To play-off je tak zatraceně rychlá a vyčerpávající soutěž… Nejen pro hráče na ledě, ale  i pro fanoušky, kteří se organizačně starají o to, aby se každý havířovský příznivec mohl cítit jako KRÁL LIGY. Tohle oslovení vzniklo nenápadně, při jedné děkovačce v roce 2010. Dnes si jej do úst berou i karvinští trenéři. Sexy… Ale pěkně popořádku.

Středa ráno, brzký budíček, autem směrem Ostrava, nakupování (zde mé poděkování člověku z FCB!), v Havířově pak až do odjezdu k utkání lepení, stříhání, malování, přípravy jsou nekonečné, trvají vlastně už několik týdnů non stop, ale zvládneme to až do samého konce. Tam kde ostatním dochází dech, my saháme po náhradním zdroji energie. Ne, nejsou to drogy, je to náš milovaný tým!

Dvě hodinky před zápasem krátká porada s prezidentem klubu, který se parádně staví k jednomu menšímu incidentu z předchozího domácího utkání (klobou dolů), poté už asi v deseti lidech rychle do haly, chystat celotribunové choreo. Věc se podaří, vše nachystáno, vrásky na tvářích nám dělají jen fronty, které se tentokrát netvoří u pokladen a tak panují obavy, zda-li naše snaha a finanční prostředky nepřijdou vniveč… 

Po příchodu do haly jsem překvapen, kolik že diváků si cestu do hlediště přeci jen našlo. Stadion je opticky velice pěkně zaplněn, k uvedené návštěvě se nechci vyjadřovat, dnes jdeme s klukama spočítat přesnou kapacitu haly, protože někdy si při hlášení těch návštěv říkám, zda-li se na náš stadion náhodou nevlezou jen 4 tisícovky, místo předpokládaných pěti :-).

Obě velké vlajky se tentokráte věší nahoru, protože na zábradlí pod kotlem je vyvěšen transparent, hrající roli k brzy vytahovanému choreu. Vlajka abstinentů visí naopak dole pod sektorem. Obě své zástavy věší samozřejmě také rumaři.

Hráči pomalu přijíždějí na led, když vyjede Říčan, který je dnes tím posledním (nějakou dobu to už není Potok, který je však dnes přítomen jako divák), jdou nad hlavy kartóny. Ty dnes tvoří různé obrazce, doplněné pak o zmiňovaný transparent, který je vyobrazen ve světlé i tmavé modré, doplněn o nápis, který je známou hláškou z jedné reklamy – „Miluju a maluju“. Celý den jsem byl velký skeptik ohledně návštěvy, především pak ohledně zaplněnosti sektoru, který zvedá kartony a je nejblíž k Plechárně. Uff, vidím fotky a obrovský balvan ze srdce. Sláva, povedlo se, připisujeme si další pěknou celoáčkovou prezentaci…

Špíl začíná a já opět zkoumám sektor hostí. Těch je evidentně méně než minule, nutno podotknout, že hosté sedí i na vedlejším menším sektoru, ti však nefandí, ty poznám jen po vstřelené brance. Karvinští přivážejí svou klasickou vlajku, kterou o přestávkách opět pečlivě hlídají, nepřipravují si žádnou prezentaci. Jejich pokřiky už znáte, nic nového, čím bych Vás obohatil. Svůj repertoár dnes malinko rozšířili, jejich novým hitem je „Raz, dva, tři, rozhodčí je úschovna penisů…“. Ti muži mě nikdy nepřestanou překvapovat a rozesmívat :-). Jinak k nim asi není co říct. Fandí, postupně jejich dopping skomírá se stavem na ledě. Rozloučí se mnoha pokřiky o zkurveném Havířovu a jdou dom…

