Hurááá, zhruba po roce je tady zase dlouhý výjezd, mnoho dní před ním organizujeme auta tak, aby jich vyjelo co nejvíce zaplněných. Né vždy je to jednoduchá činnost, ale nakonec přichází středa a naše naděje, že počet Slezanů bude více než důstojný, je více než reálná…

2 lidé si dávají brzký ranní budíček a ve sklepním SS bunkru se scházejí už v osm ráno, to aby se vyrobila nějaká ta prezentace na jih Čech. Poté už na sraz ke Kauflandu, který je naplánován na hodinu jedenáctou. V akci „Vodka 42“, není co řešit, nakoupí se zásoby, do zavazadlových prostor se uloží ještě teplé a voňavé řízky, vyzvedne se nějaká ta zábavná pyrotechnika z muničního skladu a 3 plná auta trojbarevných (19 lidí) mohou vyrazit na bezmála 400 kiláků dlouhou štreku.

Ta probíhá v pohodě, přestávka na Rohlence, sjezd z D1 a šupito presto směr Jižní Čechy. Ty opravdu nezapřou, že se jedná o kraj rybníků, téměř za každou zatáčkou je nějaká ta vodní hladina, ty nejromantičtěji vyhlížející rybníky si už nyní vybíráme na noční mytí nohou. Některá místa mne uchvátila a tak jsem si je poznačil, aby si je každý z Vás mohl virtuálně projít na google mapách :-). Vesnice „Dolní Hořice, Lejčkov“ byla posádkou našeho automobilu vybrána za nejromantičtější, ve vesnici s názvem Bernartice je zase moc zajímavé náměstíčko, které by si měli jet okouknout Renč s Troškou, víska Temešvár zaujala nejen svým názvem, ale také délkou, vždyť z jednoho konce na druhý dojdete za cirka 15 vteřin :-).

Mezi Táborem a Pískem začneme mírně bloudit, jedeme po jakýchsi lesních rallye cestách, vše nakonec zvládneme a už jsme na kopci, ze kterého je naše cílové město krásně vidět, jako na dlani. Po nábřeží řeky Otavy (hergot, nějak hodně cikánů tu je) dojíždíme až k zimáku, protáhneme se a čekáme na další auta. Ty už postupně dojíždí, jejich osádky jsou více či méně opilé a tak na parkovišti před stadionem panuje mírná demence. Z dálky nás očumují 3 podezřele vypadající mladíci, tušíme v nich domácí radikály, ale nevěnujeme tomu pozornost. Místo toho hledáme vhodný šenk, ve kterém doplníme pitný režim. Z putyky přímo na zimáku nás korpulentní paní šenkýřka vyhazuje s tím, že otevřeno je pouze od desíti do dvou a tak nám nezbývá nic jiného, než jíž už na stadion, kde pívo snad bude. Hráči (díky, Klímo) nám nechávají 6 lístků, ochranka v pohodě, pojem šacování zde neexistuje a tak naše kroky míří do sektoru hostů a především do přilehlého bufáče.

V něm je výběr solidní. Pivo Dudák stojí 26,- a ačkoli jde z jeho názvu strach, tak mi docela chutná. V nabídce pak „Písecká klobása“ za 40,-, nějaké dietní párky, spousta sladkostí apod. Když se k tomu připočte příjemná a hezká obsluha, je jasné, kde havířováci tráví čas, který zbývá do začátku utkání. Útroby stadionu jsou šílené. Dostáváme se do nějakého suterénu, ve kterém jsou záchody. Kromě záchodů tam však lze najít gauč, televizi, gril, spoustu mědi či železa (Lišák Vojta chodící pravidelně do sběrny by měl žně), prostě vypadá to tu jak v nějaké garzónce a né na zimním stadionu, na kterém se hraje první liga. Ale tohle jsou opravdu jen útroby, jinak je zimák (myšleno hlediště) velice pěkný a útulný, kdyby byl solidně zaplněn, jistě by zde byla super atmosféra.

