Tento zápas má být odlišný od všech předchozích zápasů v této sezóně. Tento zápas má být rozlučkou Martina Potočného s hokejovou kariérou a tak mu zapálení fanoušci přikládají daleko větší důraz, než jakémukoli jinému utkání. Tento zápas má ukázat, zda-li je havířovský fanoušek schopen zavzpomínat na svá nejlepší představení z předchozích let…

Sotva skončí čtvrteční střetnutí v Karviné, už se organizačně chystáme na to sobotní. Několik dní předem chystáme rozlučkové video, v pátek míříme do Ostravy vystát frontu na nějakou tu pyrotechniku, odtamtud na náš zimák poradit se s vedením, co použít a co ne. Tímto poděkování, že nám pánové (pán) z vedení klubu vycházejí maximálně vstříc a nekladou před nás jedinou překážku. Výborná spolupráce, které si moc ceníme!

http://www.youtube.com/watch?v=eCLbL7D0pr8&feature=youtu.be

V sobotu dopoledne se pak schází 10 lidí v tělocvičně, lozí se po kolenou a vybarvuje se chystaná choreografie. Do toho vyrobíme ještě nějaké ty nápisy a transparenty a s krátkou přestávkou na oběd míříme celí natěšení na zimák. Tam je asi 2 hodiny před zápasem odchycen Martin Potočný, je s ním udělán menší rozhovor pro dokument, či spíše video, které uvidíte brzy… Už z těchto jeho slov je nám jasně patrné, že i pro něj samotného to dnes bude neobyčejný zápas, plný pozitivních i negativních emocí…

Předzápasové přípravy jsou nesmírně hektické. Nejprve zajít za moderátorem a poladit s ním zhasnutí světel, puštění videa a podobné věci, poté na zimák dopravit vše potřebné, sehnat lidi, kteří se postarají o vytažení chorea apod. No jak říkám, jsme z toho nervózní a přejeme si, aby už to bylo za námi. Tohle je na tom všem to nejhorší. To čekání, jestli vše vyjde tak jak má a jestli mnohahodinové práce nebude zbytečná. U pokladen se tvoří fronty jako za starých časů, ohlášené návštěvě se kysele směju. Opravdu si myslíte, že by se do haly ještě vměstnalo dalších 2 500 diváků? Mezitím jeden fanatik předělává ceduli u příjezdu do Havířova, aby hráči i fanoušci Karviné věděli, s kým a kde mají tu čest…Hráči obou týmů přijíždějí na led, jako úplně poslední přijíždí hráč s číslem 67. V kotli jdou nad hlavy mávací vlajky, nad RBH sektorem lidé vytahují plachtu, na které je neskutečně parádně udělaná podobizna hráče, o kterém je celý dnešní den. Pod plachtou za trestnými je pak transparent „Martine, díky. HZ 2010“. Klasickou „zvěř“ nahrazujeme děkovným chorálem, hráči se sklánějí k úvodnímu vhazování a utkání může začít. Začátek nám vyšel parádně, spokojenost na podtrženou jedničku… 

Kotel se plní výborně, asi nejlépe za celou letošní sezónu, přicházím do něj po několika vteřinách hry a v prvních dvou řadách se téměř nemám kam postavit. Pod sektorem visí klasická hlavní flaga, spíkr do toho od samého počátku dává maximum, pot na jeho tváři snad napovídá všem, že dneska kurva na maxa! Z prvních pár tónů úvodního chorálu je patrné, že atmosféra dnes bude výborná. Chorál střídá chorál, uvědomuju si, že máme opravdu pestrou škálu pokřiků, za jeden zápas jich kolikrát ani mnoho vůbec nedáme. Lidé zapojují poctivě ruce, nepřetržitě fandíme i za stavu 0:2. A myslím si a doufám, že bychom stejně kvalitně fandili i za stavu 0:5. Dnes to přece není o výsledku, dnes je to o posledním utkání hráče, který si získal tribuny. Tudíž nikoho asi zároveň nepřekvapí, že spousta pokřiků či chorálů je právě o Potokovi… Jsou nové a šité horkou jehlou, tribuny se je přesto velice rychle učí. 

Podívejme se nyní na protější tribunu, na které rozbalili svůj stan hosté z Karviné. Jejich sektor tvoří asi 140 lidí, nepočítám ty, kteří sedí mimo, po všech čertech. Toto pro mne nejsou fanoušci. Je docela znát, že 2 dny zpět tratili vlajku právě na náš účet, neboť zábradlí pod jejich sektorem zeje prázdnotou. Když se jich zlomyslně ptáme, kde vlajky pozapomněli, ukazují nám jeden hadr, podle mě to spíše byla osuška… Jejich sektor je veden spíkrem a je nutno podotknout, že předvedli nejlepší support za svou historii návštěv u nás. Fandí celý zápas (do fandění se zapojují tak dvě třetiny z jejich počtu) a mnohdy jsou hluční. Co jim však vytknout musím a co je jejich obrovská ostuda? Kopírování chorálů… Mnohdy se mi zdá, že slyším náš kotel, jen si hosté za slůvko Havířov dosadili slůvko Karviná. Tohle je velká ubohost a poukázání na fakt, že jsme pro ně modly… Pokud se nepletu, za celý zápas jsem nezaslechl jediný chorál, který by byl opravdu z jejich hlav. Jak říkám, tohle jim dosti kazí dojem, jinak byli solidní. Prezentaci si nepřipravují žádnou…

