V sobotu jsme úvodní domácí zápas vyřazovacích bojů zvládli na podtrženou jedničku a bylo proto otázkou, kolik lidí se hecne a vyjede v pondělí na zimák soupeře. Je škoda, že když napíšeme, ať se lidé hlásí do pátečního odpoledne, tak nejvíce se jich nahlásí přes víkend. Nevím, jestli banda čekala, jak budeme hrát v sobotu, ale je to trošku škoda a někdy to může narušit poklidné plánování výjezdu. Ale to už je ohraná písnička…

Ale zpět k výjezdu. Jelikož do Opavy jedeme poprvé za poslední tři roky ve všední den, rozhodujeme se pro vypravení autobusů a vlakovou chuťovku si šetříme na případný čtvrtý zápas. Počáteční hlášení do busů je sice mírně vlažné, nakonec se však lidé nahecují a my můžeme vypravit autobusy dva.

Od pondělního rána je člověk, který má objednávání autobusů na starost, pod palbou telefonátů. Jednou volá havířovská kriminálka, podruhé policisté z Ostravy, potřetí policisté z Opavy, no jakoby se měli střetnout dva po zuby ozbrojené tábory. Informace od policistů hraničí mezi legrací a demencí, jsme varováni, že domácí se nás dnes chystají napadnout a podobné bláboly. Korunu všemu nasadí článek v opavském Deníku, který oznamuje, že z Havířova se chystá až 6 plných autobusů s fanoušky… Ano, hrajme si s veřejností a krmme je tím, o čemž víme, že to zapůsobí tak jak potřebujeme. Ať žijí média.

My se půlhodinku před odjezdem našich busů sejdeme u Plechárny, kopnem jedno, sbalíme vlajku a další věcí a nasedáme do dvou autobusů, tímto způsobem dopravy nás vyjíždí (nabereme ještě jedince na vlakovém) přesně 86. Už od samého počátku výjezdu se na nás nalepí jeden plný tranzit těžkooděnců, v Ostravě pak další dva. U památníku ve Hrabyni trochu zablokujeme dopravu, to když se o svou zaslouženou pauzu hlásí močové měchýře. Cesta dál probíhá poklidně, žádný velký hukot, přeci jen – pondělí není sobota.

Přijíždíme na kraj Opavy, připojí se další tranzit (už čtvrtý), před nás se zařadí policejní osobák a s tímto doprovodem míříme do centra Opavy. Další policisté čekají už před vchodem do sektoru hostí, prostě bezpečnostní složky dnes vůbec nic neponechaly náhodě. Vstupné i na Play-off velice příjemných 30 kaček, koupíme lupeny, ochranka v pohodě, neosahává genitálie a tak hurá na náš sektor.

V něm vyvěsíme vlajky Zvěře a Abstinentů, přijede mnoho fanoušků auty (díky především chlapcům z DC, kteří vážili cestu dalekou), po sešikování nás je 145, což je na pondělí velice slušný počet. Letmým pohledem na tribuny je patrné, že dnes bude na opavském zimáku velice pěkná návštěva a jsme na zápas o to víc natěšeni. Vše může začít.

Domácích se ve svém sektoru schází asi 50, před sebou mají vyvěšeny dvě vlajky. Velice jim pomáhá, že jejich celek vstřelí rychlé dvě branky a jsou tak po celý zápas na koni. I hosté však fandí velice dobře, spíkrovi sice dělá práci sjednotit ten neskutečně dlouhý kotel, ale víceméně se mu to daří. A tak jsou havířováci velmi dobře slyšet i ve chvílích, kdy domácí hráči vedou 2:0. Škoda. Dnes to má velký fandící potenciál a kdyby byl stav opačný, tak naše tribuna by se otřásala v základech.

U bufetu v rohu stadionu se opět schází asi 20 chuligánů Slezského fotbalového klubu, někteří havířováci opět tratí nějaký ten symbol, který je poté jako trofej vyvěšen. K tomu už můžu říct jen jedno. Píšeme to, říkáme to předem, nabádáme Vás k opatrnosti. A tak pokud někdo i přesto tratí symbol, je to jen a jen jeho chyba a jeho ostuda. Ostuda hraničící s demencí. Dobře Vám tak!

