Třetí domácí zápas AZetu v sobotu, potřetí se scházíme více než 5 hodin před střetnutím u zimáku, abychom cosi vytvořili… Před halou postává Vojta Tomi, říká mi „dobrý den“, v duchu se zasměju a uvažuju, jestli mám, ve svém věku, ještě zapotřebí se tu plazit po kolenou a lepit igelity, když i hráč mi hodlá vykat :-).
Něco polepíme, vytvoříme, kolem třetí hodiny je práce hotova (tvoříme na jiný zápas než je ten dnešní) a tak usedáme do míst za trestnou lavicí, abychom sledovali závěrečnou třetinu utkání staršího dorostu, kdy náš AZet hraje s Vítkovicemi. Kolem nás pár otců vítkovických hráčů, nechybí moc aby došlo ke konfliktu, pusy jim však zavřou naši mladíci, kteří Vítkovice porážejí! Mnoho z nás si to možná neuvědomuje, ale náš starší dorost nám už třetím rokem dělá báječnou reklamu. Porážet hokejové giganty, kterými Vítkovice, ale také Kometa či Zlín jsou, to je obrovský úspěch našeho provinčního klubu! Musím také vyzvednout jednoho hráče naší organizace. Daniel Kurovský. Sázím své boty, že v lednu či únoru, v době kdy mu bude 16 let, dostane příležitost v mistrovském utkání v A týmu AZetu. Dorostenecké lize kraluje, v osmi zápasech 11 branek, z toho 3x hattrick. Je na něj radost se dívat! Až se někdy, třeba z dlouhé chvíle, půjdete podívat na zápas starších dorostenců, zaměřte se na kluka s číslem 37 na zádech…
Před zápasem se ve staré dobré sestavě scházíme u 4. budky, abychom do chřtánu dostali nějaký alkohol, naladíme se na dobrou fandící strunu, věšíme vlajky, po dlouhé době se objevuje vlajka Slezských patriotů, absenci nám naopak hlásí náš stálý bubeník a tak jsme hned půl zápasu bez tohoto doprovodu. Od poloviny střetnutí si za buben sedá náhradník, ale pojďme pěkně postupně…
Předzápasové dění na ledě moderuje náhradník za oba stálé moderátory, rve mi to uši, červenám se, tohle si havířovské publikum nezaslouží. Plantat sestavu domácích se sestavou hostů, katastrofa… Jo, bylo to jeho poprvé, tohle by jej mohlo omlouvat, ale…
Na to, že je sobota, v sektoru se schází ostudný počet lidí. Nic moc čísla prozrazují i celkovou návštěvu, ale jak říkám, prioritou je kotel a ten je špatný! Takhle to dál nejde a pokud se mnoho z lidí nechytne za nos, bude se to už radikálně řešit. Spíkr, mimochodem – dnes poprvé s novým megafonem, za mnou o přestávce přichází s tím, že má sto chutí se už do sektoru nevrátit, že nemá smysl tam šaškovat v takovém počtu. Domlouváme se na radikálním řešení pro následující zápasy, spíkr je zlomen, zapracuje u něj vůle, i na druhou třetinu se vrací na své místo a pro atmosféru na zimáku dělá 101%.
Za pár dní, v sobotu, k nám přijede autobus fanoušků z Českých Budějovic a pokud nebude sektor narvaný, nemá smysl jej dále dělat, každý si sedneme na své oblíbené místo na zimáku, z kapsy vytáhneme solené tyčinky, budeme v poklidu zobat a mlčky sledovat hokej. Pokud by se Vám tohle líbilo, tak prosím, tento stav máte ve svých rukou! Takže jak říkám, v sobotu kurva všichni do kotle, nejen kvůli atmosféry, nejen kvůli příjezdu sedmdesátky hostů, ale i kvůli složitější choreografie, kterou chceme připravit!
Co je tohle za zkurvenou dobu? Každý jen lajkuje na Facebooku, pro mnohé je udělení lajku tím největším fanouškovským počinem. Jako jeden z adminů stránky az-fans na Facebooku vidím, kdo co lajkuje, kdo jak moc lajkuje, už ty lidi prakticky znám. Pozor, já proti nějakému lajkování nic nemám, ale kurva, buď aktivní i v reálném životě, ne? Jsou lidé, kteří lajkují všechno, kteří lajkují (a třeba také sdílejí) každý příspěvek o atmosféře, o tom, abychom zaplnili kotel, o tom, že jsme hrdí fanoušci AZetu apod., těch příkladů bych mohl uvést ještě dost a dost a pak ty lidí vidíte v reálu. No, buď je nevidíte, protože na hokeji nejsou, nebo sedí někde v pochvě světa a… Škoda mluvit, jsem nasraný, vzpamatujte se už a každý si sáhněte do svědomí! A začněte žít i když vypnete komp!
Zatímco první třetina byla špatná počtem i fanděním, tak support se od třetiny druhé zvedá a i přes špatný počet kotelníků je atmosféra lepší, na ten počet docela solidní. Hosté nepřijeli žádní, my si nepřipravujeme žádnou prezentaci a tak utkání běží svým poklidným tempem až do závěru druhé periody.
Během zápasu se lidé hlásí do busu do Prostějova nebo objednávají si nové šaliky, obě tyhle možnosti jsou stále aktuální. Hlaste se, objednávejte šály, v jednotě je síla! Chci také zdůraznit, že ve středu, my fanoušci, převezmeme určitou práci, kterou doteď dělal klub, jenže nedařilo se mu ji dělat podle jeho představ a tak jsme mu nabídli pomoc a klub ji využil. O čem to mluvím? S aktuální informací přijdeme zítra, už nyní ale nabádám všechny fanoušky, aby nám na příštím utkání pomohli a my tak ukázali, že když něco chceme, děláme to dobře!
V poslední části hry je atmosféra zase ještě o trochu lepší, zřejmě jí pomáhá i vedení našich kluků na ledě. Je to fajn, ale jak říkám, za týden proti Budějkám by nám to na hosty nestačilo! Zápas končí, vyvoláme jeho hrdiny na klasické děkovačce a míříme do náleven…
Report zakončím událostí, která se stává až den po utkání, ale která se zmínit musí. Snad každý fanoušek AZetu pil někdy na Plechárně, snad každému někdy donesla pivo servírka Zdenka. V sobotu to byl její poslední hokejový zápas v roli šenkýřky, Zdenička, po osmi letech, na Plechárně končí, v neděli jsme ji za všechny fanoušky AZetu přinesli velkou kytku a poděkovali ji za všechny zážitky s ní. Za ty dobré, i za ty špatné, kdy jsme měli 3 promile a na Plechu dělali neplechu… Zdeničko, děkujeme, hodně štěstí v další životní etapě!