Nějakému pofidernímu pánovi (až později zjišťuji, že je to jeden ze dvou pořadatelů na celém zimáku) ukazuji vstupenku a mířím na zimák. Žádné osobní prohlídky, nic takového, naprostá pohoda. Malinko jsem se totiž bál, že mě dovnitř nepustí s tou opicí… Přes celou jednu stranu zimáku kráčím do sektoru pro hosty, který už z dálky poznávám díky známým tvářím… Celý příspěvek
Trojbarevní napříč republikou, díl šestý – Krádež klobouku
Odpovědět