Před zápasem mi na mobilní telefon přicházejí samé špatné zprávy, o nic méně špatné zprávy nás čekají i z osobních rozhovorů, to když se ve dvou lidech scházíme ve 12 u zimáku, abychom opět pokročili v tvorbě choreografie… Jsem nasraný, jsem připraven na dnešní velkou bídu, s obřími obavami se dívám do naší fanouškovské budoucnosti. Ale pěkně popořádku…

U zimáku, kde pouze stříháme a lepíme, nás přepadávají lidé ze Správy sportovišť, kteří mají na starosti zimák, vyhrožují voláním policie, jsme drzí jak malí spratci, nějak to ukecáme a tvoříme dál. Pánové nám sdělují, že stejně se nám bude bourat náš ultras sklad, jelikož v těch místech se má stavět chodník. No, to jsem zvědav, jak tohle dopadne…

Zlé zprávy pokračují, krom zakaboněné oblohy a nepříjemného mrholení nám vrásky na čele dělá absence jakéhokoli spíkra, ještě pár hodin před utkáním nevím, kdo to dnes vezme. Absentovat dnes bude i bubeník, no prostě všechno se na nás sype… Nemám chuť dál stříhat a lepit, jdeme na oběd do Balona, depka, nevíme kudy kam. Toho zápasu se bojím jak upír česneku…

Paní Karasové z klubu jsme navíc slíbili, že se dnes postaráme o prodej soutěžních balónků, vůbec se nám do toho nechce, jsme vším znechuceni. Přemáháme se, prodáváme, nakonec si myslím, že jsme prodali docela obstojný počet míčků, aspoň že tak… Ale ta úvodní nechuť byla fakt značná. Blíží se začátek zápasu. 15 minut, 10 minut, 5 minut, mně se tam fakt vůbec nechce…

Čekám neskutečnou bídu, přicházím na zimák po prodeji těch míčků, před chviličkou bylo vhozeno úvodní buly, rozjíždí se Zvěř. Hledám místo, první třetinu stojím přesně mezi kotlem a RBH sektorem, prvních několik málo minut koukám jako z jara, jsem spokojen, spíše nadšen! Neříkám, že je to nějak úchvatné, ale na to co jsem čekal, tak je to velký nadprůměr. I kotel je v první třetině tak nějak solidně zaplněn, visí klasické velké vlajky, z menších pak 2 zástavy RBH, Slezští Patrioti a Slezský Havířov.

K atmosféře nám neskutečným způsobem pomáhají i hráči, vedeme 2:0, publikum je v extázi, věřte tomu nebo ne, při některých chorálech mám husí kůži, ta šarmantní slečna, která stojí vedle mě, Vám může být svědkem! Je to fajné, ačkoli chyby lze samozřejmě najít. Bubeník bubnuje nepravidelně (nevím, jestli tam chrápe nebo co), spíkr je člověk jen pro dnešní mač, s touto kurevsky těžkou prací nemá zkušenosti a tak je jasné, že chorály či pokřiky nevolí tak citlivě, jako spíkři protřelí zkušenostmi, prodlevy mezi jednotlivými chorály jsou větší než obvykle, ale tohle dnes toleruju, dnes je to fakt jiná situace… První třetina se dnes hraje ve velmi dobré atmosféře, kotel zatím zvládá to, čeho jsem se nesmírně bál. Padá ze mě depka a splín, zas hrdé AZeťácké srdce tluče!

Druhá třetina začíná, do sektoru se opět scházíme pozvolna, je to špatně, chudák spíkr, co tam má s tím torzem lidí dělat? Dnešní spíkři si pak na vlastní kůži zkoušejí, jak je ta práce těžká, jak jsou někteří lidé na facku, někteří z nich to psychicky neunášejí a tak se u megafonu střídá víc lidí než za celou dosavadní sezónu… Jeden ze spíkrů je dnes lepší, jiný horší, ale to je normálka, to není práce pro každého. Já proto děkuji všem, kteří tu pomyslnou káru dnes táhli, Moc Vám děkuju!

„V první řadě bych chtěl pozdravit všechny lidi, co mi fandí. Atmosféra tady byla a bude vždy úžasná, zažil jsem to tady v první prvoligové sezoně, smekám před Zvěří, ukázali, že mají silné hlasivky. A taky chci pozdravit Rum Boys, kteří mi mávali,“ (Jaroslav Koma)

Něco důležitého chci říct… Všímáte si, že ač jsme třeba zklamaní z atmosféry na našem zimáku, tak všichni soupeři si to vždy nesmírně chválí a jsou z toho paf? Važme si toho a buďme na to hrdí! S tím, s čím nejsme mnohdy spokojeni, co by za to na většině zimáků dali? My to umíme! Smutné je, že to umíme mnohem líp, než co mnohdy předvedeme… Všimněte si jedné věci – náš zimák je jeden z mála v republice (není dokonce jediný?), kde v přerušení téměř nehraje hudba. Proč? U nás nejsme zvědaví na šlágry typu Peter Nagy – Sám s nohami na stole nebo Maxim Turbulenc – Vařila myšička kašičku, u nás lidé fandí, fanděním se baví, naše chorály jsou ty nejkrásnější písně!

