Před zítřejším důležitým utkáním, kdy budu stát a fandit, jsem si ten hokej chtěl jednou užít jako pohodlný divák a tak jsme se s kolegou vypravili do nedalekého Třince, trochu obhlídnout, jak to u našich sousedů chodí a vypadá…

Na utkání se dostáváme zdarma (díky pane R.!) a sedáme si na jakoby hlavní tribunu, blíže směrem k hostujícímu sektoru. Ihned koukám, zda-li nějací hradečáci, kteří jsou po Extralize hladoví, přijeli. Tak jo, je jich asi 15, z toho 10 aktivně fandících, na zábradlí mají vyvěšen jeden vlajkokapesník, používají buben, který je téměř stále přehlušuje, ale v tom počtu se není čemu divit. Fandí však neustále, celý zápas, tu a tam zpívají i pěkný a na české scéně neznámý chorál…

Třinecký sektor je tradičně narvaný, může v něm být podobný počet fandů, jako v domácím sektoru v Budějovicích. V první třetině používají 2 bubny, od třetiny druhé jsou to bubny čtyři. Ačkoli je pod sektorem krásné dlouhé zábradlí, na kterém by se parádně vyjímala nějaká pěkná flaga, tak žádnou takovou pomůcku nemají. Tu a tam mávají jen jednou menší vlajkou na tyči… Jejich největším problémem je absence spíkra. Ono je to opravdu nebe a dudy, když je kotel někým dirigován a když ne. Fandění třineckých je na jejich počet značně za očekáváním, mají na mnohem víc, než předvádějí… Doplácejí také na svůj úzký repertoár, pokřiků mají málo a tak se hrozně moc opakují. Například pokřik „Do toho…“ zní tak 20x za zápas a to opravdu nekecám.

Co se mi na domácích ale třeba líbí? Mnoho lidí (v průměru mnohem více než u nás v Havru) má šálu, když dají domácí gól a banda s nimi točí nad hlavami, vypadá to pěkně. Párkrát za zápas si odpoví se zbytkem haly, jinak však vynalézavost nic moc. Troufám si říct, že mít my v třineckém kotli jednoho ze dvou našich vynikajících spíkrů, doping ocelářů by byl trojnásobně lepší…

V poslední třetině domácí prohrávají, postupem času už o více gólů a tak jsem zvědavý, jak jim lidi pomůžou. Zde musím kotel pochválit, fandí solidně i za nepříznivého stavu, téměř do poslední minuty utkání, ačkoli to je už dávno rozhodnuto…

A tak dojídám popcorn, dopíjím Radegast za 27,-, nasedáme do auta a jedeme domů. Domů se snem, že jednou tam budeme hrát my, bude nás tam 300 a bude to tam hořet. Obrazně řečeno… Ale ne, cyp s tím, bude to tam hořet i normálně :-).

Tento můj report z Třince není první a tak jako ve všech předchozích vyzdvihnu jednu věc. Parádní a široká škála občerstvení, pro labužníky je to jako stvořené. Serou jen nekonečně dlouhé fronty…

No nic, dost bylo Třince, zítra na AZet! Budeme fandit a vyhrajem !!!