Po utkání v Karviné přišlo trochu vystřízlivění, mnozí chtěli slavit už tam a s nedělním utkáním ani moc nepočítali. Rozhodující páté utkání série zažíváme podruhé a stejně jako loni s Prostějovem, tak i na dnešek to bude, co se týče vizuálních prezentací, velké vaření z vody. Materiál nenakoupen, ultras sklad se při play-off nebývale rychle vyprazdňuje, obchody zavřeny, tak uvidíme…

Během dopoledne se domlouváme, co podniknout, čas srazu a chystání chorea si stanovujeme na čtvrt na čtyři, tudíž téměř 2 hodiny času do úvodního buly. Jenže proti je protivník z nejtěžších a tím je počasí. Šumbark, ze kterého se má dodat potřebný materiál, je téměř odříznut od světa, na mnoha místech to vypadá jako v katastrofickém filmu, mnozí fanoušci jsou rádi, že se na zimák nějak dopraví. Není to ten hlavní důvod absence dnešního celoáčkového chorea, ale jeden z podstatných důvodů…

Po příchodu na zimák se rozhodneme nachystat kartoniádu aspoň do kotle, trochu nám v tom brání lidé, kteří už na zimák přicházejí, protože venku se to opravdu nedá vydržet. Nakonec to nějak sesmolíme. Asi v půlce chystání kartonů přijde ochranka, docela hystericky prohledává batožiny, kouká se do koutů tribun, zda-li někde nemáme zašitou nějakou pyrotechniku. Bokem si pak bere jednoho z nás, kterému je mírně vyhrožováno a tak plány na dnešní závěrečnou pyroshow téměř padají. Škoda těch unáhlených a hysterických reakcí pánů ve vestách, každý ví, že doma nebyl s pyrotechnikou nikdy žádný problém a vždy to proběhlo na základě společné domluvy…

Do sektoru dostaneme asi jen 65 lístů za 40,- a tak je hodně obtížné, komu dnes prodat a komu ne, rozhodujeme se, že neprodáme slečnám, pro které to není tak citelné, jelikož lístky pro ženy stojí jen o 10 kaček víc. Uvidíme, na základě dalších rozhovorů s vedením, jak to bude s lístky do sektoru při barážových utkáních…

Špíl se pomalu blíží, vyvěsíme vlajky, „Havířovská Zvěř“ i „Brumm Kreisel“ jdou nahoru, jsou to nejkvalitnější vlajky a tak by měly být na dobře viditelných místech. Čeká se velká návštěva, při které pod kotlem stojí vždy velká spousta lidí a vlajka pod sektorem tak není tak ideálně vidět. Dnes je na tom místě vlajka havířovských Abstinentů… Krom vyvěšených vlajek však visí i několik šaliků a čepice, to když mladá Zvěř přinesla pár ukořistěných symbolů za tuto sezónu. Kotel je narván téměř k prasknutí, hala se plní velice dobře, všichni přes neskutečnou sněžnou překážku stihli přijít včas a tak rozhodující finálový duel může začít.

Pár slov k hostům, kteří zaplnili svůj sektor, poté vedlejší menší sektor a také spodní žlutý. Opět vyvěšena jedna zástava, od první minuty fandí dobře, nezpívají moc chorály (to bohužel na české hokejové scéně SKORO nikdo), ale soustředí se na dobře znějící a úderné pokřiky a tak jsou zejména v první třetině hodně dobře slyšet. Poté dojíždějí,  jako v každém utkání u nás, na nepříznivý stav a je jasné, že jejich fandění slábne. Musím je však pochválit, nesláblo zas nějak extrémně moc, fandí až do samého konce zápasu a fanděním se docela baví. Pár minut před koncem vhodí na led nějakou tu pyrotechniku, zbytek (červené strobo + fontány) odpalují po zápasy, když si s hráči užijí docela dlouhou děkovačku. Jak říkám, určitě se předvedli dobře, zcela určitě pak nejlépe za jejich novodobou historii u nás, musím je pochválit, i oni přispěli k velmi dobré atmosféře rozhodujícího utkání.

