Vrcholí druhá liga, v Ostravě se odehraje rozhodující utkání o postup do finále, lze očekávat invazi přerovských příznivců, Zvěř už má po sezóně a tak proč si ji neprodloužit a nejet očíhnout jednak přerovské a jednak druholigový hokej…
„Před zápasem si dáváme sraz před porubským zimákem. Je nás cca 10-15. Někteří mají na sobě symboly AZetu a tak už při příjezdu přerovských slyšíme na naší adresu něco jako „běžte si na svoji ligu“ nebo „potkáme se na stadionu“.
Místo na stadionu volíme vedle kotle porubských, naproti nám je kotel Přerova, takže máme všechno jako na dlani.
Nejdříve pár slov k domácím: Jejich věkový průměr v kotli činí cca 13 let. Schází se jich kolem 30-ti (čili méně než nás na zápase dorostu) z toho pak pár lidí vypadajících, že zrovna utekli z Jedličkova ústavu. Mají jednu vlajku RT Torax Poruba. Jejich repertoár není moc široký a když vezmu v potaz, že po celý zápas mlátí do bubnu jak vyšinutí, tak to ve mě nezanechalo dobré pocity.
Hosté: Těch mohlo dorazit asi 250-300, aktivně fandících jich je pak kolem stovky. Slyšet jsou docela dobře, dost tomu dopomáhá i skvěla akustika místní haly. Vyvěšeny mají 2 vlajky. „Přerovskou šlechtu“ a jednu malou se zubrem. Škoda, že v tomto utkání si ani jeden z fanouškovských táborů nepřipravuje žádnou vizuální prezentaci…
Ve druhé přestávce se snaží jeden mladík (asi z Baníku) dostat k hostům, ti ho ale odhalují a „vyvádějí“ pryč ze svého sektoru (nutno poznamenat, že během celého utkání se v sektoru přerovských pohybují infiltrovaní lidé z Ostravy (Baník) i z Havířova a očíhávají situaci- pozn. redakce). Hosté také tratí jeden šalik, ale securitka si ho jde, po pár chvílích, vyzvednout do kotle domácích, kde jim ho přítomné děti ochotně odevzdávají.
Přerov slaví výhru po nájezdech, odpalují 2 žluté ohně a radují se společně s hráči. Jejich děkovačka obsahuje, mimo jiné, i známé „dojení krav“ českobudějovických Motoráků.
Po zápase pak málem vzniká konflikt kousek od stadionu, ale těžkooděnci jsou okamžitě na místě. Mladá Zvěř pak slídí po porubských parcích a bere jeden šalik přerovským. Poté opouštíme Porubu a vydáváme se zpět do svých domovů s tím, že snad se jeden tým z Hané, dostane do první ligy (na úkor Mostu). Bylo by to jistě oživení.“