Po dlouhá léta se setkáváme s pyrotechnikou v hledištích, především na fotbalových stadionech. A ač tyto hrátky svaz v posledních letech nemilosrdně pokutuje, jsou pyrotechnické vložky tak nějak denním chlebem v hledištích. Trochu jiná situace panuje při utkáních, která se hrají v uzavřené hale. Pojďme si zmapovat historii používání pyrotechniky na havířovském zimním stadionu…

Začátek tisíciletí

Začněme na začátku nového tisíciletí, přesněji řečeno na podzim roku 2000. Klub sídlící v Havířově hrál Extraligu, čili nejvyšší hokejovou soutěž v zemi. V sektoru A1 (kde se zástupci TfH scházejí dodnes) se začala formovat skupina lidí, kteří s tehdejším klubem ne úplně souhlasili a byli vůči klubovému vedení tak nějak v opozici. Ochranka na zimáku nebyla tak „výkonná“ jako dnes, tudíž pro tehdejší mládence nebylo obtížné sem tam zažehnout nějaké to pyro. Nemyslete si však, že to byla pyrotechnika podobná té dnešní, to ani náhodou. Šlo o různé malé fontánky, malé dýmovničky apod, prostě propriety, které nabízel kdejaký supermarket. Nebylo to nic, co by nějak extra narušovalo průběh zápasu, na druhou stranu se tyto věci ani neodpalovaly pro nějaký super vizuální efekt. Jak říkám, šlo tenkrát o nějaký osobní protest vůči situaci a také samozřejmě s touhou na sebe upozornit… Takhle to probíhalo v letech 2000 až 2002, postupem času se A1 sektor vyprazdňoval a skomíral na neaktivitu lidí a tak se na zimáku pyro nepoužívalo.

Tito chlapci zlobivé nátury na sebe opět upozornili až v roce 2006. Pomineme jejich aktivity na zimáku a v jeho okolí a zmíníme jen použití pyrotechniky, které se tento článek týká.

Havířov hostil tým z Ústí nad Labem a ačkoli uplynulo pár let, skupina těchto příznivců dělala mnohé své činy stále především na protest. Trochu se změnil postoj ke klubu, přece jen, už se nejednalo o Extraligu a tým „z Opavy“, který tady působil, dlouhé roky však také panovala nevraživost této skupiny lidí vůči tehdejšímu fanklubu. Proto i čin ze zmiňovaného utkání s Ústím nad Labem, kdy byla za novinářskou kukaní (nynější budka, ze které se píší online přenosy) odpálena vojenská dýmovnice. Jak říkám, opět se nejednalo o použití pyrotechniky kvůli jeho vizuálnímu efektu, ale především jako protestní akce…

Ve stejném roce pak byly na sektoru A1 odpáleny zelené stroboskopy, jako součást prezentace vůči hráči brněnské Komety, Radku Hubáčkovi.

První pořádná pyro prezentace od havířovských fanoušků proběhla až na konci sezóny 2006/2007, AZet hrál poslední kolo doma s Berounem a k menší choreografii v kotli byly použity i zeleno červené pochodně, které rozzářily náš zimák. Vzhledem k tomu, že to bylo poprvé, vypadalo to pěkně a určitě to zanechalo dojem. Byla to první a bohužel však také poslední pyro akce tehdejšího havířovského kotle, zlom v používání pyrotechniky přišel až s návratem novodobého klubu…

 

Pošilhávat po používání pyrotechniky začali především lidé odkojení na fotbalových stadionech (v několika případech titíž, kteří se před cca 10-ti lety scházeli v sektoru A1), kteří měli s pyrotechnikou nemálo zkušeností a dobře věděli, jak efektní představení na zimáku to může být.

První novodobá sezóna

Psal se začátek první novodobé sezóny, publikum v Havířově nebylo ještě zdaleka jednotné po letní schůzce dvou fanouškovských skupin, o nějaké dohodě fanoušků s klubem také nemohla být ještě řeč. Vše, co se nám zdá nyní automatické, tak tenkrát bylo ještě v plenkách.

