Když jsme se před týdnem vraceli autem z Havlíčkova Brodu, dali jsme si náš osobní cíl, že se vynasnažíme o maximální internetovou propagaci, tak abychom v sobotním domácím utkání s Třebíčí překonali náš vlastní letošní rekord v návštěvnosti. V týdnu proto očekávané utkání maximálně propagujeme, přichází sobota, den zápasu…

Ještě se však vraťme o den dříve, v pátek vymyslíme konečnou podobu choreografie, už zbývá jen zařídit tělocvičnu, to se nám však opět nedaří, v tomto směru letos pohoříme už poněkolikáté a tak opět musíme dosti narychlo volit náhradní řešení. Ještě v pátek večer pořádně nevíme, co vytvořit a hlavně kde to vytvořit, na druhou stranu chceme udělat něco většího, byla by velká škoda nevyužít pěkné návštěvy, která se očekává…

V sobotu před polednem nastartujeme auto, zajedeme do Ostravy pro nějaký ten materiál a ve 13:00 se ve čtyřech lidech scházíme před zimákem. Venku hrozná zima, fučí až to hezké není, u Plechu se ohřejeme u topení a míříme na zimák. V hale probíhá zápas staršího dorostu mezi AZetem a Vítkovicemi, naše návštěva zimáku má však jiný účel.

Dole u mantinelu rozložíme fidlátka a během hodinky a půl vystřihneme, polepíme a vytvoříme dvě identické plachty o rozměrech 10×8 metrů. Poté krátká přestávka v Plechu u svařáku, hodinu a půl před zápasem však zase směr hlediště, nanečisto vytáhneme plachty, složíme tak, aby se nám při samotném choreu dobře vytahovaly, vyvěsíme vlajky, na sedačky rozmístíme kartony. Na tomto se už podílí asi 15 lidí, takže díky všem za pomoc. Do toho se nám tam pletou rozcvičující se hráči Třebíče, kteří pozorují chystání chorea, jeden z nich má na sobě zimní čepici Slavie Praha, když si však jen představíme tu hysterii, která by byla, kdybychom mu kulicha odebrali, tak se na to raději vybodneme :-).

Začátek zápasu se blíží, lidé v kotli jsou připraveni, vyvěšeny jsou všechny klasické zástavy (+ jedna navíc, vlajka od Vojty Lišáka, tudíž její kvalitu si každý představí 🙂 ), vyvoláváme jména hráčů, kteří postupně nastupují na led, s příjezdem Roberta Říčky jde nad hlavy choreografie. Sektor, ve kterém sídlí kotel a červený sektor u Plechárny jsou pokryty zmíněnými plachtami, na RBH sektoru a dvou menších sektorech jsou rozmístěny kartony a lesklé folie, do toho ještě používáme dvě velké mávačky. Choreo se povedlo, konečně jsme po delší době mohli udělat něco většího. Tvořili bychom rádi klidně týden co týden, jen potřebujeme Vás. Vás fanoušky v ochozech. Jsem také nesmírně rád, že na rozdíl od některých jiných táborů, tak na tuhle prezentaci jsme si „vydělali“ sami, vlastní tvorbou a snahou…

Už letmý pohled na pěkně zaplněné tribuny dává odpověď na to, zda-li jsme splnili náš hlavní cíl dne a sice rekord v návštěvnosti. Ano, tahle mise je splněna, i když ohlášená návštěva je podle mnohým menší než jaká je skutečnost. Já o tom nebudu polemizovat, nemám důvod ohlášenému číslu nevěřit, jsem však bytostně přesvědčen o tom, že na jiných stadionech si údaj o počtu diváků nadhodnocují. Kdo byl třeba v Mladé Bolce, dá mi jistě za pravdu.

