Sotva se vystřízlivělo po náročném výjezdu do Jihlavy, už oči fanoušků směřovaly k sobotní domácí prvoligové premiéře. Čekal se příjezd velice zdatného protivníka v hledišti a tak bylo důležité, připravit se na něj po všech stránkách…
Ještě den před zápasem netušíme, jaké choreo, a zda-li vůbec nějaké, připravíme, jsou problémy jak s materiálem, tak především s prostory. Věci se však rychle dají do pohybu a tak celé páteční odpoledne a podvečer probíhá ve znamení příprav, najezděných několik desítek kilometrů a velkých nákupů… V sobotu časně ráno se pak asi 10 lidí schází v jedné tělocvičně, lepení, stříhání, malování, to vše zabere asi 6 hodin času… Z tělocvičny přímo na zimák, připravit plachtu, vylepit transparent, rozmístit kartony. Blíží se pátá hodina a vše je připraveno.
Nedočkavě očekáváme příjezd hostí, kteří jsou v rámci první ligy v užší špičce co se fanouškovství týče. Jaké je však překvapení, když v sektoru hostí nikdo, kdo by hostující fanoušky připomínal, není. Ano, do Havířova přijelo nula viditelných havlíčkobrodských fanoušků. Abych jim nekřivdil, vím o jednom, který měl svou šálu poctivě schovanou pod bundou, avšak ani po gólech svého týmu neprojevoval žádnou radost či emoce, proto píšu, že viditelných byla nula. Velké zklamání, i tím jistě trochu utrpěla atmosféra zápasu.
Ale zpět k jeho úvodu. Hráči přijíždějí na led, při příjezdu toho posledního jde nahoru velká plachta, na které je vyobrazen člověk, který se probijí skrz cihlovou zeď, v ruce držící vlajku AZetu. Pod kotlem je transparent „JSME TU!“ (na cihlovém pozadí), vše doplní oranžové kartony na horních sektorech.
Co říci k atmosféře zápasu? Kdybych v sobotu na zimák přijel jako návštěvník z jiného města, byl bych atmosférou jistě uchvácen, jako starý havířovský harcovník však nejsem spokojený. Nevím, ale od samého začátku utkání byli lidé jako zamrzlí, nesví, nervózní, nevím jak to nazvat… Jasně, kotel se snažil, spíkr dělal co mohl, špatné to nebylo, ale něco tomu chybělo… Fandilo se však nepřetržitě od první do poslední minuty, hluchých míst bylo minimum…
Novinkou na zimáku pak byly roztleskávačky (proč byly oděny do růžového, to mi hlava vůbec nebere), které se vlnily na schodištích na protější tribuně. Ano, je fajn, že nebyly na Áčku, ale tohle problém neřeší! Nejednou se stalo, že kotel se chystá spustit chorál, do toho je však puštěna hlučná hudba a dívky se vlní v rytmu samby. Tohle je špatně! Položím si řečnickou otázku. Čím ty roztleskávačky okořenily zápas, v čem byl jejich přínos? Já neznám jediný důvod, proč by na tom zimáku měly být! A fráze typu, že to tak mají v Třinci či Vítkovicích, to absolutně neberu. No a co, že to tam mají? My máme zapotřebí někoho kopírovat? Až budou mít ve Vítkovicích přestávkovou soutěž, kdo o přestávce zhotoví větší lejno, bude ta soutěž i u nás? Roztleskávačky prostě na hokej nepatří, i proto reaguje kotel transparentem „Roztleskávačky NE!“, k tomu křičí „hokej není cirkus“. Je super, že se ke kotli přidává i spousta lidí v okolních sektorech, děkujeme za podporu! Sám za sebe chci říct, že pokud mi do dalšího utkání nebude vysvětlen přínos roztleskávaček a ty dívky tam budou opět a hudba potřebná k jejich pohybům bude rušit fandění Zvěře, odcházím si sednout na béčko a budu zápas vnímat jako americký divák v NHL. Snad bude v Kaufu k dostání popcorn, abych byl opravdu stylový pozorovatel utkání. Tímto nikoho k ničemu oficiálně nevybízím, mluvím sám za sebe…
Abych neopomněl, na utkání visí hned 7 vlajek, což je unikát a v republikové konkurenci bychom v této aktivitě stěží hledali konkurenci. 2 své zástavy věší RBH, dále visí vlajka Abstinentů, DC, Slezský Havířov, Havířovská Zvěř a od druhé části hry pak pod kotlem visí Brumm Kreisel…
Ke konci zápasu je máváno více než dvacítkou vlajek na tyčích, závěrečnou děkovačku si publikum užije, i přes „ztrátu“ jednoho bodu je děkovačka velmi dlouhá, i na hráčích je vidět, že ze ZISKU dvou bodů mají radost. Tímto však apeluju na hecíře kabiny, aby ve volné chvilce naučili nové hráče naše tradiční děkovací ceremoniály, aby i oni mohli děkovat jak se sluší a patří. Takže takový Pačes by s Martinem Jakůbkem a dalšími měl po tréninku sednout do Plechu, dát si 3 deci Kofoly a udělat jim děkovací choreografii :-). Díky.
Po zápase pak u Krakonoše proběhne schůzka, na které jsou přítomní zástupci Organizační skupiny a zástupci Rumboys, neboť v posledních dnech došlo k nějakým neshodám či vzájemnému nepochopení, u piva si tyto dvě skupiny řekly své, snad se to promítne do budoucna a potáhneme všichni za jeden provaz. Jo, je super, že v Havířově na zimáku působí spousta různých fanouškovských skupin. I tohle má však jedno mínus. A sice to, že pokud u lidí v těch skupinách začne převládat zájem skupinový nad zájmem celku, je to špatně…
Druhá a závěrečná „schůzka“ pak proběhne na Plechárně. Spolu se dvěma spíkry se shodujeme, že opět je třeba dělat něco s neuspokojivým počtem lidí v sektoru. Tudíž vybízíme (a vybídneme ještě v kratičkém článku před dalším domácím zápasem) ty, kterým na atmosféře záleží, aby se v tom kotli ukázali a fandili v něm. Je nesmírně smutné, když v okolních sektorech vidíte známé tváře, vedle kterých stojíte na výjezdu a fandíte spolu, doma si pak sednou vedle. Nechci, aby to znělo jako kritika těchto lidí. Je to spíš můj (a určitě nejen můj) osobní smutek hraničící se skepsí… No nic, tak v sobotu naviděnou v sektoru!
P.S. Vzhledem k tomu, že se nechystám do Benátek nad Jizerou, abych byl u třetího zápasu AZetu v sezóně, skončila včerejším špílem má série bez vynechaného mistrovského utkání AZetu. Zasekl jsem se na čísle 133, naposledy jsem nebyl v lednu roku 2011 v Šumperku, ve středu poprvé v životě zjistím, jaké to je, koukat na AZet na onlajnech :-(. Zamáčknu slzu, jedna životní kapitola končí. Tímto prosím a vybízím všechny, pokud by někdo na utkání do Benátek dorazil, dejte mi prosím vědět ohledně počtu havířovských fanoušků. Díky moc!