyrotechniku. Načež nám ji povolil po naší argumentaci, že pyro běžně používají i domácí. Prý jsme se však měli poradit s domácími fans, jaké pyro zvolit. No, Pane Tomigo, ještě že jsme se s domácími neporadili a měli svůj vlastní úsudek. Ty výbušné „granáty“ by Vás v obou sektorech asi nepotěšily, co?
Přichází konec střetnutí, které bohužel prohráváme. Škoda je to velká hlavně proto, že prakticky celý zápas prohráváme o dva góly a bohužel nejsme vsetínští pijusi, které skóre na světelný tabuli (z pohledu přístupu k fandění) moc nezajímá, tudíž z naší strany chybí taková ta euforie a fanatismus, čili vlastnosti, které se u mnoha fanoušků? projevují jen když jejich tým vyhrává. Když se k tomu připočte problém se sektorem a umístěním spíkra, vychází mi z toho jediné. Ač spousta havířovských, včetně support leadera, mi po zápase říká, že jsou s atmoškou z naší strany spokojeni, já mám určité výhrady. Neříkám, že to bylo špatné, ale náš početní potenciál byl absolutně nevyužit. Škoda…
Hráči obou týmů přicházejí na děkovačku, oba tábory zapalují pyrotechniku. Na naší straně je k vidění asi 5 žluťáků, některé další uhašeny ochrankou, některé pak nechytly. Každopádně jich bylo rozdáno více, než jich nakonec hořelo a to je prostě špatně! Tohle se nesmí stávat… Mnohem povedeněji se v tomto směru prezentují domácí, kteří zapalují menší červené ohně po celé straně své tribuny, do toho mávají množstvím vlajek na tyčích, kterými předtím mávají i během hry… Oba tábory si s hráči navzájem poděkují a míří do hospod, domů či do autobusů…
My u vchodu počítáme počet havířovských, abychom disponovali s přesným číslem. Když vyjdou poslední, omrkneme sektor, v něm nikdo. OK, jsme všichni, můžeme vyjet. A jelikož jedeme (lidé organizující výjezd) v prvním buse, nevíme, co se děje v busech dalších. Nic zvláštního nám však není hlášeno. Až v Havířově jsme zjistili, že jsme v Prostějově nechali 3 fanoušky AZetu, které tak museli vzít hráči. Tito fandové bohužel nebyli v sektoru pro hosty (a tak je ani nepočítám do oné 217-ky) a tak jsme nemohli vytušit (když byl sektor zcela vylidněn), že jsme na někoho zapomněli.
Zbytek cesty probíhá v pohodě, i přes prohru panuje velmi dobrá nálada, která pak pokračuje i na Plechárně, kde probíhá neskutečná karaoke amatér show, kdy lidé schopným zpěvákům házejí i nějaké drobáky s přáním, jaký song by chtěli slyšet… Síly však rychle dochází a tak po neskutečně náročném víkendu to balíme v docela lidskou hodinu a valíme dom.
Výjezd bych hodnotil průměrně, něco tomu chybělo. Něčím to prostě nebylo ono… Náročná organizace, kdy vyjel kdejaký fanda. Není to mířeno proti nikomu osobně, ale při pohledu na některé se už těším, až příště zas vyjede ta klasická výjezdová čtyřicítka. Nutno však také zmínit, že číslo 217 je skvělým výjezdovým počinem. Po stránce vizuálních prezentací se však oba týmy připravili velmi dobře (především domácí) a jasně potvrdili, že v ultras prezentacích se jedná o nejlepší dva ligové tábory, které by po této stránce s přehledem okupovaly nejvyšší příčky v celorepublikovém měřítku.