Několik týdnů před tímto výjezdem si pohrávám s myšlenkou, že jej spojím s návštěvou kamaráda v Praze, ve které při té příležitosti strávím celý víkend. Nápad se líbí dalším lidem a tak to nakonec pojmeme jako velkou párty v hlavním městě. Dva dny před odjezdem se náš počet ustálí na čísle 9, nic nebrání v tom, pořádně si to užít…

První peripetie začínají již ve čtvrtek, to když se najdou nedočkavci, kteří již začínají s konzumací, naneštěstí již u sebe mají vlajku, která má putovat do Prahy a tak je vlajka zapomenuta v hospodě, složitým procesem se musí v pátek, časně ráno, dostávat taxíkem na vlakáč, kde má skupina výjezdáků sraz. V osm ráno se sejdeme, padnou dvě piva v nádražním šenku, o půl desáté pak odjezd směr Praha.

Ve vlaku padá hláška, že „Cesta tam je vždy polovina zážitků“ a tak se tohoto nového přísloví držíme. Bernard dvanáctka či Svijany třináctka za 20 kaček, stewardka do našeho kupé nosí jedno za druhým, jablečný mošt podávaný zdarma pak využijeme jako míchačku s hruškovicí, nálada výborná. Naše konzumace se však nelíbí stewardce, která má naše kupéčko na starosti, proto si vymýšlí škaredou lež a tvrdí nám, že pivo v celém vlaku už došlo. Jaké je pak naše překvapení, když jsou piva nošena Portugalcům sedícím jen o pár metrů vedle. Zvedá se vlna nevole, trochu hádka, dobré vztahy mezi personálem a cestujícími Slezany jsou ty tam… Oběma stranám sváru se proto uleví, když se kolem půl druhé odpolední vylodíme v Praze…

Metrem na konečnou stanici Háje, to bude po tři dny naše základna. „Ubytujeme se“, nakoupíme spoustu litrů levného vína, mnoho šuměnek a tradá směr Vyšehrad. Tam se uvelebíme na lavičce, ze které je krásný výhled na celou Prahu, vyvěsíme naši flagu a aktivně odpočíváme…To už se blíží večer a náš nutný přesun, tentokráte směr Žižkov. Takovou zajímavost o této staré pražské čtvrti – právě Žižkov je lokalitou, kde je nejvíce hospod na jeden kilometr čtvereční v rámci celé naší republiky. A právě jedna z hospod je místem našich kroků. Zde se napojíme a za poslechu živé country hudby také dosytosti najíme. Využijeme nějakých těch slevových kupónů a za hubičku do sebe ládujeme tatarák, křidýlka a vanu řízků. Tudíž ač přicházíme hladoví, tak odcházíme maximálně najezeni, několik řízků dokonce s díky vracíme…

Blíží se půlnoc, naše skupina se rozděluje na polovinu, která už po náročném dni jede zalehnout, druhá polovina se pak vyráží toulat noční Prahou… Obě skupiny se pak shledají až v 8 ráno (5 kaskadérů zcela ignorovala spánek), opláchneme se a vyrážíme směr snídaně. Nic honosného, jen pár deka salátů a rohlíků na nějaké vychladlé zídce, skupina pařmenů popisuje noc skupině spáčů, skvělou náladu mírně kazí jen ztráta jednoho výjezďáka, který prostě původně není a když mu později zavoláme, zda-li stíhá vlak do Bolky, nedokáže odpovědět, protože neví, kde je…

No nic, na hlaváku dáme nějaké to pivko či vínko, potkáme se s naším ztraceným účastníkem výpravy, vyměníme si zážitky a hurá do vlaku. Kodrcající se osobáček, cesta do Mladé Boleslavi únavně dlouhá, ale zaplaťpánbům už jsme tu, teď najít zimák a nějakou hezkou hospůdku…Ta se hledá opravdu těžce, buď vše zavřeno nebo cenová relace piva a jídla neodpovídá našim představám. Navíc město vylidněno, opravdu je kumšt někoho potkat. Nakonec bereme zavděk asijskou restaurací Hong Kong, ve které ukojíme naše jídelní a pitné potřeby a pomalu se začínáme obvolávat s dalšími havířováky, kteří dorazili auty či vlakem. Asi 2 hodiny před utkáním se scházíme v šenku na zimáku, opět se napijeme, na okna vylepíme nějaké wlepy a pozorujeme jednoho z nás, který se tak nudí, že si na zimáku půjčuje brusle a jde na bruslení pro veřejnost. Šílené… Jet x stovek kiláků na bruslák :-).Přijedou hráči, kteří nám nechají opravdu velké množství lístků (díky moc!), hodí na sebe kraťasy a tričko a jdou se rozcvičovat. My buď trajdáme po zimáku (na sedačkách položeno několik šaliků, nad domácím kotlem vyvěšeno, zřejmě nastálo, několik vlajek, ale nic z toho nebereme, takhle ne!) nebo popíjíme v další hospůdce, tentokráte pár stovek metrů od zimáku. Ve výborné náladě se asi 30 minut před špílem setkáváme všichni před halou. 

