Na výjezd do Českých Budějovic se hodně těším, na dlouhou cestu, během které se dá stihnout ledacos, na místní halu, na místní publikum, které by mělo dorazit v hojném počtu, ale také na místní fandy, neboť v Budějovicích by měla fungovat fanouškovská skupina, která se snaží brojit proti fanklubáctví…

Zajímavé věci se dějí už den před utkáním, kdy v havířovském Kauflandu tratí šály několik třineckých, kteří cestují z Vítkovic, je opět nesmírně vtipné, jakou nevoli to vyvolá u anonymních příznivců AZetu, kteří ihned bombardují naše vedení se svými dotazy. Přemýšlel jsem – až se 8 kluků porve ve Stolárně a jeden z nich bude mít na sobě tričko AZetu, také mám kontaktovat prezidenta našeho klubu, ať tuhle situaci řeší? Nevím přesně, co má s tímhle (událost mimo zimní stadion) klub společného, uplakánci jedni zamindrákovaní…

Ale zpět k sobotě, která nás vítá azurovou oblohou, trojbarevní se scházejí před desátou dopolední u Kauflnadu, nabalí se věci na choreografii, nakoupí se potřebné dobroty, 21 lidí posedá do čtyř aut a může se vyrazit. Cesta pohodová, několik společných přestávek, jedna z nich tradičně na Rohlence, asi hodinu před utkáním přijíždíme do Českých Budějovic.Když zde hrál Havlíčkův Brod, stěžovali si hosté, že je po utkání chtělo napadnout 30 maskovaných domácích a tak parkujeme společně, asi 150 metrů od haly. Při parkování se k nám přidává 6 kluků ze skupiny DC (ti v jihočeské metropoli vegetí pár hodin před duelem, na místní věž na náměstí věší svou vlajku apod.), kteří cestovali vlakem, přijíždí také 2 fanoušci z Prahy, 2 havířováci vlakem, jeden z pracovního pobytu v Jindřichově Hradci, no slézáme se ze všech světových stran :-).

K zimáku jdeme společně, tým (Patrik Rimmel) nám nechává více než 30 volných lístků, za které velice děkujeme, prodáváme si je mezi sebou za symbolickou částku, která putuje do čapky. U zimáku se nás chopí místní pořadatelé a směřují nás ke vchodu pro hosty, který je z druhé strany haly.

U vstupu důsledná pořadatelská služba, důsledné šacování, je nám zakázáno pronést dva pruty na velké mávací vlajky, pruty tak putují do autobusu. Drobnou pyrotechniku do haly pronášíme…Zimák na nás dýchne. Je to sice nejstarší dosud fungující zimní stadion v zemi, po jeho rekonstrukci však hala vypadá moderně a pěkně, uzavřené hlediště ze všech stran, opravdu působivé. Ještě víc nás potěší bufet, který nabízí opravdu spoustu pochutin, pohodlné sezení, možnost kouření v útrobách zimáku apod. A tak je jasné, kde havířovští tráví čas do začátku zápasu… V bufetu také narazíme na tři osoby v dresech Kladna, význam jejich návštěvy zjistíme až později… 

Pár minut před utkáním se formujeme v sektoru, věšíme tři zástavy (Slezský Havířov, Abstinenti Havířov a DC) a po očku pozorujeme domácí sektor, který máme na dostřel. Je to opravdu unikát, ale sektory domácích a hostujících vlajkonošů jsou od sebe vzdáleny jen pár metrů. Oni za bránou, my hned v rohu hřiště…

Ještě před zápasem je nám zabavena drobná pyrotechnika, kterou bychom stejně asi nepoužili, neboť náš sektor je sekuriťáky obklíčen ze všech možných i nemožných stran, po celou dobu zápasu na nás dohlíží neskutečně tajný policista, který si myslí, že když si na sebe nasadí triko Hooligan a z kalhot si nechá nápadně povytaženou klíčenku stejné značky, tak bude nesmírně nenápadný a infiltrovaný do davu :-).Utkání začíná, v útulném sektoru je nás přesně 33, od první minuty začínáme, jak my, tak i domácí, fandit. Od prvních okamžiků zápasu také zjišťujeme, že jak je hala pěkná, tak akustika je v ní příšerná, možná ještě horší, než v Mladé Boleslavi…

