V jednom týdnu už třetí výjezd. Po Prostějovu a Jihlavě, dnes opět na Vysočinu, ale o malý kousek blíže, do Třebíče… Sedmičlenná osádka auta se schází po obědě u zimáku, bere dvě vlajky a něco kolem půl druhé vyráží směr Třebíč…

Cesta ubíhá v pohodě, zapomeneme zastavit na naší tradiční zastávce na Rohlnce, vykompenzujeme si to dvěma jinýma zastávkama na občerstvení, asi 20 minut před začátkem zápasu, poté, co projedeme – na první pohled – moc hezké město Třebíč, se zjevujeme před zimákem. Postáváme u vchodu a pozorujeme, jak směrem k sektoru hostů koukají místní mladící, pomalu se trousící na zimák, v pěkných černých mikinách „Ultras Třebíč“. U osádky druhého auta, které jede z Brna, se objevují tradiční problémy s parkováním v tomhle městě, všichni se dovnitř dostáváme až těsně po úvodním buly. Za bránou, spolu s dvěma vlajkama (Slezští patrioti a Slezský Havířov), se nás nakonec schází přesně 10.

Dva nebo tři pokřiky si zakřičíme hned v samém úvodu utkání, poté naše fandění stagnuje a já mám pomalu strach, že napodobíme vlastní ostudu z Jihlavy… Po očku sleduju domácí, těch se v sektoru schází asi 100, jádro kotle oděno do dresů, na úvod roztáhnou svou tradiční sektorovku, v první třetině fandí slušně, nejsou však nijak nebo nikým dirigováni, používají jeden buben, který používají dobře a citlivě… Domácímu dopingu velmi pomáhá i velmi dobrá akustika zdejší haly, nejsem proto schopen, porovnat kvalitu třebíčských s kvalitou jihlavských, obě haly jsou zcela jiné a tak porovnání fandění je takřka nemožné… Co však vím jistě je to, že repertoár jihlavských chorálů je určitě širší a lepší, fanoušci z Třebíče až moc opakují jednotlivé pokřiky, které jsou spíše jednodušší, chorálů v pravém slova smyslu neslyším mnoho…

O přestávce se nás nesmírně urostlý člen ochranky (na zimáku takřka jediný, zbytek staří dědulové, kteří by asi nic nezmohli) táže, zda-li chceme, aby nám pohlídal flagy, neboť kolem nás budou chodit domácí do bufetu. Nabídku odmítáme s tím, že zástavy si určitě ohlídáme sami, proto jsou u nich vždy minimálně dva lidé, kteří tak kašlou na přestávkové baštění…

V pauze jsme sice zklamání tím, že klobása se prodává až na druhém konci stadionu, kam se nám nechce, naše zklamání se však změní v nadšení poté, co zjišťujeme, že na prodej je zde výborná česneková topinka za 8 kaček a taky že čepované pivo je Radegast. Jaký to rozdíl proti hnusnému Ježkovi z pondělka!

Na startu druh třetiny si řekneme, že i v tomto počtu musíme fandit a tak se do podpory našich hráčů s vervou pouštíme. Fandíme co to jde, fandíme všichni, myslím, že jsme i slyšet, když nám Stývek mává z protější brány, vzdálené skoro 70 metrů od nás, máme o svém pocitu důkaz. Domácí jsou od druhé části hry dirigováni spíkrem s megafonem, jejich fandění je o něco málo lepší než ve třetině první, na můj vkus však mají příliš dlouhé prostoje a občas mám pocit, jakoby čekali, až svůj chorál dozpíváme my. My mnohdy zpíváme do absolutního ticha! Opravdu, i v deseti lidech máme od domácích až moc prostoru… Třebíčáci nás nijak neurážejí a tak není důvod abychom uráželi my je, jen jednou pozdravíme fandy z nedaleké Jihlavy naším známým „A-u a-u a…“.

