Je za námi konec „soutěže“ o nejoblíbenější fotografii sezóny 2012-2013. 14 fotografií bylo představeno na diskuzním fóru, nyní už zbývá jediné, a sice odtajnit tu fotku, která je na samém vrcholu pyramidy. Abychom trochu přiblížili práci těch, kteří se o fotky starají, přinášíme Vám rozhovor s autorem té nejlepší, s Daliborem Durčákem.

Ještě dříve však pár slov. Fotografie hodnotili lidé z facebookové stránky Havířovské Zvěře. A ač můžeme mít k této sociální síti mnoho výhrad, tak právě i na Facebooku byl jasný a patrný boom a rozmach havířovské scény. Někdy na začátku sezóny měla stránka okolo pěti stovek „členů“ a v tomto ohledu nás porážel kdejaký hokejový tábor. Po čem však lidé prahnou? Po aktuálnosti, po informacích… A tak zatímco na jiných facebookových stránkách se spí a administrátoři jsou tak nějak spokojeni, jak se věci mají, my nelenili a dodávali lidem informace. Jak se to projevilo?  Z předsezónních pěti stovek je těch fandů naší stránky 1 100 a i v tomto ohledu jsme své rivaly přeskočili. Díky všem, kteří se jakkoli podílejí na propagaci. Nejen značky AZ, ale i značky HZ. Čím více bude klub i jeho fanoušci v podvědomí veřejnosti, tím více bude růst jeho jméno. A o to nám všem jistojistě jde….

Zpět k fotografiím. Když nám náš dvorní fotograf před sezónou oznámil, že z pracovních důvodů opouští město Havířov, byla to pro nás nemilá zpráva. Může se Vám to zdát jako maličkost, ale. Můžete se x hodin srát s choreografií, řešit ji do detailu, může se na jejím výsledném provedení snažit několik desítek lidí. Co z toho, když pak celé dílo není pěkně vyfoceno? Ano, prezentace neděláme kvůli fotek, abychom pak u nich doma onanovali a dělali ramena na Facebooku (i když i takoví jsou), avšak doba je dál, doba leccos umožňuje a tak i kvalitní zachycení práce fanoušků se již bere jako jakási samozřejmost.

V sezóně jsme se spoléhali na několik fotografů, jednou s nimi byla spolupráci v pořádku, podruhé to skřípalo, někdy jsme je museli téměř až prosit na kolenou, v krajních případech jsme si své díla museli amatérsky fotit sami, párkrát to podle toho také vypadalo :-). Zářným příkladem je choreografie vezená do Prostějova, plachta a na ní vyobrazena SMRTKA. S focením nám měli pomoci domácí, ti to však bohužel hrubě nezvládli a tak z této choreografie, která patřila k tomuto lepšímu, co jsme letos vytvořili, zbyl jen velmi nekvalitní obrázek a tak co se „smrtky“ týče, není nač vzpomínat…

Než tedy představíme tu NEJ FOTKU a přineseme rozhovor s autorem, chtěli bychom poděkovat všem, kteří v tomto ohledu pomáhají a dodržují jakási nepsaná pravidla, která fanoušci uznávají a jejichž dodržování si od fotografů či kameramanů přejí :-).

1. místo, 316x LIKE, 55x sdílení, vloženo na FB 1. dubna. 

Rozhovor s Daliborem Durčákem… 

Ač jsi letošní sezónu v Havířově moc netrávil, tak z patnácti nejoblíbenějších fotografií roku jsi jich 6 vyfotil, včetně té vítězné. Jaký je to pocit? Hřeje to? Nějaké zadostiučinění? Nebo už to bereš jako rutinu?
Ano, je to hřejivý pocit, nebudu nic zastírat, jsem trošku sebestředný a ješitný a tak mne to velmi těší. Neberu to jako zadostiučinění, to ne, ale radost z toho mám, přiznávám.

Vraťme se na začátek sezóny, kterou jsi trávil mimo své město, mimo zápasy svého klubu. Zajímají mě spíše pocity Tebe jako fotografa. Jak jsi vnímal a sledoval zápasy po jejich skončení, co se týče fotek z nich? Čekal jsi po zápase, jak je ten špíl nafocen, kdo ho nafotil, měl jsi vnitřní výhrady apod.?
Přímo jsem hltal Facebook a oficiální stránky a čekal, kdy se tam něco z odehraného mače objeví. Nešlo mi ani tak o to, abych snad hodnotil ty fotografie, ale chtěl jsem vědět, jak to na utkání vypadalo. A časem jsem je začal i hodnotit, říkal jsem si třeba, tohle bych udělal jinak, přidal bych tam více fotek, zaměřil bych se na to a na to… Naštěstí pro mne se v letošní sezóně vyrojilo více fotografů a kameramanů a těch záznamů pak mnohdy bylo tolik, že jsem nevěděl, který si vybrat.