Dnes opět dorazili fanoušci soupeře, je jich 14, postávají nahoře ve svém sektoru, kdyby po pár minutách utkání nezafandili, nepoznal bych je. Nejen, že nemají vlajku, ale já osobně nevidím ani jeden symbol. Ostatně foto budiž důkazem. Nevím, zda-li si symboly nedovezli nebo je mají jen schované, každopádně před utkáním jeden fanda Třebíče (nemohu potvrdit, zda-li byl při utkání v sektoru hostů, neboť na hokej přišel s člověkem z Havířova) tratí šalik na úkor Abstinentů, šalik je vyvěšen pod kotlem, po pár minutách si pro šalik přichází ochranka spolu s tím havířovským známým třebíčského fandy a šalik putuje zpět majiteli. Hosté během zápasu několikrát fandí, v tom počtu je to jistě složité, nicméně slyšet jsou, i když se mi zdá, že mnohokrát jich fandí polovina…A jaká je největší legrace, co se hostující čtrnáctky týče? Smál jsem se tomu opravdu hodně dlouho… Fanoušci Horácké Slávie se vyjádřili k absenci vlajky v jejich sektoru. Že prý se nemůžeme divit, vždyť my jsme si k nim taky nepřivezli buben :-). Kurnik, tohle je šílený argument. Víte, vlajka bývá jakousi vizitkou hostů, vizitkou skupiny, vizitkou toho, že nás poctili návštěvou. Kdo uvažuje a žije fanouškovsky, tak tohle moc dobře ví. Ale poměry se asi mění, na Vysočině je vizitkou buben. Proto uvažujeme, že z čapky koupíme krém, hadřík a nějaký prostředek na lesk, abychom dali buben do gala a na výjezdy jezdili pečlivě načančaní… Inu, v Třebíči mají na legraci patent. Nyní tohle, předtím slova o tom, že nejsou zvědaví, abychom je u nás zaházeli okurkama :-). 

Kotel domácích je zaplněn nadprůměrně, co se letošní sezóny týče, pořád však v tomto směru máme mezery, je smutné vidět tváře některých, kteří jednou stojí v kotli, podruhé pak sedí kdesi v řiti světa apod., ale co se dá dělat… Ale jak říkám, dnes s účastí v nejhlasitějším sektoru haly určitě spokojenost.

Atmosféra je od první minuty velmi dobrá, mnohokráte se přidává i zbytek haly, utkání má kvalitní kulisu, takhle to má vypadat! Určitě nám pomůže i rychlý gól Honzy Maruny, díky kterému se první třetina nese na vlnách euforie v hledišti…

Atmosféra nepolevuje ani ve třetině druhé, spíkr dnes často spolupracuje s pravou stranou, která má dnes velkou formu a spolupráce šlape na jedničku. Pravá strana nás i sama vyzve k novému chorálu (Co Vy křičíte), který se víc a víc chytá a lidem zapisuje do paměti, je to čím dál lepší. Ještě pár zápasů a bude to ideální. Tímto vyzývám, pokud si report čte někdo z mužstva, jako že určitě čte, vyvěsit slova reportu na nástěnku do kabiny a učit se slova. Přijde čas, kdy si jím oživíme děkovačku! Díky.

Co vy křičíte? – AZetu my fandíme! 
Co vy křičíte? – Na zadku nesedíme! 
Co vy křičíte? – Azet je naším klubem! 
Co vy křičíte? – My tady vždycky budem!Ve třetí části hry atmosféra vrcholí, v polovině této periody jsme však téměř minutu potichu, to když kluci z TfH vytahují za bránou velký transparent na počest dvou zesnulých fanoušků, je to skoro přesně na den rok, kdy odešli do fanouškovského nebe. Přesně před rokem jsme hráli s Přerovem, během zápasu nevisely vlajky, po roce přichází tahle vzpomínka.