Nesmím však opomenout jednu jejich demenci a pak také říct vlastní názor. Když se pár minut před koncem strhává mela mezi TfH a ochrankou, karvinští nejprve reagují hromovým pokřikem „Bijte je“, poté asi zavelí kdosi jiný a začnou skandovat „Český hokej pro fanoušky“. Zvláštní to změna v myšlenkových pochodech, během několika vteřin :-).

Co si o nich myslím do budoucna? Tak jako jedna vlaštovka nedělá jaro, tak ani jeden povedený zápas v hledišti nedělá z karvinských dobré fanoušky. Bohužel… Čest a uznání těm, kterým to tam myslí a kteří se snaží, bojím se však, že jich je zatraceně málo. Stačí se podívat na jejich diskuzní forum, často si říkám, že tma je to opravdu dement, vedle demente, takže hodně štěstí těm správným karviňákům při výchově vlastních fans. Karviná není prvním táborem, kde byl jakýsi fanouškovský boom, který jak rychle začal, tak rychle i skončil. Pro příklady nemusíme chodit daleko… Takže si myslím, že na začátku příští sezóny (pokud ji Karviná začne hrát) opět nebude v Karviné kotel, opět se tam bude valit do bubnů a laviček, opět se nebude jezdit na výjezdy. Takže karviňáci, vychutnejte si závěr sezóny, začátek nové bude hořký. Nemyslím to zle, z vlastní havířovské zkušenosti vím, o čem mluvím… V euforii jde všechno hrozně lehce. Tak jako cyklistu prověří až etapy v horách, tak fans scénu prověří až nudné a tuctové zápasy…

Na led nastupuje Robert Říčka a ač mnozí čekají celoáčkovou prezentaci, tak nad hlavy zvedá kartony jen kotel. Bohužel, nedá se nic dělat, nabitý program a sněhová kalamita, to vše dnes je proti nám. Kotel tak po stranách vytahuje dva modré pásy igelitu a z modrých a bílých kartonů tvoří mozaiku. Poté se celý zimák baví hokejem a sleduje, jak se v první třetině ujímáme tolik důležitého vedení…

O první přestávce nevzdáváme svůj boj pro dnešní použití pyrotechniky. Opět komunikujme s ochrankou, trochu urovnáme vztahy a dostaneme od ní určitou nabídku, rychle tedy jdeme komunikovat s vedením klubu, ale tam nejsou pozitivní reakce, jelikož na utkání je přítomno plno „papalášů“ z Magistrátu, kterým by se zadýmená hala nemusela pozdávat. Tudíž v první přestávce je dnešní pyro na 90% odpískáno. Se spíkrem se také dohodneme, že dnes malinko upustíme od velice pěkných a zpěvných chorálů, které nahradíme více jednoduchými a údernými pokřiky. Proč? Chceme zapojit i okolní sektory, které jsou dnes nažhaveny na fandění a kdy ti lidé budou spíše křičet než zpívat. Je to pochopitelné…

Ve druhé části hry vstítí náš tým další branky, nálada graduje, několikrát za zápas oběhne stadion mexická vlna, do které se k mému milému překvapení zapojují všechny sektory na zimáku. Super! Klasické zpívačky, odpovídačky a opakovačky s pravou stranou snad ani nemusím zmiňovat, tenhle zápas je na ledě i v hledišti hokejovým svátkem…

Přichází druhá třetina a my opět zkoušíme orodovat za pyro. Po dlouhých rozhovorech a mnoha lidmi se nám to daří, pyro povoleno a tak už od začátku třetí třetiny připravujeme organizaci jeho zažehnutí. Třetí část hry se nese ve znamení oslav, těsně před koncem zápasu dochází ke zmiňované potyčce mezi TfH a ochrankou, docela rychle je to ukončeno přibíhajícími těžkoodenci, kteří ve své výzbroji mají i kuličkové „samopaly“. Čumím jak péro na to.  To už ale výborně zaplněný zimák odpočítávám závěrečné sekundy této finálové bitvy, ruce hráčů i fanoušků jdou nahoru, opět jsme MISTŘI!

