Uff, tentokrát nevím, jak začít… Je něco po půlnoci, s přáteli sedíme v Aréně, karaoke, někdo zpívá hezky, někdo mňaňčí jak autem přejetá kočka. Z repráků se line šlágr kapely Argema – Tohle je ráj. Zní poněkud hořce, protože dnes to na hokeji, i přes výhru našich barev, ráj nebyl. Vrata nejsou zavřena, do toho ráje je možné se ještě vrátit, ale zatím nemáme morální síly…

V týdnu před zápasem se horečně řeší, zda-li nám vadí nebo nevadí množství hráčů, kteří u nás působí na střídavé starty… Ačkoli si myslím, že by lid mluvili malinko jinak, kdybychom hráli bez střídavých startů a byli třeba na chvostu tabulky, musím respektovat a respektuju, a mírně se i stotožňuju, s názorem většiny. Ten je takový, že těch střídavých startů je opravdu hodně… Po hodně dlouhé době probíhá také SMS komunikace mezi mnou a bývalou tváří AZetu, panem Martinem Potočným. Věřím, že ti největší fanoušci tohoto bývalého hráče a manažera AZetu jej mohou brát jako pomyslného blanického rytíře, který se objeví vždy, když je klubu nejhůř. Zatím tak zle není, ale chápu, že se Potok zajímá o dění v klubu, pro který nějakou dobu více než dýchal. Nemusíte být tupci, abyste tušili, jaký je názor Potoka na střídavé starty v našem mužstvu, více to určitě rozebírat nemusím…

Po zápase sedím na Plechárně s jinými hráči, kteří kdysi hráli za AZet, jsou to bratři Zientkové, kteří dnešní mač strávili na tribuně a fandili AZetu. Jejich názor je stejný jako ten Potokův, jeho slovům dávají za pravdu, řeknou k tomu navíc i něco svého… O střídavých startech také padne pár slov mezi mnou a jedním člověkem z klubu, ten z nich také není nadšený, neboť pro práci té osoby je docela „nutné“, aby zde celou sezónu působil tým celistvý, tým, který má svou tvář, své stálé hráče apod. Ne, pozor, tohle ode mne není žádná agitace a upozornění, že věci se dělají špatně, to ani náhodou. Je to pohled mého okolí na druhou stranu řeky. Na tu, která vypadá hezky, roste na ni krásná trává, svítí na ni slunce. Jenže pozor, my na té druhé straně řeky ještě nebyli, neznáme ji. Ona z dálky, z druhého břehu, může vypadat lákavě, ale pravda může být ve finále jiná… Jak zjistit, kde ta pravda je? Jedině tak, že se na tu druhou stranu koukneme… K tomu však zatím nemáme koule…

Nyní už ale zpět k zápasu, kterého se bojíme jako čert kříže. Už několik dní předem je jasné, že dnes nemůže ani jeden ze spíkrů, den před zápasem mi posílá omluvu také člověk, který pravidelně obsluhuje buben. Někoho náhradního, místo klasických spíkrů, sice všemožně sháníme, avšak nepodaří se nám to. Na zápas tedy jdeme s tím, že počet v kotli je poslední dobou špatný, dnes to navíc bude okořeněno absencí lidí, kteří ten kotel hecují… Bude to bída, víme to předem.

Před zápasem probíhá sbírka na novou zástavu Havířovské Zvěře, přispějí mnozí, přispějí někteří bývalí hráči AZetu, kteří jsou dnes v hledišti, přispěje i prezident klubu, děkujeme mockrát všem, kteří tratili nějaký ten peníz. Jak jsme avizovali, všichni členové Organizační skupiny dali „povinně“ 100,-, celkovou vybranou částku zveřejníme po sobotním duelu s Kladnem, neboť předem jsme avizovali, že na vlajku budeme vybírat na obou sobotních zápasech…

