Dárky nakoupeny, v hospodě pořád sedět, to taky není ono a tak se rozhodujeme, že si vyrazíme na hokejovou Extraligu do Vítkovic, kam zavítají Pardubice. Oblečeme se do gala, přeci jen, jedna krádež týdně stačí, dnes na žádnou vlajku nemáme políčeno a 45 minut před zápasem vyjíždíme z Havířova…

Kupujeme lístky za 150,-, sedneme do haly, kde to před zápasem vypadá na takovou tu typickou show a lá NHL. Neříkám, že se mi to nelíbí, jo, je to docela fajn, zase něco jiného, jen by tribuny mohly více spolupracovat s moderátorem. Do arény (slovo zimák se dnes opravdu nehodí) si našlo cestu téměř 7 a půl tisíce diváků a tak potenciál je velký… Hergot, s touhle návštěvou by se u nás dala dělat spousta velkých věcí…

Hostů dorazilo 40-50, většina z nich v dresech (jeden moula má dres Toronta – Mats Sundin – tomuhle nerozumím a neholduju tomu), vlajku nemají, žádnou prezentaci také ne, mají buben a hlasivky, snaží se fandit, ale skoro na druhou stranu haly, kde sedím já, jsou slyšet minimálně. Navíc se mi zdá, že fandí tak na půl plynu, jakoby jen z povinnosti, že jsou prostě fanoušci a ne jen diváci. No, moc dojem na mne neudělali…

Vítkovický kotel je zaplněn solidně, takových 200 hlav v něm může být, sedím od něj téměř na dostřel a tak mohu soudit lépe, než u hostů. Na úvod mě překvapila věková skladba kotle, pokud v Havířově nadáváme (spíše nadáváte – mně to nevadí, vychovávat je třeba!) na výskyt dětí v sektoru, ve Vítkovicích jsou na tom podobně, ne-li hůř. Kotel je dirigován spíkrem, o něm však až za chvíli…

Ještě před úvodním buly si totiž domácí připravují velké choreo na hlavní tribuně, které je směřováno s Burgerovi (domácí plejer), jenž hraje svůj tisící zápas. Na dvou menších plachtách jsou číslice 10 a 00 (dohromady dávající právě tisícovku), mezi těmito plachtami pak plachta velká, na které má být onen hráč. Burgera to nějak extra nepřipomíná, avšak všichni víme, že namalovat vlastnoručně podobiznu je setsakramentsky těžké, domácí si s tím dali jistě hodně práce, tudíž palec nahoru. Choreo je doplněno hlavním velkým transparentem „85 LEGENDA 85“. Jak říkám, prezentace povedená, i když vytažení malinko vázlo a jednu z plachet lidé nedrželi zrovna příkladně…

Poté už začíná špíl, domácí sektor je dirigován zmiňovaným spíkrem, pro toho palec nahoru, fandí nonstop 60 minut, mezi jednotlivými pokřiky má minimální pauzy, opravdu se velice snažil, dnes určitě nejlepší hráč Vítkovic :-). Kotel Moravanů se mi však zdá nějaký slabší, než znám ze svých předešlých návštěv, roli samozřejmě hraje i špatná akustika obří haly, ale prostě to není ono. Moc nepomáhají ani okolní tribuny, což v tom počtu, ve kterém fanoušci přišli, je velká škoda, možná až hanba…

O druhé přestávce valím na klobásu – došla. Tak aspoň párky – taky došly. Sakra, to je špatně… Na druhou stranu – rozmanitost občerstvení je solidní, takže si každý vybere. I když je třeba uznat, že na občerstvení v Třinci to nemá, tam je to opravdu špica! A tak dokoukávám hokej, kdy domácí hrajou tužku, avšak právě nyní mě modrobílý kotel překvapil. Tak jak byli dvě třetiny sotva průměrní, tak v závěrečné části, za stavu 0:3, posléze 0:4, rozjíždějí chorál, který vkuse zpívají několik minut, je to i dosti hlučné, paradoxně možná hlučnější, než fandění za stavu 0:0. Za tohle fakt velká pochvala, nejsem si jist, zda-li bychom se takhle dokázali hecnout u nás v Havru, kde lenost některých, při špatném stavu, je do nebe volající! Do toho navíc mávají dvěmi velkými mávačkami a dalšími asi třemi vlajkami na tyčích.

Domů jedeme pár minut před koncem špílu, abychom se v kolonách nemotali jak Maďar v kukuřici, cestou do Havru si opět říkám, jaké to bude, až tu jednou přijede Zvěř a v pětikilu rozjede to své… + pyro, samozřejmě :-).

Dnes ve Vítkách, i díky moderní hale, to na mě opět působilo jako v NHL, s tím rozdílem, že ve Vítkovicích je zaplaťpánbůh aspoň ten kotel. Ale jinak fakt zámoří – lidé odění na lehko, neboť v hale je teplo, popcorny, různé ty velké prsty „Góóól“ apod., prostě mi to přišla takové více rodinné, než fanouškovské… Prostě – nejdu fandit na hokej, jdu za zábavou s rodinou.