Když už Párek s Cézarem pijou asi pátou vodku, rozhodnou se, že toho dne už v šenku nehodlají nic platit. Že prostě ve vhodné chvíli dají nohy na ramena a půjdou (sakra, jak se chodí s nohama na ramenou?). Oba vypadají dosti přesvědčivě rozhodnutě. S blížícím se odchodem na vlak tuším adrenalinové okamžiky a případnou honičku s číšníkem a tak se pomalu zvedám, oblíkám bundu a pomalu jdu ven z hospody. Vlak sice jede až za nějakou hodinu a půl, ale podobně se chovají i ostatní. Vyrážíme směr vlakové, v šenku, krom Párka s Cézarem, už zůstává asi jen dalších 5 lidí… Celý příspěvek
Trojbarevní napříč republikou, díl desátý – Sláva nazdar výletu
Odpovědět