Dovolte, abychom dnešní fanouškovský report koncipovali trochu jinak, na tom dnešním se podíleli dva lidé, já bych si dovolil popsat veškeré události mimo zimní stadion, okolnosti ze zimáku popíše můj kamarád Dalibor, který na stadionu strávil o nějakou tu minutu více než já…

Výjezd do Třebíče je posledním hromadným v základní části, jsem nesmírně rád, že se nám daří zaplnit autobus do posledního místa, lidé neváhají vytáhnout ze svých peněženek částku odpovídající vzdálenosti mezi městy ve Slezsku a na Vysočině. Mezi lidmi se šepotá o tom, že dorazit by mohlo i mnoho automobilových a tak je jasné, že právě v Třebíči bude ideální příležitost pro nějaké to choreo. Naší známou a velkou slabinou jsou chybějící prostory pro naše ultras choutky a tak celá choreografie vzniká na asi devíti metrech čtverečních, v jednom bytě. Práce, která by za normálních okolností trvala hodinku a půl, tak ve stísněných prostorách trvá hodin 5. Nakonec se vše stihne, teploměr ráno ukazuje více než mínus 10, pomalu míříme na sraz…

Ten je netradičně U Krakonoše, neboť otevírací doba Plechárny není nakloněna naším časně pivním radovánkám, posedáme do fajn busu, odložíme bundovinu, pustíme vypálené top šlágry, na jejichž líbezné tóny se zajisté bude vlnit nejeden dívčí bok, otevírají se první láhve s ohnivou vodou a autobus vyráží na zhruba tříhodinovou cestu…

Ta probíhá více než pohodově, první potíže nastávají až na Rohlence, která ty problémy tak nějak přivolává. Na začátku sezóny zde byli „šikanováni“ příznivci Třebíče, dnes je reálné, že můžeme potkat fanoušky Šumperka, jedoucí do nebo z Havlíčkova Brodu. Nakonec je to vše jinak, jsme trnem v oku místní obsluze, která nechápe, že Zvěř tancuje a zpívá na stolech, chlapci v nažehlených košilích McDonald na chvíli zapomínají na smažení hranolek a tvarování hamburgerů do tvaru rozplácnutého lejna a proti fanouškům se snaží zasáhnout. Výsledkem je menší konflikt, který řeší i přijíždějící četnictvo, havířovští nasedají zpět do busu a pokračují ve své cestě.

Autobus zastavuje přímo u vchodu do našeho sektoru. Lidi nečekají a u okýnka kupují vstupenky a míří dovnitř haly. Venku je fakt kosa! Telefony hlásí až mínus dvanáct.

Do haly ale zatím puštěni nejsme, čekáme na nějakého místního bosse z ochranky, bez něj to údajně nejde. Venku mezitím dorazí další trojbarevní, ti, kteří jeli auty, a chvíle před zápasem tráví v místních občerstvovnách. Zvlášť na pizzerku Holiday slyšíme samou chválu.

Pár minut před začátkem utkání jsme konečně puštěni dovnitř. U vstupu probíhá důkladná kontrola. Ochranka si bere jednoho po druhém a podrobně kontrolují všechno, co máme u sebe. Ale chovají se profesionálně. Pouští nám také plánované choreo a po prohlédnutí také naše trojbarevné vlajky, včetně dvou velkých, na tyčích.

Věšíme vlajky, nutno podotknout, že jsme přivezli pěknou vlajkoslávu a tak je náš sektor ověšen čtyřmi kousky. Brumm Kreisel, DC, Slezský Havířov a také flaga Slezští patrioti, která si tímto odbyla svou premiéru.

Utkání začíná za tónů hymny Havířovské Zvěře. Na nebezpečně vypadající zábradlí, před sektorem, si stoupají dva spíkři a dobře tak dirigují jednotný sektor, ve kterém se sešlo 87 havířovských!!! Od začátku utkání jsme domácím minimálně vyrovnaným soupeřem, občas, když se do toho opřou všichni domácí, jasně, že nás překřičí, ale jinak je náš support vyrovnaný a opět se nemáme za co stydět! Jak se zpívá v jednom z našich chorálů: „Dneska zase tu panuje, Havířovská Zvěř!“

Nebezpečné zábradlí potvrzuje svou nebezpečnost, když po brance v síti Třebíče, radující se spíkr, padá pod sektor. Kdo ví, zda by spadl i v případě, že by jeho hladina alkoholu v krvi byla na nule, ale faktem je, že pád vypadal docela nebezpečně. Ale on se z toho oklepe!

