Sobota, počasí ideální pro tvorbu choreografie a tak si dáváme v několika lidech sraz již před pravým polednem, abychom vytvořili něco málo na odpolední zápas. Práce jde od ruky, každý pomůže s něčím, a tak jsme dnes velice rychle u zdárného konce s přípravami. Výsledkem jsou dva transparenty. Ten hlavní – „Fandím, tedy jsem“, který má na délku cca 14 metrů, je určen společně s kartony a lesklými modrými fóliemi jako úvodní choreo zápasu.

Druhý transparent je vyvěšen na zábradlím v sektoru a je určen Proktorovi, který v týdnu oslavil narozeniny. Všechno nejlepší! Práce je hotová, do začátku utkání zbývá spousta času a tak většina lidí zůstává na zaslouženém pivu v Plechárně, odkud se po chvilce přesuneme na stadion, kde rozdáme kartony a fólie na sektor RBH, kotel a mezi ně.

Pár minut před pátou hodinou již stojíme v sektoru, přípravy jsou u konce, vlajky vyvěšeny, kotel i tribuny se plní docela solidně, lidé čekají na úvodní hvizd. Vlajkosláva je dnes opět velice vydařená, na stadionu visí vlajka Potěr fans, obě zástavy Rumařů a dále pak flaga Slezského Havířova, Abstinentů, DC a Havířovské zvěře. Paráda!

Zápas začíná, zimákem zní Zvěř, nad hlavy jde choreografie. První třetinu je fandění výborné, do podpory AZetu se přidává celá hala. Tady jde vidět, že havířovské publikum má obrovský potenciál a když chceme, dokážeme společně parádní věci! Supportu pomáhají dvě vstřelené branky domácích, díky kterým si držíme vedení 2:0 až do konce třetiny. Úvodní perioda utkání končí, většina fanoušků jde mimo stadion.

Něco málo k fanouškům hostů. Z Šumperku jich dorazila necelá dvacítka, vyvěšují dvě vlajky, snaží se fandit celý zápas. Většina je oděna do dresů a na krku má šálu, takže každý hned pozná, kterému klubu fandí. Škoda, že se jim nepodařilo naplnit bus, jak avizovali na svých stránkách. Určitě by to bylo o dost lepší. Ale je super, že dorazil aspoň někdo. Ono se fandí úplně jinak, když proti vám stojí soupeř, než když je sektor hostů prázdný.

Začíná druhá část zápasu, lidi se vracejí na stadion, nejdéle však návrat trvá, jak už se stalo zlozvykem, lidem do sektoru domácích fanoušků. Snad několik minut jsme v polovičním počtu a od toho se odvíjí i atmosféra, která je sice i tak dobrá, ale mohla by být daleko lepší. Druhým kamenem úrazu je posedávání v kotli. K tomu by se dalo říct snad jen jediné – na zimáku je dalších několik tisíc míst, pokud chce někdo sedět, může si vybrat jakoukoliv jinou sedačku, ale v kotli se stojí pohromadě a fandí! Každý si může sám sáhnout do svědomí a popřemýšlet nad tím, jestli může aspoň tímhle málem přispět ke zlepšení atmosféry. I přes tyto zbytečnosti je úroveň fandění pořád obstojná, často se přeřváváme s pravou stranou, která je tradičně úžasná! Díky!

Havířov zvyšuje vedení, na lidech i hráčích je vidět, že si hru užívají a takhle by to mělo být. Potom člověk odchází z hokeje s tím pěkným pocitem a nemůže se dočkat dalšího zápasu. Třetí třetina se nese v podobném duchu jako dvě předchozí, AZet zvyšuje vedení až na konečných 6:2, hlasatel oznámí návštěvu utkání, která se dostala lehce přes dva tisíce. Utkání končí, domácí se radují ze zaslouženého tříbodového zisku, hráči přijíždí na děkovačku. Vyvoláme jména střelců, po nich tradičně našeho gólmana, ještě jednou poděkujeme hráčům za povedené utkání, sbalíme věci, opouštíme stadion a rozcházíme se do svých domovů nebo na jedno pozápasové.

Sobotní zápas se vydařil jak herně, tak i po fanouškovské stránce a každý kdo dorazil, určitě nelituje! Už ve středu nás čeká další zápas, soupeř z nejtěžších, bývalý extraligový klub, Kladno. Doražte všichni! Určitě bude k vidění nádherný hokej a třeba se po ledě prožene i česká hokejová legenda s osmašedesátkou na zádech. Kdo ví, přesvědčíme se o tom jen tak, že dojdeme ve středu na zimní stadion. 🙂

Sepsal Kuba z Abstinentů