Vyměníme si zážitky, přiťukneme lahváčem, přivítáme se mladobolesváky, kteří pracují ve Škodovce, ale jejich srdce bije pro AZet a míříme na stadion. Ten se mi opravdu hodně líbí, malý, útulný, dobře vyřešen prodej občerstvení, i sektor pro hosty je mi sympatický, i když někomu by možná mohlo vadit, že je úplně v rohu hlediště…

Uff, ještě že mnozí z nás mají lístky od hráčů, protože jejich ceny jsou maximální židovinou. 120 kaček k sezení a 90 na stání? Šílené… Míříme do sektoru, ve kterém se rozhodujeme, že obsadíme jen horní část, abychom vypadali opticky dobře a nebyli roztahaní, ve spodní části věšíme dvě vlajky. Malou RBH a právě již zmiňovanou „Slezský Havířov“. V sektoru se nás nakonec schází 45, z toho osm lidí je z Mladé Boleslavi (v tom jeden příznivec GKS Katowice), zmínit pak chci i dvojici z Karviné. Ne, nejedná se o naši novou družbu, ale o 2 fanoušky žijící v Karviné a dlouhodobě fandící AZetu. Tedy i v době, kdy šel v Karviné hokej nahoru a čekalo se, zda-li i tamní scéna bude prožívat nějaký fanouškovský boom. A právě tito dva zůstali věrní AZetu. Takhle má věrnost klubu vypadat!

Utkání začíná, ihned koukám na domácí, tudíž pár slov k nim… Jejich kotel je na super místě, je to na stání, je to takový menší a naprosto ideální prostor, nad sebou mají dostatek místa pro vyvěšení svých vlajek. Těch napočítám 15, ale krom jedné jsou to většinou prostěradla a každé je věnováno některému z hráčů. V kotli může být takových 100 až 150 fandů, většina v dresu či se šálou kolem krku, opticky ten sektor vypadá velice pěkně a tak jsem zvědav, jak se budou prezentovat, až otevřou pusy… Jak? Velké zklamání. Jen málokterý pokřik či chorál je dobře slyšet až k nám. Důvod je prostý – všemu velí 4 obří bubny, přes které to fandění prostě není slyšet. Tímhle si sami domácí škodí, holt další hokejový tábor, který místo na hlasivky a ruce sází na hlučné třískání do blán. V hale sice panuje randál, ale opravdu jen díky těm bubnům. Takhle to vypadat prostě nemá… Jen málokrát za zápas se alespoň tleskáním připojí zbytek haly, o fandění jiných lidí než kotle se mluvit nedá, výjimkou je jen odpovídačka se sektorem, která proběhne tak 3x za zápas. Vizuální prezentace? Tu a tam vlaje v sektoru 5 vlajek na tyčích, po gólech jde nad hlavy menší sektorová vlajka. Ale celé mi to připadá takové umělé. Vlajky na tyčích i sektorovka, na všem oficiální znaky klubu, nic fanouškovského, to vše je evidentně vyrobeno a na 90% i placeno klubem, proto mám pocit, že místní vedení (které má peníze na rozdávání) si své fandy kupuje, nedivil bych se, kdyby měli napsaný i časový harmonogram, kdy co fandit. Takže abych to celé v krátkosti shrnul – sektor vypadá dobře, nebojím se říct, že díky své poloze i hodně dobře, má potenciál, ale sami fanoušci si to hrozně kazí. Vidím to podobně, jako v Jihlavě. Škoda… Jasně, domácí se budou ohánět tím a tím a já i věřím tomu, že si myslí, že to opravdu dělají dobře. Ale my prostě máme jiný styl a tak z našeho ultras pohledu je to děláno zaprodaně, zle, nedobře… 

