Pro název tohoto reportu jsem měl vybráno několik možností a celý den, vlastně už po cestě z Bolky domů, jsem přemýšlel, jaké to označení mu dát. Nápadů bylo mnoho, protože výjezd to byl opravdu výborný a o demenci nebyla nouze. Váhal jsem… Reakce mladoboleslavských dětí, žen a mužů na pozápasové dění mne však jasně přesvědčily… Proč? Čti dál, vše se dozvíš…

Poprvé v novodobé historii klubu nepořádáme klasický velký vánoční výjezd, i tak je však mnoho fanoušků rozhodnuto vyrazit do města automobilů a podpořit svůj tým. 12 nejnatěšenějších se schází už v půl desáté u Lidlu, koupí se zásoby na cestu a hurá, vyrážíme…

Problém nastává při přestávce už v Ostravě, na některých se začíná projevovat, že „v akci“ jsou už od předchozího dne a tak různě odpočívají a polehávají, nastává první zpoždění…Nakonec probíhá cesta pohodově, zastavíme se, a o kousek mineme s hráči, v nějaké vesnici, kde dáme jedno čepované, trošku poškádlíme obsluhu, protáhneme nohy, za hodinku však nasedáme zpět do auta a jedeme dál.

Z Havířova dnes vyráží celkově 4 auta (24 lidí), po příjezdu ke stadionu zaparkujeme a míříme na pivo či jídlo do naší oblíbené restaurace, ve které nás již čeká šestice havířováků, kteří žijí v Bolce, avšak samozřejmě fandí AZetu.

Pojíme nějaké ty dobroty z asijského světa, spláchneme to Budvárkem a hurá na zimák, zhruba za půl hodiny se hraje. U vchodu už automaticky roztahuji ruce a roznožuji, aby mě ochranka mohla dostatečně prohledat, protože vím, že minule zde byly kontroly dosti přísné. Jaké je však mé překvapení, když pořadatel mávne rukou a bez jediného doteku mého těla mne nechá jít dovnitř…

V sektoru věšíme 2 z původně čtyř vlajek, které jsme chtěli vzít, holt dvě se zapomněly doma a tak visí jen zástavy Abstinentů a rumařů. Přicházejí také lidé, kteří jeli vlakem a tak se nás se začátkem utkání schází přesně 40, což je solidní počet.

Dnes jsme vzali i megafon, protože akustika tohoto stadionu je opravdu příšerná, když jsme tu byli minule, měli jsme dokonce dva spíkry, avšak bez megafonu, ti to měli extrémně složité a megafon si pro dnešek přáli.

Jenže co naplat, že máme megafon, když spíkr je velmi společensky znaven a dnes svou práci nezvládá, na pomyslnou trestnou lavici jej posadíme po pár minutách utkání, to když z prvních 10-ti pokřiků či chorálů je hned 3x o tom, že objíždíme celý svět a 6x „do toho“ :-). Zhruba od poloviny první části hry se tak organizace dopingu chopí nováček v tomto směru (původně zamýšlený spíkr jde hodit šlofíka), náš sektor se v první třetině snaží, ale v tom počtu, při té akustice a hlavně při neskutečném třískání domácích do bubnů to je spíše slabota… Ale pozor, ty vnější vlivy nás neomlouvají, měli jsme do toho dát víc!