První třetina končí za nerozhodného stavu a na počátku druhé mne velmi mile překvapuje, že hned s úvodem je kotel zaplněn dobře, nikdo se netoulá v Kauflandu či si horlivě nenechává olizovat bambuli kdesi v lesíku za zimákem. Atmosféra je nadále úžasná, na naše góly vždy hosté bleskurychle zareagují, hala je tak v neustálém napětí a čekání, kdo zápas urve na svou stranu… Symbolicky se trefuje i Martin Potočný, hala burácí. To už pomalu chystáme druhou prezentaci dnešního dne. Přes vlajku je na celou druhou třetinu vyvěšen velký transparent „A.C.A.B.“, nahoře v sektoru se vytahuje nápis „Mnoho povyku pro pár facek“. Prezentace naráží na incident v Karviné, kdy opravdu padlo pár facek a média z toho dělala senzaci. Zde je potřeba podotknout, že tohle je prostě náš svět, naše zábava a nikdo nás nebude měnit… Ve čtvrtek si liskáme s karvinskýma a bereme jim vlajku, v sobotu se už plazíme po kolenou a kreslíme Potokovu podobiznu. Klidně nás suďte, nám je to fuk…Ve třetí části nosíme pod kotel velké množství igelitek s nastříhanýma papírkama. Tímto děkuju všem, kteří si dali tu práce a podíleli se na této nezvyklé prezentaci. Bylo velice milé, až dojemné, když před zápasem chodili ke kotli lidé desetiletí i padesátiletí a předávali papírky. Přišla i maminka s prckem, že komu to má dát, že doma poctivě stříhali během vánočních pohádek… Ano, to je ono! My jsme AZet!

Tyto papírky letí nad hlavu v polovině závěrečné třetiny, nad sektorem je neskutečná lavinová clona přes kterou nejde vidět. papírky pak létají několik dlouhých minut, pořád a zas, tašky jsou jakoby bezedné. Šílené, skvělý efekt, ještě jednou díky… Třeba i za to, že se nenašel dement, který by to hodil dříve.Zápas se schyluje ke svému závěru, opět je to v našich řadách hektické, narychlo sháníme lidi, kterým dáme pyrotechniku, rozmísťujeme je co nejvíc rovnoměrně, abychom vše odpálili po celé jedné straně zimáku… Po nájezdech, které vyhráváme, si hráči podávají ruce, atmosféra houstne, nikdo neodchází domů, všichni čekají, až zhasnou světla, což odstartuje rozlučkovou párty… Hala potemní, lidé zapalují prskavky. Má je neskutečná spousta fanoušků, velkým překvapením je, že mnoho jich je i na tichém a poklidném „béčku“. „Áčko“? To je jedná velká prskavka… 

Potok si do ruky bere mikrofon, neskrývá emoce… Hala zpívá, otřásá se v základech, jsme svědky neskutečně dojemných scén, nejedno oko nezůstává suché, dnes není čas na vlhké vagíny, dnes je večer skleněných očí… Jen je škoda, že celou párty nám trochu kazí samozvaný moderátor, který svým hulákáním do mikrofonu kazí puštění vzpomínkového videa na světelné tabuli…

Jen co dohoří prskavky, zapalujeme spoustu pyrotechniky. Ohně, fontány, strobáče… Až pod sektorem vzplají papírky a málem nám od nich chytne vlajka. Hasiči jsou však bystří a další popálené Natálky, Zdeňkové či Tomášové se nekonají… Děkovačka je dlouhá, plná oslavných chorálů. Jak by však řekl ten cikánský rapper z Piešťan – všechno má svůj konec. I tyhle rozlučkové chvíle. Lidé si to však užívají do samého závěru a až sedmašedesátka odjede naposledy do kabiny, tak až poté opouštějí scénu i fanoušci… 

Sklízíme věci a míříme na Plech, kde je dnes docela narváno. Není však nic krásnějšího, než si dát pivo poté, co se vše podaří. Vše, pro co jste dlouhé dny žili, čemu jste obětovali téměř všechno. to si pak u toho piva říkáte, že to má kurva smysl, být fanouškem. Zaburácí to i v tolik oblíbeném šenku, to když přichází Potok, lidé se s ním fotí, diskutují, pijí kořalu. Nezapomeneme ani na našeho kamaráda, který v tyto chvíle nemůže být stále na zimáku a necháváme mu od Potoka vepsat alespoň malý vzkaz, aby bylo jasno, že i na dálku jsme s ním. Noc je v plném proudu, její temnotu rozzáří světla auta, hlavní postava dnešního dne do něj nasedá a opouští náš zimní stadion. Martine, za vše dobré velké díky… 

Den to byl parádní. Nechyběly góly, emoce, slzy, smích, nechyběla výborná atmosféra. Jsem nesmírně rád, a jistě nejen já, že lidé vzdali poctu svému oblíbenci tím nejlepším způsobem. Tisíce darů nenahradí jediné. To, když svými hlasivkami dáte najevo, jak moc svůj klub milujete. Atmosféra byla výborná a já hledal paralely s loňským utkáním proti Mostu. Do toho dubnového ideálu ještě něco chybělo, avšak včera jsme jasně ukázali, že potenciál v sobě stále máme, stále v nás dříme. Mám tušení, že do konce sezóny své umění ještě znovu předvedeme, rozbalíme a naplno ukázeme… Fanděte svému týmu, dávejte mu svou oddanost najevo !!! Pro tyto okamžiky a zápasy stojí za to (fanouškovsky) žít…