Zápas začíná a my se formujeme v sektoru. Bohužel jsme dnes zapomněli doma vlajku (škoda, místo na vyvěšení je ideální) a tak na zábradlí jde aspoň transparent, který vypovídá o mnohém… „VŠUDYBYLOVÉ“. Do sektoru k nám přicházejí i pofiderně vyhlížející mladíci, které jsme potkali před zimákem, někteří z nás je poznávají z výjezdů s ostravským Baníkem. Jedná se o kluky z Tábora, fandící Baníku, kteří se přišli na zápas podívat, dle jejich slov především kvůli nenávisti k Písku. V našem sektoru jsou evidentně rádi a moc přejí AZetu (nehledejte v tom ironii, je to opravdu tak). Mezi námi jsou také dva otcové našich hokejistů, pan Pechanec už má těch výjezdů za sebou více, pan Kolařík má neskutečnou výjezdovou formu a v posledních týdnech je opravdu všude. Super a respekt! V sektoru je také Michael Kolarz, který několik roků hrál za AZet, momentálně hraje za Budějovice a tak se do nedalekého Písku přijel podívat (sice nefandil, ale ve třetí části příkladně držel choreo 🙂 ).

Rozhlížím se po stadionu, ohlášená návštěva je 920 diváků, já letmým pohledem tipuju tak polovinu. Kotel domácích tvoří asi 15 lidí v dresech, nejprve mají 3 bubny, zanedlouho jich mají 5, pod sektorem pak roztaženou menší vlajku. Při pohledu na jejich počet si říkáme, že opět budeme doma. Avšak hned jak slyšíme písecké bubny, přepadá nás nechuť, zloba, frustrace. Bože, tak velký randál je opravdu snad nemožný. Byl jsi na Technice? Tak jejich bubny vynásob krát 3 a máš výsledek. Není slyšet jediný pokřik, nic, jen neustálé mlácení do bubnů, které nám často bere chuť do fandění…

I tak se ale fandit snažíme, fandíme docela nepřerušovaně, akustika haly je taky dobrá, ale prostě ty bubny :-(. A tak vždy čekáme na vhodnou chvíli, až domácím mlátičům dojdou síly, je trochu klidu a my spustíme nějaký ten pokřik a chorál. Ty vole, já bych ty bubny opravdu zakázal. Vždyť to není hokejové ani sportovní prostředí, to je cirkus. Táhněte s tím do vaginálních otvorů, všichni, kteří si myslíte, že takhle se dělá atmosféra !!!

Trpělivost s tímto jevem nám dochází ve druhé třetině, kdy se domlouváme, že o přestávce zavítáme do domácího sektoru a všechny paličky jim pobereme, protože jinak akutně hrozí, že některému z nás prasknou ušní bubínky. Druhá třetina končí (mimochodem, náš tým byl v těch dvou třetinách jasně horší a mohl prohrávat daleko větším rozdílem. Více horší než náš tým jsou však magoři z Havířova, kteří vypisují na písecké fórum, hodnotí utkání, na kterém sami nebyli, no prostě děs. Vzpamatujte se!) a asi 10 lidí se chodbami zimáku vydává k domácím. Jihočeši v té době asi pokuřují, kdo zůstává v sektoru, ten po našem zjevení odchází či prchá, bereme asi 4 paličky a jako dezert pak jedinou solidní domácí zástavu. Přestávka se chýlí ke konci, písečtí se vracejí na svá místa, zjišťují napáchané škody, skandují cosi o zlodějích a někteří z nich opouštějí stadion. Tipujeme, že jdou volat fízly, jejich pravý důvod k odchodu zjišťujeme až po zápase. O tom ale až později.

