Je půl druhé v noci, ulehám do postele, zapínám telku, ještě než hodím stránku teletextu 241 na ČT Sport, vidím na „čtyřiadvacítce“ přenos z Parlamentu, řeční Kalousek. Já však víc, než jeho řeč, vnímám smrad z mých ponožek. Byla to náročná šichta. Náročná, ale neskutečná. Zavírám oči, snad se mi o dnešku bude zdát… A teď pěkně popořádku…

Výjezd pro mě začíná kolem půl sedmé ráno, kdy už lelkuju ve městě, snídaně, káva, v deset už v okolí zimáku a doděláváme výrobu chorea. S tou jsme začali už den před výjezdem (a den po minulém domácím utkání), dnes jen finišujeme. Zatímco my lepíme, hráči se pomalu trousí na oběd do Krakonoše, u nás se zastavuje Martin Lenďák a Vojta Tomi, bedlivě pozorují naši práci, příště zapřáhneme i je! Druhý jmenovaný po nás vyzvídá, zda-li jedeme a jestli jeden bus nebo dva, pousměju se a možná trochu i zastydím, že ho počtem zklamem :-). On však ještě není zorientovaný, já už teď vím, že pro nás ten počet bude výborný!V 11 hodin už sedíme na venkovní terase Jitřenky, která se mezi fanoušky AZetu stává víc a víc populární a i dnes je místem našeho srazu. Kousnem nějaké to pivo, pomalu se scházíme, jeden z výjezďáků je natolik zničen po včerejší pitce, že nám na místě přenechává rum a odchází domů spát :-). Nedělá nám to problémy, v záloze máme náhradníka, ten však hlásí, že zrovna prohrál tisíc korun na třešních a pomerančích a že nemůže jet. Narychlo sháníme někoho dalšího. Odjezd z Havířova se nám komplikuje, jedeme do Karviné pro dva členy RBH, potom zpět do Petřvaldu pro náhradníka, který se nakonec našel, směr Vysočina odjíždíme o hodinu později, než byl náš původní plán. Sice pozdě, ale s velmi dobrou náladou… Slezské území nakonec opouští 19 Zvířat.

S přestávkami na močení a doplňování tekutin jsme dnes obezřetní, protože tušíme, že se můžeme potkat s prostějováky, kteří míří do Jihlavy a kterých asi, díky postupové teorii, bude velká spousta. V autě svádí vyrovnané souboje vodka s rumem, cestu si díky zácpám na dálnici trochu prodloužíme, i tak však do cílové stanice dorážíme s velkým časovým předstihem. Patrikovi poděkujeme za lístky a jdeme chlemtat piviska. Přijíždí další auta, nad stánkem s voňavými klobáskami si děláme takové slezské posezení. Panuje výborná nálada, těšíme se na zápas.

Malinko mě udivuje, že do zápasu schází slabá půl hodinka a kolem zimáku není vidět prakticky žádné domácí fanoušky. Tuším, že ještě z loňského roku jsou ve fanouškovské krizi a tak jsem zvědav, zda-li jsou mé předtuchy správné nebo zda-li mě na zimáku vyvedou z omylu.

Míříme do svého sektoru, ten i jeho okolí hlídá docela početná a vizuálně dobře vypadající ochranka. Věšíme zástavy, je jich celkem 5, z toho hned dvě (staro)nové. Výjezdovou premiéru si odbyla malá zástava RBH, svou úplnou premiéru pak vlajka „Gastarbajtři“, za kterou se skrývá skupina fanoušků z Prahy a středních Čech. Krom těchto svou kousků ještě visí vlajky Abstinentů, DC, sektoru pak dominuje vlajka, která nás zastřešuje všechny, vlajka Havířovské Zvěře.

Hltnem ještě nějaké to pivo, komu se nechce před zimák pro klobás, zakousne solidní párek v rohlíku za 15 kaček, já však stále vyhlížím domácí fandy, v místech, kde by se měl nacházet jejich sektor, jich chvíli před úvodním buly postává snad 10.

Zápas začíná, nás je v sektoru přesně 37, stojíme pospolu, v těsné blízkosti, žádná roztahanost, spíkrovské taktovky se ujímá Bradka, fandíme od první vteřiny, fandíme hlasitě, stále, téměř bez přerušení, jsme v takovém laufu, že fandíme i do hlasité hudby, která z reproduktorů hraje při přerušení hry. Bradka je přísný, k fandění někdy vyzývá jmenovitě, nikdo si nedovolí mlčet, předvádíme, v poměru počet/hlasová podpora, neskutečně kvalitní doping, možná nejlepší výjezdový, který si v tomto počtu dokážu představit. Jistě nám pomáhá i akustika místní nízké haly, takže zápas okořeňujeme výbornou atmosférou. S tou nám moc nepomáhají domácí, kterých je v sektoru snad 30, bez jediné vyvěšené vlajky. Neskutečná ostuda. Ostuda na to, na co jsem od nich zvyklí a na co mají potenciál…