Domácí si veškerou svou prezentaci připraví na úvodní minuty zápasu. Při nástupu na led mávají několika vlajkami na tyčích, hlavní choreo pak spočívá z igelitových pásů jejich klubových barev, k tomu vytahují 4 obouručné vlajky (založení klubu), pod sektorem je pak nápis „NESMRTELNÁ TRADICE“. Jo, choreo na hokejové ultras poměry docela pěkné a podařené, i když vytknout by se tomu dala spousta věcí. Co mě však překvapuje a mrzí je fakt, že domácí si nepřipraví něco většího, nezapojí více fanoušků do choreografie, když jim zde stabilně chodí krásné návštěvy. Když jsem pár dní před utkáním četl jejich lákání, že právě dnes budou mít první větší choreo, čekal jsem já osobně něco mnohem většího, třeba na velké protilehlé tribuně. Ale to je jejich věc, připravili si tohle, bylo to solidní, tečka, šmitec.V kotli se jich schází opravdu hodně, možná i 300, kotel je opravdu narvaný parádně, v tomhle nemají v lize konkurenci. Celý zápas mávají pěknou vlajkou přichycenou na prutu (domácím povoleno, nám ne, škoda) pod sektorem visí 4 vlajky, kotel dirigují dva spíkři, domácí fandí nepřetržitě. Více k jejich fandění později, bude to stát za to…

I my fandíme nepřetržitě, možná až moc nepřetržitě a tak plno lidí téměř lapá po dechu 🙂 Snaha je veliká a odhodlanost také, neděláme si však iluze o tom, že v našem počtu je nás nějak skvěle slyšet. Nerozhodí nás ani první gól v naší síti, na fandění se nic nemění. Končí první třetina, někteří lidé hlídají v sektoru vlajky, jiní se ztratí v labyrintu místního zimáku, nemohou najít WC, jsou zavřeni v nějaké tajné chodbě, ze které není cesta ven a tak močí různě po zemi, jiní vykuřují venku a další se snaží kontaktovat domácí. Jak už jsem zmínil výše, pár týdnů zpět zde chtěli napadnout havlíčkobrodské a tak se na tyto hrdiny snažíme získat telefonní kontakt, abychom jim situaci usnadnili a oni mohli po utkání napadnout i nás… Domácí však na naše posunkové výzvy reagují otáčením obličeje na druhou stranu, když jeden z nás jde o přestávce přímo do domácího sektoru, domácí dělají, že jej nevidí…

Na druhou část hry přijíždí 3 naši fandové žijící v Mladé Boleslavi, kteří měli po cestě problémy s dopravní situací a tak se náš počet ustaluje na konečných 36 osob! Jeden z těch šestatřiceti havířovských fanoušků je David Bezuška, bratr našeho hokejisty (miláčka havířovských dívek a žen), který je s námi v sektoru a někdy se dokonce přidává k fandění. Tímto mu chceme vyjádřit obrovský respekt! Mohl si sednout kdekoli na zimáku (takhle to udělali někteří havířovští, které neznáme, kteří přišli na utkání se šálou Panthers apod.), ale on si vybral místo mezi Zvěří, která je mediálně tak propíraná, že se divím, že se mezi nás nebál :-). Palec hore!