Druhá perioda pomalu končí, stav na ledě je bez branek, s naším fanděním v této části hry můžeme být spokojeni, jdeme se opět občerstvit, část z nás hlídá zástavy, já debatuju s jedním člověkem z Třebíče, který není fanouškem hokejového klubu, kterého znám z dávných let z fotbalového prostředí… Trochu mě vyděsí, když zapřemýšlí o tom, proč si pro naše vlajky nepřijedou radikálové z Komety, do hlavy mi dává brouka a já tak nabádám kolegy k ještě větší pozápasové ostražitosti… Pobavíme se také o místní fans scéně, trochu mě zklame fakt o vzniku jediné vlajky domácích, která dnes visí (Ultras Třebíč), ale to je fuk, rozebírat to nemá cenu, zas by zde kluci z Vysočiny psali plky a na ty já nemám náladu… No ale my bychom si vlajku sponzorem či klubem platit nenechali :-).

Na zimáku je 1410 diváků, vzpomenu si na příspěvek jednoho třebíčáka po zápase u nás, to když 2000 lidí mu u nás přišlo málo…Třebíč vede ligu, tak nevím nevím, zda-li dotyčný svůj názor nepřehodnotí…

I v závěrečné třetině fandíme na naše početní maximum, ani nyní se neobjevují žádné urážky ani z jednoho sektoru fanoušků, domácí si hledí svého, zamávají asi patnáctkou menších vlajek na tyčích, fandí až do samotného konce utkání, tu a tam je ten hukot opravdu parádní, alespoň potleskem jim (kotli) ve vypjatých chvílích pomáhá protilehlá tribuna…

AZet vstřelí šťastnou branku, Steve čaruje a tak si připíšeme senzační vítězství… (ještě nedávno se na naší FB stránce objevili tací, kteří prorokovali, že nemá na 1. ligu, dnes jej ti stejní vynášejí do nebes. Vítejte v Česku). Pozápasová děkovačka, zazpíváme si Zvěř, vyvoláme Stývka a bojovníka Jirku Krisla, hráči mají obrovskou radost, loučí se s námi boucháním hokejek do plexiskla před námi, my maximálně šťastní a spokojení opouštíme zimák… Opouštíme jej však pomalu, hned ze dvou důvodů… Jednak chceme očíhnout, kam domácí schovávají svou zástavu, jednak jsme ostražití kvůli našim vlajkám… Dochází k mírně komickým situacím, kdy my pozorujeme své soky, všímáme si, že stejně bedlivě však pozorují oni nás :-). Míříme na WC, když v tom za námi míří o něco více lidí než je nás, v již zmiňovaných mikinách Ultras Třebíč. My s vlajkama a tak očekáváme co nastane. Z domácích máme respekt, ten však zřejmě mají i oni z nás a tak nepadne ani jedno slůvko, my se postavíme k sobě, vlajky dáme člověku uprostřed a pomalu opouštíme zimák… Cítíme plno divných pohledů na naše hřbety a tak jsme stále víc a víc ostražití… Když si však po chvíli všimnu, že nás doprovází tajný policista v civilu s vysílačkou, je nám jasné, že nic z případného ataku domácích zřejmě nebude…

Rozloučíme se s těmi, kteří nejedou do Havířova, lelkujeme u auta, na dostřel od nás stále onen policista, vedle něj postává asi pětice domácích. Nevím sice, co zamýšlejí, ale jsou srandovní… Nezapomenou zmínit, ať o svém výletu napíšeme report, když se dotážeme, zda-li ty reporty s radostí hltají, odpovědi se nedočkáme…

Nasedáme do auta, lepí se na nás vozidlo policistů, my hledáme obchod, kde nakoupit alkohol na oslavu, policisté se u nás zastavují a téměř prosebně žadoní, ať už jedeme domů. Když jim odvětíme, že napřed si nakoupíme, vyzvou nás, ať je následujeme, že nás zavezou k obchodu, který je ještě otevřen :-). Koupíme piva a dobroty a hurá domů, s dobrým pocitem a třemi body…

Zastavíme na Rohlence, tam potkáváme hráče SK Karviná (včetně Radima Haase, Karla Vydry a dalších známých tváří), ti na nás koukají jaro z jara, ví, která bije, zvlášť když si utahujeme z jediného fandy eSKá, z legendárního Medvěda. Ten převlíkl dres, tipuju, že za 2 piva a 3 rumy bychom na něj navlíkli i dres AZetu a on by v našem kotli hrdě zpíval naše chorály… Slova by neznal, „chuj s tym“, aspoň že z něj táhne ten rum, ne?

