Ještě jednou musíme absolvovat situaci, kdy se v zápase hraném v týdnu musíme obejít bez klasických spíkrů, dnes i bez člověka obsluhujícího buben, takovéto zápasy jsou za trest, no snad si na tom najdeme i pozitiva, snad se o to víc vyhecujeme na příjezd prostějovských fandů…
Vyvěsíme vlajky, v sektoru se schází podobný počet lidí, který v něm byl i před týdnem, tedy počet, který rozhodně není ideální, ale dá se s ním pracovat a vyždímat z něj slušnou hlasovou podporu. Ta je však dnes, od prvních minut, velmi podprůměrná, spíkrovi se nedaří dav vyhecovat a nabudit jej k většímu fanatismu…
V sektoru pro hosty se schází několik slečen a žen, jsou to manželky či partnerky hostujících hokejistů, po gólech svých utěsňovačů tam různě ječí, avšak tyhle zvuky jsou tím jediným, co ze sebe během špílu vydávají, fandit nefandí…
V naší fandící krizi nás tentokrát nechají i hráči, ti prohrávají 0:3 a atmosféra v hale je fakt špatná. Naprosto však nesouhlasím s různými výtkami „chytráků“ na oficiálním fóru. Ono je strašně lehké o tom psát a moralizovat, když sám pro to nedělám o nic víc. A že jednou udělám a budu chytrý? S tím jdete někam, jedna vlaštovka ještě jaro nedělá…
Hala se tu a tam probudí, když se skóre zápasu otáčí, místy má fandění opravdu velké grády, ale jak říkám, takových okamžiků je bohužel hodně málo…
Ani spíkr dnes nepodává dobrý výkon, jeho snahu mnohdy ničí špatný cit pro výběr pokřiků či chorálů. To ode mne není nikterak velká výtka, dnes spíkruje člověk, který tu práci dělá potřetí, těmto přehmatům se nemůžeme divit. Ale abych byl prostě férový, tak tyhle situace musím zmínit a nemohu je popsat jinak…
Zápas, tak jak začal, tak i končí, v nedobré atmosféře, absolvujeme děkovačku, která je opět okořeněna novými hereckými vložkami některých hráčů, uklidíme fidlátka, u piva na Plechu se dozvíme hlavní jobovku dnešního večera…
V utkání byl nepříjemně zraněn kapitán mužstva, Jirka Krisl. Tedy hráč, který od vzniku novodobého AZetu vynechal jeden jediný zápas, který hrál vždy s tím největším sebezapřením, hráč, který je duší a srdcem celého mančaftu a jeho absence je více bolestivá, než absence kdejakého našeho snajpra. Má smůlu, že je obránce, který nedává krásné góly, který nepřebruslí soupeře, který nepředvede technické finesy, který nebude dělat show pro diváka. Důležitost Jiřího Krisla v AZetu je značně nedeoceněna, věřím, že jednou ji doceníme. Sice to bude, až hráč s číslem 26 na zádech jednoho dnes skončí, věřím však, že jednou se zaslouženého doceněného respektu dočká. Za svůj morální přístup k našemu týmu si to zaslouží víc než kdokoli jiný!
Vždy se říkalo, že potápějící se loď by měl jako poslední opustit kapitán. Tu naši loď opouští (dočasně) kapitán už nyní. My jsme však jiný případ. Naše loď se nepotápí, naše loď pluje dál. A i když se ocitla ve fanouškovsky rozbouřeném moři a trochu kolíísá, budu věřit, že tyhle vody zvládne… Ve středu nás čeká úkol z nejtěžších – přijede k nám mnoho fanoušků Prostějova! Náš největší rival, náš největší soupeř na našich tribunách! Ve středu k tomu musíme přistoupit zcela jinak a ukázat, kdo je tady stále pánem !!!