Poslední domácí zápas v základní části se kříží proti utkání na Olympijských hrách. České hokejová reprezentace mě moc nebere (to už raději a více fandím repre v házené či basketu, protože kolem nich není tolik „fanouškovského“ povyku – myslím to smrtelně vážně) a tak mám jasno, které utkání zvolím. Zároveň si však kladu otázku, kolik fanoušků mě bude následovat…
U pokladen se fronty netvoří, když před zápasem mluvím s prezidentem klubu, říká mi, že s návštěvou kolem tisícovky bude maximálně spokojen. Je s podivem, že o první ligu se svaz asi moc nestará, naposledy se hrálo v pátek (kvůli utkání českého týmu ve skupině), nechápu proto, proč se poslední kolo nemohlo hrát v pondělí nebo v úterý. No nic, škoda řešit, tohle neovlivníme, upalujme na stadion…
Tribuny prořídlé, ale to je jasné, věší se vlajky, z tradičních chybí zástavy Slezského Havířova, Abstinentů a Slezských patriotů. Co mě však na první pohled maximálně překvapí, to je počet lidí v sektoru! Zatímco všechny ostatní sektory na zimáku jsou zaplněny o polovinu či ještě více méně než tradičně, v kotli je stejný, možná ještě větší počet lidí, než je ve středu zvykem. V kotli je dnes více lidí, než při pár dnů starém špílu s Boleslaví, když si na zimák našlo cestu jednou tolik lidí. Super, díky všem!
Zaujme také vířivka přistavená k ledové ploše, ve které se po celou dobu utkání čvachtají fanoušci AZetu, pijou pivo, šampáňo, prostě komerční pohodička… Akce to není dle mého gusta, avšak neodsuzuji ji, neboť nijak nenabourala naše fanouškovství… Ba naopak, zpestření to bylo pohodové.
Cestu na zimák si našli i příznivci Českých Budějovic. I když bychom byli radši za jiné… Dorazilo pět pánů v letech a v dresech, u nich stáli a občas zatleskali další tři jihočeši, takže celkově asi 8 hostům sídlících za střídačkou… Asi 5x za zápas zakřičeli Motor, to je k jejich prezentaci vše, dávám jim palec hore, že dorazili!
Naše fandění je od začátku zápasu velmi solidní, v nejaktivnějších sektorech (čili kotel a RBH sektor) se nachází skoro polovina všech lidí na zimáku, oba sektory se snaží. Mnohokráte za zápas zazní pokřik „Víc než nároďák, AZet je víc než nároďák!. Je zajímavé sledovat, za ty roky už ty lidi znám, kteří lidé přišli a kteří stálí naopak ne… Děkuji všem, kteří dorazili, jste praví a věrní srdcaři!
O přestávce se na světelné tabuli promítá hokej, někteří lidé na to koukají, jsem však velmi překvapen, kolik lidí to má na párku a jdou raději popíjet a pokuřovat ven z haly.
Atmosféra je velmi solidní i v dalších částech zápasu, na lidech v kotli a především na jejich počtu není absolutně znát, že repre hraje v Soči, fanděním se bavíme, pokřikem pošleme cikány do práce, v reálu pak cikánku pošleme pryč ze sektoru. Jo jo, klidně nás suďte, už jsme zvyklí…
Před koncem zápasu dostaneme dva góly, v neskutečně nervy drásajícím závěru však vyrovnáme, Kuba Šlahař samou radostí šplhá na mantinel, radost lidí v hale je obrovská, neskutečně obrovská… Mimochodem, pan Šlahy si čím dál tím víc získává mé fanouškovské sympatie, Patriku udržte ho :-).
V prodloužení však gól dostaneme, na většině lidí je vidět smutek, z mnoha důvodů jsme chtěli do Brodu. Po prvním pivu na Plechu však na smutek zapomeneme, jsme neskutečně šťastní, že jsme v Play off! Bando, jsme šestí, kdo to v září čekal? I proto na děkovačce, která je taková divná, převládá radost i smutek, hráčům poděkujeme, že postoupili do osmičky… Budějovice, s rozpočtem 3x větším, v ní nejsou, Šumperk se o něco podobného snaží tři roky a pořád nic. Važme si toho, je to obrovský úspěch…
Co říci závěrem? Vzhledem k tomu, že to byl atypický zápas, hodně atypický a že důvodem byl souběžně hrající zápas národního týmu, řeknu něco, za co možná budu kamenován, většina mé myšlenkové pochody nepochopí, ale je to můj názor a já se za své názory nestydím… Česká hokejová repre mě příliš nezajímá, ačkoli hokej jako hru miluju. Nikdy jsem si k ní nenašel nijak vřelý vztah. Možná proto, že nemám rád fanouškovství pasivní, bez možnosti, abych tomu týmu nějak pomohl, abych s ním žil více, než jen přes televizní obrazovku… Co mě pak mega vytáčí, to jsou ti internetoví repre fanoušci. Internetoví fanoušci mě vytáčejí všude, především na Azetu, vytáčejí mě tím pádem i u reprezentace. Plno těch trotlů ví o hokeji tužku, o hokej se nezajímají, tuhle hru znají jen 14 dní v roce a 10 dní jednou za čtyři roky… A tím, že samotná repre mě nebere, tak s vypadnutím s Američany jsem spokojen. Právě kvůli těmto dementům. Alespoň zas do května bude klid…
Jo, ještě poslední věc. Ve třetí části jsem chvíli seděl vedle kamaráda za trestnou lavicí, několik lidí kolem mě tma nadávalo panu Aleši Kotalíkovi. Nechápal jsem… Ano, pan Kotalík je pro mě pan hokejista. Jednak za to, co v hokeji dokázal a také za to, že i když by ještě mohl hrát v Rusku, za pár mega dolarů, on jde do Budějovic, on jde domů. Je to frajer a nikdy bych si hráče tohoto typu nedovolil hanit…