I ve druhé třetině je atmosféra z obou kotlů dobrá, na druhou stranu – domácí si neodpustí pár dementních pokřiků typu „My jsme Slezan, Vy nejste nic“, poté vytahují „choreo“, kdy je na nažloutlé plachtičce napsáno „HAVÍŘOFF“ a na druhé plachtičce vyobrazen čudlík, který tlačítko OFF symbolizuje. Aby mě někdo z jiného nábora nenařknul, že podobnou demencí (Prostěoff) se svého času prezentovali i fanoušci Havířova… Ano, prezentovali. A bylo to stejně dementní jako dnes u příznivců Opavy, v posledních letech se vůči prostějovským už naštěstí vymezujeme jinak!

Svou prezentaci si v prostřední části hry připravují i hosté. Rozdány jsou modré a bílé balonky, kterými je celý ten nudle sektor rozdělen na dvě poloviny. Balonky jsou zvedány podle slok jednoho z chorálů, celé to vypadá solidně.

Utkání vstupuje do své závěrečné třetiny a u hostů je malinko patrný pokles fandícího entuziasmu. Zpátky se zvednout jim však paradoxně pomohou domácí. To když se několik fotbalových příznivců (převážně mladší ročníky) přesunují do domácího kotle. Ten se najednou rozrůstá a začíná se prezentovat zcela jinak. Více organizovaného fandění, zapojování rukou do supportu apod. Tady je jasně patrná ta fanouškovská mentalita hokejových fanklubáckých blbů a fanoušků odkojených na kopané.

Opavský sektor stupňuje pokřiky namířené proti našemu klubu a městu, jako zázrakem se několika málo pokřiky prezentují i chuligáni postávající u bufetu, ti si na paškál berou především Baník, velice trefně nám i odpovídají na náš pokřik o jebání Opavy. Atmosféra je vygradovaná a nenávistná, i proto „Havířov město Baníku“ (mnoho domácích na zimáku hlasitě píská a to i obyčejní fans) musí jednou zaznít. Trumfy v rukou pak máme při pokřicích o tom, kolik že opavských dorazí ve středu, na tento pokřik jim chybí argument. Tato přeřvávaná obou sektorů trvá několik minut. To už je v našem sektoru i PačesGól, který se nevešel do sestavy, na utkání byl v civilu společně s Jardou Mrowiecem a na náš apel se přesunul přímo do sektoru.

Jak už jsem naznačil, domácí kotel mne velmi příjemně překvapil, především pak díky fanatikům z fotbalu. Takovou atmosféru jsem na opavském zimáku nezažil, kotel Opavy na nás a poté na kohokoli jiného, to je den a noc, neskutečný diametrální rozdíl. Po utkání mi jeden hráč domácích potvrdil, že to byla asi nejlepší atmosféra v Opavě za dobu, kdy za ni hraje. Opravdu – opavské tribuny byly zcela jiné… Svou měrou jsme k tomu samozřejmě dopomohli i my… A tuším, že v pátek to bude ještě větší!

Zápas končí, původně je v plánu použít pyrotechniku, ale když víme, že tu budeme i v pátek, tak to z určitých důvodů odložíme právě na tento den. To si naopak neříkají domácí, který zapalují množství menší ohňů, kterými pálí i dvě havířovské šály. Situace se jim malinko vymyká, protože to vše hoří víc než by asi chtěli. Děkovačka opaváků se tedy koná při této pyro vložce (hosté jim děkovačku narušují několika ránami z děla), děkovačka hostů se nekoná, někteří hráči ihned po siréně odjíždějí do kabin. Já, ačkoli jsem na nepoděkování pes (nezaměňovat se Psem Novákem), tak tentokrát to chápu a nemám námitky. Bohužel, nálada je na bodu mrazu. Kaňour (který v sérii všechny naše ostatní hráče převyšuje – snaha, nasazení a důraz kurva!) nám ještě hodí piva, které dostal jako nejlepší hráč našeho týmu a my můžeme opustit zimák.

Před ním probíhají policejní manévry a my jsme chvíli drženi na místě, protože na druhé straně ulice se srocují opaváci. Nic zásadního se však neděje, naladíme Impulsovic hity a se svěšenými hlavami jedeme do našeho města. Ano, hlavy máme svěšené. Ale na jak dlouho? Na pár hodin. Protože ve středu budeme znova na zimáku a z plných plic poženeme náš tým za vítězstvím! Zbývá nám vlastně něco jiného? Ne… Fanoušku, teď ukaž charakter!

Dnešních 5 otázek jsme položili GetBusymu, který utkání v Opavě strávil s megafonem v ruce a v posledních týdnech je to první alternativa support leadra, když nemůže naše jednička (M.).