V předloňské sezóně jsi byl dvorním fotografem klubu, myslím tím oficiální webové stránky klubu. Změnilo se něco Tvým vycestováním z Havířova?
Na oficiálních stránkách? Ano, změnilo. Hlavně se tam fotografie objevují později a taky jsou zaměřeny spíše na dění na ledě.

Takže abychom tohle rozvedli, jak bys fotografie ze zápasů, od doby, co je nedodáváš Ty (na oficiálním webu), hodnotil?
Hodnotím je kladně, protože Michal Polák je velký umělec a jeho fotografie jsou skvělé. Jen je jich na můj vkus málo. Druhý fotograf, pan Vaculík, se zase moc zaměřuje na to, co je k vidění na hrací ploše. Ale fotografiím jako takovým nic nevytýkám. A vlastně bych si ani nedovolil hodnotit práci zkušenějších kolegů.

Když Ty sám jsi působil jako dvorní fotograf pro klubový web, jaká byla spolupráci s lidmi, kteří tvořili redakci? Byly na Tebe nějaké konkrétní pořadavky či nějaká nařízení nebo jsi měl zcela volnou ruku? Jak taková práce pro klubový web vypadá?
Mylně jsem se domníval, že důležitá je aktuálnost fotek, ale to jsem se mýlil. Redakce s fotkami pracuje pouze jako doplněk k článkům, fotografie jsou ilustrační a z kterého zápasu jsou, to nehrálo roli. Taky jsem občas zaskočil na utkání mládežnických kategorií, ale to bylo jen několikrát za sezónu, udělat hodně fotek a redakce pak z té zásoby čerpala ilustrační fotky k článkům po celou sezónu. Očividně jsme měli jiný pohled na věc. Nelíbilo a nelíbí se mi, když k reportům z venkovních utkání používají foto z domácího ledu. Často se také objevuje stejná ilustrační fotka a to asi není dobře. Já jsem preferoval aktuálnost fotografií a taky provázanost mezi děním na hřišti a děním na tribunách.

Bylo Ti snad někdy vytýkáno, že Tvé fotografie obsahují až nepatřičně mnoho fotografií hlediště? Nebo byly jiné konkrétní výhrady k tvé práci?
Ano, tyto věci mne byly vytýkány.

Obraťme nyní list. Jaké rozdíly byly a jsou při focení pro oficiální web klubu a při focení pro fanouškovský web, pro fanouškovské reporty?
No, tak asi hlavně v tom, že na to vyfotit situaci na ledě máš jen jeden pokus a pak během pár sekund jsou hráči na jiných místech. Možná je to těžší. Určitě je to těžší, zvolit správný čas závěrky, ISO, správně zaclonit, zaostřit. Není to lehké. Fanoušci v hledišti přece jen zůstávají na svým místech a když se ti nepodaří ta první, většinou máš šanci to napravit, ale zase je v hledišti méně světla, než na ledě. Ani jedno vlastně není úplně jednoduché.

Zkusme si popsat takovou konkrétní situaci a popiš nám svůj program. AZet hraje doma s Karvinou, domácí publikum má připraveny třeba 4 prezentace. Jak ten Tvůj zápas, ale i doba před ním či po něm, probíhá?
Takže předpokládejme, že se jedná o běžný zápas, nikoliv o poslední finálový zápas a netočíme o utkání žádný „dokument“. Na utkání se snažím přijít aspoň hodinu a půl předem. Na Plechárně usedám ke stolu s kamarády. Hodinu před zápasem se přesuneme do haly. A teď buď pomáhám s roznášením „ultras propriet“, nebo stojím na druhé straně stadionu a fotím přípravy. Když máme vše nachystáno, snažím se udělat nějaké zajímavé fotky přicházejících diváků. Takových deset, patnáct minut před zápasem už se snažím být na zimáku, utkání rád začínám pod kotlem domácích, pro dobrý výhled. To je možné ale jen v případě, že nerealizujeme úvodní choreo s nástupem hráčů na led. Postupně se v další třetině přesunu na střídačku AZetu, odkud se taky fotí dobře. No a tu poslední třetinu už trávím tak nějak v pohybu. Chvíli tam, chvíli tam. Nechci, aby ty fotky byly stále ze stejného místa.