Zajímavostí v hledišti je ona zmiňovaná trojice kladeňáků, která během hry roztahuje transparent, kterým míří na domácí. Vyjadřují jim podporu a blekotají cosi o tom, že „Dnes jde rivalita stranou“. Budějovický kotel skanduje „Zdravíme Kladno“, k domácí zdravici se také připojíme a skandujeme „Zkurvené Kladno“. Ne, není to nic proti tomuto tradičnímu středočeskému klubu, je to proti tomuhle prdelolezectví, je to pokřik proti těmto 3 prodejným položenám. Od této chvíle, kdy zjišťujeme, že to opět je a bude přehlídka fanklubáckého buranství, skandujeme více a více proti domácím, různě je urážíme, domácí však na naše pokřiky nijak nereagují. Zatím…Druhá třetina končí, o přestávce se opět pokoušíme kontaktovat domácí (opět neúspěšně), na druhou stranu lámeme němčinu s fanouškem německého Schwenningenu který za námi přišel poklábosit, naopak odmítnout musíme Huga, fanouška Motoru, který po nás žebrá odznáček. „No holt havířovský ti bude chybět ve sbírce“, milý Hugo :-). Prochází kolem nás i trojice kladeňáků, která pendluje mezi domácím kotlem a vedlejší tribunou, je jim decentně vynadáno, Paterovi (jmenovka na dresu) je odebrán transparent. Patýs kouká jak z jara, pomáhá mu však ochranka, která mu transparent podá, poldováci kráčí (ne)hrdě dál… Po zbytke třetiny koukáme po sympatických místních lolitkách a chlampeme pivo (Budvar), které je docela dobré.  Na úvod třetí části si chystáme choreo, avšak chystání je to hodně dlouhé. Nejprve nám vytažení překazí přesilovka domácích, poté náš gól. Dostáváme se tak ke slovu asi 8 minut před koncem, sektor je rozdělen vlaječkami na modrou a bílou polovinu. Tomu všemu měly dominovat 2 velké mávací vlajky, ale jak už jsem zmínil, tyto propriety nám nebyly puštěny do hlediště, inu lehoulinký rybářský prut je nebezpečná zbraň. Choreo podařené, v sektoru panuje obrovská euforie po druhé vstřelené brance, několik lidí se svléká do půl těla, fandění graduje!Nyní zpět k těm domácím pokřikům, díky kterým se ve třetí třetině neskutečně často smějeme. Není to obyčejný smích, my se fakt držíme a popadáme za břicha :-). Začnu asi takto – domácí fandí opravdu pěkně, hlasitě, i když si myslím, že ten potenciál, který v kotli mají, může být využit ještě lépe. Celkově mají sektor na super místě, pod sebou dlouhé zábradlí, nikdo jim nijak nestíní paod., o tom si u nás můžeme nechat zdát! Sice používají 3 bubny, ale používají je s mírou (nemá to nic společného s, Vámi oblíbeným, Mírou Bosákem), decentně a dobře, za tohle pochvala. Když pominu jeden naprosto a zcela zkopírovaný chorál od jednoho nejmenovaného tábora, musím zde zmínit několik neskutečně dementních pokřiků, které nás zaujaly a které jsem si musel přímo na zimáku rychle psát, abych je nezapomněl. No posuďte sami:

– To si děláš prdel (na rozhodčího, když vylučuje domácího)
– Neserte se s nima (když se hráči obou týmů pošťuchují)
– Na ledě se pase, pruhované prase (opět na rozhodčí)
– Kdo neskáče není Motor
– Rozvlňte síťku (ekvivalent na „My chceme gól“)
– Zavřete Paskov (asi urážka nás)
– Baník v piči (opět asi myšleno jako urážka)
– Táhněte do Polska (třetí případ urážky)
– Přejeme Vám dobrou noc (nerozumím)

Podle těchto pokřiků si asi každý uděláte obrázek sám. Přibíhá za mnou jeden člověk, který působil v tehdejším fanklubu Panterů a se smíchem mi říká: „Ty vole, to není možné, oni jsou ještě větší a horší fanklubáci, než jsme kdysi byli my.“ 🙂

Ač při budějovické fans scéně působí skupina B12, která se to na tribunách snaží (nebo chce snažit) dělat jinak, místní fanklub ji totálně válcuje. Je taky otázkou, jak s tím vším kluci z B12 souhlasí či nesouhlasí… Ano, domácí opravdu fandí dobře a hlasitě, ale když volí tyhle pokřiky, jsou neskutečně k smíchu, větší demenci v hledišti aby člověk pohledal… Je to velká škoda, protože při takto narvaném kotli je mrháno potenciálem.