Co říci k domácím? V kotli jich je o poznání méně (cca necelá stovka) než při prvním vzájemném utkání, což je pro mě zklamání i překvapení zároveň. Kotel je veden několika lidmi, kteří si vzájemně půjčují megafon a tak nějak se snaží něco rozkřičet, nad kotlem je vyvěšena jedna solidní vlajka a dále pak asi 14 prostěradel, která jsou pomalována „na počest“ místních hráčů. Tu a tam je domácí sektor dobře slyšet, celkově je to však spíše podprůměr, místy až slabota – na to, jak se utkání vyvíjí. Okolní tribuny občas cosi odpoví, občas se přidají tleskáním, ale sami o sobě ti lidé nezafandí. Vizuální prezentaci si škodováci nepřipravili žádnou (když nepočítám občasné mávání třemi vlajkami na tyčích a vytažení sektorovky vždy po gólu), za to do asi třech bubnů bouchají jako o život. Ano, opravdu to působí velice tragikomicky. Mnohokráte není slyšet či rozumět, co kotel fandí, slyšet sou jen neskutečné rány do oněch bubnů. Opravdu demence, já tohle asi nikdy nepochopím. Jak už jsem dříve říkal, tito lidé, kteří tento styl fandění uznávají, zřejmě chtějí udělat co největší randál. Proč si tedy na hokej nevezmou motorovou pilu?

Druhá třetina je fanouškovsky podobná té první, jen s tím rozdílem, že někteří havířováci už netráví veškerý čas ve svém sektoru, ale využívají různých stánků s občerstvením po celém zimáku, aby ochutnali všechny zdejší dobroty, převážná část hostů se stále snaží fandit, ale opravdu to díky i čtyřem aspektům (stav, bubny, akustika, spíkr) není ono.

Na třetí část hry se několik havířovských přemisťuje na opačnou stranu zimáku, než je jejich vlastní sektor, téměř do sektoru domácích. Pokukují po domácím kotli a krom posuzování jeho kvalit začínají vymýšlet, jak domácí poškádlit… I proto si hosté nevytahují svou vizuální prezentaci, kterou si na zápas přivezli, holt zájem o domácí převážil nad zájmem vlastní prezentace.

Až nyní mohou někteří hosté na vlastní uši slyšet veškerý pokřikový repertoár domácích, protože během úvodních dvou třetin jej přes délku celého zimáku opravdu neslyšeli, nebo spíš některým domácím pokřikům opravdu nebylo rozumět… Když Slezané stojí od domácího spíkra takových 8 metrů, tak až nyní vidí, že ten kotel středočechů je opravdu dosti za očekáváním, značnou část závěrečné třetiny tam fandí tak 30, 40 lidí. Když hosté zaslechnou cosi o zkurveném Havířovu, je to pro ně důvod, aby zbystřili svou pozornost. Poté se ještě párkrát ozve pokřik „táhni, kurvo, táhni“ na adresu havířovského hráče, který jede na trestnou lavici, je rozhodnuto… Každý si může urážet, ale ne beztrestně. Každá akce vyžaduje svou reakci…

V první chvíli se vymýšlí, jak vzít jejich sektorovku, plánuje se využít tzv. prostějovské finty (kdo ví, jak jsme doma přišli o flagu na úkor Prostějova, tak ví), tohle se však nedaří a tak čekáme dál. Mezitím, i na tu dálku, občas slyšíme fandění havířováků, kteří se sice snaží, ale je jasné, jak to za stavu 0:6 vypadá…

Zápas končí, hráči obou týmů zatleskají těm svým, mladoboleslavská děkovačka je o poznání delší, hráči vyjíždějí podruhé z kabiny, nedočkaví příznivci AZetu, infiltrováni do domácího davu na oko tleskají všem těm Brošům, Výborným a dalším domácím plejerům, jen aby prostě splynuli s davem :-).

Nedlouho poté se skupina havířovských rozhodne konat a bere nejlepší vlajku domácích, na ty ostatní kapesníky Slezané serou. Jak už bylo řečeno dříve – všichni ti hokejoví fanklubáci si asi naivně myslí, že mohou urážet hostující tábor, jejich fanoušky, hráče, město a že tohle všechno se bude dít bez odezvy… OK, pokud to tak máte u vás, že bychom vás uráželi a vy nám po hokeji ještě podali ruku, tak tohle mi tady nepěstujeme. Každý by měl nést odpovědnost za své gesta, činy apod. Při tom všem působí neskutečně úsměvně, když domácí kotel, během hry i po zápase, několikrát skanduje „Jebat Benátky“, které jsou mladoboleslavským regionálním soupeřem. Ano, je to legrační. Právě ty Benátky, které mají všeho všudy 6 fanoušků, jsou asi jediným soupeřem, kterého můžou domácí jebat… Když však přijde na ně samotné, pláčou jako želvy… Že Vám zde chybí detailně popsáno odcizení oné zástavy? A jsi co? Fízl? Ne, proč bychom měli odkrývat karty, těch vlajek tam domácí mají ještě spoustu, příště je na řadě další :-).

