Po dvou těsných porážkách v posledních dvou zápasech se blíží třetí domácí mač v tomto ligovém ročníku, naším soupeřem je Šumperk, tedy tým, který by se měl doma porážet a také tým, kterému by mohli přijet fandit fanoušci a poprvé v tomto ročníku by tak sektor hostů nemusel být prázdný…

I na tohle utkání máme v plánu malovat větší choreo, avšak čáru přes rozpočet nám dělá nemožnost mít k dispozici tělocvičnu a tak musíme narychlo měnit plány a takzvaně vařit z vody. Proto se scházíme den před zápasem a v den utkání pak 3 hodiny před špílem, abychom vyrobili 25 trojbarevných obouručných vlajek. Stihneme i nějaké to pivko či svařák na Plechu a už valíme do sektoru. Pod ním je pověšena ústřední zástava, další vlajky visí nad kotlem, svou mají tradičně také rumaři a tak i dnes je vlajkosláva velmi příkladná…

Sektor je zaplněn obstojně, od první minuty začíná velmi kvalitní dopping, lidé jakoby cítí, že tento zápas je pro hráče neskutečně důležitý. A když říkám, že dopping je opravdu velmi kvalitní, tak to myslím smrtelně vážně. I proto houknu před koncem třetiny na spíkra, aby sektor pochválil, dnes je to opravdu na úrovni. Nutno také zmínit, že spíkr odvádí výbornou práci, kdy dobře mixuje pokřiky s chorály, dobře pracuje s kolegou obsluhujícím buben, dobře i pokárá takové, kteří si sektor vlajkonošů pletou s lavičkou v parku…

Příkladné fandění pokračuje i ve druhé části hry, i poté, co hosté vyrovnávají… Na náš zimák konečně zavítali i hostující příznivci. Je jich 5, nějaké dresy a šaliky, tu a tam se snaží fandit. Jejich fandění však neslyším, poznávám to jen podle tleskajících rukou. Ano, 5 je na sobotu ubohé číslo, ale aspoň něco. Tahle pětice přijela a nepodlehla hysterii, kterou rozpoutali příznivci Třince, Jihlavy, Havlíčkova Brodu a Třebíče…

Náš support graduje ve třetí třetině. Musím opět zmínit použití bubnu, které je velmi příkladné, díky němu inovujeme i jeden z pokřiků, který se ihned chytá a je příslibem do budoucna. Když jsme u těch inovací, zkoušíme i další chorálovou novinku, tou je zpívání Havířovské zvěře s pravou stranou, kdy každá strana se střídá po části sloky. Poprvé to hapruje, mnozí říkají, ať na to kašleme, že to nepůjde, zkusíme to podruhé, pravá strana se výborně chytá a vychází to velmi pěkně. Příslib do budoucna! Je parádní, když u nás krom kotle fandí i lidé na dalších sektorech. Jo, i v Mostu třeba fandil nejen kotel. Narozdíl od dalších sektorů tam však fandil už jen moderátor u mikrofonu…

Ve třetí části hry je pak atmosféra fantastická, takový hukot, který místy je, si nepamatuju ani z finálových duelů s Karvinou. V oslabení třech proti pěti fandí takřka celá hala, hraje se v neskutečném hokejovém prostředí. Takhle to má vypadat!

Třetí část hry je i doba naší optické prezentace, to když vytahujeme 25 zmiňovaných obouruček, které rozprostřeme po sektoru, vypadá to pěkně. Jak říkám, na to, že to bylo děláno narychlo a bez času na nápady, hodnotím to jako podařené…

Zápas končí, všichni si na tribunách i na ledě vychutnáváme dlouhou a parádní děkovačku. Z ochozů pak všichni odcházíme naprosto spokojeni. Vydřené a cenné vítězství na ledě, na tribunách pak neskutečně burácející hala, která tím řevem dala vzpomenout na zlaté fanouškovské časy… Tohle lidi baví, tohle lidi mají rádi, tohle k hokeji patří jako penis k varlatům. Jedno bez druhého bude prostě těžko fungovat. A je jen na nás samotných, jestli se v takové atmosféře budou hrát i další domácí zápasy. No nebylo to super? Řekněte sami…

Po utkání sedím na Plechu. Krásně se poslouchají věty několika lidí nezávisle na sobě, kteří tvrdí, že jsou hrdí, že jsou z Havířova a že tu máme AZet takový jaký máme, se vším všudy, co k tomu patří… Stejní lidé, kteří se v sobotu nejvíce starali o atmosféru, pak dají výchovný pohlavek soupeři, který uráží náš klub, stejní lidé vezmou šálu soupeři, který uráží naše město… Jsme jací jsme, klidně nás suďte, ale my to chceme dělat takto…

P.S. Občas ve svém reportu zmíním některého z hráčů. Minule to byl Lukáš Zientek (mimochodem, naplno a skvěle fandil i včera!), dnes to bude hráč, který už v minulosti zmiňován byl, ale zmíním jej opět… Je to havířovák, u kterého vím, že by pro tenhle klub a pro lidi, kteří mu fandí, nechal na hřišti srdce a duši. Toho kluka si važte. Jednou (snad za hrozně dlouho) tu v klubu skončí, ale navždy by měl zůstat v našich srdcích… Jsi borec, Honzo Maruno!