Je docela možné, že tohle derby je na dlouho poslední. Myslím tím derby s Karvinou. Čert ví, kde oba mančafty budou příští rok a proto je ve vzduchu cítit natěšenost u obou táborů. Především v Karviné je velká mobilizace a očekává se tedy kvalitní soupeř v hledišti…

Svou přípravu na zápas začínáme už v týdnu, to když nakoupíme věci potřebné pro plánovanou choreografii, den před zápasem pak najezdíme několik desítek kilometrů se „zvacím autem“, jelikož nám záleží na tom, kolik lidí si najde cestu na zimák. Stejně tak na fanoušky apelujeme například prostřednictvím sociálních sítí, prostě nic nenecháváme náhodě a snažíme se o maximální propagaci tohoto utkání.

V den zápasu se dodělává choreografie, na zimáku se scházíme už o půl čtvrté, to když se utkávají staré gardy obou dnešních klubů. U čtvrté pokladny padne nějaká ta malina, okoukneme přijíždějící autobusy hostů v doprovodu policie a pomalu míříme na zimák.

Tam velmi příkladně ověšujeme zábradlí vlajkami, kterých nakonec visí celkem 6. Výborný počin. Musel bych dlouze pátrat v paměti, abych si vzpomněl, zda-li na nějakém ligovém hokejovém stadionu visí 6 zástav. Zatímco karvinští jsou už sroceni ve svém sektoru, my ještě dopíjíme pivka za tribunou. Atmosféra houstne už při úvodním čtení soupisek a tak oba kotle začínají skandovat ještě před úvodním buly.

Od počátku utkání panuje velmi dobrá atmosféra o kterou se starají oba fanouškovské tábory. Karvinských je v sektoru asi 150, před sebou mají vyvěšenu jednu svou vlajku. Na modro-červeno-bílé šachovnici byly ještě loni znaky sponzora (kapka Plus-Oilu), vše předěláno, přešito, dnes je tam již nápis Baník. Mimochodem, jeden havířovák se k této vlajce vydává a decentně ji zdobí svým zapalovačem, kvůli toho pak karviňáci, v obou přestávkách, vlajku pečlivě střeží a vytahují ji za zábradlí směrem dovnitř sektoru, aby neutrpěla další újmu.

Karvinští fandí celý zápas a myslím si, že fandí dobře. Slovo myslím píšu z toho důvodu, neboť když jsem v našem fandícím sektoru, tak hosty slyším velice špatně. To stejné mohou říkat i oni, prostě když jste uprostřed fandícího davu, je složité slyšet dobře protivníka. Neustálé karvinské řvaní o Baníku trochu rozpumpuje i TfH sektor, který se během zápasu nejednou ozve. Párkrát za zápas je od domácího kotle jasné skandování, že pouze jediný Baník existuje.

Dobře fandí i domácí, kterých je v sektoru velice pěkný počet (velké díky všem zodpovědným!), vše je klasicky dirigováno spíkrem. Zkoušíme navíc takovou novinku, to když k bubnu kupujeme originální paličky, jejichž velká výhoda je v tom, že nedělají takový rámus, buben je slyšet, dotváří rytmus, avšak nejsou to dunivé rány, které jsou k slyšení především na extraligových stadionech.

Utkání se prakticky od konce první třetiny nevyvíjí dobře na ledové ploše, což bohužel působí na některé domácí fanoušky. Podpora domácího kotle je sice pořád dobrá, ale oproti první části hry mírně opadá, ideální dnes není ani zapojení pravé strany.

Své choreografie si oba tábory šetří na závěrečnou část hry, oba tábory vytahují svou prezentaci téměř ve stejný moment. Karvinští vytahují menší plachtu, na které je poupravené logo Lázní Darkov (taková ta fontána s tou buchtou). Místo té buchty tam je hokejista a nápisy LÁZENŠTÍ ŠVIHÁCI a dole KARVIŇOCI. Domácí za trestnými lavicemi vytahují 17-ti metrový transparent „AZET JE LÁSKA“, do toho je máváno červenými a růžovými balonky, kterých je celkem 700. Obě prezentace, jak domácím tak i hostům, vycházejí ke spokojenosti.