Do pelechů se dostáváme kolem půlnoci, během úvodních 14-ti zápasů jsem svůj milovaný klub viděl 13x živě, za poslední týden absolvováno zhruba 1300 km skrz výjezdy. Zde bych svůj report mohl ukončit… Mohl, ale neukončím, vrátím se o několik hodin zpět, ještě před výjezd do Třebíče. Ve čtyřech lidech jsme absolvovali schůzku s prezidentem klubu, následující dopoledne jsem se pak sešel s Patrikem Rimmelem. Úvodem chci jen napsat, že schůzka byla navržena i pro fanoušky mimo skupinu ORG, je mnohem lepší se zeptat osobně na to, co mě zajímá, než psát dotazy skrz web klubu a na odpovědi mnohdy čekat… Mimochodem, když má náš prezident dobrou náladu, vždy z něj vymámíme i něco, co by se na web klubu nenapsalo :-).

Nejprve chci objasnit, proč se můj report jmenuje tak, jak se jmenuje… Daneček bez Danečka, jako pán bez pána! Lukáš i Honza jsou páni s velkým P, v klubu působí od samého vzniku AZetu! Věřím, že Lukáš ještě mnohokráte vychytá čisté konto a za AZet si připíše ještě spoustu startů, nespočet kotoulů u něj uvidíme během děkovačky… Něčeho podobného se bohužel nedočkáme u Honzy, který na 95% končí v AZetu Havířov. Ačkoli jsem chtěl, nechci důvody jeho odchodu příliš pitvat, věřte, že jsou složité a já bych se nechtěl dotknout ani jedné strany, kdybych třeba napsal něco, co tak úplně není pravda! Je smutné, že Havířováci opouštějí AZet, je smutné, že už tak mladé mužstvo opouští ta zkušenost, která v něm je… Tímto vyzývám vedení klubu, nejen svým jménem, ale jménem drtivé většiny fanoušků, zacházejte nadmíru opatrně s kluky z Havířova, děkujeme! Jak říkám, ty důvody odchodu jsou velice specifické a proto se nedokážu postavit do role soudce a říct na plnou hubu, jestli je ten odchod správný nebo ne… Říkám však zcela na rovinu, že Honzův odchod mne mrzí a ještě strašně moc mrzet bude, 100x více než odchod Kaňoura, který nikdy nebyl mým oblíbencem. Honza je Havířovák, od malička AZeťák a já věřím, že až bude jeho odchod definitivně zpečetěn, rozloučíme se s ním minimálně s takovou poctou, která se dostala Kaňourovi…

Co říci dál? Važme si toho, jaký hokej se tu hraje, choďme na něj, protože nikdy nevíme, co bude za měsíc, za půl roku, za rok… Volby dopadly tak jak dopadly, strana, která nejvíce podporovala hokej není u moci, u té je naopak strana, která, ať už veřejně nebo skrytě, deklarovala, že dotace na hokej více či méně omezí… Pozor, není třeba házet flintu do žita už nyní, jednání se teprve rozběhnou, stejně tak jako schvalování rozpočtu, avšak situace na první pohled nevypadá růžově… Černým scénářem je návrat klubu do 2. ligy či oficiální farma některého z extraligových klubů. Ale pozor, toto je scénář, který by v krajní situaci mohl nastat. Zatím se nic takového neděje, zatím si važme toho, co tady 5. rokem tvoříme. Jak my fanoušci, tak hráči, tak v neposlední řadě vedení klubu! Pojďme klubu týmu ukázat, že jsme ti praví fanoušci, pojďme v sobotu podpořit své oblíbené barvy přímo do hlediště !!! 

P.S. Co říct závěrem těm, kteří nejsou spokojení s přívalem informací? Jednu bulvární zprávu nakonec – buďme rádi, že už zde není bek, který za nás ještě před nedávnem hrál… Manýry hvězdy…

(večer budou dodány fotky Havířováků, ať už ze sektoru, nebo z focení na odpočívadle)