Přípravy na sobotní utkání s Prostějovem započaly už týden před samotným špílem, kdy jsme v tělocvičně slepili plachtu, která měla být ústředním choreem pro tento den. V týdnu se plachta nanečisto vytáhla na tréninku A-mužstva, protože se jedná o choreo novinku, která na našem zimáku ještě nebyla, v sobotu dopoledne bylo v plánu na ni kreslit…

Jenže všechno bylo nakonec bohužel jinak. Až v pátek večer se dozvídáme, že sobotní tělocvična bohužel padá, je to velký škrt přes rozpočet. Narychlo dáváme hlavy dohromady a radíme se jak dál. V sobotu ráno se sejdeme u zimáku, jak naschvál nám nepřeje počasí, sice najdeme kryté místo za tribunou fotbalového stadionu v Suché, avšak povětrnostní podmínky jsou proti nám a tak nevyjde ani náhradní choreografie. Stihneme tedy aspoň opravit vlajky na tyčích a v poledne valíme domů…

Rušíme tedy sraz stanovený na hodinu a půl před zápasem a jdeme až na samotné utkání. Je pochmurný promočený den, který se zřejmě odráží i na návštěvě. Ta není ideální. A pokud jsme počet lidí v sektoru brali jako takovou menší generálku před vyřazovacími bojí, tak ani to nedopadá nejlépe. V sektoru nás má být víc, kurva! Takové zápasy si to zaslouží! Zvykl jsem si, že několik lidí opustilo sektor po minulé sezoně. Nemohu si ale zvyknout, že na jiných místech než v kotli vídám ty, kteří ještě letos aktivně povzbuzovali svůj tým z nejbouřlivější části našeho zimáku. Z některých fanoušků se stávají diváci? Asi ano, co se dá dělat… Je to každého volba. Smutné na ni je to, že kdyby tuhle volbu zvolil každý, bylo by na zimáku ticho jak v hrobě. Všichni se posmíváte atmosféře na NHL, na kterou nechodí fanoušci, ale diváci. Uvědomte si, zda-li se tak trochu neposmíváte i sami sobě. Protože sami se tak prezentujete. Ale jebat, nechci tady kárat, jen jsem to prostě chtěl napsat…

Na tento top fanouškovský zápas věšíme 3 velké vlajky (HZ, po dlouhé době stařičkou a dosluhující B.K. a trikolóru), obě své zástavy věší i Rumaři, své nové malé prostěradlo pak na část zápasu věší i lišák Vojta. Po této stránce jsme se tedy připravili svědomitě a čekáme, kolik že dorazí hostů…

Pohled do jejich sektoru je však žalostný. Nechci spekulovat, proč nedojeli, nemám potřebné informace a tak třeba nechci mlžit, ale 7 prostějováků, a to ještě spíš 2 rodiny od hráčů, to je velká bída. Pokřik jsem od nich nezaznamenal jediný za celé utkání. Prostějov je naším odvěkým rivalem a vždycky jím bude. Nevím, jestli viníkem té bídy na prostějovských tribunách jsou hráči, Tomiga nebo cokoli jiného. Nicméně, těm lidem, kteří to fanouškovství tam dělají, těm posílám podporu!

Díky absenci hostů je to s  fanděním tentokrát jen na nás. První ranou je však to, že dnes není přítomen klasický spíkr a tak jej zastoupí kolega, který si tuto práci zkouší poprvé. Nelze upřít snahu, je na místě poděkování, že tuhle nevděčnou práci vzal, je však jasně patrné, když někdo spíkruje poprvé a když je v tom někdo ostříleným harcovníkem. Fandění je od prvních minut takové vlažné, nemastné a neslané, něco tomu chybí. A nespraví se to do konce zápasu. Prostě to dnes není ono, tento zápas si zaslouží větší vřavu.

Dneska je to celé nějaké divné. Stávkuje světelná tabule, stávkuje pouštění hudby v přerušené hře, před zápasem stávkovaly turnikety, lidé čekají dlouhé minuty na dešti. Tohle je špatně. A tyhle dotazy by na vedení měly směřovat. A né furt omýlání toho samého „problému“. Prostě dneska je ten hokej a vše co s ním souvisí nějaký divný, vše je nějaké ospalé, jako kdyby byli všichni vykolejení z toho dřívějšího začátku.

Jak už jsem řekl úvodem, nevychází nám plánovaná choreografie, ale byl by hřích se v utkání s Prostějovem neprezentovat ničím. A tak aspoň vytahujeme 25 vlajek na tyčích, k nim jsou v první řadě zvednuty 3 velké tvrdé kartony, na kterých jsou písmena AZH.

Zápas prohráváme po samostatných nájezdech, mudrlanti se těší domů, dnes mají konečně důvod k dotazům. Ano, není to ideální, něco je možná špatně. Ale tímhle se já zabývat nehodlám. Nejsem hráč, nejsem trenér, nejsem ve vedení mužstva. Mé postoje a názory nic nezmění. Co ale můžu změnit jsou naše výkony na tribunách. Ten dnešní mi radost neudělal. Odcházím na Plech, ani není chuť na pivo. A nemá to nic společného s prohrou na ledě! Z některých lidí je mi smutno… V tuto chvíli mám chuť se vším seknout a taky si příští zápasy jen „užívat“ jako divák. V tuto chvíli mám chuť někam odjet a přijet, až si někteří leccos uvědomí. Tipuju ale, že ani jedno se nebude konat. Tipuju, že ve středu budu stát na frýdecko-místecké tribuně a nahlas fandit našim barvám. Ten klub miluju a mé morální povinnosti jsou mu fandit. Chci od svého klubu výhry. Připadá mi ale férové, abych i já, jakožto fanoušek, tomu nějak pomohl. A jelikož si hráči divácké podpory váží, cítí ji a pomáhá jim, měla by se k nim dostávat. Od nás všech. Závěrem opět řeknu, že si velice vážím všech, kterým je třeba 30 a víc a kteří na hokeji otevřou ústa. V tomto věku už to není módní trend jako u některých mladých, v tomto věku je to už láska… Díky, kluci!

Je jen na nás samotných, jak to bude vypadat v sobotu. Z Karviné se čeká početný tábor jejich příznivců, od karvinských příznivců čekám nejlepší výkon v hledišti za dobu, co s námi hrají. Pojďme jim však ukázat, kdo je tady doma. Doufám, že během těch pěti dní si každý sáhne do svědomí a v sobotu to bude patrné. Moc bych si to přál…