Domácí kotel, ve kterém převládaly klubové barvy – červená a bílá – vypadá opticky solidně zaplněný. Nelze ale říct kam až sahá, protože se nachází v části tribuny, nijak označen. Pod sektorem mají vyvěšenou jednu vlajku, ale kvůli jejímu umístění na ní nejde příliš vidět a ztrácí se tak. Fandí po celý zápas a je třeba říct, že se do toho umí opřít. Několikrát za zápas také vytáhli červeno-bílé mávací vlajky. Choreo ani jinou prezentaci si nepřipravili žádnou.

O přestávce někdo zamířil do bufetu v našem sektoru. Ten nabízí párek v rohlíku za dvacku, čepované pivo a také topinku s česnekem (8,-). Ta se povedla. Klobásy se prodávaly jen na jednom místě, u hlavního vchodu.

Ve druhé třetině pokračuje zápas ve slušné atmosféře, svou prezentaci si necháváme na třetinu třetí. V té druhé ještě na konci vytáhneme dvě velké vlajky a na dvou koncích sektoru jimi máváme.

Třetí třetina přinesla napínavý hokej, bráníme těsné vedení a tak se hráče snažíme co nejvíce podpořit. V druhé polovině třetiny vytahujeme naše choreo. Před sektorem tasíme transparent s textem: „Přivezla nás věrnost“, který doplňují velké kartony s číslovkou 1. Po půlminutě kartóny otáčíme a objevuje se číslovka 9. Dáváme tak najevo, že jsme s hráči a že jsme tady i po minulém, nepodařeném utkání! Čísla ještě dvakrát protočíme, aby každý pochopil, a pak už choreo vyměníme za vlajky a několik posledních minut vlaje v našem sektoru spousta mávácích vlajek.

Utkání končí za remízového stavu a jdeme do prodloužení. Domácí hokejisté brzy rozhodnou o svém vítězství a my jsme rádi za bod, který vezeme domů. Nejlepším hráčem utkání byl po zásluze vyhlášen Péťa Matoušek, který nám předává vyhranou láhev vodky, o kterou si zase brzo zasoutěžíme. Díky, Péťo. Po krátké děkovačce hráči míří do šaten. My se ještě chvilku hecujeme s domácím kotlem. Optáme se jich, kolik, že jich bylo u nás, ve Slezsku, na což se nám odpovědi nedostane. Po pár minutách zimák opouštíme, autobus je připraven u východu…

Nasedáme do busu a vyjíždíme směr domovina, většina z nás je znavena, avšak i přes prohru v prodloužení spokojena, byl to opravdu parádní výjezd a opět se potvrdilo, že tyto daleké výjezdy mají své neskutečné kouzlo!

Nyní mi dovolte, abych se vyjádřil k výzvě, která se objevila na diskuzním fóru našeho webu, tudíž kdo si tento report otevřel jen kvůli fanouškovskému popisu výjezdu, může jej už zavřít…

Výzvu vůči mé osobě překládám k nahlédnutí zde:

