Domácí zápas vychází konečně na sobotu, bohužel naposledy v této sezóně. Těšíme se jako malé děti, i když Beroun nepatří k soupeřům, kteří by táhli. Avšak ne ledě se krom berounských budou prohánět i hráče mistrovského AZetu Havířov a to je to, oč tu běží…

Zápasu předchází docela hektické přípravy Havířovské Zvěře, plánování chorea dostává různé rány pod pás a docela nám komplikuje přípravu. No posuďte sami… V týdnu se rozhodujeme, že uděláme choreo netradiční, v jiných barvách než jsou klubové, avšak choreo je vymyšleno detailně i nápadově skvěle a máme tušení, že by mohlo aspirovat na choreografii roku. V pátek se tedy vydáváme do Ostravy na nákup kartonů, první jobovou zvěstí je, že kartony námi požadovaných barev (vínová a okrová) nejsou, museli bychom si je objednat, do soboty by však nepřišly. A tak rychle žhavíme telefonní linky, domlouváme náhradní plány, kujem pikle, na všechno je však hrozitánsky málo času. No nic, je vybráno náhradní řešení a tak mobilizujeme lidi na ranní sobotní kreslení.

V den zápasu si asi 15 fanoušků docela přivstane (v play off a baráži už je zvykem, že se moc nespí) a v 9:00 už stepují před tělocvičnou. Slepíme plachtu a jsme připraveni malovat, jeden z fanoušků však přichází se zcela novým návrhem. Ten je fajn, ale nejsou na něj barvy. A tak opět narychlo nakupování, čas nás tlačí, ale rozhodneme se jít do rizika a choreo je tak děláno jiné. Malujeme, lepíme, s příchodem jara do sebe hodíme nějaký ten hlt višňového, po pěti a půl hodinách balíme saky paky a volným krokem jdeme naším milovaným městem k zimáku. Jarní slunce nás hřeje do zad, tušíme však, že na zimáku nás to bude hřát ještě víc.

Je 15:00, opět se 15 lidí schází u domácího sektoru. V tom vidíme, kterak do haly přicházejí hráči berounských medvědů. Pamatujete na rozhovor s jedním z berounských hráčů a jednu srandovní odpověď? To když ten plejer psal, že neví co s nimi udělá, když na ně začne 4 000 lidí bučet. No, sice nás v tuto chvíli nejsou 4 tisíce, ale i přesto na chvíli zanecháme práce a ačkoli jsme většinou statní muži, na chvíli si zabučíme jako krávy… „Bůůůůůůůů“ ozývá se halou, berounští koukají jako z jara, neví co si myslet. Jestli tady zdejším lidem opravdu jebe, jestli se tu tahle Zvěř opravdu tak chová nebo kdo ví… Každopádně i přes bučící vložku se nám daří rozmístit kartony, připravit plachtu a transparent k ní, necháme si natočit jedno čepované a míříme prodávat lístky do sektoru.

Těch máme dnes jen 50, jejich cena je 50,- a od klubu jsme je dostali výměnným obchodem za to, že jsme v pátek opět jezdili se zvacím autem a udělali maximum pro to, aby dnes na zimák dorazilo co nejvíce lidí. A já doufám a všem tvrdím, že lidí dorazí hodně. Je fajn počasí a já cítím, že v té nynější hokejové horečce dorazí více lidí než na pátý finálový zápas s Karvinou!

Blíží se začátek zápasu, velké vlajky věšíme nahoru, vlajka Abstinentů visí pod sektorem, obě své zástavy prezentují i rumaři. Mezitím nám lidé nosí pytle či tašky papírků, je toho opravdu mnoho a my všem, kteří přiložili ruku k dílu, opravdu velice a upřímně děkujeme. Je strašně fajn pocit, když vidíte, jak se na prezentaci chtějí podílet i lidé, které skoro neznáte, ale kteří si dají tu práci a pomohou. Takhle to má vypadat. Kralovat na netu může každý, každý může lajkovat výsledné choreo na Facebooku a bít se do hrudi, jak že je součástí toho krásna, které na havířovských tribunách panuje. Ale chleba se láme až tehdy, když má člověk vzít do rukou ty nůžky a udělat pro to něco víc. Take ještě jednou – díky!

