Sotva přijedeme z Českých Budějovic, sotva se rozkoukáme na domovské půdě, už abychom šli zase na hokej. Prvoligové tempo je neskutečně zběsilé, nenahrává to do karet těm, kteří se rádi plazí po kolenou, kreslí si, lepí, těm, kteří by si pro 4 loučící se kluky chtěli něco pořádného připravit (na tribunách)…

Alespoň že počasí je docela fajn, scházíme se několik hodin před utkáním k výrobě velkého transparentu, poslední hodiny do utkání jsou také hektické ohledně vyjednávání o pozápasovém použití pyra. Nebudu konkrétní, byla by to opět přihřátá polívčička pro anonymní mudrce, ale chtěl bych poděkovat některým osobám z našeho klubu za dobrý a férový přístup k nám, fanouškům. Vážíme si toho.

Dlouho před utkáním věšíme vlajky, obě největší jdou tentokráte nahoru, pod kotlem visí Slezský Havířov a po dlouhé době také trojbarevná trikolóra, své zástavy věší i rumaři. Do haly proudí dost lidí a tak je jasné, že utkání s věhlasným soupeřem bude mít odpovídající kulisu…

Zatímco pár minut před střetnutím se vedení klubu oficiálně loučí se čtyřmi bývalými hráči, po schodech do sektoru přicházejí hosté. Konečně! Když nepočítám 5 šumperských, jsou to dnes první hosté, kteří pořádně přispějí k atmosféře utkání…

Vhazuje se úvodní buly, halou zní Zvěř, fandit začínají i zmiňovaní hosté. Pár slov k nim? Je jich asi 18, přes sedačky dokonce vyvěšují dvě solidní zástavy, k fandění používají buben (decentně) a fandí nonstop celý zápas. V jejich repertoáru slyším i nějaké ty chorály (melodie), které jsem jinde neslyšel, za fandění mají ode mne obrovský palec nahoru. Šmátrám v paměti, ale zřejmě si nepamatuju, kdo v historii zde v tomto počtu tak dobře fandil… Hned v první části hry si připravují i choreografii, nad jejich hlavy jde menší plachta, na které je v klubových barvách nakreslena mapa České republiky, na které vedou šipky z Jihlavy do měst všech zbývajících účastníků ligy, celé je to doplněno textem „Jedni z mála“. Choreo je třešinkou na dortu, který u nás jihlavští upekli a kterým by se měli inspirovat nejen všichni hosté, kteří u nás hrají, ale i my, když někam vyjedeme v takovém počtu. Respekt!

Oproti tomu, naše fandění ideální není! Kotel se k mému překvapení plní velice hezky, na to, že se jedná o středeční zápas, ale od úvodu je to takové ospalé, nemasné neslané… Do karet nám nenahraje ani vedoucí branka hostů. Stávat se to nesmí, ale je to bohužel tak, doping domácích to výrazně ovlivňuje…

Během první přestávky krouží kolem hostujícího sektoru několik mladých trojbarevných, přináší první dvě jihlavské šály, ochranka od té doby významně krouží a zaostřuje své pohledy, proto není trofej vystavena.

Atmosféra se ze strany havířovských zlepšuje asi v polovině zápasu, impulsem je vždy vstřelený gól. Poté se rozezpívá a rozfandí téměř celá hala, v tyto okamžiky je to super. Bohužel to však vydrží jen pár minut, halu vždy zchladí další gól v naší síti a tak se support vždy vrací do kolejí, kterými se nemůžeme chlubit!

Ve třetí části je to už taková labutí píseň, hosté si hlídají své vedení, jejich fanoušci se baví, ti domácí smutně hledí a podporují svůj tým jakoby z povinnosti. Ne, naše fandění není dobré, na druhou stranu však aspoň uspokojení, že spíkr se snaží celý zápas a fandí se bez přerušení. Ale jak říkám, při poměru počet/výkon je to dnes nejslabší představení Havířovské Zvěře v letošní sezóně. Dnes mrháme potenciálem… 🙁

V závěru zápasu chystáme jednu vizuální prezentaci, víme, že po skončení bude děkovačka se čtyřmi kluky, kteří se dnes oficiálně rozloučili s dresem AZetu. Pod sektor je připevněn velký transparent „Díky“, je rozdána pyrotechnika. Pár minut před koncem potkám Zelího a ptám se, zda-li to absolvovat. Přeci jen, po prohře to bude ze sta procent jiné, než kdybychom utkání vyhráli. Zelí kývá, že i tak jdeme do toho…

Po utkání proběhne klasická děkovačka (děkovačku si užívají i hosté), tentokrát však nezazní Zvěř ani jiný oslavný chorál, směrem ke klukům křičíme o tom, že vždycky jsme s nimi. Tým odjíždí do kabiny, zůstává jen jádro, které zde působilo celé tři roky. Přesně takhle si to Zelí a spol přáli. Nad hlavy jde 20 vlajek na tyčích, jedna velká mávačka, zažehnuto je asi 10 velkých ohňů. Zazpíváme si a naposledy se rozloučíme s legendami… DÍKY !!!

Po utkání se hosté vypravují ke svým čtyřem autům, na jejich trase slídí asi 25 mladých havířováků. Jihlavští jsou však od sektoru až k autům doprovázeni jednak ochrankou, jednak pak zamundůrovanými těžkooděnci a tak k dalším ztrátám jejich symbolů již nedochází. Houkající auta s nimi opouštějí okolí zimáku, doprovází je až za hranice města… Já mezitím sedám na Plech a dám se do řeči s Najdošem. Ačkoli mi tenhle frajer dá v létě možná kanára, vždy to pro mě bude Bůh, který 3 roky dohlížel a žil na Zemi jménem AZet!

Všichni 4 kluci, kterým jsme naposledy zamávali na jejich další cestu, ve které už náš klub nefiguruje, pro mne budou legendami. Těchto lidí (nejen jako hokejistů) si važme, tihle lidé byli u znovuzrození klubu, tihle lidé jej na ledě pomáhali budovat a dělali nám nesmírnou radost. Pro mne je rozdíl hráč tohoto typu a hráč, který se na náš led přijde sklouznout. Ne, pozor, neberu to na ledě, tam věřím, že i ten „cizák“ tu jde odvézt co nejlepší výkon a uznávám hokejovou kvalitu… Myslím to však mimo led. Protože hokejista není jen tehdy, když nazuje brusle… Díky pánové, nikdy na Vás nezapomenu! A vzhledem k tomu, že jsem měkota a nechci mít rozmazanou řasenku, musím tento report ukončit… Hráči a lidé odcházejí, náš klub zůstává a musíme stát při něm i nadále !!!

P.S. Kupujte poukázky v LIDLu, výjezd do Berouna bude velký a zpáteční cesta bude jedna velká párty (přímák Beroun – Svinov). Brzy také přineseme info o plánovaném autobusovém výjezdu do Šumperka. Vše podstatné najedete vždy a za všech okolností v sekci „Výjezdy“. Jedeme dál… Nejen po kolejích, ale také s naší podporou milovanému klubu…