Tempo první hokejové ligy je stále neúprosné a tak si přečtěte dva reporty v jednom. Nejprve se vrátíme k domácímu sobotnímu utkání, které mělo ukázat, zda-li dokážeme zopakovat skvělé fanouškovské představení z poslední domácí soboty, poté volně navážeme včerejším výjezdem do téměř 500 kiláků vzdálené Kadaně…
Asi dva dny před sobotou spouštíme další mobilizaci na naplnění kotle, ta má ukázat, zda-li se dokážeme zformovat a hecnout jen jednou nebo zda-li dokážeme navázat na poslední sobotní domácí parádu.
V den utkání, těsně před polednem, zajedeme do Petřvaldu pro materiál k výrobě chorea a opět se chystáme šít nesmírně horkou jehlou, prostě na poslední chvíli. Naše situace s prostory k tvorbě je stále tragická a tak se 3 hodiny před začátkem zápasu scházíme na parkovišti u Kauflandu, zápasíme s větrem a děláme co se dá…
Ještě před tímto však posedávám na zimáku a koukám na utkání osmých tříd, kdy náš AZet hostí Nový Jičín. A světě div se, to utkání bylo zajímavé i fanouškovsky. Je to pro nás potupou (hledej hodně ironie), ale v našem vlastním sektoru se usadilo asi 20 novojičínských dětí a svým osmákům tvořili kotel, měli i buben a dokonce menší choreo, na havířovské rodiče několikrát spustili pokřik „Není Vás slyšet“ apod. Čumím jak péro z gauče a kvituju jejich elán a odhodlání, tyhle novojičínské děti se u nás předvedly lépe než fanoušci novojičínského A týmu, kteří k nám za 3 sezóny nepřijeli ani jednou…
Ale zpět k výrobě chorea, práce jde od ruky, nepříjemný vítr porážíme a můžeme se asi v tuctu nadšenců přemístit do haly, aby se vše potřebné nachystalo, než začnou proudit první návštěvníci…
S blížícím se startem mače věšíme všechny vlajky, tedy i opravenou Brumm Kreisel, který byla v Třebíči poničena kaskadérským vystoupením spíkra, zástav dnes visí rovných osm a budu se opakovat, ale chci to zdůraznit, podle mě není jediný zimák (možná krom toho brněnského), na kterém visí tolik fanouškovských zástav. Super, jen tak dále, vždyť to vypadá skvěle… Ovšem nutno také uznat, že už to pomalu nemáme kde věšet…
Kouknu do sektoru pro hosty, v něm samozřejmě nula, poté směřuji svůj zrak do sektoru našeho, ten je zaplněn velice dobře, kotel je takřka plný. Není sice tak narvaný jako minule, avšak počet je velmi dobrý a kdybychom si tento počet udrželi sobotu co sobotu, mohli bychom být z dlouhodobého hlediska maximálně spokojeni.
Na ledovou plochu je vhozen puk, kotel zvedá nad hlavu kartony modré a bílé barvy, prezentace obyčejná, ale díky menším návštěvám kotle jsme si tento typ prezentace už hodně dlouho neužili a tak ji do svého repertoáru zařazujeme dnes. Ani nedozpíváme úvodní Zvěř, nedáme kartony dolů, a už je tady první gól.
Následně mám však pocit, že právě ta první branka nás jakoby ukolébala a to fandění není tak dobré na to, jaký dnes máme potenciál. V první části se mi to místy zdá vlažné, ospalé, prostě mám pocit, že mrháme potenciálem…
Ve třetině druhé vytahujeme svou druhou prezentaci, z igelitových pásů připravíme bílo černou plachtu o velikosti 10 x 10 metrů, na plachtě je pak modrý nápis AZ. Plachta jde nad hlavy, po stranách – na schodech – vlaje asi 20 vlajek na tyčích… Od této chvíle se výkon fanoušků razantně zvedá, fandění nabírá na obrátkách a intenzitě a já jsem konečně spokojen.
