Přípravy fanoušků na tento zápas proběhly už o volném víkendu před play-off, kdy se kreslilo a lepilo, takže tento den nebyl, co se týče organizačních věcí před zápasem, až tak hektický. Žádný sraz o dost dříve před hokejem, lidé se tudíž trousí až na poslední chvíli. To jen hráči Opavy před rozbruslením vylepí nějakou tu nálepku na našem zimáku, ale my jim to v pátek jistě vrátíme i s úroky…

Dnes se u pokladen fronty netvoří, nečekal jsem nijak návratnou návštěvu. Necelých 17 stovek je však na nás málo, tohle číslo není hodno králů ligy! Jasně, ty středy a celkově hrací dny v týdnu vždy byly, jsou a budou slabší, ale lidé by si měli uvědomit, že je to play-off! Vždyť tohle mohl být teoreticky poslední zápas AZetu před vlastním publikem v této sezóně, krucipísek! Těch utkání nás čeká opravdu málo, choďme poctivě!

Stejně se dá hovořit o počtu fanoušků v kotli. Ne že by to byl vyloženě propadák, ale samozřejmě že si dovedu představit lepší zaplněnost těchto míst. Nevím přesně, zda-li je to hlavně o penězích u těch mladých lidí, kteří tvoří převážnou část kotle, ale do dalších bojů to musíme změnit. Musí nás být více!

Už ale zpět k samotnému utkání. Když postáváme u pokladny s prodejem lístků do našeho sektoru, projíždí kolem nás autobus s opavskými fanoušky (netradiční to úkaz), doprovázen velkým množstvím policie, které je toho dne opravdu požehnaně. Opavané jsou za okny svého dopravního prostředku dobře naladěni a tak uvidíme, jak si povedou na zimáku. Nakonec se jich schází něco mezi 40-50 kousky, nepřekvapují a nedováží žádnou ze svých vlajek. Prezentaci nemají žádnou, alespoň tak fandí po dobu celého utkání.

My dnes věšíme vlajky (B.K., Abstinenti a Trikolóra) pouze nahoru (obě své zástavy věši i RBH), dole pod sektorem je pak vyvěšen obří transparent, ke kterému se ještě dostaneme. Chybí tradiční spíkrovská jednička a tak jeho práci dnes nahradí další dva náhradníci. Atmosféra je v první třetině průměrná, určitě tomu náš kotel mohl dát daleko více.

V polovině první části hry si připravujeme první prezentaci dnešního dne, kotel zvedá nad hlavu zelené lesklé fólie, vše je doplněno zmiňovaným transparentem. V zeleno-černých barvách je na něm napsáno KČT LAZY. Tohle choreo odkazuje na historii našeho klubu, právě tento název (Klub českých turistů Lazy) byl prvním oficiálním názvem našeho klubu po svém založení (1928), zelená barva (s černou) je pak symbolem hornictví…Ve druhé třetině jde support trochu nahoru, co se mi však na nás za celou dobu utkání příliš nelíbí, to je mnohokrát se opakující pokřik „Jebat Opavu“. Mnohdy mi to už připadá dementní. Stejně jako s pokřikem proti Ivanovi. Věřte nebo ne, ale onehdá jsem spolu s kamarádem Wrakem seděl v jednom restauračním zařízení a na baru jsme tak hodinku kecali právě s Ivanem. Tohoto hráče naše urážky opravdu jen a jen nabudí a mohou vyhecovat k lepším výkonům! Stejně tak je to s Josefem Tichým v dresu Opavy. Kdo v pondělí byl na opavském zimáku, sám viděl, jak si to hromotluk Jožka užíval. Můžete mít jiný názor, ale podle mě je to prostě už moc a hraničí to s debilitou. Když si pokřiky na adresu různých hráčů (či na adresu Opavy jako takové) více pošetříme a budete je řvát méně (já osobně to téměř nekřičím), uvidíte sami, že to bude mít daleko větší efekt, když se na ten pokřik bude hala třeba i těšit, než když se to huláká co 10 minut…

V přestávce mezi druhou a třetí třetinou teprve vyvěšujeme vlajku „Havířovská Zvěř“, support jde z naší strany opět o kousek nahoru. Začínáme více spolupracovat s praváky, špatné to není, lepší to být může. Je jasně patrné, že lidé jsou nervózní z výsledku, rozhodnout může každá střela a každý gól. My však máme Koláče, Opava si vzala příliš velké sousto a náš Kolco ji poráží prakticky sám! Nálada v hledišti rapidně stoupá, stejně tak jako fandění. To už se ale pomalu připravujeme na konec zápasu, po domluvě s hasiči si pyrotechnické maličkosti přichytáváme izolepou k zábradlí pod kotlem.