Pavel
Zdravím fans,
vzhledem k tomu, že jsem se poslední sezóny stáhl do ústraní, na tomto fóru jsem vůbec nepřispíval, ale včerejší situace mě k tomu bezpodmínečně nutí. Chtěl bych touto cestou vyzvat člověka, aby vyklidil svou pozici v čele aktivního dění na tribunách. Tato osoba totiž více rozvrací vztahy mezi kotelníky, než aby je sjednocoval, a to scéně ubližuje. Také bych chtěl zabrousit do vlastních řad a vzkázat lidem, kteří mi přes rameno našeptávají o dotyčné osobě vlastní negativní pohled, že si včera měli za svými slovy stát, ale promarnili svou příležitost. Naopak chci poděkovat těm, kteří mi vyjadřují podporu poté, co jsem byl zákeřně udeřován do obličeje a zvlášť jednomu, kterého zastání stálo zakrvácený nos – díky Petře, velmi si toho považuji! V současném kotli si dokážu představit mnohem lepší spolupráci na choreografiích apod., realizovat nápaditější tvorbu než je tomu doteď, dělat nové věci – nápady existují, ale především táhnout za jeden provaz. Je to totiž o lidech a vždycky bylo. Proto doufám, že si tento člověk vezme tyto řádky k srdci a vyvodí osobní zodpovědnost, o které se sám častěji a častěji zmiňuje ve svých opěvovaných reportech v kritických obdobích, když zrovna nepíše o saháních po penisu při kličkách Roberta Říčky. Sám znám min. 5 lidí, kteří mě při tvorbě vždy podporovali a určitě by se přidali i nyní, jenomže za současné situace je to nemyslitelné. V kotli je cosi zkaženého a já z toho viním onoho člověka, který to sám nezvládá. Člověk s vytříbenou češtinou asi není zvyklý na to, že se mu někdo postaví a absolutně propadl v argumentaci při vysvětlování svého jednání a z flustrace vytahuje pěsti na evidentně fyzicky méně zdatné jedince a dělí tábor na dvě poloviny. O hrdinském způsobu provedení ani nemluvím, byla to ostuda. Takhle nemůže dále fungovat havířovská zvěř, nemůže být řeč o pokřiku králové ligy, nefunguje to.
Odejdi, je čas. Mohli by to dělat jiní, a mohli by to dělat lépe…

Začal bych z vesela a nastalou situaci mírně odlehčím. Jsem velmi rád, že mé reporty jsou čtené i těmi největšími kritiky, podle kterých dělám(e) věci špatně. Jsem také rád, že mé lehce erotické popisování mé náklonnosti k hokejovým kvalitám pana Roberta Říčky je mnohdy vytahováno na veřejnost. Chtěl bych vzkázat všem, kteří berou život smrtelně vážně, kteří nejsou kamarádi s nadsázkou, ironií a osobitým, byť třeba neuznávaným humorem, je mi Vás opravdu líto. Hokejové kvality, umění a finesy Roberta Říčky zbožňuji, velice jej uznávám a vážím si jej i jako člověka (všem bych přál poznat blíže tohoto skvělého chlapce!) a budu rád, když se mi dnes nebudou stavět hrůzou chlupy na těle, když udělá nesmyslnou stahovačku na vlastní modré při zakládání útoku, ale když mi opět přivodí mou fanouškovskou erekci, která je v srdci, při pohledu na to, kterak se protihráče optá „Pojď sem, kam jdeš?“.

Nyní už k tématu… Víte, ono je hrozně jednoduché být v opozici. Sedět se založenýma rukama, kritizovat to, jak se věci dělají a chlácholit se tím, že „já mám spoustu nápadů, jak by to mělo být lepší.“ Je to stejné, jako když každý fanoušek ví, jak přesně se má zahrát ta přesilovka a proč to tak krucipísek nehrají.

Ohledně rozvracení vztahů mezi kotelníky… Víte, mé poslání není tvořit z fanoušků AZetu jednolitou partu, která se bude scházet mimo hokej, aby ti lidé měli stejná hobby, názory, aktivity. Tohle přece nejde. Každý jsme jiný a krásné na tom je právě to, že se na tribunách dokážeme shodnout na tom nejpodstatnějším a tím je podpora našeho klubu. Mohou být dva názory, jak věci dělat, mohou být dva názory, jaké udělat prezentaci, mohou být dva názory, co zrovna zpívat u toho či onoho chorea. Avšak řešení může být vždy jedno. To většinové! A pokud se někdo cítí dotčen, že nebyl vybrán jeho nápad, pokud je ten člověk uražen, nesmí zaměňovat hrušky a jablka a říkat tomu „rozvracení vztahů“. Mnohdy se musí jít přes mrtvoly, tvorba scény, která je napříč republikou nesčetněkrát chválena, si to žádá. Zde není místo na štěbetání na trhu, kde každý ví, co je nejlepší, zde se musí konat, né plkat. Člověk, který mi adresuje výzvu na odejítí z tribun, odešel sám, to když v roce 2011 byl většinově přehlasován jeho nápad na choreo (nakonec se dělalo choreo s panáčky VSE a PRO s nápisem „Kdy se zaregistrujete?“) a ze své vlastní vůle a z vlastního přesvědčení se vykašlal na veškeré aktivity, které provozoval do té doby.