Poté už atmosféra graduje, nejen kotel, ale velká část pravé strany fandí často ve stoje, různé odpovídačky a pokračovačky mají velké grády. Tohle je Havířov, tohle jinde nemají (alespoň já to nezažil), takhle se prostě baví Havířov. Na těchto příkladech všichni vidíme a slyšíme, jak důležitá je jednotnost. Jen jednotné hlediště tohle zvládne. Díky za to! 

Závěrečnou děkovačku si všichni užívají, na lidech je vidět, jak jsou na tenhle tým hrdí. Vydržme s tou hrdostí pár dní a za týden přijďme zase všichni. Zase to bude fajné!

Po zápase se míří do různých hospod, transparent z TfH dílny je ještě prosvícen žlutými ohni, poté už mnozí spokojeně konzumují, ta piviska chutnají mnohem lépe, když člověk ví, že to prostě bylo fajn…

A ono to fajn bylo! Byla to parádní sobota s hokejem, kéž by to takhle měli lidé zafixované a chodili sobotu co sobotu, zápas od zápasu, bez ohledu na to, jak se týmu zrovna daří. Dospěláci si dali pivo, štamprlu a klobásu, dítka byla obdarována Mikulášem, který s čertem a andělem naděloval během přestávky a jedné třetiny v sektoru za bránou. I tohle je třeba hodnotit pozitivně, přesně takovéto akce. Je strašně důležité, vychovávat si fanoušky od mala, proto nikdy nebudu sdílet názor některých, že třeba malé děcka nepatří do kotle… Ono to přísloví o tom, že „co se v mládí naučíš“ bude mít v sobě kus pravdy…

P.S. Včera se na hokej dostavily i dvě zajímavé delegace. První delegace byla složená z asi šesti Španělů, kteří jsou (byli) v Havířově v rámci jakéhosi výměnného pobytu, na hokeji byli prvně v životě a měli z toho všeho (i z dění na tribunách) velký zážitek, druhou delegací pak byla návštěva člověka, který je mým kamarádem, kterého si vážím, který z osobních důvodů zavítal na zimák snad po dvou a půl letech a který tady udělal velký kus práce pro havířovskou fans scénu. Proč jej zde zmiňuji a požádal jsem jej o kratičké zhodnocení mače? Vážím si lidí, kteří nejsou rychlokvašky… Zavzpomínejte v paměti, kolik lidí psalo v sezóně 2010-2011 hrdě na forum, jak se tloukli v hruď, jací jsou králové ligy apod. Kde jsou tito lidé? Jsou ve fanouškovské prdeli…
Fanoušci, kteří nejsou odkojeni novodobým boomem budou v obraze, když řeknu přezdívku Slamič. Zde jeho pozápasová slova:

„PRO MĚ JAKO ČLOVĚKA, KTERÝ TOHLE VŠE MÁ V SRDCI, TO BYLO PSYCHO. NA ZAČÁTKU JSEM MĚL SLZY V OČÍCH. ATMOSFÉRA BYLA PĚKNÁ. SICE TO NEBYL TAKOVÝ FANATISMUS JAKO TOMU BÝVALO DŘÍVE, ALE TO ASI ZA TU DOBU CO JSEM NEBYL TROCHU LOGICKY OPADLO. TO CO BYLO V PRVNÍ NOVODOBÉ SEZÓNĚ, TO UŽ PROSTĚ ZOPAKOVAT NEJDE, TENKRÁT TO BYLO VŠÍM VÝJIMEČNÉ. KAŽDOPÁDNĚ SPOLUPRÁCE S PRAVOU STRANOU BYLA LUXUSNÍ A DĚKOVAČKA PO ZÁPASE TAKY. KDYŽ ZNĚLA ZVĚŘ PO ZÁPASE S HRÁČI A CELÝM ZIMÁKEM, ROZTŘEPALY SE MI NOHY. SEDĚT NA BÉČKU? 75% ČASU SLEDOVAT ÁČKO A 25% ČASU HOKEJ. UŽ SE TĚŠÍM NA DALŠÍ ZÁPAS.“