Výjezdové tempo je zběsilé, mrazy stále třeskuté, ale ani to nemůže odradit havířovské fandy od dalšího výjezdu. I přes počáteční obavy opět plníme bus (zatím každý, který jsme naplánovali!) a tak můžeme podruhé v sezóně zajet zastřihnout valašskomeziříčské bobry…

Busem vyjíždí 48 fandů, kteří se zahřívají jak jen to jde a tak nechybí tradiční výjezdový alkohol. Cesta ubíhá rychle, svým voláním ani neotravuje kriminálka, za hodinku a něco se zjevujem před zimákem ve Valmezu. Domácí se zřejmě poučili z minula a tak nás nečekají tak rozsáhlé policejní doprovody, ochranka taky nějak nepochvuje, kupujeme lístky za 40 a s nadějí, že uvnitř bude tepleji se odebíráme do sektoru. Ha, jenže omyl, vevnitř panuje zima podobná té venkovní a tak není divu, že se začátkem utkání nás je v sektoru 5 a půl. Zbytek čeká u mini bufíku na něco teplého k snědku či k pití… Věšíme TfH flagu, celkově je nás 62 (ale díky pomalé obsluze v bufetu nejsme snad nikdy komplet), začínáme fandit. No řeknu Vám, na ty mrazivé podmínky je to na úvod zápasu malinko rozpačité (lidé moc netleskají, aby jim neupadly prsty), ale žádná katastrofa to taky není…

Myslel jsem si, že domácí mají mini kotlík, ale posléze jsem pochopil, že tomu tak není. Uprostřed tribuny, na kuřinožkách, postaven velký buben, do kterého občas mlátí vší silou a řve ten, kdo má zrovna chuť, maximálně však 10 osob. Vzkaz pro domácí – vy si neuvědomujete, že když do toho bubnu mlátíte jak smyslů zbavení, že vás potom není absolutně slyšet? Opravdu mentálové! To je česká fanouškovská povaha. Mlátit do bubnu co to jde, udělat největší kravál, čert s tím že nefandím, aspoň je hukot. Grc, grc a ještě jednou grc! „Vlajky“, které bobři věší jsou také velice k popukání…

My svými pokřiky domácí často zesměšňujeme či vybízíme k fandění, ale marně. Jak říkám, domácí kotel není… A tak fandíme alespoň sami, né moc vysokému počtu pomáhá dobrá akustika haly a tak nás je určitě solidně slyšet… Mezitím však neustále odbíháme do bufetu, kde mnohé zaujmou především topinky za 5 kaček a tak česnek sektoru vládne…

Fandění graduje ve třetí třetině, kdy se rozjíždí tradiční „olé AZ Havířov“, tentokrát jej na posledních asi 7 minut doplňujeme o jedno nóvum, kdy sektor dělíme na pravou a levou část, přičemž každá křičí jednu sloku, tím pádem soupeří o to, která část kotle bude hlasitější, takže fandění je v posledních minutách skvělé! Výborný nápad s výborným efektem… Prezentaci si nepřipravujeme žádnou – jednak se „bojíme“, že bychom toho moc nepronesli (minule nám zakázali i vlajky na tyčích), jednak je trochu nuda, předvádět se protější bílé a studené zdi… Užijeme si závěrečnou děkovačku, opouštíme stadion a vyhřátým busem hurá domů. No, ještě tradičně na pár piv na Plech.

Občas jsem tady zmínil, co se mi na tom či kterém hráči líbí, především srdcařství a náklonnost k fanouškům se nesmí opomíjet. A tak si dovolím, jmenovat jednoho šumbarského mohykána i dnes. Co si budem nalhávat, hokejisté jsou od přírody druh frajeřivý :-). a tak není divu, když v těchto mrazech zdobí jejich hlavy čepičky od věhlasných firem. Já bych chtěl vyzdvihnout Honzu Marunu, který ke svým narozeninám dostal (od fanoušků) fanouškovskou čepici, která není ani s fajfkou, ani se třemi pruhy, ale která je naše a je AZeťácká! A… A ona mu neleží někde ve skříni!

P.S. Ve středu si splnit povinnost výjezdem do Poruby (stále se můžete hlásit do busů za lidovou cenu) a pak už hurá na vrchol sezony. Po hráčích chcete, aby do toho dali vše, tak jim jděme příkladem a dělejme to samé! Hlasivky a ruce!!! No, téměř vždy končívám pozitivně a tak dneska trochu negativa neuškodí… Já vždy čumím a nechápu některé jedince, kteří se považují za ty největší fandy, přičemž… Chorál v plném proudu, náš hráč padá k zemi (není podstatné, zda-li to byl faul nebo ne), píšťalka rozhodčího zůstává němá. Co udělá fanoušek? Vysere se na chorál, vysere se na podporu týmu, vysere se na ostatní, kteří jej chtějí poctivě odzpívat a začne spílat sudímu. No jo no, typická česká povaha. Až jednou sudí změní názor a odpíská faul na základě pokřiku „pískej to ty pičo“, dejte mi vědět, děkuji…