Tohle mne velice zaujalo… „V současném kotli si dokážu představit mnohem lepší spolupráci na choreografiích apod., realizovat nápaditější tvorbu než je tomu doteď, dělat nové věci – nápady existují.“ Autor zřejmě zapomíná, že jako jeden z hlavních členů kotle v něm působil řadu let před znovuzrozením klubu a pak ještě chvíli v novodobé éře. Je krásné a milé, že ty nápady jsou dnes, v teple domova, na hnědočerné sedačce v jižním rohu pokoje, je však naopak smutné, že ty nápady nebyly v době, kdy být měly, kdy havířovská scéna potřebovala pomoci, kdy se v zápasech proti Prostějovu používala 2x stejná plachta s traktorem apod.. Je strašně lehké mít nápad, mnohem těžší je však jeho realizace. Nejsme super grafici, neumíme se štětcem tolik, jako jeden Ondřej z Ostravy, nemáme vhodné prostory na tvorbu, nikdo nás oficiálně nesponzoruje, veškeré finanční příspěvky si „vyděláváme sami“, v tom, v čem nejsme skvělí bych mohl pokračovat… Co nám však nechybí? O svých nápadech nepíšeme na internetu, my lozíme po kolenou a realizujeme je.

Hodně přemýšlím nad touto větou… „Proto doufám, že si tento člověk vezme tyto řádky k srdci a vyvodí osobní zodpovědnost.“ Hodně, ale zároveň i marně také přemýšlím nad tím, co by tou osobní odpovědností mělo být a na základě čeho jsem k ní hnán. Na základně osobních antipatií dvou lidí? To je legrační. Ano, k osobní zodpovědnosti mě žene člověk, který je na zápasech AZetu 3x do roka, kterého z hlediště nevyhnal nikdo jiný, než on sám. Je to stejné, jako by mě k té osobní zodpovědnosti vyzýval člověk z Karviné, který se 3x za sezónu dojede podívat k nám na hokej a má pocit, že se mu cosi nelíbí, že by se všechno dalo dělat jinak. Michal Malátný ze skupiny Chinaski zpívá v jedné písni o tom, že „všechna sláva, polní tráva…“ Ano, mnozí by si měli uvědomit, že se nežije v minulosti, že se nehraje na jakési zásluhy z doby dřívější, kdy se zde opěvovaly postavičky z jakéhosi kresleného komiksu. Důležité je, co je teď.

„Sám znám min. 5 lidí, kteří mě při tvorbě vždy podporovali a určitě by se přidali i nyní, jenomže za současné situace je to nemyslitelné.“ Tohle je gól jako z učebnice. Kdybych měl tohle komentovat stejně jako autor, tím stejným stylem, udělám to takto… „Sám znám minimálně 30 lidí, kteří mě (nás) při tvorbě vždy podporovali…“ Pane Bože, co je tohle za hloupé plky? Odvolávat se na jakýchsi 5 jedinců, kteří se dříve snažili, nyní už ne, protože s něčím nesouhlasí.. Kdysi byla v Havířově banda 30-ti lidí, která dost možná nesouhlasila právě s těmi pěti, kteří tenkrát zdejší fans scénu tvořili, ta banda nespolupracovala a dělala mnohem lepší fanouškovská díla na utkáních klubu, který hrál šestou nejvyšší soutěž! A taky se nikde nesrali s tím, že „je nás 30 a nesouhlasíme.“

Uznávám, že ne vše, co dělám(e), děláme dobře. Ne vždy je můj postoj k lidem správný, nechodím na doučování mezilidských vztahů, nenavštěvují žádné kurzy, kde bych své mouchy vychytal, mnohdy kráčím přes mrtvoly, ale dovolím si tvrdit, že pokud je pro mě kvalita zdejší scény postavena nad vše ostatní, tak se po těch mrtvolách ještě nejednou projdu. Uznám svou chybu a dokážu za ni přijmout trest. Čím více však člověk dělá, tím více chybuje. Chyboval i Novak Djokovič, když proti Wawrinkovi odvracel mečbol, lehký volej na síti. Chybovat je lidské. Kdo bude sedět doma, může se pyšnit bilancí, že nechyboval nikdy, že je stoprocentní a zajisté lepší v tom, co sám na druhých kritizuje…