Víte, já se ani nedivím, že jejich fans scéna vypadá tak, jak vypadá. Ono, co si myslet o táboru, který ideově vede člověk, který utkání tráví v prostoru střídaček? Pozor, tento člověk má tamní fans scéně co dát a stojí to prakticky celé jen na něm (za to respekt), ale holt to není fanoušek. To je ono. Chtít něčemu udávat směr, něco restartovat a oživit, ale sám nebýt fanouškem? Tady začíná kámen úrazu. Je krásné sledovat, jak karvinští píší o tom, jaký udělali rachot, jaký měli kotel, jak doma lákají lidi do kotle, který prakticky nemají apod. Ale ono je to pořád to samé. Fantasmagorie na internetu a diametrálně odlišné situace na tribunách… Ano, má kritika je třeba až příliš velká. Vím to. Ale zaslouží si ti mezuláni něco jiného? Za jejich činy? Za jejich vzkazy? Za jejich chování? Ne, není to o tom, že bych prostějovským či vsetínským lezl do prdelí, to v žádném případě. Avšak mají můj ( 90% z Vás mi potvrdí, že nejen můj) respekt za to, že se to fanouškovství snaží dělat tak, jak se to dělat má. Je to o hlavě, je to o myšlení… Tohle se nedá naučit, tohle neokoukáš, tohle nezkopíruješ… Karviňáci si sebevíc mohou hrát na fanoušky, ale když pak jejich střídačkový guru napíše, že havířovským přeje, aby za své chování pykali v Karviné za bránou, v omřížovaném sektoru? Jsme u toho… Myšlení. Jiné myšlení… Něco řeknu. Loni jsme byli za naším vedením, aby hostům z Prostějova povolilo stroboskopy a vlajky na tyčích. Žádali jsme také, aby se k nim naše ochranka chovala slušně. Proč tohle děláme? Hráči bojují na ledě, hrají fér hru, jako rovný s rovným. Stejnou hru chci hrát i já. Ať mají domácí stejné podmínky jako hosté, rozdejme si to v hledišti zcela férově a ukažme se… Třeba po výjezdu do Přerova jsem slyšel, že tam je ze sektoru pro hosty blbě vidět a ať přerovákům oplatíme stejnou mincí a dáme je u nás taky za bránu. Proč? Ne! Můžu je nenávidět sebevíc, ale bojujme s nimi našimi zbraněmi. Ty stačí k tomu, abychom tyhle kašpary (nemyslím nyní jen Přerov) zdolali! Český hokej pro fanoušky! Proč o tomto píšu? Tohle je to myšlení. To myšlení, které našim finálovým soupeřům bohužel chybí a i kdyby se snažili sebevíc, nikdy nevybřednou z toho bahna, ve kterém se plácají. Myšlení je základ.

Ale zpět k zápasu… K mému velmi milému překvapení je dnes výborně zaplněn kotel domácích, možná ještě lépe než na první utkání v sobotu, což popírá všechny naše teorie. Spíkr M. je nemocný a zřejmě nebude fit do konce finále (ano, marodka si nevybírá jen klíčové hráče, ale i klíčové fanatiky) a tak jeho práci převezme už stabilní dvojka. Atmosféra od úvodních minut velmi dobrá, jak se na takový zápas sluší a patří…

Fanoušci dnes svůj tým podporují všemi možnými způsoby a podruhé v historii se stává, že svému týmu vyhrávají zápas :-). Ano, když se tým trápí, vždy pomůžeme. A tak jak pomohlo pyro ve Vsetíně, tak pomohl druhý puk včera :-). Holt nikdo nechápe, co my děláme :-). Jsme jeden tým! Konečně si mnozí uvědomili, co znamená ten tolik omýlaný pojem – být šestým hráčem. 🙂

Zmínil jsem, že atmosféra je na zimáku velmi dobrá, narozdíl od soboty pak neklesá poté, co by náš tým výrazně vyhrával. Dnes je zápas mnohem dramatičtější  a tak je atmoška celé utkání konstantní. Ve třetí části hry ji okořeníme další prezentací, to když jde v sektoru nad hlavy asi 30 velkých tvrdých kartonů, na kterých je vyobrazena trikolóra, k tomu se skanduje pokřik o tom, že „Trojbarevní to jsme my!“.

Utkání vrcholí, do konce zbývá pět vteřin, když na led přiletí láhev z tribuny B a trefí jednoho z karvinských hráčů. Můj názor na to? Ano, je to špatně! Špatně je vše, co z řad publika skončí na ledě! Ať už papíry, lahve, šušňové kuličky ohrožující zdraví hráčů apod. Špatně by byly i chcanky na ledě, ty však pro dnešek končí jinde. Ale o tom až za chvíli. Nechápu však, proč se to proboha tak řeší? Ano, rozumím, je to pro burany z okresního města důvod se vybrečet a zanadávat si, jaké to tomu Havířovu fandí hovada… Neviděl jsem, odkud láhev přiletěla, nemohu označit viníka, označovat jej ani nechci. Jak říkám, pro mě je to událost, která nijak nepoznamenala průběh utkání, tudíž svůj zrak k tomuto upře ten, kdo jej chce odvrátit od všeho ostatního a pozitivního, o čem bychom se měli bavit…