A po zápase? Mnohokráte jsi zmínil aktuálnost fotek? Takže je čas jít „na jedno“ nebo raději co nejrychleji pracuješ na fotografiích a dáváš je do počítače?
Nejlepší je to spojit. Sednout si s přáteli a přitom udělat fotky. Někdy se to tak podaří.

Máš přímo na zimáku člověka nebo skupinu lidí, se kterými během zápasu spolupracuješ a předáváte si info o tom, kdy bude jaká prezentace, kdy je třeba vyfotit to či ono? A jsou na Tebe i různé nároky a požadavky, jak má být ta která prezentace vyfocena?
Jasně, jeden takový, který mne instruuje, tam je. Ale i další aktivní skupinka, chce vidět už v průběhu zápasu jak ta či ona prezentace dopadla. A určitě je dobré vědět, kdy bude co vytaženo a být připraven.

Bývá to někdy hektické, náročné, provázeno zmatky? Jsou prezentace, které se nepodaří zachytit tak, jak by si obě strany (Ty i fanoušci) přály?
Někdy to tak bývá, protože je to nevyzpytatelné a fanoušci reagují i na to, co se děje na ledě a tak se někdy akce spustí později nebo dříve. A někdy máme holt jiný názor na způsob zachycení prezentace.

Za tu velkou spoustu zápasů, u kterých jsi jako fotograf byl přítomen, jsou konkrétní zápasy či fotografie, které Ti utkvěly v paměti v pozitivním smyslu? Jsou pak ale také chvíle, které bys s odstupem času udělal jinak a kterých lituješ, že nevyšly tak jak sis přál?
Utkvěly mi v hlavě fotografie, na kterých se podařilo zachytit emoce. Což jsou hlavně fotky z loňského finále, z letošní cesty play-off a z letošní baráže. A taky nedám dopustit na jedinou fotografii z výjezdu do Klášterce. No a některé fotky bych dnes udělal jinak, alespoň bych se postavil na jiné místo, to by stačilo. A zpětně, i po tak dlouhé době, mne mrzí, že jsem v loňské sezóně nestihl zachytit příjezd mistrů po vyhraném 4. zápase z Karviné zpět do Havířova k zimnímu stadionu. To si vyčítám dodnes.

Jak se Ti tahle nemilá věc „podařila“?
Může za to Michal Polák :-). Měl jet do Karviné ke 4. finálovému utkání se mnou, ale vykašlal se na to, já tam byl svým vozem. Hodně lidí nečekalo, že naši hráči rozhodnou finále už v tento den, ale já ano a tak jsem chtěl v tom utkání natočit hodně materiálu. A jelikož jsem na to byl sám, tak jsem po utkání pobíhal u šaten, vytahoval hráče na rozhovory a najednou jsem zjistil, že mám plné paměťové karty. Nepočítal jsem s tím, že budu vše natáčet na svou kameru. Vedoucí mužstva mi říkal, že napřed jedou všichni na večeři do „Balóna“, jenže v autobuse se plány změnily a celý autobus zamířil k ZS. Já o změně trasy netušil a říkal si, že mám v pohodě dost času a v autě zatím kopíroval videa a fotky z karty do notebooku a slavný příjezd jsem propásl. Hanba mi! Od té doby mám vždy v brašně náhradní kartu a spoléhám se sám na sebe.

Tím, že nyní pobýváš v Praze, tak fotíš spoustu fotbalů, ale třeba i hokejů, prostě zápasů, kde nehraje AZ Havířov. Jaký je to vlastně rozdíl? Je vůbec nějaký? Mezi zápasem, kdy Ti výsledek může být šumák a mezi zápasem, kdy hraje AZet?
Tak je to jiné, takové volnější, nezáleží mi na výsledku utkání a tak kolikrát ani moc hru nesleduju, nebo jen chvilkama. Ale zase mi chybí ty emoce.