Sektor ověšujeme vlajkami, visí i dosluhující vlajka Zvěře a čekáme na úvodní buly zápasu. To je vhozeno mezi hole dvou prvních centrů, zápas začíná… Avšak poprvé, po více než čtyřech letech, je úvodní Zvěř tragická, nehlučná, nesmělá, divná. Na stupínku pro spíkra není nikdo, kdo by dal lidem pokyn k jejímu zpívání, lidé, zvyklí na spíkra, jsou bez této osoby jako opaření… Hodně smutná situace…

Těch lidí se v sektoru neschází tolik, kolik bychom chtěli, ale na druhou stranu, ten počet není takovou bídou, aby to dnes bylo špatné. Ono to však špatné je. I přesto, že spíkrovské taktovky se jeden člen DC ujme, moc mu za to děkuju, ale je jasné, že tahle práce, která je tak náročná a se kterou člověk téměř nemá zkušenosti, se dělá hrozně špatně. První třetina je v hledišti ospalá, je až příliš mnoho hluchých míst v našem fandění. Korunu demenci však nasazuje člověk, který do mikrofonu hlásí góly, tresty apod., to když v přerušené hře z ničeho nic vykřikne „Kotel, budíček!“. Kurva, to je přesně to, co nemám rád… Každý by chtěl, aby kotel fandil lépe, každý ví, jak to správně dělat, ale nikdo nepřijde pomoci…

V sektoru hostů je dnes nula, v Havlíčkově Brodě si fanouškovská scéna prochází hlubokou krizí, není se čemu divit. Já těm klukům z Kotliny přeju brzké uzdravení své skupiny a návrat na tribuny. Hokej bez fanoušků je špatný hokej, hokej není jen ta čutaná na ledě…  První třetina je za námi, chtělo by se říct, že zaplaťpánbůh. Člověk, který se snažil spíkrovat, dal do toho všechnu snahu, bohužel proti němu hrál i stav na ledě. Věřím, že kdybychom vedli, bylo by to zase jiné. Vlastně ne, prdlajs, že věřím, já to vím…

Stejně bídné je i fandění ve třetině prostřední, není moc o čem psát, naše skepse pokračuje i v dějství závěrečném, trochu se to zvedá až když na stupínek pro spíkra pošlu člověka, který má k tomu aspoň trochu vztah. To už je však v sektoru o hodně lidí méně, spousta jich odešla během zápasu, když viděli, že dnes je to špatné. Jejich reakce není dobrá, ale bohužel ji chápu. 

Prezentaci si dnes nepřipravujeme žádnou, od rána však pracujeme v hale vlakového nádraží a tvoříme na zápas, který se blíží. Ještě jednou proto vyzýváme, pokud někdo z Vás ví o nějakých krytých prostorách, kde bychom mohli tvořit, klidně i za nějaký ten peníz, dejte nám prosím vědět. Současná situace nás totiž velmi omezuje v naší tvorbě.

Zápas končí, poděkujeme hráčům, všimneme si, že na děkovačce chybí osoba Stýva Danečka. Ten, ač na děkovačce nebyl, téměř ihned po zápase nám píše své důvody. Tohle řešení se nám líbí, takhle by to mělo vypadat, není mu lhostejné, co si fanoušci myslí! Stývovi na naší FB stránce vyjádřilo podporu svým lajkem téměř 200 fanoušků, což je skrz tuto zkurvenost dnešní doby (Facebook) parádní číslo. Takže, Stývku, vydrž, byl to ojedinělý čurák, který by byl příště bolestivě potrestán!Po utkání jdeme na pivko, rozcházíme se do různých hospod v našem městě, já se s několika přáteli, poté, co si odbudu povinné sezení na Plechu, dostávám kolem desáté večerní do Stolárny, kde sedí několik hráčů s partnerkami. Amundsen a posléze zelenou do mě leje Jakub Šlahař, o havířovském hokeji včetně toho, co hokej hokejem dělá, mluví velmi hezky. Až si uvědomuju, jak moc líto by mi bylo hráčů, kdybychom o největší kouzlo havířovského Azetu, a tím je atmosféra, přišli… I kvůli toho tady ti hráči chodí! Chtějí to zažít, jsou tady rádi… Kuba mi povídá, jak v první lize prošel Třebíčí, Olomoucí, ale to co je tady, to je výjimečné, to nemá obdobu. Až se mi skoro ženou slzy do očí, při myšlenkách a vzpomínkách co umíme a co předvádíme. Jsme pičusi! Jo, my, jo, jsme! Nevážíme si toho, co jsme tak pracně budovali… Je strašně dlouhá a těžká cesta něco vytvořit, je však tak snadné o to během pár týdnů přijít…