23.10. 2010 k nám přijeli fandové Přerova, Havířov slavně vyhrál a tak jsme se narychlo rozhodli, že při děkovačce odpálíme nějaké ty červené ohně a k tomu stroboskopy. Lidé, kteří tuto závěrečnou pyroshow plánovali, nebyli nijak domluveni s klubem, měli však za to, že pokud je to po skončení utkání, bude vše v pohodě. Toho dne se na zimákju poprvé v historii zažehly pořádné ohně, toto jednání se však nelíbilo ochrance, proti fandům zasáhla a pyro se pokoušela uzmout a uhasit. Po utkání nás kontaktuje vedení klubu a celou věc musíme společně řešit… 

Je nám řečeno, že vlastníkem haly není hokejový klub, nýbrž Správa sportovišť a restauračních zařízení, majitelem je tedy město a to si jakkoli nepřeje, aby v hale byla používána pyrotechnika. Jsme z toho velmi zklamaní, jen pár týdnů po návratu jisté sorty fanoušků do hlediště to bereme jako házení klacků pod nohy a celý návrat na tribuny nám jaksi zhořknul. S klubem se dohodneme, že někdy v budoucnu zkusíme jen stroboskopy, které nedělají takovou paseku jako velké ohně…

Uběhne jen pár dní, přijíždí Vsetín, další z top soupeřů a tak stroboskopy jsou připraveny. Zvažujeme, zda-li odpálit, nakonec nás k tomu pobídnou hosté, kteří zažehají své pyro už v průběhu utkání. Hala bude zadýmena tak či tak a tak i my zažeháváme své pyro propriety… Opět nepochopení ze strany lidí, kteří zimáku velí a tak tahle pyro vložka je na dlouhou dobu poslední. První sezóna kráčí svým tempem a bez pyrotechniky se obešly i vyprodané šlágry AZetu s Orlovou. Velká škoda, nicméně taková tehdy byla situace. Nebyla vůbec pozitivní, co se těchto fanouškovských radovánek týče… 

V době bez povolené pyrotechniky jsme se museli spokojit alespoň s prskavkami, což však za opravdové pyro považovat nelze. I tak ale proběhly 2 pěkné prskavkové prezentace v zimě roku 2010. Nejprve asi 150 prskavek jen v kotli, poté co jsme se přesvědčili, že to vypadá solidně, tak o několik zápasů později pak první prskavková akce pro celou tribunu (akce se stala pěknou každoroční tradicí).

Historicky první velká a zatím největší pyroshow

Sezóna se blížila ke svému konci, málokdo si dokázal představit, že třetí čtvrtfinálové utkání s Jičínem bude opravdu tím posledním. Přesto, pro všechny případy, jsme měli v autě připraveno obrovské množství pyrotechniky, během zápasu se telefonicky spojíme s vedením a domlouváme se, že kdyby to byl opravdu poslední mač, pyro po jeho skončení zapálíme. Zpětně si uvědomuji, že kdyby to hráči v poslední třetině zvrátili a otočili stav, nikdy by už asi na našem zimáku nebylo najednou tolik pyra zapáleno… Zhruba 40 velkých červených ohňů, celková cena kolem čtyř tisíc korun. Zápas končí, v očích mnoha hráčů slzy, při zažehnutí ohňů jsou jejich pocity ještě o to víc umocněny. Opravdu neskutečný zážitek pro všechny, kteří toho dne na zimáku byli…

 

První novodobá sezóna je za námi, my už v jejím průběhu, ale také před sezónou druhou a na jejím začátku, velice živě a oboustranně ku prospěchu věci, debatujeme s klubovým vedením. V té době za něj, při styku s fanoušky, vystupuje Martin Potočný, se kterým je domluva ohledně fanouškovských věcí, pyrotechniku nevyjímaje, na velmi dobré úrovni a tak i vztahy mezi fanoušky a vedením jsou čím dál lepší. Začíná se měnit i názor veřejnosti ohledně používání pyrotechniky. Tím, že zprvu to bylo něco nového a na venkovních stadionech (Vsetín, Orlová) jsme s tím natropili nějakou tu neplechu, tak na pyrotechniku se klasičtí hokejoví fandové dívali skrz prsty. Ale právě po zmiňované velké pyroshow po posledním utkáním s Jičínem se i názor na pyrotechniku v hale posouvá tam, kde bychom jej my, milovníci pyra, chtěli slyšet…

Sezóna druhá

Druhou sezónu zahajujeme množstvím stroboskopů na úvodním domácím utkání s Novým Jičínem, strobáče pak používáme o několik týdnů později ještě minimálně jednou, vedením jsou tolerovány, dokonce vyjednáme možnost i hostujícím fandům, že právě tato blikátka mohou být po skončení utkání použita. Ano, po skončení utkání. Férového jednání s naším vedením si velice vážíme a tak ctíme veškerou domluvu, odpalujeme jen stroboskopy a to až po závěrečné siréně…

Stesk po velkých červených ohních trochu zaženeme na počátku roku 2012, kdy se scházíme poprvé v historii na tréninku A mužstva a kdy ukojíme své potřeby zapálením 3 červených rací, Potok má z toho sice vrásky na čele (on a další lidé z vedení musí poslouchat bědování ze strany SSRZ), ale tak nějak to on (za naše vedení) i my přežijeme a těšíme se na Play-off.

