Po krásném hokejovém i fanouškovském zážitku ze soboty je tady pondělí, nový týden a s ním i nový hokej. Zatímco do Brna, na první barážový zápas, jsme jeli za sněhové kalamity a závěje měli po kolena, po pár dnech pijeme pivo na jarní zahrádce, počasí venku připomíná spíš první letní přátelák…

Jak už jsem zmínil, času mezi koncem sobotního a začátkem pondělního utkání je žalostně málo a tak nepřipravujeme žádnou vizuální prezentaci. To Play-off spojené s baráží je už neskutečně dlouhé, někteří za 40 dní absolvovali 18 zápasů, síly docházejí nejen hráčům na ledě, ale také fanouškům…

Sektor, který je nejlépe možně ověšen (B.K., H.Z. AH a Trikolóra) se zaplňuje nejmenší počet aktivních fanoušků v dosavadní baráži, není to nic příjemného, ale nepřekvapuje mne to. Kombinace pondělka a již zmíněné obrovské porce zápasů, to se podepíše na mnohých. Od úvodu zápasu si však se spíkrem říkáme, že dnes to pojmem malinko jinak a špíl si užijeme bez ohledu na to, co se děje na ledě, bez ohledu na jakékoli další vlivy.

Od úvodní minuty utkání se tak fandí velice solidně, žel bohu nám službu opět vypovídá megafon a tak je spíkr nucen odeřvát téměř celé střetnutí bez něj. Nutno však poznamenat, že svou práci zvládl velice dobře, na jedničku.

Hned na začátku druhé třetiny rozjíždíme pokřik „Havířov gól“, který hodláme zpívat co nejdéle, bez ohledu na cokoli. Fanděním se prostě bavíme a nebudeme si náš životní styl narušovat třeba pískáním na rozhodčího. Fanděním má člověk žít! A tak chorál jede dlouhé minuty, nezastavuje se ani neutichá při gólu soupeře či při gólu našem, při přesilovce, při oslabení, nic takového, zpívá se prostě skoro půl hodiny bez zastavení. Někteří lidé kroutí hlavou, jiní přicházejí po přestávce a podivují se nad tím, co že nám to jebe… Já se právě podivuji nad těmito lidmi. Když se nefandí, je to špatně, když se zpívá nonstop, je to taky špatně. Tak co vlastně někteří chcete? Sedíte drtivou většinu zápasu na prdelích, přidáte se převážně jen ke „Zvěři“ a když se zpívá, tak ještě mudrujete. Každý, kdo má rád atmosféru a fandění, mohl se k sektoru přidat. Já bych za tu půlhodinku chtěl všem fanouškům, kteří ji poctivě odzpívali, poděkovat! A ti, kteří kritizují. Je srandovní, že většinou s touto kritikou přispěchají lidé, sedící mimo kotel. Je to podobné, jako já bych kritizoval frekvenci zasunutí penisu do vagíny při pohlavním styku a sám byl přitom panicem.

Třetí třetinu se však vracíme do starých kolejí a pravé straně trochu vynahradíme periodu prostřední. Více než jindy je zapojujeme do již klasických odpovídaček, opakovaček a podobných srandiček, které nám může závidět 19 z 20-ti fanouškovských táborů. Tohle je jedna z věcí, kterou se lišíme od drtivé většiny ostatních a proto si jí nesmírně važme a buďme za ní rádi!

Ke konci zápasu aplikujeme chorál šitý horkou jehlou, kterak je Havířov prvoligový. Nejprve jej zpívá pár lidí v kotli, později však dostává větší a větší grády, při prvoligové děkovačce jej snad zpívá už úplně každý…

S koncem utkání je v sektoru zažehnuto asi 30 stroboskopů, Beroun vyhrává v Táboře a hala bliká postupem. Hráči na ledě i lidé na tribunách se neutěšeně radují, vše se chystá na možná závěrečnou druholigovou děkovačku. Tady bych svůj report mohl ukončit, protože více se toho z fanouškovského a vlastně ani hokejového hlediska už neudálo. Ale nedá mi to a tak poberu trochu sentimentu, nostalgie, smíšených pocitů a budu psáti dál.

