Noc prohýřena v restauračních zařízeních, jdu spát v 7 ráno, v 9 mi zvoní budík, obleču se a v mírně podroušeném stavu jedu na sraz dnešních výjezďáků. Ten je stanoven na desátou hodinu ranní u Jitřenky, s několika málo lidmi se však scházím na zimáku, abychom ještě vyzvedli připravený transparent, pyrotechniku, vlajku apod.

Transparent jsme vyráběli 2 dny před výjezdem, opět v klubové tělocvičně na zimáku, spolu s transparentem se vyrábělo i jedno větší dílo, které brzy roztáhneme na tribunách. Tímto díky všem, kteří se na práci podíleli, díky také těm, kteří nám práci v těchto prostorách umožnili!

Ale zpět k dnešnímu výjezdu, ten začíná něco po desáté dopolední, o půl jedenácté opouštíme místo srazu a vydáváme se na dlouhou štreku autem, v sedmi lidech. Cesta pohodová, odpočívám a pozoruju čtveřici kolegů, kteří už někde za Olomoucí mají vypité tři půllitry Hrušky. Fuj, prasata. Další přestávku dáme v obci Ostřetín, ve které se nachází příjemný motorest Hana, v něm často jedí jak hráči, tak i fanoušci AZetu. Stejná situace se opakuje i dnes… A zatímco v cestě pokračujeme dál, ze zatažené oblohy s deštěm se s přibývajícími kilometry dere slunce a zpříjemňuje nám den, v Benátkách nad Jizerou už se pomalu schází kluci z naší středočeské fanouškovské skupiny…

Naše auto přijíždí k benáteckému zimáku asi hodinu před zápasem, ihned míříme do blízké hospody, ve které už sedí několik havířovských, s jejichž příjezdem jsme ani nepočítali. Pokud jsem si v Havířově myslel, že se nás na hokeji sejde 15, nyní svůj tip zvyšuji na cifru 25. Dáme docela chutného Litovela, zjistíme, že v této restauračce budou po zápase jíst hráči a asi 15 minut před začátkem utkání míříme k hale. Cestou potkávám další a další fanoušky AZetu, pro mě to jsou zcela neznámé tváře, takže je super, že i tito lidé se vydali na výjezd! Je paradox, že na výjezdu cca 350 kiláků vzdáleném zatím vidím více havířovských než fanoušků Benátek… Až si říkám, když Benátky jsou farmou Liberce a Bílí tygři jim tu posílají hráče, proč jim tu nepošlou i nějaké fanoušky? 🙂 

U vstupu si kupujeme lístky, což je nakonec docela chyba, protože já marně hledám nějakého pořadatele na tomto zimáku, někoho, kdo by u vchodu kontroloval vstupenky apod. Při příchodu na stadion mne zaskočí neskutečná zima, tomu místu se opravdu sluší a patří říkat zimák. Míříme do svého sektoru, abychom zde vyvěsili vlajky, nestačím se divit, co to je za svatostánek. Jedna tribuna na stání, podobná jako například té ve Valmezu, protější tribuna nad střídačkami je pak s kapacitou asi 100 sedících fanoušků.

Za vlajkami Abstinentů, Gastarbajtrů a za zástavou Slezského Havířova se nakonec schází přesně 34 fanoušků AZetu, tenhle počet mi mírně vyrazí dech, zápas začíná a my fandíme od úvodního buly. Fandíme nepřetržitě, jeden pokřik střídá druhý, až si někdy říkám, jestli nemít nějaké pauzičky, abychom to v tomhle tempu vydrželi až do samotného konce. I díky akustice místní haly nás je velmi dobře slyšet, náladu nám vždy zkazí jen neskutečný rachot domácího bubnu, ten je prakticky tím jediným, co jde od domácích slyšet…

V sektoru se jich schází asi 20, diriguje je jakýsi neformální spíkr, mají vyvěšeny 2 vlajky, občas zamávají i jednou vlajkou na tyči. Fandit se snaží, ale jak říkám, ten jejich buben, to je něco neskutečného. Proto jsou i několikrát, formou našeho pokřiku, vyzváni, aby ten buben zahodili! Nečiní tak… Pokřikem, a to dokonce hned 2x za zápas, pozdravíme i Honzu Danečka, který na utkání přicestoval spolu se svým bývalým týmem a tráví jej na střídačce (kousek od bráchy, kterého pozdravíme snad dokonce 3x 🙂 ).