To už je však na ledě téměř rozhodnuto, desítky domácích „fanoušků“ opouští hlediště ještě před závěrečnou sirénou, kotel však zůstává až do samého konce zápasu, téměř nikdo z něj neodchází, zůstává se na děkovačku. Je asi jasné, jaká ta děkovačka po porážce je, ti kteří na ni zůstali však dávají najevo svou věrnost.

Původně je plánováno, že pokud zápas vyhrajeme, bude se konat větší pyrošou spolu s ústředním transparentem dnešního dne před zimákem, díky skóre na světelné tabuli se tak neděje. No jo no, i sebevětší láska někdy bolí. A tak míříme kam jinam než na Plechárnu, kde se pivním douškům věnují hráči starých gard. Trochu jim různými pokřiky dáme najevo uznání a respekt, probereme pár zákulisních zajímavostí s člověkem z vedení klubu a místo abychom upalovali domů za počítač a chrlili kritiku, probereme to v klidu u piva s kompetentním člověkem.

Ano, ty porážky a někdy i ty výkony mrzí kdekoho, serou i mne. Ale teď je na každém z nás, jak tyto situace řešíme. Každý je řeší po svém. Někdo tak a druhý jinak. Nemůžu soudit někoho, když přijde s kritikou. Někdy si ji kluci na ledě zaslouží. Ale je také rozdíl mezi kritikou a kritikou. Co říci těmto lidem? Asi nic, nemá to cenu. Tihle lidé budou remcat vždy, to je prostě v povaze. A pokud tito lidé remcají, když 2 kola před koncem základní části jsme druzí se ztrátou dvou bodů na čelo tabulky, máme nejlepší obranu a nejlepší útok, máme nejvyšší návštěvnost a vedením hráčům pravděpodobně nedluží ani korunu, tak nevím, co by tito lidé dělali, kdybychom opravdu postoupili do 1. ligy. Myslím si, že u spousty těchto lidí (pozor, né u všech) je vrcholem fandovství zakřičet „Ivan je pochva“ a vyřvat tak ze sebe svůj mindrák…

Často se na toto téma bavím s lidmi kolem sebe. Třeba se Slonem, to když mu manželka udělá svařák (on jej zkazí Rumem 🙂 )a my jej usrkáváme na utkání staršího dorostu a bavíme se přitom s Jardou Mrowiecem. Podívejte se na kritiku v současné době. Dokážete si představit, jaká kritika by byla, kdybychom hráli druhé housle v první lize, jako je hraje druhým rokem třeba Šumperk? Na play-off velká ztráta, na baráž velký náskok. Proboha, co byste dělali v takového situaci? Nebo se podívejte do Prostějova, v jakých tam jsou momentálně sračkách. Proto jak říkám – remcal remcalem zůstane, ať je tým desátý, pátý či první. Tohle proto ani moc nemá smysl řešit…

Do konce základní části nám chybějí 2 kola. Nějak je přežijeme, nějak je dohrajeme a teprve poté, v play-off, se ukáže, jaká ta sezona vlastně byla… Jo, můžu si zajít koupit hokejku a zkusit se přihlásit na tréninku mužstva, že bych týmu rád pomohl a třeba i něco změnil. Myslím si však, že na to nemám. Proto se budu soustředit na to, co změnit mohu. Svému týmu budu i nadále fandit… Nekoukám doleva, nekoukám doprava, nefandím Jardovi Mrowiecovi, nefandil jsem Potokovi, nefandím Jirkovi Krislovi, nefandím trenérovi. Fandím AZetu Havířov! A pokud kritizuji, znamená to, že mě něco štve. Pokud kritizuji, znamená to, že mi na něčem záleží. A pokud mi na něčem opravdu záleží, budu se snažit o to, aby se kritice nedal prostor. Fanděme! Fanděme svému týmu. To je jedna z našich zbraní, kterou můžeme bojovat… Je jen na nás, jakou cestu podpory svého týmu si vybereme…