Které zápasy, u kterých jsi s fotoaparátem byl a ve kterých nehrál havířovský hokejový klub, považuješ za nejzajímavější?
To je výborná otázka, kterou jsem už dlouho chtěl dostat :-). Brzy to totiž bude rok, co jsem se přemístil do hlavního města a těch zápasů jsem tady navštívil mnoho. Z těch hokejových můžu vypíchnout jediné a to Sparta vs. Kladno, a to jen díky přítomnosti Jaromíra Jágra. Ostatní hokejová utkání mne ničím výjimečným nezaujala a zdaleka nedosáhla atmosférou na utkání našeho AZetu. Těch zajímavých fotbalových bylo více. Nejprestižnější utkání, které jsem navštívil, bylo asi utkání Evropské ligy mezi Spartou a Chelsea, ale nejzajímavější to určitě nebylo. Mnohem větší zážitek jsem si odnesl z utkání Slavia – Baník 0:2, Plzeň – Baník 1:1, Plzeň – Slavia 0:1, Slavia – Sparta 1:0 a nebo třeba i Bohemians – Most.

Média z toho sice často dělají velblouda a on je to asi pořád jenom komár, ale přeci jen – šlo Ti při fotografování sportovního utkání někdy tzv. o kejhák? Nebo že by ses v určitých situacích třeba až obával o sebe a svůj majetek?
No trošku jsem se obával. Jednou jsem dostal čelem a několikrát byl polit pivem, ale není to nic, z čeho bych chtěl „dělat velblouda“.

A stalo se Ti někdy, že Ti bylo fanoušky jiných klubů vyčítáno, že fandíš onomu jednomu klubu a že by se na Tebe z tohoto důvodu „křivě koukali“?
Ne, to se mi nestalo, nebo o tom zatím nevím. Hodně lidí křivě kouká, kdo ví proč? 🙂

Pár řádků výše jsi zmínil, že se ohledně sportovních střetnutí se nezabýváš jen fotografiemi, ale máš za sebou i tvorbu videodokumentů. Pověz nám k tomuto něco.
Ano, v Havířově jsme se snažili čas od času přinést jako osvěžení nějaký dokument. Začalo to zimním derby s Karvinou, a dokumentem s pracovním názvem „Olin“, které AZet prohrál. A pak, při zajímavých utkáníc,h jsme opět chtěli na úspěch původního dokumentu navázat. Třeba při finálové sérii s Karvinou, při loučení s Martinem Potočným, nebo letos opět při finálové sérii. Ale je to čím dál tím složitější, protože na internetu se po skončení utkání objevuje tolik záznamů, že se mi to někdy zdá jako by natáčeli celý zápas. Lidi jsou toho přesyceni a tak jde sledovanost dolů. Myslel jsem, že prorazíme kvalitou, ale sledovanost zdaleka nedosahuje prvních dokumentů a to přičítám právě té přeplněnosti. A když navštívím nějaké utkání zde v Praze, jako zástupce webu supporters.cz, snažím se z tohoto utkání přinést, kromě fotografií, i názorné video a snažím se v něm zachytit atmosféru, případně choreografie z utkání. Je to ale náročné, ne vždy se podaří zároveň video i fotky. A fotografie je pro mě prioritní.

Zmínil jsi zajímavou věc. Tou je, s přibývajícími úspěchy AZetu a především ke konci sezóny, mnoho různých fotografů či kameramanů, kteří se vyrojí jakou houby po dešti a také chtějí přispět svou troškou, ne do mlýna, ale na internet. Jak se na to díváš?
No, to je takový fenomén, se kterým se bohužel nedá nic dělat. Ale nechci nikoho hanit, neboť i já se přidal v první obrozené sezóně až ke konci sezóny, při těch památných bitvách s Orlovou. Důležité ale je, zda ten člověk poté vydrží v další sezóně a jestli dorazí i na méně atraktivní utkání, nebo se opět objeví, až o něco půjde…

Nyní si můžeme prohlídnout Tvou druhou tvář – Dalibor Durčák jako fanoušek AZetu. Jaká byla tato sezóna, kolik utkání jsi stihnul?
Zvládnul jsem 3 přípravná utkání, 5 zápasů v základní části, 6 zápasů v play-off, a 4 zápasy baráže.

Jak to vlastně na zápasech máš? Lze vyjádřit v %, kolik času z utkání jsi fotografem a kolik % pak fanouškem? A je to každé utkání plus mínus stejně, nebo se to mění třeba v závislosti na atraktivitě soupeře?
Tak ve většině případů jsem fotografem fanouškem, nechci, aby nějaký zajímavý moment unikl mému objektivu. Ale na výjezdech je ta situace jiná, tam jsem více fanouškem.