Když jsme u té děkovačky, vzpomínáte si na její vývoj? Já velice živě, vidím to jako dnes. Vzpomínám si na zápas hraný 28.9.2010 ve Frýdku-Místku, kdy vyhráváme, Proktor (zdravím, kamaráde!) podává, náš tenkrát dětský, megafon jednomu z hráčů, ti nás neuvěřitelně překvapují a zpívají s námi Havířovskou zvěř. Nyní samozřejmost, tenkrát něco neuvěřitelného, koukáme s otevřenými ústy a já si v duchu říkám, kdo že je ten plejer s desítkou a v červených rukavicích, který má k fanouškům jasný, pozitivní a neoddiskutovatelný vztah. Proč o tom píšu? Je to jednoduché. Končí nám jedna éra, bilancujme, vzpomínejme.

V létě to budou tři roky, co jsme zasedli k jednacímu stolu a řekli si, že AZ Havířov (neplést si s opavskými pantery!) a své město natolik milujeme, že s místní fans scénou chceme něco dělat. Vzpomeňte si, kde jsme byli tenkrát a kde jsme nyní. Víte co mě na tom progresu těší nejvíc a co je mnohdy paradoxně nejméně viditelné? To změněné myšlení některých (mnohých) lidí. Lidé vidí, že se to fanouškovství dá dělat i jinak, než na co byli a na co jsou na mnoha stadionech zvyklí. A toho si važme. To je to, co nás dělá jinými od ostatních, to je to, v čem jsme lepší. Dovolím si tvrdit, že AZ Havířov či Havířovská Zvěř je už pojem, který je znám od Aše po Bohumín. Kurva, ale my ještě předevčírem byli klub hrající třetí nejvyšší soutěž! Uvědomme si, co jsme vlastně dokázali a tím teď nemyslím jen ten hokejový postup. Možná nám to ani nedochází, určitě to dojde za pár let, až bude třeba situace na našich tribunách jiná. Když na tohle téma přemýšlím, vybavím si vždy slova Martina Potočného, s postupem času zjišťuji, jak neuvěřitelně moc jsou pravdivá. Je skoro jedno, jakou ligu hraješ, jestli se pereš o Play-off v Extralize, plácáš se v lize první, hraješ ligu druhou. Ano, je to důležité. Ale víte co je důležitější? Ta značka toho klubu. Ta značka, to jméno, to je to nejvíc. To je to, co nám nikdo nikdy vzít nemůže. Třetím rokem tu značku budujeme a dokázali jsme neuvěřitelné věci. Ví to každý, i ten hnidopich to ví. Buďme hrdí a rádi za to, že se lišíme od mnohých ostatních, většinou dementních fanklubů. Nemusíme nikomu lozit do prdele, nemusíme se s fanoušky soupeře líbat či plácat se vzájemně po zádech. Máme svou lásku, svůj tým, žijme pro něj… Na Facebooku jsem už na některých stránkách postřehl, kterak náš postup řeší zástupci fanoušků současné první ligy. Nikomu náš postup neunikl. Řešili by takhle postup Tábora či Techniky? Jasně že ne. A to mějme na paměti. Mnozí nás můžou kritizovat, mnozí nás mohou mít za zloděje, nevychovaná hovada či stádo tupých polských židů. Jo, nechme jim to. Pakliže Tě lidé milují či nenávidí, jsi v něčem výjimečný. Jen slabý chudák je společnosti lhostejný…