Další 3 červené ohně vzplanou při začátku čtvrtfinálové série s Frýdkem, jinak se však vyřazovací boje i baráž objede bez pyra, změna přijde až s posledním zápasem s Mostem. 10 ohňů elegantně rozmístěno po celé straně A, další ohně pak na vlastní triko odpalují nám neznámí fanoušci za bránou. Fotky z této pyroshow obletěly svět internetu a jak jsem psal o pár řádků výše, že se měnil postoj běžného návštěvníka hokeje k pyrotechnice, tak po tomto představení už pyro miloval kdekdo :-). Opravdu velice podařené zakončení druhé sezóny v novodobé historii klubu…Prozatím poslední skončená sezóny AZetu 

Ve třetí sezóně přicházejí určitě změny, co se odpalování pyrotechniky týče. Majitel zimáku, čili SSRZ má nové vedení, které diktuje dosti přísné podmínky a tak se po poradě s klubem dohodneme tak, že v první polovině sezény pyro nepoužíváme vůbec (co se domácích zápasů týče).

Druhým zlomovým bodem je změna osoby, se kterou jako fanoušci jednáme. Martin Potočný, ač v klubu končí až v prosinci, vyklízí pozice už na počátku sezóny a my ohledně fanouškovských věcí jednáme přímo s prezidentem klubu, s Jardou Mrowiecem. Zde musím upřímně konstatovat, že ač jsme se této personální změny báli, tak téměř se nás nedotkla. Jednání s prezidentem klubu, i ohledně pyrotechnky, byla vždy velice korektní a vstřícná, každému fanouškovskému táboru bych přál, aby v jeho vedení seděli lidé jako u nás. Opravdu, v tomto směru nemůžeme říct ani popel. Díky.

Pyrotechniku používáme až ke konci kalendářního roku, loučí se Potok, pyra se po derby s Karvinou zapaluje opravdu hodně, efekt opravdu výborný. K blikacím červeným ohňům i zelené a žluté stroboskopy, prostě takové velká všehochuť.

Sezóna tak nějak pokračuje svým tempem, ale my už se po pyrotechnické stránce pomalu chystáme na Play-off. Určitá potíž je v tom, že s dodáváním pyra máme menší organizační problémy, už to není tak bezproblémové jako dříve a tak nakupujeme do zásob a na vyřazovací boje se moc těšíme…

Play-off a baráž 2013

Před vyřazovacími boji se sejdeme s vedením, schůzka dopadá na výbornou, obě strany si jasně nastínili svou představu a my máme leccos dovoleno. To se odráží na četnosti pyrotechniky. Už nečekáme na poslední zápas sezóny, ale v každé sérii přijdeme s nějakou tou světelnou prezentací. Takže ať už s Opavou nebo s Porubou se vždy po skončení zápasu bavíme nějakou tou hořlavinou.

Menší problém nastane jen po čtvrtém finálovém utkání s Karvinou, kdy je pyro vhozeno na led karvinského zimáku a kdy na utkání hlídá havířovská ochranka. Ta není nadšena tím, že je spoluviníkem situace a na pátém finálovém utkání doma je fandům mírně vyhrožováno, že pokud i dnes použijí pyrotechniku, … bla bla bla. My máme opět připravené ohně a chceme tímto způsobem oslavit obhájené vítězství v lize. Kompetentní osoby z řad fandů jednají téměř celé dvě hodiny, jak s vedením, tak s ochrankou, nakonec je pyro opravdu zapláeno, je jakoby kopírována akce z rok starého utkání s Mostem.

V barážových bojích pak nějaké stroboskopy, při utkání hráčů s fanoušky opět ohně. Třetí novodobá sezóna končí a s ní končí (prozatím) i používání pyrotechniky na havířovském hokejovém stadionu…

Možná by bylo zajímavé zmapovat, jak na pyrotechniku v hledišti pohlížejí samotní fandové AZetu. Myslím si, že po počátečním nepochopení a obavách se názor fanoušků mění a především po shlédnutí povedených fotek z domácích špílů se pyrotechnika stává víc a víc oblíbenou. Ano, venku bylo několik zápasů, kdy narušila průběh utkání. Ale doma? Ani v jednom případě se pyrotechnika neobjevila na ledě nebo nebyla nikam házena, ani v jednom utkání nenarušila jeho průběh.

Jak už jsem nastínil, maximálně ctíme veškerou domluvu s vedením klubu a pevně věříme, že vše půjde dál ve stejných kolejích. Pokud je pyrotechnika používána rozumně, je to jasné a jednoznačné plus pro vytvoření toho pravého hokejového (sportovního) prostředí…