Popiš nám tedy ty zásadní rozdíly, domácí a venkovní zápasy AZetu…
Domácí zápasy beru více formálně. Výjezd je takový výlet a výlety mám rád. Většinou se nás sejde dobrá parta, už se z těch výjezdů všichni známe, jedou lidi, kterým na AZetu záleží, lidi jedou zafandit, pobavit se. Dobrá atmosféra vládne už v autobuse, případně ve vlaku.

Vypíchnul bys nějaké konkrétní výjezdy z tohoto roku? A proč právě ty konkrétní?
Za sebe bych vypíchl vlakový výjezd do Opavy k poslednímu čtvrtfinálovému utkání do Opavy. Ten jsem si užil. Navíc to byl výlet okořeněný postupem do semifinále, jelo se vlakem, dobrá skupina se nás sešla, bylo to po dlouhé době, co jsem se objevil ve Slezsku. Jen to zpáteční cestování do Prahy bych vyškrtl.

Jak jsi jinak tu sezónu vnímal, jakožto fanda pobývající převážně více než 300 km od dějiští zápasů? Sledoval jsi onlajny? Četl diskuzní fórum? Zajímal se o vše potřebné? Jaké to je, sledovat to takhle na dálku?
Onlajny jsem sledoval pokaždé, diskusní fórum jsem četl denně, vždy jsem čekal, až Jirka dojde domů a napíše příspěvek v emocích :-). A pak samozřejmě jsem se těšil na reporty a druhý den jsem očekával ona videa, o nichž již byla řeč. Není to příjemné, sledovat zápasy svého klubu a nebýt u toho.

Většinu těchto informací jsi hltal z fanouškovského webu. Máš v merku a znáš i fanouškovské weby našich druholigových rivalů? Ať už je to web přerovský, prostějovský, vsetínský či třeba karvinský?
No jasně a mám je moc rád. Na ten karvinský a přerovský se chodím hlavně pobavit .

A jak by tedy náš web, v porovnání s weby konkurentů dopadl? A vůbec, co od takového fanouškovského webu, jakožto fanoušek, hlavně očekáváš?
Očekávám od něj aktuálnost a zajímavé čtení. To je důvod, proč se vracet. A to náš web, na rozdíl od jiných, splňuje na výbornou. Hezky udělaný web je třeba ten prostějovský, ale aktualizací je na něm pramálo a tak se stačí kouknout jen občas a nic neuteče. Znám hodně fanouškových webů napříč republikou. Fotbalových i hokejových. Náš web je špička v republice.

Čili takovou oklikou se vracíme k Tvé fotografii, která byla zvolena jako ta nejpopulárnější za celou uplynulou sezónu. Co bys nám k ní mohl říct, jakožto její autor?
Je nabitá emocemi. Radují se fanoušci, radují se hráči, obhájili jsme mistrovský titul, obrovská radost, velmi efektně podpořená pyrotechnikou. To, že vyhrála tato fotografie, není mou zásluhou, je to zásluhou toho, co na té fotografii je. No a ještě k této fotce mohu dodat, že je ze zápasu, který jsem jako první fotil s novým fotoaparátem a nebyl jsem si ještě úplně jistý v ovládání. Naštěstí se povedla. Když jsem si jí pak prohlížel v počítači, bylo mi jasné, že s ní musím jít ven. Rychle jsem přidal logo Havířovské Zvěře, přidal mistrovský nápis a sdílel na síť. A stala se okamžitě hitem .

Co nějaké vzkazy či zdravice závěrem? Ať už všem fanouškům AZetu, čtenářům a návštěvníkům našeho webu, našemu vedení či v neposlední řadě hráčům?
Díky za tuhle možnost. Na závěr bych chtěl velmi poděkovat celému klubu AZ Havířov (zahrnujíc fanoušky, hráče, vedení…) za šanci, kterou jsem dostal a které jsem snad využil. Nikdy nezapomenu, odkud jsem přišel a kde jsem začínal. Je skvělé, když se mne někdo v Praze zeptá: „A komu Ty fandíš?“ A já odpovím: „Jedině AZetu Havířov“ a člověk odpoví: „Jo, tak to znám, tam to vypadá dobře“.

Těším se na novou sezónu, věřím, že navštívím více utkání než v minulé sezóně, naši soupeři jsou rozmístěni v okolí Prahy, takže to budu mít, coby kamenem dohodil. Takže se těším na start nové sezóny, doufám, že si místo v kádru vybojují i naší oblíbenci z uplynulých sezón, budu jim držet palce a pevně věřím, že Havířovská Zvěř bude také podávat nadstandardní výkony a společně budeme od září opět šířit dobré jméno našeho města. Města Havířova.