Ztráta atmosféry na hokeji by znamenala nedozírné následky pro celý náš klub. Všechno to jsou spojené nádoby! Sponzoři slyší na to, že na hokej chodí hodně lidí, že je tu báječné prostředí na tribunách, hráči slyší na to, že zde nehrají v tichu jako v Benátkách, v Mostě, v Kadani apod. A pokud si někdo myslí, že atmosféru prioritně nedělá kotel, že by to sektor RBH zvládnul sám (tímto tomuto sektoru děkuju za permanentní pomoc!), uděluji mu diplom z naivity… Už před zápasem, a naznačil jsem to na svém facebookovém profilu, jsem byl rozhodnut, že po dnešním utkání se definitivně zříkám jakýchkoli aktivit v našem kotli. Ať už chození a aktivní fandění v tomto sektoru, nebo všechna práce kolem toho, která není vidět… Starání se o vyvěšení vlajek, pozápasové balení všech věcí, je toho spousta, co lidé nevidí… Právě rozhovor s několika hráči a několika fanoušky (neuvěřitelně moc si vážím a děkuju za podporu, která se mi, a také klukům, kterými jsme obklopen, dostává !!!), mne však přesvědčil, že šance by se tomu dát měla… Jsem možná naivní, ale jdu do toho!

Na páteční večer, třeba 19:00, svolávám schůzku na Plechárnu, na kterou nechť přijdou všichni, kterým na havířovském kotli, potažmo na atmosféře záleží. Pro členy organizační skupiny by to měla být takřka povinnost, přijďte také vy, kteří do kotle chodíte, přijďte ale i vy, kteří nechodíte, avšak záleží Vám na něj! Je to pátek, je to večer, většina z nás chodí v tu dobu na pivo, pojďme spojit pivo s tím, s čím máme palčivý problém! Eda Lenin to na našem fóru řekl dobře, procházíme klinickou smrtí, i z té se však dá dostat. Musíme ale něco dělat. Plkání na fóru nám nepomůže. Pojďme si společně sednout, dát hlavy dohromady a utvořit lékařský tým, který se tu mrtvolu, procházející tou klinickou smrtí, pokusí zachránit. Chceme toho člověka zachránit nebo je nám jeho osud lhostejný? Budeme jen plkat o tom, kterak by nám smrti té osoby bylo líto nebo se oblečeme do zelených plášťů, vezmeme do ruky skalpel a něco s tím uděláme? Přijďte, všichni !!! Můžeme se na fóru pohádat, více či méně se pourážet (proboha, to je život!), ale právě teď bychom měli spojit síly, dát hlavy dohromady a táhnout za jeden provaz! Pokud se Vím líbilo, jak svou práci na tribunách děláme, pokud jste si jí vážili, přijďte! beru to tak, že nyní má možnost, aby se k našemu problému každý vyjádřil… Tuhle schůzku budeme prostřednictvím našeho webu a naší FB stránky propagovat až do jejího konání, je to nejdůležitější schůzka fanoušků za mnoho posledních let… Pokud ani ona nenajde řešení, jak sami sobě pomoci, můžeme balit kufry a vzpomínat na to, jak jsme to uměli, když se nám chtělo. Já vyvodím osobní odpovědnost, sbalím kufry jako první, protože to bude v pořadí již druhý nespěšný návrh z mé strany (tím prvním byl třetinový bojkot, který jsem „odvolal“ kvůli argumentům těch, které jsem v sobotu fandit neviděl), který jsem předložil, jiní to třeba budou umět dělat lépe a dodají tomu novou šťávu…

No nic, tohle nás čeká v pátek, ve středu však vzhůru do Šumperka, kluci potřebují naši podporu !!! Ahoj a na viděnou. Ať už ve středu nebo v pátek!