Hosté nakládají vlajku pod bundu, nenápadně prolítnou kolem ochranky, nasedají do vozidla a ujíždějí pryč z města, první zástavkou je Litomyšl, nakoupí se pití, jídlo a jede se směr domovina. V autě živě diskutujeme a hrajeme si na boleslaváky, každý říká argumenty, které se asi v dalších hodinách dočteme na internetu. A je to tak, středočeši nezklamali, jejich morální biče, pláč a vyhrožování fízlama, trestním oznámením, to vše se očekávalo…

A víte, co je ještě srandovní? Teď tady brečí, jací jsme hajzlové a dementi. Já koukl na fotky odcizených vlajek na různých webech či FB stránkách a je k popukání, že někteří Boleslaváci, kteří nám nyní spílají, tak tenkrát ty krádeže vlajek lajkovali. Jasně, ono je rozdíl, když lajkujete cizí neštěstí a když pak máte hodnotit to své, že? 🙂 Je to o hrdosti… My vzali vlajku boleslavským, lajkují nám to Ústečáci. Až vezmeme vlajku Ústeckým, budou nám to lajkovat Boleslaváci, všichni ti, kteří to nyní považují za nemorální… To je ta vaše fanklubácká zaprodanost a ztráta hrdosti!

Letos do Bolky přijelo ke dvěma zápasům celkem 85 AZeťáků. Boleslaváky druhý zápas ve Slezsku teprve čeká, ale tipnu si už nyní – na dva zápasy přijede do Havířova celkově 0 hostů z Boleslavi. Proč? No to je přece jasné – budou argumentovat tím, že do Polska nejezdí a kdesi cosi, že se radši podívají na pořádný hokej :-). Ať argumentují, my se tomu rádi zasmějeme a budeme hrdí, že nás takto nazývají… Protože kdyby byla jejich fanouškovská scéna alespoň z pěti procent tak kvalitní jako je scéna v Polsku, byli by opravdoví machři. Takhle však mohou fotky fanouškovských prezentací v Polsku jen lajkovat a zároveň nás „urážet“ označením za poláky. Jo jo, to je to kázání vody a pití vína… I přesto však boleslavském vyzývám – přijeďte. Když ne na hokej, tak alespoň na pohřeb své zástavy, který se v ten den uskuteční :-).

Mladoboleslavští chvíli pobrečí, vsadím se však, že až tam budeme hrát příště, bude viset nová nebo totožná vlajka, kterou těm uplakánkům nechá klub vyrobit. Tak jako jim vyrobil sektorovku, vlajky na tyče, zaplatil bubny (buď klub nebo Škodovka, která má na bubnu reklamu) apod. Jebat tuhle zaprodanost, kterou prezentuje kdekdo a pak si na vlajku dát nápis Ultras, Grc! Do Havířova přijíždíme něco kolem druhé v noci, sice utahaní a zlámaní, ale s dobrou náladou, v autě bylo veselo a my si ten výjezd, i přes velkou porážku, pořádně užili… Porážky ani výhry, to ty výjezdy netvoří… Důležitá je zábava, legrace, kamarádi apod. O tom to přece je… Proto doufám, že nás 6. ledna pojede do Olmiku co nejvíce! Hezké vánoce a fajn vstup do toho dalšího roku, AZeťáci !!! A nezapomeňte – ať si říkají co chtějí, jsme jiní…