Utkání pomalu končí, v našem sektoru panuje neskutečná radost z vítězství! Hráči přijíždí na děkovačku, chvíli počkáme, až si poděkují domácí (v našem počtu je dnes holt nepřekřičíme) a poté spustíme Zvěř. Na hráčích na ledě je vidět ohromná radost, užíváme si to. Plejeři odjedou do kabin, my zůstáváme na svých pozicích a vzájemně se urážíme s domácími. Někteří jejich jedinci zkouší takové plané náběhy na nás, ale ochranka jim v tom zabrání (škoda).

Když už je hala téměř prázdná a ochranka nás hecuje k odchodu, kontaktujeme ještě Patrika Rimmela, ať nám naše hrdiny pošle podruhé na led, jsme v emocích a chceme si to užít ještě jednou. Vyjíždí asi půlka kabiny, zazpíváme si, naposledy rozloučíme a míříme, za asistence početné ochranky, ven ze zimáku.

Chtěl bych se zmínit k oné ochrance. Musím uznat, že byla opravdu profesionální. Žádné, na první pohled, vymazané hlavy, čekající jen na záminku si praštit. Byli k nám přísní, ale naprosto féroví, opravdu ochranka na svém místě. Nechci ji nijak hájit, ale v porovnání s jinými to bylo pravdu den a noc. Kdyby takové ochranka byla na každém zimáku, lépe by se dýchalo a fandilo všem!

Vycházíme z haly, několik domácích na nás křičí, že venku dostaneme po tlamě, nesutále provokují. Koukněte na tyto dvě fotografie. Na první je šéf domácího fanklubu a jeho hokejový oděv, který si sešel z různých šaliků (kabát na zimu?), na druhé nám mladík ukazuje 5 prstů. Víte, co to znamená? No hulákal na nás, ať na ně venku 5 minut počkáme, že uvidíme tóčo :-). Varují nás i pořadatelé, že venku na nás čeká 100 domácích :-).Venku se srocujeme, jdeme pohromadě, nechceme nic podcenit, domácích provokatérů by člověk napočítal na prstech jedné ruky, dětinsky pokřikují přes početné policejní hlídky, po ošátkovaných chuligánech ani stopy. Ani nyní, ani během zápasu… Rozloučíme se s vlakovými (kterým ochranka !!! nabízí doprovod až k vlaku), rozloučíme se s kluky, kteří jedou do Prahy či Bolky, nasedáme do aut, dva tranzity těžkooděnců jedou s námi až za město. Tam na benzince nakoupíme piva do aut a užíváme si cestu domů. V Havířově kolem jedné ranní, unaveni, ale spokojeni!

Výjezd do Českých Budějovic zanechal velký zážitek v každém, kdo z Havířova či z jiného koutu republiky vyjel a fandil těm správným barvám. Užili jsme si to se vším všudy, zafandili si, zaradovali se, zasmáli se domácím, byla to báječná sobota! Report jsme pojmenovali podle jednoho pokřiku domácích fandů, kterým jsme jeden vůči druhému používali ještě několik hodin po utkání. Tak velký dojem na nás zanechal :-).

Uběhne jen pár hodin a opět hrajeme. Už v pondělí od 18-ti hodin hostíme Jihlavu, soupeře z nejtěžších. Čekám konečně příjezd hostujících fanoušků a tak se nechme překvapit, kolik jich požene jihlavskou Duklu. Přijďte se však především rozloučit s hráči, kteří u nás již nepůsobí, avšak neměli bychom na ně nikdy zapomenout !!! Před šestou všichni na zimáku, zůstat pak až do konce, na závěrečnou děkovačku !!!