Teď jsem vychválil, musím i zkritizovat – druhá třetina za tou první zaostává, do sektoru nepřišli všichni, kteří tam byli v prvním dějství, atmosféru nyní hodnotím jako průměrnou… Hosté z Chomutova dle předpokladů nedojeli žádní a tak největší pozornost z chomutovských budí Jaroslav Koma, v minulé sezóně Azeťák. Můj osobní názor? Jsem rád, že se na něj napískalo, jsem rád, že se nevyvolávalo jeho jméno… Docela by mě však zajímalo, jak by reagoval on, kdyby vstřelil gól…

Ve třetí části hry panuje u megafonu chaos, nikomu se do toho moc nechce a pokud už ano, není to nic dobrého, tak nějak čekáme na zázrak, který nám pomůže. Pozor, ten se však děje. Situaci bravurně vyhodnocuje Bradka a ač ve svém sektoru, ujímá se spíkrovských otěží, rozkřičí „svůj“ sektor“, kotel se přidává a tak místy je to parádní! Nalejme si však čistého vína, nebýt této pomoci, byla by poslední část hry hodně špatná, hodně… Ale pozor, na druhou stranu, takhle to přece máme. Dlouhodobě se pyšníme tím, že kotel v Havířově není jen ten jeden sektor. Kotel jsou mnohdy prakticky sektory 3 (červený, prostřední menší a další červený. Jednou to jde těm a támhle ti mají krizi, jindy je to naopak. Buďme hrdí, že u nás to tak máme… Dnes nám trn z paty ve třetí periodě vytrhl Bradka se svými kumpány, příště pomůžeme my jim. Táhněme za jeden provaz, vždyť všichni to děláme pro milovaný Azet !!!

Utkání končí parádním a mírně senzačním vítězstvím AZetu, děkovačka a šupito presto na pivo. Jsme plní emocí a šťastní z velkého vítězství a tak trochu zapomínáme, jaké by to bylo, kdyby nám nepomohli kluci na ledě. Skončil čas hájení, skončil čas čekání, telefonicky hovořím s hlavním spíkrem, je třeba to řešit razantně!

Ještě se však zastavím u jedné situace. Ano, dnes nás bravurně podržel Míra Svoboda, gólman zapůjčený z Třince, především jeho zásluhou jsme vybojovali 3 body. Absolutně však nechápu reakci některých fanouškovských „odborníků“, kteří nyní vynášejí Svobodu do nebes, píší, kterak Stývek s Matym na to nemají a kdesi cosi. Vzpamatujte se! Každý den není posvícení, nejsem slepý, i já viděl, že Stýv se letos trápí. Ale byl to právě on, kdo byl základním stavebním kamenem loňského šestého místa, byl to právě on, kdo nám loni řadu zápasů vyhrál prakticky sám… Každý den není posvícení. Nikdo z nás není dokonalý… I my mnohdy zklamali své partnerky při sexuální rozkoši, byli rychlejší než Usain Bolt. Zavrhla Vás Vaše partnerka za tento prohřešek? Chybovat je lidské! Jednou to jde, jindy ne… Chyby jsou i od toho, aby se napravovaly! Nezapomínejme, po zážitcích z jednoho utkání, kdo tady 4 roky dřel a držel náš tým… Stývek teď asi není v pozici, kdy by se měl vrátit jako jednička týmu, už se ale těším, až nám zas skočí saltíčko při děkovačce. Proč? Protože nezapomínám…

V sobotu nás čeká parádní zápas, velký zápas! Očekává se příjezd až 70-ti fanoušků českobudějovického Motoru (respekt), chceme si připravit větší choreo a nejedno překvapení. Potřebujeme Vás ale v kotli. Kurva, kdy jindy už? Sám jsem to v poslední době bulal (jiné povinnosti, jako zařizování výjezdu, zařizování šál, výběr čapky apod.), ale v sobotu bych chtěl jít příkladem! I loni jsme měli tuhle krizi a na zápase s Havlíčkovým Brodem ji zažehnali, pamatujete? Tenkrát jsme kotel naplnili parádně (viz motivační foto), pojďme to v sobotu zopakovat!

Tentokrát už ale nebudeme nikoho přemlouvat, je třeba postavit havířovské publikum před hotovou věc. Pokud to nedokážeme v sobotu a v publiku hosty nepřejedem na celé čáře díky narvanému kotli, vyzvu (sám za sebe a je na nich, jak se zachovají) členy Organizační skupiny (a vím, že někteří to mají také v plánu) aby se frašky s názvem prořídlý kotel na příštím utkání už neúčastnili! Možná to tak lidé chtějí, možná chtějí atmosféru komorní. Jinak by do toho kotle přece chodili, ne? Nebo opravdu Vám vyhovuje, sednout si na prdel s tím, že to odedřou za něj druzí? To je pokrytectví! Kurva, jsme AZet Havířov a nemáme zapotřebí tenhle slabý počet. Pojďme zas všem ukázat, co umíme! Pokud to neukážeme v sobotu, může to znamenat začátek konce… A pokud by Vám atmosféra s prázdným kotlem vyhovovala, prosím, je to na Vás. Takže, ještě jednou a naposledy – v sobotu půjdu příkladem já, pojď příkladem Ty, my staří, pojďme do prvním dvou řad. Staří, mladí, pojďte v sobotu fandit, kurva už!

Závěrem bych rád jednu moc důležitou věc. Prosím a nabádám kritiky kotle, aby, když kritizují, přišli i s řešením. Za nedobrý stav kotle nemohou ti, kteří v něm jsou, ale ti, kteří v něm nejsou. Takže když kritizuju, měl bych vždy začít tím, co jsem pro nápravu udělal já sám… Ono, dát od něčeho ruce pryč a pak to „pomluvit“, to je hrozně jednoduché…