Ve třetí periodě je již fandění výborné, mnohokráte si notujeme s pravou stranou, hala se hokejem náramně baví, my zamáváme více než dvacítkou vlajek na tyčích a po mnoha měsících zkusíme, zda-li naším zimákem projede tradiční mexická vlna. B tribuna se k tomu zprvu staví odměřeně a nespolupracuje, hecujeme ji však dále a na druhý třetí pokus už vlna jede tak jak má, asi 7x projede celým zimákem. Super, lidé se na hokeji musí i bavit, tohle k tomu divadlu přece patří!
S blížícím se koncem zápasu je rozdávána pyrotechnika, řešíme i předání dárku dnešnímu oslavenci. Zápas ve výborné atmosféře končí, hráči přijíždějí pod kotel, hala jde do tmy, v kotli je zažehnuto 40 stroboskopů, které dají parádní efekt, je vyvolán Honza Maruna, nebojím se říct, že miláček havířovského publika, který v týdnu oslavil své narozeniny. Mařkovi je na ledové ploše předán dárek od fanoušků, který byl koupen i z Vašich příspěvků do čapky, čili děkujeme za ně!, zakřičíme si gratulační zdravici, blikající stroboskopy vymění 3 žluté ohně, z nichž jeden byl bohužel uhašen hasičem.
Dnešní děkovačka je „one man show“, vyvoláme však i některé další hrdiny dnešního mače, užijeme si to a spokojeni odcházíme na nějaké to pivko. Sobota to byla opět vydařená, počet aktivně fandících lidí v sektoru velmi dobrý a ačkoli ta atmosféra nebyla první polovinu zápasu odpovídající tomu, kolik nás v kotli bylo, tak druhá půlka střetnutí už byla odlišná, byla výborná a my na tribunách, stejně jako hráči na ledě, uspěli. Jen tak dále!
Sotva se trochu otřepeme ze soboty a z následných víkendových piv, je tady další výjezd, v pondělí do Kadaně. Ještě v neděli večer to vypadá prazvláštně a já se obávám, abychom si nepřipsali první výjezdovou nulu. Toto nebezpečí je nakonec zažehnáno a jedno auto trojbarevných nakonec vstříc Kadani opravdu vyráží.
Ke stařičké kadaňské hale dorážíme až v průběhu první třetiny, cestou jsme se malinko opozdili a tak na zimák vcházíme až kolem patnácté minuty první třetiny. Stejně jako minule, tak i dnes volíme místo nad havířovskou střídačkou, „kotel“ domácích máme na protější pravé straně. Sotva se však stihneme rozkoukat, první třetina končí.
První přestávku využíváme k občerstvení a venku ochutnáváme „Spišskou klobásku“. Ta stojí 45,- a je výborná. Hezky v zimě připravena na grilu, čerstvý chléb, hořčice, křen…jedna z nejlepších na prvoligových zimácích.
O přestávce se nás také ptají opodál stojící domácí „tátové“, jestli bychom si nechtěli jejich současného brankáře Strmeně, opět odvézt do Havířova. S úsměvem odmítáme a míříme zpět do haly.
Na zimáku je zhruba 200, 250 diváků. Mezi diváky se tentokrát počítáme i my, moc hluční nejsme. Jsme čtyři, dýdžej pouští šlágry nahlas a pořád, bubny zní halou…Několikrát o sobě ale vědět dáme, snažíme se podpořit Péťu Matouška, který opět odchytal výborný zápas a předvedl několik famózních zákroků.
O další přestávce nás zaujme jezdící rolba. Ta má komínek, ze kterého čoudí hustý dým. Venku se mezitím ještě více ochladilo a zima začíná pronikat i dovnitř. Jsme totiž na dalším velmi chladném zimáku, rozhodně aspirant na druhý mrazivý zimák, hned po Benátkách.
Třetí třetina vytoužené vyrovnání nepřinese a tak je jasné, že i podruhé budeme z Kadaně odjíždět v roli poražených. A opět skóre 4:2. Nedá se nic dělat, body musíme získat jinde. Když si hráči se soupeřem podají ruce, přijíždějí pod náš sektor, navzájem si zatleskáme a pak již mizíme. My do zmrzlého auta, hráči do šaten a pak do autobusů. Směr Slezsko…