Jak si se dostal k pozici speakra?
K pozici speakra jsem se dostal úplnou náhodou. Možná Vám to bude znít jako ohrané klišé, ale je to prostě tak. Pár zápasů před mým oficiálním nástupem na onen pomyslný stupínek pro speakra jsem se snažil sekundovat našemu hlavnímu speakrovi.
Ten byl rád, že mu aspoň trochu pomáhám s onou pomyslnou tvorbou atmosféry. Takže už na těchto zápasech jsem se víceméně otrkával (většinou to byly venkovní zápasy). Můj první oficiální začátek byl s Prostějovem doma.
Zkrátka nikdo v tu chvíli nebyl k dispozici tak jsem to vzal na sebe a doufal jsem, že udržím aspoň průměrnou kvalitu našeho kotle. Říkal jsem si, že buď toho speakra budu dělat já jakožto nováček, a nebo budeme v tomhle zápase bez aktivního spíkra, čili možná skoro bez kotle, což by nepřipadalo absolutně v úvahu a tak jsem do toho šel.
Po tomhle zápase jsem byl stanoven jako speakrovská dvojka, takže většinou beru na sebe zápasy, které se hrají přes týden, takže tehdy kdy náš hlavní speaker nemůže.

Rozdíl v prožitku zápasu, když jsi nebo nejsi speaker?
Ten rozdíl je celkem velký, protože když spíkruju, tak 75% času ze zápasu jsem otočený zády k ledu a moc ze zápasu nemám, ale když kotel šlape jak má a drží se mých pokynů tak mi vůbec nevadí, že z toho hokeje nic nemám. V pozici speakra mi jde hlavně o support kotle a ne o to co se děje na ledě. Když jsem v pozici fanouška, tak je to samozřejmě jiné a více si užívám hru a zápas jako takový.

Jak jsi viděl naší podporu v Opavě?
Jsem rád, že umíme vyjet i ve všední den v dobrém počtu. Myslím si, že náš projev byl na naše poměry celkem průměrný, ale místy jsme měli solidní chvilky, kdy jsem doufal, že ta stodola už konečně spadne. Hodně nám uškodilo to, že jsme celý zápas prohrávali, a proto to nebyl takový fanatizmus jaký bych chtěl a jaký by byl, kdybychom dali gól, nebo ten zápas případně otočili. Každopádně jsem s výkonem spokojený a musím taky výjimečně pochválit opavské fanoušky, protože předvedli na své poměry dobrý výkon.

Vzkaz lidem před středou?
Všem našim fanouškům bych chtěl vzkázat a to nejen před středou, ať si uvědomí, že těch zápasů už nebude mnoho. Teď v play off je každý zápas nesmírně důležitý a hráči potřebují plnou podporu v hledišti. Už není na co čekat. Přijďte ve středu všichni do kotle a ukažme, že když chceme tak ten kotel zaplníme do posledního místa. Ukažme hráčům, že stále umíme udělat pekelnou atmosféru, při které se dělá nejednomu z nás husina až na prdeli. Pojďme si užít všechny zbývající zápasy naplno a bavme se tak jak to umíme. Kdo ví, v pátek to může být náš poslední zápas v této sezóně. Já si to nechci ani připustit, ale i tahle možnost tady je. Začněte každý sám u sebe a choďte do toho kotle, každý zápas je rozhodující a je jen na nás samotných jakou atmosféru tomu zápasu uděláme.

Nejlepší 3 fanouškovské tábory ligy a proč ?
Tady bych chtěl vyzdvihnout jen dva tábory, které u mě mají respekt a uznání. Je to Vsetín a Prostějov. Jde vidět, že ve Vsetíně to dělají dobře, protože i když jejich tým nehraje špičku tabulky tak umí udělat pořád dobrou atmosféru. Co se týče výjezdů tak se dokážou vyhecovat a jezdí v dobrých počtech. Já osobně bych si přál Vsetín do semifinále kvůli atmosféře jaká by panovala na vzájemných duelech mezi Havířovem a Vsetínem. Myslím, že by to byla nejlepší atmosféra jakou může naše skupina nabídnout.
Co se Prostějova týče, tak tam to nevypadá moc dobře, ale doufám, že se z toho vyhrabou. Jsem totiž rád za každý aktivně fandící tábor, protože prázdné sedačky v hostujícím sektoru nás nevyhecují k tomu abychom podávali skvělé výkony. Takže klukům z Prostějova přeju, ať se zase zvednou.
Další tábor zmiňovat nebudu, protože podle mého názoru tady žádný další nejlepší tábor prostě není, ať už hodnotím choreografii, počty, nebo support v hledišti.