Přichází konec utkání, hráči si podají ruce, po vzoru NHL, až po konci celé série, tudíž hala se potemní trochu dřív a to je signál pro havířovské pyromany. Pod sektorem se rozhoří 9 zelených stroboskopů, v sektoru pak dalších asi 20 klasických strobáčů. Do toho všeho je ještě máváno velkou mávačkou, celý efekt je parádní.Po děkovačce se někteří přemisťují do hospod, jiní domů, to nejmenší procento pak stopuje opavské, ale policie je bdělá a připravená. Menší konflikt s opavskými byl i na samotném utkání, to když se pár osob z TfH přesouvá k sektoru hostí, početná ochranka má vše pod kontrolou a pak padá jen nějaká ta rána a pak už jen dochází pouze k verbálním útokům (především opavští gestikulují jako potápěč, kterému pod hladinou dochází kyslík).

No nic, doma jsme to zvládli. A co je před námi nyní? Pojeďme zpečetit a oslavit postup do Opavy! Ale všichni! Dá se čekat velké utkání, s pěknou návštěvou a ve skvělé atmosféře. Cena výjezdu výborná (navíc si uvědomte, že v případě postupu bychom narazili na Porubu, kde se o výjezdech skoro nedá mluvit), spoje taky parádní, takže nic nám nebrání. Pokud někteří máte nějaké předsudky vůči cestování vlakem – odhoďte je a pojeďte si to zkusit. Takové pohodlí Vám nenabídne ani penzion Eva v Radvanicích… V jednotě je síla, tak ji v pátek ukažme. Může to být dlouhá noc!

Závěrem reportu opět krátký rozhovor, ten dnešní bude s člověkem, kterého je možno vídat na mnohých sportovních událostech po celé republice, ale pojďme zjistit, komu opravdu fandí… Dalibor Durčák. 

Je o Tobě známo, že fotíš všemožná sportovní utkání, od fotbalu po hokej, od Bohumína po Aš. Je nějaký sportovní tým, kterému opravdu fandíš jako fanda, nebo k návštěvám sportovišť přistupuješ ryze „pracovně“?
Ano, takový tým je jediný. Náš AZet Havířov! Samozřejmě jsou týmy, které jsou mi sympatičtější a které jsou mi sympatičtější méně, ale to srdíčko, to se projevuje jen při zápasech AZetu.

Jaké to je sledovat zápasy AZetu jen na onlajnech?
Není to nic příjemného, na druhou stranu díky bohu za ně. Jinak by mne někdo musel informovat smskami, protože bych to asi nevydržel. Zrovna včera (u 3. čtvrtfinále s Opavou jsme si psali s naším „spíkrem M.“ a shodli jsme se, že je to hrůza a že u toho trpíme. Přemýšleli jsme, jaká teď asi vládne v naší hala nálada a atmosféra. A po gólu na 2:0 mi M. napsal: „Teď musí být docela exploze v hale“. Myslím, že měl pravdu.

Máš v plánu v letošním play-off vidět AZet naživo?
Ano, a snad už brzo! A moc se těším!

Co na havířovském fanouškovi nemáš rád?
Já vlastně ani nevím, jestli to, co nemám rád je na havířovském fanouškovi. Samozřejmě nemám rád to „mudrlantství“, které se objeví na našem fóru, na oficiálech a v dotazech pro vedení. Po prohře je každý generál, trenér a stratég, po výhře zeje fórum prázdnotou. Takže proto ta otázka, zda se takhle chová ten, kdo je opravdovým fanouškem.

Buďme hodně moc hypotetičtí. Kdybychom se náhodou dostali do finále, je už nyní jasné, že naším soupeřem by byl někdo z dvojice Karviná či Přerov. Řekni něco málo k oběma fanouškovským táborům…
Věřím a doufám, že tomu tak bude…Co říci k fanouškům? Karvinou nemám rád, Karviná nemá ráda mne. Přerov nemám rád, Přerov nemá rád mne, ale volil bych druhé jmenované. Už třeba kvůli atmosféře, která by snad snesla přísnější měřítka, kdyby se Havířovská Zvěř střetla s MEO fanoušky. Karvinou jsme si užili loni a byla to skvělá finálová série, ale už tady jednou byla. Sice bychom s Přerovem začínali sérii venku, ale v Přerově jsme několikrát uhráli dobrý výsledek, osobně se mi stadion líbí o mnoho více, než v Karviné a tak trošku si myslím, že Přerovu (ochranka, MEO) máme co vrátit. I ty výjezdy do Přerova stály vždycky za to, není to za humny, vyjedou věrní fanoušci, více si to užijeme. A chci konečně vidět „Jirku“ opilého.