Na led míří hráči, kteří jsou pro nás těmi nejlepšími v zemi, při příjezdu toho posledního jde nad hlavy výše zmiňovaná choreografie, která se podle mého gusta povedla skvěle a která je opravdu pěkná. Na plachtě, která je vytažena na prostředním sektoru je vyobrazen bůh Perun (http://cs.wikipedia.org/wiki/Perun), kartony jsou v barvách našeho města, to když na malých sektorech jsou žluté a velké sektory jsou rozděleny na modrou a bílou. K tomu všemu je za trestnými lavicemi vytažen všeříkající transparent „S PŘÍZNÍ BOHŮ“. Našeho představení si všimli i pánové z deníku Sport a nutno podotknout, že Zvěř si takové vyznamenání, za 3 roky ustavičné práce, jistě zaslouží (http://isport.blesk.cz/clanek/hokej-domaci-souteze-prvni-liga/170888/fantasticke-choreo-zene-hokejisty-havirova-za-postupem.html). Nechceme zapomenout ani na Vás, kteří nám svými drobnými finančními prostředky přispíváte na realizaci našich plánů a snů. Bez Vás, fanoušků AZetu, by to nešlo, děkujeme!

Ale zpět k zápasu. Kotel naplněn podle očekávání velmi dobře, od úvodních minut panuje skvělá hokejová kulisa, dnes mám však pocit, a posuďte sami, jestli se pletu nebo ne, že je něčím jiná. To, že „áčko“ fandí kvalitně a stabilně, to je známý fakt. Dnes se mi však zdá, že i protější strana se mnohokráte přidává, fandí, častokrát celá bouřlivě tleská. A tak jak jsem řekl, atmosféra je výborná. Přítomni jsou asi i 4 příznivci Berouna, kteří se ozvou jedinkrát za zápas, odměnou jim je pokřik „Co Vy zpíváte, turisti, co Vy zpíváte.“ Nezbední mladíci z řad domácích berou hostům vlaječku, kterou mají vyvěšenu přímo na své střídačce, po intervenci ze strany ochranky a především pak ze strany starších fandů je vlajka vrácena, chceme klidný průběh střetnutí bez vyhrožování „vesťáků“, nemáme také zapotřebí honit si dnes ego na nebohých středočeších…

I druhá část zápasu se odehrává ve výborné atmosféře, výborný hokej na ledě a neskutečná bojovnost našich hráčů drží tribuny v neustálém varu a napětí, tohle je 1000x lepší scénář, než když nasypeme Karviné 4 branky a je po zápase. Takhle je atmosféra stále elektrizující, spíkr durch propocen, ale vidím na něm, že ty kapky jsou jistým zadostiučiněním, že ta dřina za to stojí. „Svůj“ sektor zdařile burcuje i Bradka, no dneska je to prostě výborné. Náladu trochu pokazí fakt, který se děje ve druhém utkání po sobě. Veškeré pivo na zimáku jsme vypili ve středu v Písku, dnes mi o druhé přestávce u okýnka hlásí, že pivo došlo opět. Sakra… Zvěř = lovci piva? 🙂

Třetí třetina, ta už je takovou Beethovenovou Ódou na radost. To, co se místy na tribunách děje, to je paráda, krása a vzrušení, které zvedá nejeden fanouškův penis. Chorály zpívá celá hala, v uších mi teď zní jeden (Olé AZ Havířov), který zpíval fakt skoro každý a my se s kolegy dívali jeden po druhém, kdo že má tu husí kůži větší. Fantazie… Teď bych tady chtěl vidět ty vandráky z Karviné, kteří se nedávno postavili do role soudce a na svém třetím výjezdu v životě (u mnohých na posledním) a ujali hodnocení atmosféry na českých, moravských a slezských stadionech. Kozel zahradníkem, tak se tomu říká, že? 🙂