Při odchodu hráčů do kabin, kdy už domácí pyromani čekají na svou chvilku slávy, dochází k potyčce mezi karvinským týmem a domácím obecenstvem. Nevím přesně co se tam děje, nejsem příznivcem toho, pochvovat na hostující plejery, já čekám se zapalovačem v ruce ve svém sektoru, až potemní hala… Na karvinském fóru se však objevily zprávy, že naši fandové měli na hostující hráče plivat, nadávat, dokonce prý i močit :-). Ty vole, tak tohle je teda gól. Kéž by to byla pravda! Pokud by se ukázalo, že někdo opravdu vytáhl svůj srolovaný (v té zimě? Nedivte se) nástroj mužství a začal po hostech močit, smekl bych před před ním a poplácal jej po zádech. A obratem pak navrhl našemu vedení, ať je vedle dresu Mirka Kusého vyvěšen ke stropu i močový měchýř toho uchcaného fanatika :-). Samozřejmě, určitě to pravda není, nevím, kdo by se vychcal takhle na povel, ale kdyby to pravda přeci jen byla, byl by to neskutečný styl! Ano, tohle je válka, kterou rozpoutali burani. Tak jako KLDR, když začne stavět své rakety a celý svět zpozorní, tak začli karvinští „fanoušci“ rozmísťovat různě na fóra své demence, stupidity a fantasmagorie. A proti tomuhle se přece musí bojovat. A když né těmi posprejovanými fasádami a propíchanými koly, tak aspoň pochcanými dresy… 🙂

Dost však bylo chcanek (kdo se ještě nenabažil, doporučuju tady ( http://www.youtube.com/watch?v=B3_lWGe4moY ), naši bojovníci se staví k děkovačce, hala zhasíná a rozbliká ji asi 30 stroboskopů – parádní efekt! Jako první přijíždí před havířovské publikum Honza Maruna, mám za toho kluka neskutečnou radost, určitě nejen já! Děkovačku si všichni parádně užijeme a upalujeme na číslo jeho dresu, čili na nejednu desítku…

Co říci závěrem? Ještě před tím, než si přečtete dnešní rozhovor? Nesmírně mne vzrušuje, jak mnohé soupeře dráždí to oslovení KRÁLOVÉ LIGY. Neustálé braní si do úst tohoto našeho termínu z řad soupeřových fanoušků už vnímám jako starou známou věc, ale už i trenéři Karviné? Být na Facebooku, kliknul bych na ikonku „To se mi líbí“. Je to tak vzrušující. Alespoň víme, že to co děláme, děláme mnohdy (né vždy) dobře. Takže závěrečný vzkaz kritikům a závistivým tlučhubům – Kdo to dělá lépe? 🙂 Ano, samochvála smrdí. Ale jen tímto smradem se dá mnohdy bojovat proti lidské závisti…

Zítra VŠICHNI DO KARVINÉ! Hlaste se do čabaje, plňte auta, jděte třeba pěšky, tak jako tři fandové, kteří tento trip plánují. Ano, pěšky. Hlavně se dostat na tamní zimák, vytvořit peklo a dotlačit hráče tam, kde je všichni chceme vidět! Všichni na horní tribunu, všichni pohromadě! 

Dnešní rozhovor bude trošku jiný. Jiný tím, že jsme nezpovídali chlapce ni muže, ale zástupce něžného pohlaví. Lucka chodí  jezdí na hokeje už několik let a pomáhá s věcmi okolo.

Jak dlouho chodíš na hokej a kolik zápasů jsi vynechala loni a letos?
Na hokej chodím už od 4 let, kdy mě začal pravidelně brát taťka. Loni jsem vynechala asi jen 2 domácí zápasy a 2 nebo 3 výjezdy. Letos mám zatím komplet celou sezonu.

Pravidelně chodíš pomáhat tvořit chorea? Jaká to je práce, mezi samými kluky?
Chorea chodím tvořit skoro pořád. Vždy se tam sejde dobrá parta, proto ani moc nevnímám, že jsem tam jediná holka. Navíc jsem si vždycky více rozumněla klukama než s holkama.

Co je na této činnosti fajn nebo proč ji děláš?
Choreografie dělám, protože to rozhodně pomáhá lepší atmostéře na zimáku, pomáhá prezentovat havířovské fanoušky a v neposední řadě mě to baví. Na tvoření choreografii je fajn, že jak už jsem zmínila výše, vždy se sejde fajn parta s kterou se za těch pár hodin skvěle pobavíš, takže stoprocentně lepší než sedět doma na Facebooku

Máš v kabině svého oblíbeného fešáka? Kdo z hráčů je sexy?
Oblíbeného fešáka v kabině samozřejmě mám, tak jako asi každá fanynka . Máme poměrně mladé mužstvo a těch sexy hráčů je tam více, ale jména si nechám pro sebe.

Jak Ti je, když někdy čteš příspěky (většinou od těch, kteří sami do kotle nechodí), že by do kotle neměly holky?
Kdysi dávno jsem si tyto „narážky“ brala celkem osobně, ale teď to už neřeším. Nevidím důvod, proč by do kotle nemohly chodit holky, které fakt fandí. Na druhou stranu mají pravdu v tom, že v kotli by neměly být holky, které nefandí a baví se celou třetinu o tom jak si například zlomily nehet….