Nesmírně důležité utkání pro kluky na ledě, abychom jim k tomu dopomohli dobrým supportem, schází se asi 20 lidí v parčíku za Kaufem, popíjí se levné drinky, využíváme jedné z posledních možností, jak pít venku, neboť se ani nenadějeme a bude sněhu po kolena… Ještě před touto seancí však vyrobíme transparent pro Vosu, který je dnešním narozeninovým oslavencem.

Na zimáku věšíme 2 hlavní vlajky nahoru, 3 menší pak dolů, svůj sektor zdobí vlajkou i RBH. Hosté dnes nepřijeli žádní, ono se není čemu divit. Těžko můžou jezdit ven, když vlastně nechodí ani doma… Nedávno se mě někdo, spíše řečnickou otázkou ptal, pro koho se v těch Benátkách ten hokej vlastně hraje. Odpověď je jednoduchá – pro Liberec.

V sektoru se nás schází takový tradiční počet, no na sobotu by to mohlo být lepší. U megafonu se po třetinách střídají dva stálí a klasičtí spíkři, naše podpora je solidní. Není to nic, z čeho bychom měli jásat a oslavně poskakovat, není to však ani žádná ostuda. A pokud říkám, že u megafonu se střídají 2 lidé, tak u bubnu je jich dnes prostřídáno asi 5. Dáváme šanci mladým, opravdu velice mladým, dá se říct, že až dětem, aby si to mohly zkusit. Protože jen tak můžeme vychovávat další a další fanoušky.

Konečně vedeme o dva a více gólů a tak v hledišti i trochu improvizujeme. Po delší době si zkusíme Zvěř formou odpovídačky po větách s pravou stranou, což zní dobře, ve třetí části hry se pak rozdávají malé lístečky a tvoříme z nich choreo. Lístky jsou zhruba stejně velké, jako třinecké kartony ve Vítkovicích, když jde choreo dolů, poslouží lístečky jako tahák pro nový chorál. Ten nevynikl určitě tak, jak bychom si představovali, ale netřeba házet flintu do žita, žádný chorál nebyl skvělý hned napoprvé, je třeba se učit, zdokonalovat a pilovat…

Co vy křičíte? – AZetu my fandíme.
Co vy křičíte? – Na zadku nesedíme.
Co vy křičíte? – AZet je naším klubem.
Co vy křičíte? – My tady vždycky budem! 

Kdo uvěřil,, že z lístečků tvoříme choreo, naletěl mi na špek, dnes si žádnou vizuální prezentaci nepřipravujeme, pouze ke konci utkání je máváno velkou vlajkou na „tyči“. Utkání končí, při děkovačce vyvoláme hrdiny zápasu + dnešního oslavence a můžeme jít na dvě do Plechu.

V Plechu dáme opravdu jen dva kousky, protože naše kroky míří do jednoho havířovského šenku, kam jsme pozvání týmem. S sebou bereme transparent pro Vosu, který jsme schválně nevyvěsili na hokeji a necháváme si jej až na večerní párty, nechybí ani nějaká ta pyrotechnika. Zklamáním je, když na místě zjišťujeme, že Vosa už v šenku není přítomen, neboť povinnosti jsou povinnosti, vevnitř však popíjí jiných asi 20 hráčů.

Banda do sebe kopne nějaké to pivko či panáka, takový ten počáteční ostych je prolomen, začínají se zpívat chorály, kdy hráči velice příjemně překvapují znalostí slov, s hráči si vzájemně nadáváme (Co vás tak málo, vy kurvy – Co zpíváte, hollčičky), poté jdeme všichni ven, pálíme připravené pyro, následně už se konzumuje a konzumuje. Příjemná to pitka…

P.S. HLASTE SE DO BUSU DO ŠUMPERKU A KUPUJTE V LIDLU POUKÁZKY, BUDE TO VELKÁ VLAKOVÁ PÁRTY CESTOU DO BEROUNA !!!