Dneska si s dovolením odpustím hodnocení mladé krasobruslařky, neboť v pátek mi Jarda Mrowiec pohrozil pětadvaceti ranami na holou, jelikož v minulém reportu jsem nevědomky hodnotil jeho dceru :-). Takže vraťme se zpět na ledovou plochu, na které vše směřuje k vítězství takzvaných „Men in black“, kteří tak dělají další mílový krok k postupu do první ligy. Když už jsem zmínil, že v závěrečné třetině snese atmosféra ta nejpřísnější kritéria (určitě nejlepší v letošním ročníku), tak přidám i zmínku, že halou několikrát oběhne mexická vlna. Také se nesmí zapomenout na zvláštní klimatický úkaz, to když asi 7 minut před koncem začíná zase sněžit. Ne, probůh, nebojte, zimě už definitivně odzvonilo. To jen kotel nad sebe vrhá neskutečné množství nastříhaných papírků, které poletují snad minutu v kuse a dotvářejí parádní prostředí. Prostředí, kterému nevládnou rány do bubnů, tleskátka z umělé hmoty, trumpety, papírové nápisy „góóóóó“, které stádo ovcí zvedne po každé brance či dementní fanklubácké pokřiky (kamarád mi při sporném vyloučení našeho hráče šeptá do ucha – Teď by naši fanklubáci pár let zpátky dali pokřik „Beroun hraje v sedmi“ 🙂 ), ale prostředí, které by mělo být příkladem pro jakýkoli sportovní zápas v této zemi.

Zápas končí, vítězná děkovačka, několik lidí zůstává v sektoru, uklízí spoustu důležitých věcí (ano, není zas tak těžké to nachystat, těžší je neupalovat hned na pivo a důležité propriety také sklidit) a poté míří na „jedno“ oslavné. Jeden krásný den opět končí. Dobře dopadl, na všech frontách. No, i když, já se toho dění na ledě nebál. Doufal jsem, že v ty 2 hodiny před utkáním hráče hostí odbučíme a oni z toho budou vykolejeni po celý zápas. Stalo se. Takže – až budete chtít partnerku, ženu či tchýni vykolejit, znejistět a přitom neurazit, zabučte na ni trochu :-). Uděláte sice krávu sami ze sebe, ale ona si pak pár hodin ani neškrtne, stejně jakou berounští hráči :-).

Víte, když jsme byli malí, rodiče či prarodiče nám před spaním četli pohádky. Abychom dříve usnuli a třeba i lépe se nám spalo. Teď už jsme velcí, rostou nám vousy a pivní pupky, ale pořád jsme za pohádky na dobrou noc vděční. Jednu takovou nám sám život odvykládal včera. Byla to krásná pohádka. Mohla by se jmenovat o ledových princích a jejich králech. Po takové pohádce se nám usíná hezky, i když nám už není 7. A když neusíná, tak po nich nádherně chutná pivo… Více takových pohádek, nikdy z nich nevyrůst!

V pondělí můžeme slavit postup. Jestli oslavíme nebo ne, nemělo by nám to vzít energii, chuť a elán vyjet v sobotu do Tábora! Vyjeďme všichni, může to být poslední výjezd sezóny, ten oficiálně poslední zápas v Berouně se třeba už nemusí hrát. Užijme si cestu přes skoro celou republiku a se sezónou se rozlučme tak, jak to umíme! Všichni do Tábora!

Závěrem bych opět zmínil krátkou, leč vševypovídající SMS od Roberta Říčky, která mi rozvibruje gatě v buse cestou domů…
„Zážitek dneska !!! Krásné choreo, atmosféra luxus, vítězství… Prostě bomba dnes!“