A co my? 45 zmíněných je v sektoru, hezky pohromadě, takže vypadáme jednotně. Pod námi stojí dva spíkři, kteří to bez megafonu mají přetěžké. Stadion jsem sice nazval pěkným a útulným, ale akustika je katastrofální, kolikrát neslyšíme spíkra na vzdálenost tří metrů. I tak však fandíme od první minuty zápasu, fandíme téměř neptřetřžitě, mnohdy to už mé plíce nemohou udýchat. Velmi dobře fandíme i při stavu 2:0 pro domácí, nejlepší dopping je po našem vyrovnání. Když domácí nebuší do bubnů nebo když nehraje příliš hlasitá hudba z repráků, tak je nás (dle reakcí lidí na druhé straně) hodně dobře slyšet…

O přestávkách ukojíme potřeby u klobásy za 50,- či pivem za 30,-, kvalitně fandíme i ve třetí části hry, kdy už prohráváme a naděje na body jsou minimální. V batožině je pak ukryto několik červených ohňů a modrá dýmovnice, ale použití vidíme skepticky, jelikož všude kolem sektoru je v hojném počtu zastoupena bedlivě pozorující ochranka, nad sektorem pak celý zápas stojí agenti z Městské policie.

Utkání končí, hráči přijedou poděkovat pod kotel, dáme si Zvěř a odpálíme onen zmiňovaný dým, ohně necháme na jindy. Ochranka se to snaží řešit, jejich natěšení však vydrží jen chvíli a tak nevzniká žádný konflikt. Hulákáme ještě několik minut po zápase, než nadobro opustíme zimák. Před ním se rozloučíme především s mladoboleslavskými (díky za podporu) oddělí se od nás automobiloví a my zhruba v 16-ti lidech míříme na vlakáč.

Cestou jsme ostražití, kdyby se náhodou zjevili nějací radikální domácí, ale nikde nic. K vidění nejsou ani obyčejní fandové, město je 20 minut po utkání opět liduprázdné, jakoby se ani žádný hokej nehrál… Potkáme jen Jakuba Kotalu, havířovského odchovance, nyní působícího právě v Bolce (celý zápas seděl asi 6 metrů od našeho sektoru), popřejeme mu hodně štěstí v jeho dalším hokejovém růstu, na benzínce nakoupíme pití na cestu a hurá na vlak směr Praha. V něm pohoda a dobrá nálada, v Praze se rozloučíme s kluky pokračujícími do Slezska a my, víkendoví výletníci, opět míříme do hospody na konečné stanici metra „Háje“. Tam dáme pár pivek a jde se spát. Spaní je to komické a kostrbaté, 10 lidí různě naskládaných na zemi v jednom pokoji. Ale co, o kvalitu spánku tenhle víkend opravdu nejde…

Ráno nasnídat – bulharka, rohlíky a čepované pivo jsou ideální kombinací – přesun na hlavák a odjezd. Ve vlaku bilancujeme, smějeme se vzpomínkám na velké množství parádních zážitků, kdybychom to mohli utočit a jet znova na takový víkend, neváhali bychom ani minutu… Právě o tomhle by prioritně měly být výjezdy. O přátelích, o kamarádech, o zážitcích. Protože je jasné, že kdo má výjezd spojený především s hokejem, skončí s tím po pár porážkách. Proto je potřeba si to užívat se vším všudy… A my, ačkoli jsme unavení a trochu zapácháme, tak jsme si to se vším všudy opravdu užili. Až se na domovském vlakáči téměř nemůžeme rozdělit, jak jsme si na sebe navykli :-). Ale jak zpívá jeden slovenský cigán – všechno má svůj konec – a tak po 55-ti hodinách končí tenhle podařený výjezd.

Dlouho si však neodpočineme, již za pár dní nás čeká asi nejkvalitnější výjezd základní části, jedeme do Olomouce! Hlaste se do třetího busu, potřebujeme ještě několik lidí pro jeho naplnění! Bude to velký a parádní výlet, na facebookové stránce domácích „ultras“ už panuje neskutečná demence a hysterie, pojďme jim proto ukázat, s kým budou mít v sobotu tu čest! VŠICHNI DO OLOMOUCE !!!