Víte, mnohdy jsem si říkal, zda-li to na tribunách a v zákulisí děláme správně. Poraďte mi, čím bychom se měli řídit, co by pro nás mělo být zpětnou vazbou? Výzva chlapce, se kterým jsem měl osobní spor a který jej ze sporu dvou lidí převedl do sporu lid versus Džejár nebo má být zpětnou vazbou spíše reakce havířovského publika, čili většinové hokejové společnosti? Je to jen pár dní stará událost, kdy jsme veřejnost žádali, aby nám přišla pomoci do kotle. Veřejnost měla voličský průkaz a rozhodovala, zda-li dá preference těm, kteří v současné době havířovskou fans scénu tvoří. Mohlo se stát, že naše motivační slova na lidi neplatí, že nebudou vyslyšena, že si lidé myslí, že se to dá dělat mnohem lépe. Jaký byl výsledek? Poprvé v sezóně narvaný kotel. Možná se pletu a moc si fandím, ale nebyla právě tohle odpověď lidí, jak se tady věci dělají? Blíží se sobotní zápas a my zase přijdeme s jednou „marketingovou“ akcí a uvidíme, jak silný mandát nám lidé dají…

Čím bych svá slova uzavřel? Začít chci tím, že nebráníme komukoli, kdo se chce na udržení květnatosti havířovské zvířecí scény podílet. Nemusím být kamarád s Tomášem, můžeme mít rozdílné názory, stejně tak jako Marek nemusí být kamarád s Luďkem. Ale tvorba scény není o vytváření či utužování kamarádských vazeb, tohle jde stranou… Kdo se neumí povznést nad osobní antipatii, je ubohý. Proto vyzýváme každého, a pozor, nevyzýváme k tomu teď, děláme to neustále a dlouhodobě, budeme rádi za kohokoli dalšího, kdo se na zdejší fans scéně bude chtít podílet!

Dnes od šesti je hokej, nemám problém se komukoli podívat do očí, především si pak vyslechnout rady, jak se to dá dělat jinak, lépe, co děláme špatně apod.! Pokud máte jiné názory, můžeme podebatovat, klidně sami dva, klidně v širokém okruhu lidí, já budu jen rád. Rád budu proto, že tyhle debaty se nekonají, názor odpůrců končí většinou na klávesnici počítače… Tyhle výzvy proto beru jako plané výkřiky do tmy, nic reálného od někoho, kdo to opravdu myslí vážně, ještě nikdy nepřišlo…

Mrzí mne, že kvůli sporu dvou jedinců (který absolutně nepatří na náš web, neboť klubu se netýká, to jen autor to přehrál na fans scénu, aby nahnal body) je do toho zapletena celá fanouškovská scéna, které může tímto jen ztratit, nic nezískat. Je s podivem, že můj kritik s tím přišel po několika letech nečinnosti, poté, kdy nepřenesl osobní spor, netýkající se hokeje, připadá mi to jako osobní mindrák, na který nemůžu reagovat jinak, než se nad něj povznést, stejně jako na letité výzvy mnoha jedinců, kteří vše ví, ale nic se jim nechce…

Jsem chybující člověk, ale vždy jsem se snažil a ještě nějakou dobu snažit budu, abychom společně s lidmi, kteří uvažují podobně a stojí po mém boku, propagovali náš klub, naše město, sami sebe a dělali tu nejlepší reklamu havířovské hokejové scéně. Ať mluví činy, né slova. Sebevědomě si myslím, a teď mi promiňte to sprosté slovo, ale chci dát tomu patřičný důraz, že to společně děláme kurevsky dobře!

P.S. Škoda, že tohle všechno narušilo to, o čem bychom měli mluvit více. O samotném výjezdu, který byl parádní, leč mám nyní pocit, že je až na druhém místě…