Na ledě i na tribunách panuje obrovské veselí, po nekonečném podání rukou celých týmů, včetně těch realizačních jsou hráči konečně nastoupeni před publikem, zhasínají světla a zažehá se pyrotechnika, celkově asi 15 červených ohňů. Velká škoda, že jeden nechytnul a je tak malinko narušená ta ohňová řada na áčkové tribuně. Poté už se skanduje, fandí, zpívá, při jednom chorálu zpívá nejprve hala, poté nám odpovídají hráči, největšími tahouny hráčského chorálu jsou Mařka a Patrik Rimmel.

Oslavy nejsou tak velké, jak by mnozí čekali, ale uvědomme si, že sezóna není u konce. Čeká nás ještě 8 zápasů, tak udělejme maximum pro to, abychom na většina z nich byli v co největším zastoupení. První šanci máme už pozítří – HLASTE SE (sekce výjezdy na tomto webu) do Brna. Nezapomínejte na to, že nejeden hráč v tomto kádru po sezóně skončí (nyní po mě nechtějte jména) a tak si važme každého utkání, ve kterém toho svého oblíbence můžeme vidět.

Po zápase na Plechárně panáková smršť, zelená došla, jede se dál. Slaví se, zpívá, tancuje… Jeden z hráčů, který to před pár minutami vybojoval na ledě mi říká: „Celou dobu jsem si říkal, že tato sezóna je zde poslední. Ale víš co? Největší hnací motivací jsou ti fanoušci. Když před nimi stojíš na té děkovačce, tak sakra znejistíš, jestli tady fakt končit.“ Takže? Buďme fanoušci, podporujme svůj tým, buďme s ním a za odměnu si užívejme chvíle, které nikdy nezevšední… AZ HAVÍŘOV, MISTR 2012-2013…

Dnešní rozhovor s jedním mladým fanouškem, který kouzlo hokeje a atmosféru na něm objevil až v letošní sezóně – Ondra. 

Jak sis vychutnal včerejší zápas, kterým jsme se stali letošními mistry?
Včerejší zápas jsem si užil hodně. Přece jenom, byl to poslední finálový zápas. A měl vše důležité – hodně branek, a dobrý support.

Jak dlouho chodíš na hokej, kde jsi sedával a kde sedáš nyní?
Na hokej jsem aktivně začal chodit až tuto sezonu. Sedával jsem v sektoru vedle RBH. Dnes chodím do kotle a myslím si, že je to o hodně lepší. Pořádně si ten hokej užít a zafandit, než jen sedět.

V čem jsou největší rozdíly, když porovnáš Tvé tehdejší místo a nynější místo v kotli?
Je jich celkem dost. V kotli si člověk daleko více užije fandění, prožívá to více. Tam kde jsem sedával se vlastně nefandilo a když nějaký jedinec začal fandit, tak se na něho mnohdy všichni dívali, jestli je normální, což mě hodně štvalo, proto teď chodím do kotle.

Co výjezdy, kolik jsi jich letos podniknul? Jaké bylo očekávání ohledně výjezdů a jaká je realita, když už to nyní znáš?
Výjezdů jsem letos podniknul pouze 7, protože jsem do kotle začal chodit až ke konci sezony. Očekávání bylo veliké, navíc když jako můj první výjezd byl Přerov. Myslím, že jsem byl mile překvapen, bylo to něco jiného, než tady doma. Přišlo mi že ti lidé se na výjezdech daleko vice snaží fandit a bavit se tím.

V kotli hodláš zůstat i dál nebo to bylo jen takové „zkoušekové období“, po kterém zase hurá zpět, dívat se pohodlně na hokej?
V kotli rozhodně zůstat hodlám. Už bych si nedovedl představit to, že bych nešel na hokeji do kotle. Chci být aktivním fanoušek, ne sedícím fanouškem.