Ještě jednu věc musím zmínit. Ještě předtím, než přijedou hráči k úvodnímu vhazování, slyším znít havlíčkobrodskou hokejovou hymnu. Nelíbí se mi to. Tyhle uměle vytvořené skladby… Proč by měli lidé, kteří nemají a nikdy nebudou mít takový vztah ke klubu, jako jeho fanoušci, vymýšlet jakési hymny? Proč by je měli nějací muzikanti, kteří mnohdy ani nevědí, že ten který klub existuje, tu hymnu nahrávat? Fakt jsem proti tomu… Koukněte na Bazaly, tam se jakousi neoficiální hymnou stal fanouškovský chorál, stejně na tom jsme my, naší „hymnou“ je Havířovská Zvěř! Popěvek, který vznikl od nás, od nás fanoušků…

V druhé periodě už prohráváme o dvě branky, Bradka si jde po neskutečné první třetině, kdy i za nepříznivého stavu zpíváme asi 10 minut nonstop jeden chorál, odpočinout, jeho taktovku přebírá zástupce Abstinentů a zástupce DC, pokračujeme v nepřetržitém fandění! Jdu si ven pro klobásu, obcházím takřka celý stadion, slyším fandění, slyším však pouze Slezany…

Ochranka je v pohodě, nikterak neprudí, neprovokuje, neukazuje na nás cikánské posunky a tak se můžeme věnovat jen a jen fandění, kterým se dneska náramně bavíme… Jedem chorál střídá druhý, většina sektoru svlečena do půl pasu apod. Paráda! Domácí vytahují jednu vlajku na tyči, se kterou tu a tam zamávají, i nadále však pokračují ve své mizérii. Ke konci třetiny mizím ze sektoru, abych si domácí očíhnul zblízka. I když je podle mého ošacení patrné, komu dnes fandím, nikdo mi nevěnuje pozornost a to stojím téměř v domácím sektoru, asi 6 metrů nad „jádrem“…

O přestávce před závěrečnou třetinou pojídáme zdejší klobásy, které jsou fantastické, odpočíváme a ladíme hlasivky. Ty dnes totiž dostávají opravdu maximálně zabrat.

V poslední části zápasu nepolevujeme, pokračujeme v parádním hlasovém představení, domácí stále značně za očekáváním. Během zápasu je několikrát popíchneme a zeptáme se jich, proč jich je krucipísek tak málo, odpovědi se nám nedostává… Čas plyne, začínáme připravovat svou vizuální prezentaci, po nepříliš vydařené choreografii z prvního kola se chceme opět vytáhnout a ukázat, že to pořád ještě umíme… 

Prezentace je vytažena v polovině třetiny, kdy se všichni formujeme ve spodní části sektoru. Dole je vytažen 10-ti metrový nápis Havířov, to vše doplňují „kartony“ větších rozměrů v klubových barvách. Myslím, že na to, že se jedná o výjezdovou prezentaci a na to, kolik nás v Brodu je, můžeme být maximálně spokojeni, povedlo se a snad jsme potvrdili ten fakt z pondělka, že jedna vlaštovka jaro opravdu nedělá. Jednoduché, leč efektivní…

Až do konce zápasu už fandíme a stojíme ve spodní části sektoru, spíkruje už kdekdo, jsme plní euforie a snažíme se kluky dotlačit ke třem bodům. To se sice nedaří, avšak i dva body nás, vzhledem k tomu, že jsme prohrávali o dvě branky, mohou těšit. Na druhou stranu je nutné si přiznat, že jsme bod ztratili a nálada hráčů i Patrika Rimmela po utkání tomu jasně nasvědčovala…Hráči obou mančaftů jedou ke svému sektoru, aby si vzájemně poděkovali, sektor hostujících fandů je dnes početnější než sektor domácích, i podle toho obě děkovačky vypadají… Nicméně, jak už jsem říkal, na hráčích je vidět spíše zklamání ze dvou bodů, proto děkovačka není z jejich strany nikterak oslavná. 

Okolí stadionku v havlíčkobrodské kotlině je příjemné, nechce se nám odjíždět, když nás navíc Gastarbajtři poprosí o spolupráci s pokřtěním jejich nové zástavy, neváháme, zahulákáme si, zapálíme nějaké pyro, potom podebatujeme s hráči, kteří z kabiny míří do zdejší restaurace na večeři, asi až po půl hodině lelkování před statkem nasedáme do aut a opouštíme tohle pěkné město.