Ze startu třetí třetiny tak fandíme mnohem více, protože síla domácích fandů je otupena, spíše řečeno okradena :-). Sakra, jednu paličku jsme jim tam omylem nechali. Ale co, lepší jeden buben než 5. Johočeši jsou však kluci vynalézaví, k tomu aby mohli bubnovat na všech pět svých bubnů, tak ničí své mini vlaječky na tyčích a vyrábějí z nich paličky, neověřené zprávy hovoří i o tom, že venku olamují větve ze stromů, taktéž k výrobě paliček.

My se chováme jinak, chováme se fanouškovsky a připravujeme si první prezentaci dne. V sektoru rozdáváme ráno dělané papírové šály, které jdou nad hlavy všem, i extraligovým hokejistům, i tátům našich plejerů :-). K tomu všemu ten transparent pod sektorem vypovídající o tom, že naši podporou dostanou hráči AZetu všude, kde budou hrát.

Na ledě otáčíme nepříznivý vývoj zápasu, jdeme do vedení, nadšení nás všech graduje, trochu jej tlumí jen fakt, že zhruba po druhé periodě dochází na celém zimáku pivo :-). Je to tam, závěrečná siréna, vítězství, hráči přijíždějí na děkovačku. To už bystří ochranka (na zimáku jich je asi 8, z toho dva přišli až v průběhu zápasu, když domácí zřejmě usoudili, že po lití piva na led budou potřeba posily, na ty hovada havířovské).a slézá se do prvních řad k havířovským, vyhrožují přitom, že jakékoli zapálení ohňů je nepřípustné. Neslušně je posíláme do prdele, zažehnuty jsou 4 modré ohně, vzájemně si děkujeme s hráči po vydřeném, šťastném, ale krásném vítězství. Chci také zmínit, že celá havířovská střídačka se velmi raduje a živě směrem k nám gestikuluje už několik vteřin před koncem, je báječné sledovat, jak si to hráči užívají a jsou rádi. Takhle to má vypadat!

Po utkání jdeme k automobilům, chachaři z Tábora nám nabízejí, že nás nejkratší možnou cestou navedou až za Tábor, jelikož mezi Pískem a Táborem je mnoho objížděk a uzavírek. Na parkoviště se tedy řadí auta a vyjíždíme. Ujedeme jen pár metrů, když se zjišťuje, že jednomu našemu vozidlu je propíchnuta pneumatika, na 99% je to čin domácích, kteří ve třetí třetině na chvíli opustili zimák. Rozhodujeme se co dál, zda-li na to jedno auto počkat, jeho osádka nám však volá, ať jedeme dál, že za chvíli to budou mít vyměněné. A tak dojedeme až za Tábor, vyfotíme se s píseckou zástavou a pak už hurááá na Moravu a do Slezska. V autě piva, hudba, dobrá zábava, pípne esemeska od Říčana a my se skvělou náladou jedeme domů. Se třemi body a spoustou super zážitků. Tyhle výjezdové štreky prostě mají své neopakovatelné kouzlo!

Byl to parádní výjezd se vším všudy, přesvědčili jsme se, že mnohé úkazy, které se zdají nemyslitelné, jsou ve finále možné. Třeba ty paličky od bubnů, kterým narostly nohy a ony velmi rády změnily majitele. No nic, Písek je minulostí, koukejme dopředu. V sobotu VŠICHNI na zimák, příští sobotu všichni do Tábora (info o výjezdu bude dnes večer či v noci na webu!). Bude to velké. Prioritou je samozřejmě vlakové spojení. Na druhou stranu, dojeďte každý jak chcete, to nejdůležitější je, aby nás bylo mnoho přímo na zimáku. Tam budeme jednotní a nezáleží na tom, jak kdo přijel. Proč? Protože Azet…

SMS od Říčana: „Máme šílenou radost! Ten Písek byl dneska lepší, ale Steve to skvěle zavřel a trpělivá hra slavila úspěch. Dneska to je hodně důležitá výhra. Dobře dojeďte!“