Náš klub se vyhrabal ze sraček, z bahna, podobně na tom je i naše fanouškovská scéna. Každá z těch tří sezón byla něčím jiná, něčím krásná. Tímto reportem se zřejmě končí ta třetí. AZ Havířov postoupil do první hokejové ligy, mé pocity jsou mírně rozporuplné, smíšené. Ano, postup jsem si přál, to bez debat, o tom žádná! A pokud nám někteří na diskuzních fórech našich rivalů říkají a radí, že postup je věcí špatnou, je to od nich jen bledá závist, nic víc, nic míň. Je to jednoduché. Když fandíš svému klubu, zákonitě chceš, aby vyhrával. Když jsou výhry, je postup. Jasné jak facka. To je jeden z důvodů, proč jsem za postup rád. Nesmírně, ale opravdu nesmírně moc to přeju klukům, kteří nosí dres AZetu! Přeju to všem těm, kteří tu první ligu hrát chtějí a budou, slzu v oku naopak zamáčknu nad těmi, kteří se v ní neukážou a nemyslím teď hráče, kteří by na to neměli hokejově. Myslím ty, kteří by i v té vyšší soutěži měli své neoddiskutovatelné uplatnění, holt v životě některých jsou jiné priority a kdo je nechápe, je vůl. Ale jak říkám, za hráče jsem nesmírně rád, pro hokejový růst mnoha z nich je postup skvělou věcí a já jim to hrozně přeju. Vždy jsem jim fandil, nikdy veřejně nebrblal, vždy věřil. On už sice nebude, ale kdyby se hrál ten poslední zápas s Pískem, koupil bych si klidně i 5 lupenů, kdybych věděl, že pomohou k tomu, že těch lidí, kteří navštíví 4 barážové zápasy, bude 11 000 (někteří ví, kam tím mířím).

Dalším z důvodů, proč je postup dobrým řešením je nová krev v žilách. Já děkuju fanouškům Prostějova, Vsetína, Orlové a Přerova za krásné, památné a nezapomenutelné zápasy (ano, vidíte správně, nezmiňuji příznivce Karviné. Derby s Karvinou bylo tu a tam fajné, ale né díky nim, jen díky nám), na které se bude dlouze vzpomínat. Ale vše má svůj čas. Vše jednou trochu omrzí, zevšední, stane se fádní. Nevím. zda-li počítám správně, ale zdá se mi, že za ty tři sezóny jsem byl 9x v Prostějově. To je hrozně moc. Pro celou druhou ligu, pro všechny tábory fanoušků, bylo obrovským oživením, když jsme do té soutěže vstoupili. Ligu to na tribunách obrovsky zvedlo, dostalo to nový náboj. Ale jak říkám, vše má svůj čas. Jak se věci mají nyní? Nikde není psáno, že Přerov nepůjde třeba do EBEL ligy, každý vidí, jak to vypadá v Prostějově, výjezdy do Frýdku, Karviné, Poruby, to je za trest. V případě nepostupu by tyto výjezdy už nikoho nebavily. Ano, kdyby tyhle kluby měly fanoušky, neřeknu půl slova. V těchto halách však nikomu nemusíme dokazovat, kdo jsme a co svedeme, chybí nám motivace. Proto je postup dobře! A že někteří hnidopichové říkají, že do Kadaně, Litoměřic, Benátek a spol jezdit nebudeme a že domácí zápasy s těmito soupeři budou nudné? Řeknu to takhle. Co se týče výjezdů, není zas tak obrovský rozdíl, jestli jedeš do Frýdku nebo nejedeš do Litoměřic. Ano, jasně, výjezdy budou jejich milovníkům hrozně chybět, já již nyní roním slzu nad koncem série utkání bez vynechání, ale na druhou stranu říkám – mnohé výjezdy už lidi netáhly letos, netáhly by ani v příští sezóně. Jasně, jezdit se má především na svůj tým, to my víme. Proto jsme tři roky po sobě byli nejlepším výjezdovým táborem celé ligy. V té nadcházející sezóně to bude jiné. Těch výjezdů bude mnohem méně, ale o to víc se na ně můžeme těšit, o to víc jim můžeme dát. Šumperk, Olomouc, Havlíčkův Brod, Jihlava, Třebíč, tam bychom neměli chybět + třeba 2x za sezónu si udělat hromadný a organizovaný výlet do Čech. Takhle bychom se k tomu měli postavit. A já jsem opravdu hodně zvědav, jak havířovský fanoušek obstojí, co se výjezdů týče. Především fanoušci z Vysočiny budou velkým a těžkým soupeřem.