O přestávce se jdeme ohřát ven, tam je tak o 20 stupňů více než na zimáku, překvapí nás čepované pivo Radegast a docela chutná klobása, na výběr bílá i papriková. Banda venku popíjí různé vodky a hrušky, mnozí z nás se různě bambelají, chudák Přemek neví, kdo jej má do schodů vynést na vozíku, neboť většina má tu a tam problém s vlastní chůzí…

Druhá třetina nabízí téměř stejný support z naší strany, opět fandíme neustále a nepřetržitě, mírným problémem se zdá být opilost některých jedinců, ale i přesto si dovolím tvrdit, že naše fandění snese přísné měřítko. Sice nemáme člověka, který by se pasoval do role spíkra, rozeřvávání pokřiků a chorálů si však bere na starost jednou ten a jednou onen, ideální to není, ale funguje to! S tím, jak se navyšuje skóre, domácí začínají trochu rezignovat na svůj buben, zatímco v první části hry do něj valili téměř neustále, ve třetině druhé už je to pro naše uši mnohem lepší…

Do třetí třetiny už nezasahuje Marek Loskot, se sličnou děvou stojí kousek od našeho sektoru, i jemu adresujeme skandování jeho jména. Pod vlajky vyvěšujeme 10-ti metrový transparent, nechceme ohrané fráze typu „Pyro není zločin“ nebo „No pyro, no party“, „vymyslet“ (okopírovat) takovýto slogan dokáže kdekdo, na našem transparent stojí originálnější „Pyro, to je počin!“.

Naši hráči střílejí další a další branky, benátecký buben mlčí definitivně, euforie v našem sektoru stoupá, fandění je stále výborné, několik minut v kuse jedeme jeden chorál, 34 havířovských se fanděním baví.

Zhruba minutu před koncem zažeháme asi 10 stroboskopů, počkáme si na příjezd hráčů pod kotel a následně zapalujeme také asi 10 menších červených ohňů, které podomácku vyrábí jeden klučina… Efekt, spolu s transparentem, je to více než pěkný! Po dostatečně dlouhé děkovačce odjíždějí hráči do kabin, my však zůstáváme na svých místech a ačkoli se někteří bambelají víc a víc, není nouze o opilecké pády v sektoru, tak stále fandíme, náš pokřik „Voláme AZet!“ hráči vyslyší a téměř všichni přijíždějí opět a podruhé na led. Děkovačka má svůj druhý díl, ten je stejně parádní jako díl první, poté už i my, za poklon vedoucího mužstva, pan Matějka, opouštíme promrzlý zimák a míříme do blízké restaurace pozorovat, kterak se hráči budou prát se zaslouženým guláškem s pěti :-).

Fanoušci sedí jakoby v banketce, hráči ve vedlejší místnosti, pochválíme Arona, že „džišaj konečně bardzo dobrze kurwa!“, hromově vyskandujeme Honzu Marunu, tan se zvedá od do guláše namočených knedlí, jde nám poděkovat, s každým fanouškem si podá ruku. Jsme spokojeni, hráči nadšeni, panuje výborná a uvolněná nálada… Neopomeneme pozdravit ani Honzu Danečka! 

Mančaft dojí, odchází, překvapí otec a trenér v jedné osobě, který přichází do bankety a poděkuje všem fandům za dnešní parádní podporu, po něm přijde poděkovat i Michael Foltýn, mírně mu domluvíme, že hvězdné manýry do Azetu nepatří, celé je to však s lišáckým úsměvem na tváři, hráči definitivně opouštějí podnik, my očíhneme, jestli někdo nenechal knedle a trochu guláše, posléze odcházíme také. Čeká nás dlouhá štreka domů. Jsme však nesmírně šťastní, shodujeme se, že dnes je to jeden z nejlepších výjezdů. Tímto posílám velké poděkování klukům z Gastarbajtrů, kteří se výrazně přičinili o náš dnešní parádní počet a ukázali, že mimoslezské fankluby AZetu fungují parádně! 

Cestou domů trochu bloudíme, sjíždíme z plánované trasy, ocitáme se kdesi v Žamberku, to už osádka auta usíná, vysíleni po náročném dni, kdy spoustu sil vzalo opravdu výborné fandění… Do Havířova přijíždíme až těsně před čtvrtou ranní, při vystupování z auta se ale jednohlasně shodujeme, že se jednalo o parádní výjezd, který nabídl snad vše. Za týden VŠICHNI DO CHOMUTOVA !!! Možná jediná příležitost, jak v tomto roce vyjet hromadně po železnici. Pojeďte !!! (více informací v sekci „Výjezdy“)