Zastavujeme na první benzínce za městem, najíme se, napijeme se, nějaký záhadný sponzor nám zde na oslavu povedeného výjezdu nechává zdarma jedno růžové šampíčko, cestou domů v autě popíjíme, stále panuje výborná nálada, stále špičkujeme, kde a kdy už potkáme ty prostějováky. Druhá a poslední pauza zpáteční cesty je na Rohlence, po stovkách jestřábů ani vidu ani slechu a tak jim dokonce sami voláme s prosbou, že pokud nás někde čekají, ať útočí beze zbraní, že jedinými našimi zbraněmi jsou sýrové tyčinky, prázdné plechovky od piva a alkoholový opar vycházející z našich rypáků… Když doma zjišťujeme, kolik prostějováků vyjelo podpořit svůj klub k prvnímu prvoligovému výjezdu do Jihlavy (30), říkáme si, že nejlepší obranou měl být útok :-). Hanáků jsem v Jihlavě čekal minimálně 3x tolik, ale cyp s tím, tohle není naše starost…

Po odjezdu z Brna se už podřimuje či férově spí, vylodíme se ve Slezsku, většina valí do peřin, někteří ještě na pivo. Je za námi skvělý výjezd, kdo nebyl, může určitě litovat. Byla to opravdu velká paráda!

Tvrdil jsem to už včera, po vystřízlivění to tvrdím i dnes, bylo to z naší strany výborné představení, především po stránce hlasové, i dle domácího pana onlajnisty jsme našim hráčům vytvořili takřka domácí prostředí. Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem, kteří vážili cestu a fandili, speciální poděkování pak našim spíkrům, kteří se své práci zhostili na jedničku! Díky! Domácím chci do budoucna držet palce, aby vstali z těch sraček, ve kterých nyní jsou a opět byli táborem, který na tribunách občas budí respekt. Hokej na tribunách dělali dobře, jen si nejsem jist, zda-li jim neškodí ta jejich roztříštěnost. A sice to, že chodí (chodili) fandit na hokej, na fotbal, na pinec, na baseball. No nevím no, dle mě to není ideální, když člověk dělá všechno a vlastně nic. Navíc je pak těžké věřit k tomu, že jen jeden klub je milovaný, přitom si mylsím, že by to tak mělo být. Ale jak říkám, držím jim palce, aby šli nahoru…

Závěrem pár řádků jednoho z Gastarbajtrů, který se rozpovídal o vzniku nové vlajky…
„První myšlenky na výrobu vlajky přišly s postupem našeho AZetu do první hokejové ligy. Bylo nám totiž jasné, že pro nás (bydlící v Praze a středních Čechách) nastanou časy výjezdů nakloněné. A tak se i stalo, o čemž dozajista svědčí i minulá sezóna 2013/2014. No a když jsme se pak někde sešli a neměli se za co postavit, co vyvěsit, dát vědět, kam patříme, bylo mi to líto. První prvoligovou sezónu jsme to přežili. Nastala však doba bez hokeje, kterou jsme využili a na tvorbě vlajky se domluvili. Samozřejmě to nebylo jen tak. Do naší skupinky patří cca 12 osob a každý si k vlajce chtěl říct své. Do příprav jsme zapojili i další aktivní členy Havířovské Zvěře. Každý přispěl svým kouskem k mozaice, vybrali jsme mezi sebou penízky a při finálovém dni turnaje v Porubě jsem z výroby převzal hotovou vlajku. Vlajce vévodí nápis/název naší skupiny – Jsme GASTARBAITŘI (z německého Gasterbeiter, občan jiného státu pracující dlouhodobě v hospodářsky vyspělejší zemi). Název se nám líbil, přeneseně a s nadsázkou to na nás pasuje a tak bylo rozhodnuto. Když byl název dán, začali jsme připravovat grafické návrhy. Těch vzniklo mnoho. Přes dvacet, možná přes třicet. Některé hrozné, některé zajímavé. Postupným výběrem a redukcí vzniklo 5 variant vlajky. Demokratickým hlasováním naší skupinky jsme pak vybrali, mírně upravili verzi, kterou můžete od této sezóny vídat na našich zimních stadionech. Doufejme, že mezi ostatní hezky zapadne a dlouho nám vydrží. Gastarbaitři děkují všem, kteří se připojili ke křestu naší vlajky a přispěli k výborné atmosféře křtu.“

Onlajny psané domácím člověkem…

– V sektoru pro hostující fanoušky už registrujeme příznivce Havířova, kteří jsou vyhlášení tím, že dokáží vytvořit opravdu bouřlivou atmosféru a cestují za svým týmem po celé republice.
– Fanoušci Havířova se radují, na led naskakují hokejisté Havířova, kteří dnes nastoupí v bílomodrých dresech.
– Hra se přesunula do rohu havířovského pásma. Fanoušci Havířova okamžitě skandují hlasitý chorál.
– A další icing havlíčkobrodských hokejistů. Havířovští fanoušci jsou stále hodně slyšet.
– Atmosféra je velmi dobrá, starají se o ni především neúnavní a hlasití fanoušci hostů.
– AZ teď má jednoznačně navrch a havířovští fanoušci to kvitují hlasitým pokřikem.
– Hosty samozřejmě žene vpřed i početná a hlasitá skupinka fanoušků.
– Na stadionu panuje stále skvělá atmosféra, Havířovští hokejisté si musejí díky podpoře svých příznivců připadat jako doma.
– Hosté si teď užívají děkovačku se svými skvělými fanoušky.