To by bylo k výjezdům. A co domácí zápasy? Co to podsouvání faktu, že nudné mače s Benátkama a spol nebudou nikoho bavit? Blbost. Víte proč? Řekněte mi rozdíl mezi domácím mačem s Valmezem, Frýdkem, Jičínem a pak s Benátkama. Žádný… A tak budou chybět pouze dva soupeři, možná dva a půl soupeře. Prostějov a Vsetín, tam je to jasné, nikdo z první ligy nedosahuje ani vzdáleně jejich fanouškovských kvalit. A tím polovičatým soupeřem, který bude chybět, je Přerov. Na něj jsme se vždy nahecovali a připravili, soupeř však vždy zůstal strašně moc za očekáváním a naše nabuzenost neodpovídala jejich fanouškovským kvalitám…

Ve stručnosti jsem tedy vyjmenoval klady toho našeho slavného postupu. A co zápory? Některých se děsím. Bojím se třeba toho, co s místní fans scénou, především pak kotlem, udělá očekávané navýšení vstupného apod. Ale na to je ještě brzy, budou jednání, budou třeba řešení. Proto tohle neřešme, neřešme ani fanouškovskou scénu, protože nyní ji 90% z vás vidí až příliš růžově, omámeno krásnou Play-off a baráže. Nechci být příliš negativní, proto nebudu šířit svůj názor na tohle téma, jelikož je jiný, než má drtivá většina z Vás. Vím, ale že třeba pan M, který má v 90% fanouškovství stejné myšlení jako já, ví, kam mířím a co naznačuji. No jak říkám, uvidíme, na to je spousta času…

O čem ale psát chci a budu, to je jakási povaha fanouška. Nejen havířovského, ale celkově českého. Chci psát o aspektu, kterého se nesmírně bojím, co se postupu týče. Pamatujete si na pány Sklíčka, fandu49, PKCzecha a podobné zjevy? Tak věřte, že těchto kriplů (ano, jinak se to nazvat nedá) bude mnohonásobně více. Pamatujete, co se na diskuzních fórech dělo, když jsme ztráceli bod na první místo? Dokážete si představit, co se může dít, když budeme mít náskok 5 bodů na poslední místo? To je to, čeoh já se bojím. Mudrlantství, mnohdy neopodstatněná kritika, znalost řešení problému, který prakticky není apod. Stále mám v živé paměti příspěvek od člověka, který jsem viděl na fóru našich fanouškovských stránek, asi 3 kola před koncem základní části. Toho člověka nebudu jmenovat, jel v buse na Techniku, tímto si malilinko šplhnul :-). Nevím už přesně, jak příspěvek zněl, ale na tři úvodní slova nikdy nezapomenu: „Sbohem první ligo.“ Ano, autor je evidentně dobrým prognostikem, víc k tomu asi není co dodat. Nad demencí mnohým příspěvků té doby kroutím hlavou ještě doteď. Každý chytrý jako to rádio, každý odvolával trenéry, stavěl lajny podle svých znalostí z X-Boxu, prostě né co Čech to muzikant, ale co Čech to trenér. A můj strach z postupu právě pramení z toho, že těch trenérů tady bude 10x víc, než s kolika jsme museli zápasit letos… Asi si to fórum na oficiálech budu muset konečně zakázat :-).

V průběhu sezóny jsem slíbil jednu zajímavou historku ohledně trenéra našeho týmu, s tím, že ji napíšu po sezóně. Svůj slib držím.

