Jsem znova na cestách a opět to je na severu naší republiky. Mám možnost mrknout na zápas mezi Mostem a Sokolovem a i když to není nijak lákavá nabídka, pořád je to lepší, než sedět na hotelovém pokoji.

Přijíždím na stadion zhruba dvacet minut před začátkem utkání, protože návštěvnost na mosteckém stadionu je jaká je, a tak nečekám fronty na lístek. Samotná vstupenka na zápas stojí sympaticky paďoch. Musím pochválit místní občerstvení, výběr mají opravdu veliký, přes smaženky, párky v rohlíku až po klobásky, langoše, no famózní. Mostečtí „fanoušci“ (ano schválně uvozovky) jsou mi známí už z listopadu, kdy jsem měl příležitost, tím pádem i povinnost, navštívit match, když tady hráli naši. Nutno podotknout, že se od té doby na jejich „fandění“ nic nezměnilo. Celkem deset lidí, dvě vlajky a tři bubny, nebo abych byl přesný – dva a půl bubnu, ten jeden byl spíše takový bubínek. Obrázek ať si o tom udělá každý sám.

Oči mi ale málem z důlků vypadly, když jsem viděl příchod sokolovských. Do dnešního dne pro mě a myslím si, že i pro většinu z Vás, byli velkou neznámou. Nenašel jsem žádné fórům, žádnou zmínku o nich, a proto jsem byl velice mile překvapen, když sem viděl jejich počet a v tuhle chvíli pro mě začal být tenhle zápas zajímavý.

Sokolovských přijíždí tak 120-150. V našich končinách to není nic neobvyklého, že na výjezd, který je cca 100 km, přijede tolik lidí, ale tady bych to nečekal. Většina z nich oděni v klubových dresech, šály na krku, opravdu sem se nestačil divit. Hlavně tomu počtu! Utkání začíná a sokolovští začínají i fandit a v ten moment se na mé tváři objeví smutný smajlík. Vytahují tři bubny a hurá do nich valit! Nevím, jestli si dokážete představit, jak mě po tomhle utkaní bolí hlava, návštěva kolem tří stovek (oficiálnímu počtu na stránkách Mostu bych moc nevěřil) na pět a půl bubínku v hale pro 800 lidí.

Žádný chorál, jen standardní pokřiky tipu: „ hoši do toho“ apod. Jelikož oba týmy jsou z hornické oblasti, tak mají přízvisko Baník. Být hráčem na ledě, tak nepoznám, komu ti lidé vlastně fandí. Pravda je, že i přes tu neuvěřitelnou chabost jejich pokřiků, tak sokolovětí vládnou domácímu zimáku. Jeden pokřik mě ale zaujme a tím je „mostecké šlapky“, který se opakuje asi pětkrát za zápas. Aktivně fandících ze Sokolova je tak 50% lidí a žádnou vizuální prezentaci si během utkání nepřipravují.

Během první třetiny jsem napočítal celkem sedm ne kontinuálně opakujících se pokřiků. Pokud jsem se přepočítal tak tolerance je +/- 2 (sledoval jsem trošku i dění na ledě). O druhé pauze se u stánku s občerstvením v řadě střetávám s jedním příznivcem právě Sokolova. Můžete mě za to ukamenovat, ale dávám se s ním do řeči. Pravda, sice si zasloužil jen patnáct sekund mé pozornosti, ale i tak vím, že se to nedělá a stydím se :-). Měl jsem jedinou otázku a tou byla: „Jezdíte často takhle na výjezdy?“ a odpovědí mi bylo „My jsme tu jen táááááááák“. Můj zájem o pokračování v téhle konverzaci skončil a lituji, že jsem ho vůbec měl.

Jinak na stadionu a v jeho okolí je zajímavost, že je zde vidět celkem veliký počet symbolů různých klubů. Já viděl Sokolov, Most, AZ (moje mikina), Litvínov, Chomutov a i Ústeckou šálu. Jako kdyby se tady hrál nějaký turnaj…

Začíná nám poslední třetina tohoto utkání, ve které se nic nemění. Most se na ledě letos neukázal jako těžký soupeř, proto je tam kde je, ale dneska má na kluzišti navrch. Naopak je to v hledišti, kde prostě domácí nemají nárok. A tak utkání končí výsledkem 2:0 pro Most.

Závěrem jen, i když to nemá moc společného, ale je to téma posledních dní probírané na všech sportovních fórech… Tak přesně takové fanoušky, kteří fandí Sokolovu si podle mého představují, jak vedení českého fotbalu tak pravděpodobně i hokeje. A víte co? Stojí to za hovno!

foto – http://www.hcsokolov.cz/fanzone/fotogalerie/detail_152

sepsal Vizi