Víte, do konce základní části chybělo několik málo kol, mužstvu se nedařilo tak jak by fanoušci chtěli, náš trenér byl mnohými téměř pranýřován, situace nebyla růžová. Ačkoli mi v té době psala spousta lidí, ať s tím něco děláme, ať tlačíme na vyhazov trenéra, jinak že sezóna dopadne špatně a budeme na tom mít svůj podíl viny, tak nikdy jsem po odvolání kouče veřejně nevolal či veřejně jej nekritizoval. Ani když jsem z různých míst (velice dobře informovaných) slyšel mnohé. Avšak na druhou stranu – i mne a mé kolegy štvalo, jaká je situace. Nechci zabíhat do pikantních detailů, vše říct nechci. Ale řeknu na rovinu jedno – skupina fanoušků z organizační skupiny nebyla spokojena se hrou týmu, některé jeho výsledky nebyly dobré, především nálada v havířovské hokejové společnosti byla hodně špatná. Řekli jsme si, že nám jde především o AZet, o náš klub, o to, aby hráči tu sezónu zvládli. Prosakovaly zprávy, že né všichni hráči jsou s trenérem spokojeni, že né všichni pod ním hrají hokej, na který mají apod. Věci se měly takto. Několika hráčům bylo do kabiny vzkázáno, že pokud kabina chce, ať dá zpětnou vazbu a že my jako fanoušci začneme maximálně, třeba až neúměrně moc, tlačit na odvolání trenéra. Třeba se Vám to zdá úsměvné, ale sami víte, co dokáže tlak fanoušků, navíc sebevědomě si říkám, že ti havířovští mají větší slovo, než u drtivé většiny ostatních týmů. Přesnou reakci oslovených hráčů nechci popisovat, nicméně žádný popud pro nás fanoušky nepřišel a tak jsme byli trpěliví a čekali dál. Ano, mnozí nám vyčítali strach z různých kroků (ohledně toho případného odvolání kouče), ale my dali na slovo kabiny. Tedy vlastně nedali na něj, protože z kabiny k nám nepřišel žádný impuls. To pro nás bylo prioritní, to pro nás bylo hlavní, od té chvíle jsme se soustředili jen a jen na podporu našeho týmu, protože bylo jasné, že jen tak mu můžeme pomoci. I s odstupem času si myslím, že jsme celý ten krok promysleli dobře, dobře zrealizovali a nebál bych se to tak udělat znova. Udělali jsme možné maximum pro naše hráče, kteří se nám za pár týdnů odměnili postupem do první ligy! A proto to píšu. Tento příklad by si měl vzít každý fanoušek, který byl v sezóně slepým kritikem. Ano, kritika k životu, a ke sporu obzvlášť, samozřejmě patří. Ale i ta kritika by měla mít hlavu a patu a především by pak měla být skloubena a vyvážena s podporou. A ta by měla být několikanásobně větší. A právě lidí, kteří si to neuvědomují, se bojím a beru je jako největší hrozbu následující sezóny…

No nic, na článek rekapitulující sezónu je ještě čas, určitě však o něj nepřijedete, stejně jako o hlasování o nejlepší choreografii roku apod. Ještě však není jisté, kdy s tímto vším přijdeme. Protože až ve středu se rozhodne, zda-li sezóna pokračuje nebo zda-li je tohle poslední fanouškovský report.

Příliš nevěřím tomu, že do Tábora ještě pojedeme :-(. Ale kdyby ano, chci říct jedno. Tam prostě jet musíme. No a co, že už o nic nejde? Pokud se tam hrát bude, pojeďme ukázat všem, že nejezdíme kvůli výsledkům. Jezdíme podporovat AZet a ty výjezdy si prostě užívat. Pro mnohé z nás je to životní styl! Pojeďme se tam důstojně rozloučit s posledním druholigovým zápasem, s jednou krásnou a nezapomenutelnou životní etapou…

A pokud se hrát nebude? No tak snad nám vedení něco přichystá. Bylo by moc fajn, zakončit tuhle sezónu ve velkém stylu (někde se to pyro přece odpálit musí 🙂 ). Naviděnou, všichni věrní fandové AZetu Havířov. Mnohdy to byly nervy a muka, bylo mi však potěšením spolupracovat s těmi, kterým na naší fanouškovské scéně záleželo a záleží! Děkuji.